4 Ads 123/2009 — Nejvyšší správní soud

3 A 204/2016- 28 - text 7 3 A 204/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: ROKOSPOL a.s., IČO 255 21 446 sídlem Krakovská 1346/15, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Erikem Janíkem, ev. č. 14729 sídlem náměstí T. G. Masaryka 2957/9a, 690 02 Břeclav proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2016 č. j. 2504/560/15 88902/ENV/15 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyni byla uložena podle ust. § 34 odst. 6 písm. a), § 34 odst. 12 a § 34 odst. 22 písm. c) zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „chemický zákon“), pokuta ve výši 90 000,- Kč, a to rozhodnutím České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ze dne 27. 10. 2015 č. j. ČIŽP/47/CHL/SR01/1508168.004/15/BJS (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“), a to po zjištění porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (dále již „nařízení REACH“), jakož i zmíněných ustanovení chemického zákona. 2. Správních deliktů (dnes nazývaných přestupky) se žalobkyně, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí ČIŽP, dopustila a) podle ust. § 34 odst. 6 písm. a) chemického zákona tím, že následný uživatel – formulátor směsí nezpracovala řádně bezpečnostní listy podle nařízení REACH, konkrétně u bezpečnostního listu přípravku ROKO ČISTIČ KRBOVÉHO SKLA, datum vydání 10. 9. 2000, datum revize 20. 4. 2015, číslo revize 4, b) podle ust. § 34 odst. 12 chemického zákona tím, že jako následný uživatel – formulátor směsí uvedl na trh 122 kontrolovaných směsí a z toho v případě 41 směsí neposkytl Ministerstvu zdravotnictví informace o jejich vlivu na zdraví včetně informací o jejich složení fyzikálně chemických vlastnostech. 3. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ČIŽP žalovaný zamítl a rozhodnutí ČIŽP potvrdil, a to rozhodnutím ze dne 29. 8. 2016 č. j. 2504/560/15 88902/ENV/15, sp. zn. CHL 32/2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 4. Žalobkyně se domáhá žalobou, podanou původně u místně nepříslušného Krajského soudu v Brně, a tímto soudem proto postoupenou Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, popř. rozhodnutí o upuštění od uložení trestu za správní delikt nebo jeho snížení. 5. Své námitky žalobkyně rozvrhla do tří žalobních bodů: 6. Zaprvé. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že spáchání správního deliktu podle ust. § 34 odst. 6 písm. a) chemického zákona (roz. ve znění účinném v době rozhodování správních orgánů) přichází v úvahu pouze za předpokladu, že výrobce, dovozce, následný uživatel nebo distributor neposkytne informace v dodavatelském řetězci. Namítá, že ve své prodejně předložila předmětný bezpečnostní list k výrobku ROKO ČISTIČ KRBOVÉHO SKLA. Pokud žalovaný poukazuje na formální nedostatky listu, není možné uzavřít, že tím žalobkyně naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle ust. § 34 odst. 6 písm. a) chemického zákona. 7. Zadruhé. Pokud jde o správní delikt spočívající v porušení oznamovací povinnosti podle ut. § 22 odst. 1 chemického zákona, žalobkyně namítá, že oznamovací povinnost splnila podle dříve platného zákona poskytnutím bezpečnostních listů Ministerstvu zdravotnictví a později poskytnutím dat do registru CHLAP. Ust. § 36 odst. 3 chemického zákona sice nařizuje splnění informační povinnosti také u směsí a detergentů, které jsou v době nabytí účinnosti chemického zákona na trhu na území České republiky, podle žalobkyně ale není stanoveno, že se uvedené vztahuje i na směsi a detergenty, u kterých již byla informační povinnost splněna podle dříve platného zákona, resp. podle předchozí právní úpravy (zákony č. 157/1998 Sb. a č. 356/2003 Sb.). 8. Zatřetí. Žalobkyně má za to, že napadeným rozhodnutím a rozhodnutím ČIŽP byla ukrácena na svých právech. Pokud by se soud s jejími námitkami neztotožnil, je podle ní na místě, aby soud od uložení trestu upustil, případně ho snížil. Navrhuje provedení důkazů, a to bezpečnostním listem směsi ROKO ČISTIČ KRBOVÉHO SKLA, datum vydání 10. 9. 2000, datum revize 20. 4. 2015, číslo revize 4, jakož i zprávou Ministerstva zdravotnictví, kterou si ČIŽP vyžádala a která je součástí spisu, s tím, že obsahem zprávy je 12 jednacích čísel za období od 28. 2. 2000 do 13. 6. 2008, kdy žalobkyně plnila oznamovací povinnost (žalobkyně odkazuje na protokol o kontrole ze dne 13. 8. 2015). 9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby (aniž by se dalo uvažovat o upuštění od trestu či jeho snížení) s tím, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svých tvrzení zpochybňujících důkazy správních orgánů. 10. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že ve smyslu ustanovení čl. 31 a přílohy II nařízení REACH musí bezpečnostní list obsahovat 16 oddílů s požadovaným rozsahem informací, přičemž pokud některé chybí, lze to jednoznačně posoudit jako „neposkytnutí informací“ v dodavatelském řetězci. Rovněž žalovaný odkazuje na podrobný rozbor v odůvodnění napadeného rozhodnutí a protokolu o kontrole ze dne 13. 8. 2015. Žalovaný nepovažuje neposkytnuté informace za pouhé formální nedostatky s ohledem na to, že bezpečnostní list má poskytnout data pro přijetí adekvátních bezpečnostních opatření, zejména v oblasti ochrany zdraví uživatelů směsi. Podle žalovaného je pokuta oprávněná, neboť se opírá o zjištěné nedostatky v bezpečnostních listech, což se považuje za neposkytnutí relevantních informací k přijetí nezbytných opatření pro ochranu lidského zdraví, bezpečnost a životní prostředí. 11. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný s poukazem na ust. § 36 odst. 3 chemického zákona uvádí, že je mylný názor žalobkyně, že není stanoveno, že se uvedené vztahuje i na směsi a detergenty, u kterých již byla informační povinnost splněna podle dříve platného zákona. Podle žalovaného je to naopak jednoznačně stanoveno a jedná se o směsi uváděné na trh bez rozlišení, zda byly či nebyly dříve oznámené, když kritériem je zde aktuální výskyt na trhu. Rovněž žalovaný zde odkazuje na protokol o kontrole ze dne 13. 8. 2015 č. j. ČIŽP/47/CHL/ 1508168.006/15/BJS. 12. K třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že výši pokuty ČIŽP velmi pečlivě zvážila, přičemž bylo přihlédnuto ke všem okolnostem, polehčujícím i přitěžujícím. Chybějící a chybné informace v bezpečnostním listu směsi ROKO ČISTIČ KRBOVÉHO SKLA podle žalovaného jednoznačně potvrzují názor ČIŽP. Rovněž 12 jednacích čísel za období od 28. 2. 2000 do 13. 6. 2008, kdy žalobkyně plnila oznamovací povinnost, potvrdí, že tuto povinnost plnila pouze do 1. 12. 2012, resp. 1. 3. 2014. Žalovaný má za to, že správní orgán nepřekročil meze správního uvážení stanovené zákonem, a nedomnívá se, že by trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, naopak trest byl uložen velmi nízký mj. s ohledem na spolupráci žalobkyně při kontrole. Žalovaný dodává, že případ byl iniciován Toxikologickým informačním střediskem, které zjistilo v rámci události malého dítěte se směsí ROKO ČISTIČ KRBOVÉHO SKLA, že ke směsi nebyly poskytnuty údaje do databáze Ministerstva zdravotnictví. 13. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tím oba účastníci konkludentně souhlasili [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. 14. Napadené rozhodnutí přezkoumal městský soud v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), avšak se zřetelem k zásadě, že při posuzování zákonnosti napadeného správního rozhodnutí je třeba přihlédnout nejen k hmotněprávní úpravě deliktní odpovědnosti, která platila v době rozhodování správního orgánu, nýbrž i k úpravě platné a účinné v době rozhodování soudu, bylo-li by to pro pachatele příznivější. 15. Žalobu neshledal městský soud důvodnou, když dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí a rozhodnutí ČIŽP, které je nutno vnímat v jejich jednotě (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2009 č. j. 4 Ads 123/2009-99, podle něhož tvoří rozhodnutí správních orgánů I. a II. stupně z hlediska soudního přezkumu jeden celek), vycházejí z dostatečně a přesvědčivě zjištěného skutkového stavu ve správním řízení, aniž by ČIŽP pochybila při konečné právní klasifikaci protiprávního jednání žalobkyně. 16. S ohledem na kompletní, obsahově úplný správní spis, který měs