1 As 162/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 145/2017- 72 - text 8 5 A 145/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: █████████████ bytem ████████████████████████ proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2017, č. j. MPO 47060/17/41300, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 11. 8. 2017, č. j. MPO 47060/17/41300, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ze dne 10. 7. 2017, č. j. 05097/1100/2017/004, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalobce v žádosti ze dne 29. 5. 2015 dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), žádal o poskytnutí (i) seznamu všech technických norem (ČSN, ČSN EN), podle kterých stanoví povinnost postupovat stavební zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, (ii) internetových adres a všech míst, kde jsou tyto technické normy bezplatně a veřejně dostupné a (iii) plného znění těchto technických norem. V bodě (i) byla jeho žádost částečně odložena (viz odstavec níže), v bodech (ii) a (iii) byla prvostupňovým rozhodnutím částečně odmítnuta. 2. Soud konstatuje, že žalobce původně v tomto řízení napadal také rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2017, č. j. MPO 37399/17/41300, jímž byla zamítnuta jeho stížnost na postup prvostupňového orgánu, který sdělením ze dne 19. 5. 2017, č. j. 04574/1002/2017/002, část žádosti žalobce v bodě (i) odložil. Soud seznal, že tato část žaloba fakticky směřuje proti rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 19. 5. 2017, č. j. 04574/1002/2017/002, a vyloučil ji k samostatnému projednání (sp. zn. 17 A 53/2020). V podrobnostech soud odkazuje na usnesení ze dne 12. 3. 2020, č. j. 5 A 145/2017-47. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že správní orgány již dříve jeho žádosti nevyhověly, přičemž Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2017, č. j. 3 A 120/2015-44, jejich rozhodnutí zrušil. Označený rozsudek vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 1 As 162/2014-63 (dále jen „Rozsudek NSS“), přičemž vyslovil závazný právní názor, že „[v] daném případě si žalovaný správní orgán musí nejprve vyjasnit otázku, čeho se žalobce přesně svou žádostí domáhá (již z důvodu vykonatelnosti rozhodnutí, na kterou žalobce u ústního jednání upozorňoval), resp. není-li z podané žádosti zcela jednoznačné, kterých technických norem se týká, měl by žalobce vyzvat ke sdělení, jakých konkrétních technických norem se žalobce domáhá tak, aby žádost žalobce korespondovala s rozhodnutím správního orgánu o poskytnutí požadované informace. Teprve po vyjasnění si žalobcova požadavku bude na místě, aby žalovaný o žádosti rozhodl a to v souladu se závazným právním názorem soudu i s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího správního soudu /jak již judikoval Nejvyšší správní soud, je věcí Úřadu, jak tento svůj závazek splní, například zda příslušné technické normy zveřejní na webových stránkách, (což učinilo Ministerstvo pro místní rozvoj v případě technické normy ČSN 73 6116) nebo zda zvolí jiné vhodné řešení. Pokud by Úřad úplné znění požadovaných technických norem ve stavebnictví zveřejnil, staly by se zveřejněnými informacemi podle § 3 odst. 4 zákona o informacích, na které by poté bylo možno pouze odkazovat podle § 6 odst. 1 zákona o informacích/.“. 4. Žalobce odkázal také na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, č. j. 11 A 3/2014-82, dle něhož je prvostupňový orgán povinen bezplatně poskytnout technické normy (ČSN, ČSN EN), podle nichž stanoví povinnost postupovat zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění do 14. 4. 2016 (dále jen „stavební zákon“), a právní předpisy vydané k jeho provedení (technické normy ve stavebnictví), zejména vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále jen „TPS“). Prvostupňový orgán měl proto žalobci bezplatně poskytnout všechny takové normy (dále jen „závazné stavební normy“), čímž by současně poskytl jejich seznam. 5. Namísto toho poskytly správní orgány žalobci pouze 4 technické normy [na základě konzultace s Ministerstvem pro místní rozvoj (dále jen „MMR“)], ač je zjevné, že kdekoli TPS užívá odkaz na „normovou hodnotu“ obsaženou v „příslušné“ technické normě [např. ČSN 36 0020 (360020) - Sdružené osvětlení, ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení obytných budov], jedná se o závaznou stavební normu. To sice pro správní orgány znamená nutnost provést rozsáhlejší úvahu, leč tuto lze po nich požadovat. Nadto k výzvě prvostupňového orgánu sám žalobce v červnu 2017 poskytl prvostupňovému orgánu seznam technických norem ve stavebnictví, o něž žádá (které sám žalobce považuje za závazné). 6. Závěrem žalobce podotkl, že prvostupňový orgán mu neposkytl technické normy, které předtím poskytl jinému žadateli (viz sp. zn. 11 A 3/2014 vedená u Městského soudu v Praze) v rámci smírčího řízení k exekučnímu návrhu. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Předně upozornil, že žalobce má přístup ke službě ČSN Online a tudíž i ke všem technickým normám, což uvádí i prvostupňové rozhodnutí. 8. Kromě toho, že žalobce žádá poskytnutí technických norem, k nimž má již beztak přístup, je těžištěm jeho žádosti poskytnutí seznamu závazných stavebních norem. Touto informací však prvostupňový orgán nedisponuje (a z žádného právního předpisu pro něj nevyplývá povinnost ji mít) a musel by ji vytvořit, což připouští i žalobce, dle něhož je určení okruhu technických norem věcí „odborného názoru“. Takovou novou informaci není povinný subjekt dle § 2 odst. 4 InfZ povinen poskytovat. Jelikož prvostupňový orgán nemá seznam závazných stavebních norem, nemůže současně ani poskytnout jejich úplné znění, byť má jinak k dispozici veškeré technické normy. 9. Nadto zde v zásadě žalobce žádá sdělení názoru správního orgánu na problematiku závaznosti technických norem v oblasti stavebnictví, přičemž poskytování takové informace opět vylučuje § 2 odst. 4 InfZ. 10. Žalovaný pak nemá za to, že by prvostupňový orgán byl oprávněn rozhodovat o závaznosti technických norem, jeho stanovisko by nemělo a nemohlo mít žádný právní ani faktický dopad. 11. Dále žalovaný podotkl, že prvostupňový orgán není gestorem stavebního zákona (či TPS), tím je MMR, přičemž prvostupňový orgán stojí mimo soustavu státních orgánů v oblasti územního plánování a stavebního řádu a při zajišťování úkolů spadajících do oblasti jeho věcné působnosti se stavebním zákonem a právními předpisy vydanými k jeho provedení standardně nepracuje. 12. Žalovaný též upozornil, že sám žalobce ve své stížnosti proti prvostupňovému rozhodnutí uvedl, že nežádal informaci po MMR z toho důvodu, že by po MMR žádal názor, a nikoli informaci. Žalovaný nechápe, proč by tomu v případě prvostupňového orgánu mělo být jinak. 13. V souvislosti s tím žalovaný odkázal na tezi žalobce, že MMR si abstraktním odkazem na technické normy zjednodušilo práci, čímž přeneslo úkol určit závazné stavební normy na subjekty v oboru stavebnictví, ale i na prvostupňový orgán, který těmito normami disponuje, z čehož žalovaný opět dovodil, že tento úkol náleží MMR. Žalovaný přitom žalobci opakovaně doporučil obracet se na MMR. 14. MMR na dotaz prvostupňového orgánu označilo za jedinou závaznou stavební normu ČSN 73 6110 - Projektování místních komunikací k vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Poskytnutí dalších 3 technických norem žalovaný považuje za snahu o vstřícnost k žalobci a o vyjádření nezávazného názoru. 15. Co se týče rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, č. j. 11 A 3/2014-82, žalovaný uvedl, že byl nakonec usnesením Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 309/2016-43, shledán neurčitým a nevykonatelným. Přesto se mu prvostupňový orgán pokoušel vyhovět a poskytl tamějšímu žalobci normy ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště - Část 1: Navrhování zastávek, ČSN 73 5710 Požární stanice a požární zbrojnice a ČSN 73 4301 Obytné budovy. Shodné normy poskytl také žalobci v projednávané věci. 16. Argumentaci žalobce ve správním a soudním řízení žalovaný označil za polemiku s názorem prvostupňového orgánu, resp. snahu o to, aby odsouhlasil závaznost technických norem, které žalobce uvedl ve svém seznamu. Další vyjádření stran 17. V replice žalobce uvedl, že ke dni podání repliky přístup do ČSN Online nemá a dříve si jej zakoupil proto, že správní orgány odmítly vyhovět jeho žádosti. Dále zmíni