— Nejvyšší správní soud

6 Ad 16/2017- 52 - text 8 6 Ad 16/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Ing. M. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 29. 3. 2017, č.j. MV-152851-15/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 29. 3. 2017, č.j. 152851-15/SO-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 5. 10. 2016, č.j. OSZ-147065-35/D-Bp-2016 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobci zastavena výplata výsluhového příspěvku od 24. 1. 2016 podle ustanovení § 163 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě namítal, že správní orgán I. stupně nesprávně stanovil jeho důchodový věk, když za sporné označil hodnocení doby denního studia na civilní vysoké škole. Uvedl, že napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že žalobce dosáhl důchodového věku dnem 24. 1. 2014, tj. dovršením 58 let věku a dva roky po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod proto uplynuly dnem 23. 1. 2016. Žalobce v tomto směru zejména zpochybnil podklady pro hodnocení této doby v I. kategorii funkcí (kmenový list). Dle žalobce neměla být doba jeho studia na civilní vysoké škole posouzena jako výkon funkce zařazené do I. nebo II. kategorie funkcí, a tudíž jeho věk odchodu do důchodu měl být vyšší, než jak uvedl služební funkcionář v prvostupňovém rozhodnutí. [3] Žalobce uvedl, že v kmenovém listu není uvedeno, do jaké pracovní kategorie byl zařazen po dobu svého studia na vysoké škole Vysokého učení technického v Brně, fakultě stavební. Aby mohl být příslušník zařazen do některé z preferovaných kategorií I. a II., tak musí být činnost, kterou vykonává, uvedena v příslušném resortním seznamu pod danou kategorií; žalovaný však žádný resortní seznam vydaný před 1. 6. 1992 nepředložil. Dále konstatoval, že započtení náhradních dob do I. nebo II. pracovní kategorie upravuje zákon o sociálním zabezpečení, kde se doba zaměstnání započítává za podmínek obklopenosti z náhradních dob jen doba, po kterou měl občan nárok na nemocenskou, nebo na podporu při ošetřování člena rodiny. Je tak zřejmé, že dobu studia na civilní vysoké škole nelze hodnotit v preferovaných pracovních kategorií. [4] Žalobce dále zpochybnil odkaz žalovaného na nařízení ministra vnitra ČSSR č. 3/1976 ze dne 19. 1. 1976, přičemž rovněž pochyboval o použitelnosti tohoto předpisu, neboť nedošlo k žádné formě jeho publikace. Žalovaný se dle žalobce rovněž nezabýval otázkou, zda je zařazení zaměstnání do preferovaných kategorií pro stanovení nároku na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod pro žalobce výhodnější. Obecně pak konstatoval, že zánik nároku na příspěvek za službu nelze spojovat s pouhým splněním podmínek nároku na důchod dle ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ale až splněním podmínek dle ustanovení § 54 odst. 2 téhož zákona. [5] Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a s důkazními návrhy. Rovněž namítal, že podání, která v průběhu řízení adresoval ministru vnitra, vyřizovala poradní komise ministra vnitra a nikoliv ministr vnitra jako příslušný správní orgán. Tímto postupem mu tak byla odňata jeho procesní práva. [6] Dále namítal, že v řízení nebyly dodrženy stanovené lhůty, a proto zaslal k rukám ministra vnitra dokument s názvem „Stížnost pro nečinnost správního orgánu“ ze dne 8. 3. 2017, avšak na toto podání nedostal žádnou odpověď. [7] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jednak žalobou napadené rozhodnutí, jednak rozhodnutí prvostupňové. [8] Žalovaný správní orgán v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že kmenový list je oficiálním dokumentem resortu Ministerstva vnitra, který slouží k záznamu průběhu služby příslušníka a všech právně relevantních skutečností, souvisejících se služebním poměrem, které mají příčinnou souvislost s přiznáním a výší důchodových nároků a výsluhových náležitostí. Uvedl, že služební funkcionář si v souladu s ustanovením § 180 odst. 5 zákona o služebním poměru učinil úsudek o řešení předběžné otázky, tj. stanovení důchodového věku žalobce. Dále uvedl, že dle záznamů o průběhu doby služby konal žalobce do 31. 12. 1992 službu zařazenou do I. a II. kategorie funkcí po dobu 17 roků a 276 dnů (včetně náhradní vojenské služby). Vzhledem k této skutečnosti a celkové době pojištění mu podle ustanovení § 174 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon č. 100/1988 Sb.“), vznikl nárok na starobní důchod při dovršení věku 58 let, tj. dnem 24. 1. 2014. [9] Dále žalovaný uvedl, že má za to, že napadené rozhodnutí obsahuje dostatečné odůvodnění a že v řízení byly vypořádány všechny námitky žalobce. Dle nařízení ministra vnitra ČSSR č. 3/1976 ze dne 19. 1. 1976, kterým se stanoví podrobnosti k provedení některých ustanovení zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, a dle kmenového listu stanovil služební funkcionář datum dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod ze základního důchodového pojištění správně. [10] Uvedl, že příslušnost poradní komise ministra vnitra k vyřizování žalobcových podání je dána Statutem poradní komise ministra vnitra (příloha č. 2 pokynu ministra vnitra č. 52/2016), podle něhož její činnost administrativně zajišťuje odbor správní Ministerstva vnitra. K nedodržení lhůt pak žalovaný konstatoval, že žalobce podal odvolání dne 24. 10. 2016, rozhodnutí o odvolání bylo vypraveno dne 31. 3. 2017; je tak zřejmé, že lhůta dle ustanovení § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru nebyla dodržena. Podotkl, že tato lhůta je lhůtou pořádkovou, přičemž její nedodržení nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Nadto na nedodržení lhůty měla vliv i aktivita žalobce. Konstatoval, že podání žalobce ze dne 8. 3. 2017 zůstalo bez odpovědi odvolacího orgánu, avšak tato pochybení není dle žalovaného takovou vadou, která by měla za následek nezákonnost vydaného rozhodnutí. [11] Při ústním jednání před soudem konaném dne 16. 7. 2020 účastníci řízení setrvalí na svých dříve uplatněných argumentech. [12] Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: [13] Rozhodnutím ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby Policie České republiky ve věcech služebního poměru ze dne 20. 9. 2012, č.j. 1122/2012, byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení odboru Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 20. 11. 2012, č.j. OSZ-147065/Z-Že-2012, mu byl podle ustanovení § 157, § 158, § 165 a § 166 zákona o služebním poměru, přiznán od 25. 9. 2012 výsluhový příspěvek ve výši 20.581 Kč měsíčně. [14] Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 25. 1. 2016, č.j. OSZ-147065-26/D-Ro-2016, byla žalobci podle ustanovení § 163 odst. 1 zákona o služebním poměru zastavena výplata jeho výsluhového příspěvku, a to z toho důvodu, že 2 roky po dosažení hranice stanovené pro vznik nároku na starobní důchod (v jeho případě při dovršení 58. roku věku), uplynuly dnem 23. 1. 2016, aniž by žalobce požádal o přiznání starobního důchodu. [15] K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 7. 7. 2016, č.j. MV-38126-8/KM-2016, a věc byla vrácena řediteli odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra k novému projednání a rozhodnutí. Ministr vnitra vytkl rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení zejména skutečnost, že stanovení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod nebylo v rozhodnutí odůvodněno a vysvětleno. Z odůvodnění dále vyplývá, že před vydáním nového rozhodnutí je třeba dát žalobci možnost v plném rozsahu uplatnit jeho zákonná práva dle ustanovení § 172 a § 174 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru a před skončením nalézacího řízení jej seznámit s kompletním spisovým materiálem podle ustanovení § 174 odst. 1 písm. b) téhož zákona a své rozhodnutí řádně a podrobně rozvést a zdůvodnit, jak vyžaduje ustanovení § 181 odst. 5 předmětného zákona. Dne 26. 7. 2016 pak podal žalobce žádost o doplacen