2 Afs 32/2015 — Nejvyšší správní soud

3 Af 32/2017- 86 - text 29 3Af 32/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Ludmily Sandnerové ve věci žalobce: Select Automotive s.r.o., IČO 24208281 sídlem K Novému Dvoru 897/66, 142 00 Praha 4 zastoupený advokátem JUDr. Adamem Batunou sídlem Václavské náměstí 1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2017, č. j. 33167/17/5300-21443-702551, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 7. 2017, č. j. 33167/17/5300-21443-702551, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 4 (dále též „správce daně“) ze dne 17. 5. 2016, č. j. 4185369/16/2004-52524-108932 (dále též „platební výměr“). Platebním výměrem byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období listopad 2012 ve výši 28 844 Kč. 2. Proti těmto rozhodnutím žalobce brojí podanou žalobou. Ke skutkovým okolnostem uvádí, že správce daně neuznal nárok na odpočet DPH z pořízení vozidla zn. Ferrari F 12 Berlinetta (dále též „vozidlo“) z daňového dokladu společnosti NINE ELEVEN s.r.o. (dále též „prodejce vozidla“). Žalobce přitom splnil všechny formální náležitosti pro přiznání daňového odpočtu, avšak podle správce daně mohl žalobce vědět, že se účastní transakce zatížené podvodem. Žalovaný z podnětu podaného odvolání sice správně zhodnotil, že žalobce splnil všechny zákonem požadované náležitosti pro odpočet DPH, ztotožnil se však se závěry správce daně. 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že správce daně ve Výzvě k odstranění pochybností ze dne 21. 1. 2013, č. j. 147387/13/2004-24904-108932 (dále též „Výzva“), neuvedl konkrétní pochybnosti podle daňového řádu, aby je žalobce mohl odstranit a tato vada nebyla zhojena ani v odvolacím řízení. Podle žalobce správce daně překročil zákonný rámec v řízení o odstranění pochybností tím, že daňovou kontrolu zahájil až po 13 měsících vedení postupu k odstranění pochybností, v rozporu se závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) sp. zn. 2 Afs 32/2015 či sp. zn. 1 Ans 10/2012. Dále žalobce namítá, že správní orgány překročily prekluzivní lhůtu pro vyměření daně, jelikož faktická daňová kontrola nebyla zahájena dne 24. 2. 2014, ale již dne 4. 2. 2013, k tomuto okamžiku byla naplněna materiální podstata daňové kontroly. Žalobce považuje Zprávu o daňové kontrole i přes doplňující vysvětlení za zmatečnou, jež nemohla sloužit za jasné a přehledné odůvodnění platebního výměru, což žalovaný nezhojil ani v odvolacím řízení. Podle žalobce správní orgány neprovedly všechny navrhované důkazy ke zjištění skutečného stavu věci, ačkoli učinily kategorické závěry o zapojení žalobce do daňových podvodů. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobce poukazuje na porušení zásady legitimního očekávání. Žalobce uvádí, že očekával, že jeho věc bude rozhodnuta obdobně jako věc z roku 2017, v níž Generální finanční ředitelství (dále též „GFŘ“) přiznalo odpočet DPH při nákupu mobilních telefonů od společnosti 2P Commercial Agency s.r.o., zapojené do podvodů s DPH. Za postup dostatečně obezřetný GFŘ považovalo prověření této společnosti z veřejně dostupných rejstříků. Rok probíhající finanční kontrola nebyla považována za nestandardní, šlo o soukromý obchod, při němž GFŘ nebylo oprávněno využívat své interní rejstříky. Za nestandardní nebylo považováno, že v orgánech dodavatele mobilních telefonů působili cizí státní příslušníci, že společnost měla sídlo v tzv. daňovém ráji, že nabízená cena byla nejnižší, a rovněž že mobilní telefony bylo možné považovat za rizikovou komoditu v oblasti podvodů s DPH. Dále žalobce namítá, že správce daně za období října 2012 akceptoval odpočet uplatněný ze zálohy uhrazené žalobcem prodejci vozidla, přitom v následujícím období vrácení nadměrného odpočtu ze stejného plnění odmítl. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobce nesouhlasí se žalovaným, že nebyly splněny podmínky pro přiznání nároku na odpočet DPH. Žalobce konstatuje, že prodejce vozidla byl plátcem DPH. V kupní smlouvě ze dne 19. 9. 2012 ve znění dodatků č. 1 a č. 2 ze dne 7. 11. 2012 jsou uvedeny všechny náležitosti (označení prodávajícího a kupujícího, specifikace vozidla a kupní cena). Kupní cena 7 624 704 Kč byla na účet prodejce vozidla č. 283001044/5500 uhrazena z účtu žalobce č. 249363974/0300 platbami (první ze dne 20. 9. 2012 ve výši 1 000 000 Kč, druhá ze dne 8. 11. 2012 ve výši 1 000 000 Kč a třetí ze dne 26. 11. 2012 ve výši 5 624 704 Kč). Převzetí vozidla ze dne 7. 12. 2012 žalobce doložil dodacím listem č. 1260002 od prodejce vozidla, fotodokumentací o předání vozidla z uvedeného dne s časovým kódem data pořízení a videozáznamem o předání. Dne 7. 12. 2012 žalobce prokázal dodání vozidla do Spolkové republiky Německo (dále též „SRN“) společnosti SELECT AUTOMOTIVE GmbH (dále též „nabyvatel vozidla“), registrované k dani v SRN, které bylo realizované prostřednictvím přepravní společnosti JÍŠA s.r.o. (dále též „přepravce vozidla“). Žalobce k přepravě vozidla doložil CMR list č. CZ 5984551 ze dne 7. 12. 2012 z Prahy do německého Trieru, zde příjemcem vozidla byl nabyvatel vozidla; fakturu č. 12127144 od přepravce za přepravu vozidla; a fotografie vozidla z garáží v Trieru. Nabyvatel vozidla uhradil kupní cenu za vozidlo ve výši 263 500 € tak, že dne 18. 9. 2012 zaplatil na účet žalobce č. 249363974/0300 zálohu ve výši 40 000 € a dne 26. 11. 2012 doplatek ve výši 223 500 €. Podle žalobce proto byly splněny podmínky čl. 178 písm. a) Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále též „Směrnice“) tím, že žalobce podle čl. 168 písm. a) Směrnice doložil fakturu vystavenou v souladu s hlavou XI, kapitolou 3, oddíly 3 až 6 Směrnice a prokázal, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo podle deklarovaných dokladů. 6. Podle žalobce břemeno tvrzení a důkazní tíží žalovaného, a nikoli žalobce, na kterého se žalovaný pokusil důkazní břemeno přenést, neboť žalovaný nedostatečně prokázal žalobci, že o daňovém podvodu žalobce věděl či mohl vědět. Žalobce k tomuto odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora evropské unie (dále též „SDEU“) ve spojených věcech C-80/11 a C-142/11 a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Afs 170/2016 a poukazuje na tuto argumentaci: 7. Za prvé. Žalobce nesouhlasí s tvrzením o nestandardních skutečnostech. Podle žalobce se napadené rozhodnutí opírá o pocity či domněnky žalovaného, postrádá však konkrétní důkazy, z nichž žalovaný dovodil nestandardnost obchodu. Žalobce poukazuje na to, že žalovaný hodnotí věc z pohledu roku 2013, ale nikoli z pohledu žalobce a doby, v níž se obchod uskutečnil, a bez informací dostupných tehdy žalobci. Žalobce uvádí, že upozorňoval na specifika daného obchodu, k čemuž správní orgány nepřihlédly. Žalobce se neztotožňuje s polemikou obou správních orgánů, zda prodejce vozidla byl či nebyl vlastníkem vozidla. Žalobce vozidlo objednal u prodejce vozidla, jednal s prodejcem vozidla, uzavřel s ním kupní smlouvu, zaplatil zálohu i doplatek kupní ceny a převzal vozidlo, vše bez jakékoli nestandardnosti. I kdyby prodejce vozidla nebyl vlastníkem vozidla, stal by se žalobce vlastníkem vozidla podle § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OCHZ“). 8. Za druhé. Žalobce se neztotožňuje se žalovaným, že byly zjištěny objektivní okolnosti, že žalobce věděl či alespoň vědět měl a mohl, že se účastní daňového podvodu. V napadeném rozhodnutí žalovaný náležitě neprokázal okolnosti, jež svědčí o tom, že žalobce měl nabýt podezření, zda se účastí na obchodě nezapojí do podvodného jednání. Žalovaný klade žalobci k tíži, že si žalobce musel být vědom, že obchodní transakce nemusí proběhnout standardním způsobem, jelikož podle kupní smlouvy ze dne 30. 8. 2012 zaslal žalobce společnosti Exelero Cars Praha s.r.o. (dále též „Exelero Praha“) zálohu 40 000 €, ale vozidlo nedostal. Podle žalobce opomněl žalovaný, že problémy se společností Exelero Praha nastaly až po uzavření předmětného obchodu s prodejcem vozidla. V době sjednání obchodu s prodejcem vozidla měl žalobce za sebou úspěšně realizovanou a bezproblémovou transakci se společností Exelero Praha. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že nebylo zjištěno, že by se prodejce vozidla podílel na objednávce vozidla, a že žalobce měl disponovat informacemi o propojených společnostech [jimiž jsou prodejce vozidla, EXELERO GROUP s.r.o. (dále též „Exelero Group“), Exelero Praha a Exelero Cars Brno s.r.o. (dále též „Exelero Brno“)]. Tudíž žalobci muselo být známo, že prodejce vozidla je nastrčenou firmou. Podle žalobce realizace obchodu neumožňuje opakované objednávky od stejného dodava