3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

9 A 173/2017- 51 - text 10 č. j. 9A 173/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: I. M., nar. XXX, st. přísl. Ukrajina bytem J., P. t. č. Vazební věznice Praha – Ruzyně, Staré náměstí 3, Praha 6 zastoupen advokátem Mgr. Markem Čechovským sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2017 č. j. MV-90183-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 5. 2017 č. j. OAM-2412-34/ZR-2016, kterým byla podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) zrušena platnost povolení žalobce k trvalému pobytu na území České republiky. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci zrušen trvalý pobyt na území z důvodu opakované úmyslné trestné činnosti, kterou se dopustil závažného narušení veřejného pořádku. Narušení veřejného pořádku správní orgán I. stupně spatřoval v opakovaném pravomocném odsouzení žalobce za úmyslnou trestnou činnost, když vycházel ze 4 záznamů o odsouzení žalobce ve výpisu z rejstříku trestů za protiprávní jednání, spočívající v řízení motorových vozidel po požití alkoholu a návykové látky, za přechovávání návykové látky a trestný čin krádeže vloupáním. Žalobce byl nejprve odsouzen k podmíněnému odnětí svobody, k zákazu činnosti, zákazu řízení motorových vozidel, postupně mu byl trest změněn na trest nepodmíněného odnětí svobody a dále byl odsouzen i k trestu obecně prospěšných prací I tento trest byl stupňován tak, že nejprve mu byly uloženy obecně prospěšné práce ve výměře 100 hodin a po opakovaném protiprávním jednání ve výměře 250 hodin. Správní orgán I. stupně, vycházeje z judikatury Nejvyššího správního soudu k výkladu pojmu „závažné narušení veřejného pořádku“ a dále i ze znění Směrnice EU 2004/38/ES, se nezabýval pouze a jen faktem, že žalobce byl odsouzen za trestnou činnost, ale zabýval se i spáchanou trestnou činností, délkou páchání trestné činnosti a dalšími skutečnostmi provázející jeho odsouzení. Těmito skutečnostmi byla situace, kdy žalobce nedbal výchovného působení podmíněných a alternativních trestů, které mu byly zprvu ukládány, nepodrobil se léčení závislosti na návykových látkách, ačkoliv spáchání trestné činnosti bylo přímo ovlivněno závislostí žalobce na drogách. Správní orgán se zabýval také tím, zda přijaté opatření nemá nepřiměřené dopady do jeho soukromého a rodinného života a vyšel ze zjištění, že žalobce důležitost rodinného zázemí a osobních vazeb v řízení nikterak nevyzdvihoval, že ohledně rodinných poměrů uvedl toliko, že na území České republiky žije s rodiči, s manželkou je v rozvodovém řízení, neví, kde se manželka zdržuje a jiné příbuzné na území České republiky nemá, jeho sestra žije na Ukrajině a s ní je v občasném kontaktu. Správní orgán tedy dospěl k jednoznačnému závěru, že negativní rozhodnutí ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu není nepřiměřené vzhledem k dopadu do soukromého a rodinného života žalobce. 3. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaná rozhodla napadeným rozhodnutím. II. Rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí vyšla ze zjištění, že žalobce byl odsouzen za spáchání úmyslných trestných činů, a to: - přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 trestního zákoníku ve stádiu pokusu v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, a to k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a byly mu uloženy povinnosti podrobit se léčení na návykových látkách, podrobit se testování na přítomnost návykových látek v těle a zdržet se konzumace návykových látek a dále mu byl uložen trest propadnutí věci, - přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku, a to k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, - 2x přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zkušební dobou v trvání 36 měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 48 měsíců, kdy trest byl změněn na odnětí svobody nepodmíněně a výkon byl nařízen 28. 12. 2016, - přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky § 274 odst. 1 trestního zákoníku, a to k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce se zkušební dobou v trvání 12 měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 16 měsíců. 5. Žalovaná rovněž vyšla ze zjištění Probační a mediační služby ze dne 15. 2. 2017 o tom, že žalobce trest obecně prospěšných prací nezačal vůbec vykonávat. Navíc se od nařízení trestu dne 29. 11. 2016 nedostavil na příslušné pracoviště Probační a mediační služby a nereagoval na zaslanou pozvánku. V rámci stanoveného dohledu pak nespolupracoval. Podobně se choval i k povinnosti podrobit se léčení na návykových látkách. 6. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí vypořádávala s odvolacími námitkami žalobce, který namítal nesprávnou aplikaci důvodu zrušení trvalého pobytu dle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, kterou spatřoval v tom, že samotné spáchání trestných činů nelze považovat za závažné narušení veřejného pořádku. Žalobce namítal nepřiměřený dopad do jeho rodinného a soukromého života. 7. Žalovaná po posouzení námitek a po vyhodnocení podkladových materiálů z obsahu rozhodnutí trestních soudů vyvodila, že žalobce opakovaně a v krátké době po sobě páchal úmyslnou trestnou činnost, dopustil se celkem 6 úmyslných trestných činů v rozmezí let 2015 – 2016, a to celkem v 5 případech. Opakovaným řízením motorového vozidla pod vlivem návykových látek útočil ve 3 případech proti chráněnému zájmu společnosti na ochranu před ohrožujícími následky řízení motorových vozidel pod vlivem omamných látek, přičemž ve dvou případech byl pod vlivem pervitinu. Přechováváním drogy konopí v množství větším než malém žalobce útočil proti zájmu společnosti na ochranu před šířením drog. Dále v úmyslu obohatit se, pokusil se vyloupit rodinný dům, v němž mu však bylo zabráněno zásahem poškozené. Útočil tak proti zájmu společnosti na ochranu majetku a zachování osobní svobody, přičemž při této trestné činnosti byl rovněž pod vlivem pervitinu. O závažnosti jednání žalobce svědčí skutečnost, že předchozí odsouzení na něj neměla potřebný výchovný účinek. Žalobce nespolupracoval s Probační a mediační službou, nezačal vůbec vykonávat trest obecně prospěšných prací, nedostavoval se na zaslanou pozvánku, což svědčí o skutečnosti, že žalobce nerespektuje právní řád České republiky. Žalobce svým negativním přístupem vůči soudu nařízeným opatřením představoval aktuální nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem. 8. Žalovaná neshledala důvodnou ani námitku nepřiměřeného dopadu přijatého opatření do soukromého a rodinného života žalobce. Především poukázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 2 Azs 147/2016-30, v němž bylo apelováno na vědomí cizince, který si při páchání závažného úmyslného trestného činu má být vědom veškerých možných důsledků, které odhalení této trestné činnosti přinese, tedy i toho, že zavrženíhodné jednání směřující proti chráněným právům a zájmu státu bude mít za následek zrušení práva cizince pobývat na území. Stejně tak Městský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 7 A 324/2011 spojoval následky jednání cizince, spočívající ve výkonu trestu odnětí svobody s tím, že si nemohl vytvořit vazby k zemi pobytu. Žalovaná se zabývala soukromými poměry žalobce, kdy zjistila, že žalobce je sice ženatý, ale se svou manželkou dlouhodobě nežije, je s ní v rozvodovém řízení a na území se nenacházejí žádní rodinní příslušníci odvolatele, kteří by na něm byli pobytově závislí. Žalovaná tak uzavřela, že opakovaná páchaná trestná činnost, brzká recidiva v jejím páchání, dlouhodobé užívání drog žalobcem a nerespektování soudem nařízených opatření svědčí o tom, že žalobce není na území České republiky dostatečně integrován, je zletilý, bezdětný a jím uváděná rodinná vazba k rodičům a případné problémy s integrací do společnosti v zemi původu nelze považovat za dostatečné důvody pro odhlédnutí od důvodů svědčících pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Žalovaná s odkazem na judikturu Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8As 118/2012- 45) uvedla, že správní rozhodnutí či přijaté opatření nelze považovat za nezákonné