8 As 68/2012 — Nejvyšší správní soud

1 A 49/2021- 37 - text 1 A 49/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobce: I. P. zastoupeného Mgr. Martinem Žákem, advokátem sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha 5 proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2021, čj. CPR-20794-2/ČJ-2021-930310-V241 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila žalobci správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 7. 6. 2021, čj. KRPA-144223-11/ČJ-2021-000022-SV, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní orgán I. stupně na 18 měsíců. Současně dle § 120a zákona o pobytu cizinců konstatoval, že se na žalobce nevztahuje důvod znemožňující vycestování ve smyslu § 179 citovaného zákona. Dobu k vycestování stanovil žalobci na 20 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Dále bylo žalobci uloženo zvláštní opatření podle § 123b písm. c) zákona o pobytu cizinců, tj. povinnost žalobce pravidelně se osobně hlásit v sídle správního orgánu I. stupně vždy v pátek v 10:00 hod až do dne odjezdu (včetně). 3. O podaném odvolání žalobce rozhodla Police ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „žalovaná“) podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), rozhodnutím ze dne 23. 8. 2021, čj. CPR-20794-2/ČJ-2021-930310-V241, tak, že změnila výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně v části týkající se délky správního vyhoštění; nově rozhodla, že tato doba činí 16 měsíců. Ve zbylé části žalovaná rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalobce se nyní podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 4. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné proto, že oba správní orgány se nedostatečně zabývaly posouzením přiměřenosti dopadů správního vyhoštění do rodinného a soukromého života žalobce ve smyslu § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce připomněl, že byl žadatelem o mezinárodní ochranu a pobýval v Praze na základě nájemní smlouvy se svou přítelkyní a její nezletilou dcerou (rok narození 2011) více než tři roky ve společné domácnosti, obě rovněž žadatelky o mezinárodní ochranu. Žalobce dodal, že se snažil finančně zajistit svou rodinu; pokud v ČR pobýval neoprávněně, bylo to pouze jednou a neúmyslně, nedopustil se žádného trestného činu. Jeho vyhoštění by bylo dle názoru žalobce závažným zásahem do jeho soukromého života a životů jeho přítelkyně a její dcery, které jsou na něm finančně závislé. Žalobce kromě toho nemá ve vlasti žádné vazby, je rozvedený, nemá možnost se ve vlasti zaměstnat, bezpečnostní situace v zemi není zcela optimální. Žalovaná dostatečně neuvedla, v čem převažuje zájem státu na vyhoštění žalobce nad tím, kdy žalobce žije v ČR ve funkčním vztahu a vychovává nezletilé dítě. Žalovaná též nevzala v potaz pobytovou historii žalobce a neposoudila dostatečně aspekt integrace žalobce v ČR (pevné sociální zázemí). Žalobce má za to, že žalovaná měla tento poměr vyřešit ve prospěch principu nejlepšího zájmu dítěte a ochrany rodinného života žalobce. Protože tak však neučinila, dopustila se porušení § 119a odst. 2 a § 174a zákona o pobytu cizinců, a také porušení Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod. 5. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání. 6. Žalovaná vzhledem k téměř totožné argumentace v odvolání odkázala ve vyjádření k žalobě na odůvodnění obou rozhodnutí vydaných ve správním řízení; ve svém postupu neshledala pochybení a navrhla zamítnout žalobu. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 7. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněného žalobního bodu a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 10. 2021, neboť žalobce takové projednání věci výslovně požadoval. K jednání se však ani žalobce, ani jeho zástupce nedostavili, aniž by se řádně a včas omluvili. Soud přitom těsně před zahájením jednání na podatelně soudu ověřil, že z jejich strany nebyla soudu doručena omluva z jednání. Dne 12. 12. 10. 2021 soud obdržel přípis žalované z téhož dne, kterým se z jednání omluvila z důvodu nemožnosti zajistit účast příslušného pracovníka na jednání v uvedený den, aniž by požadovala odročení jednání na jiný termín, a plně odkázala na své písemné stanovisko k žalobě. 8. Soud za dané procesní situace zvažoval, zda lze jednání provést bez přítomnosti účastníků řízení a vydat ve věci rozhodnutí. Žalobce v žalobě k důkazu navrhl provedení výslechu svého, své přítelkyně a její nezletilé dcery. Soud však nepovažoval provedení navržených důkazů při jednání za nezbytné, a to z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť v případě žalobce neexistovaly pochybnosti o existenci těchto vztahů a vazeb žalobce – tyto skutečnosti soud (i žalovaná) považovaly za nesporné. Provedení těchto důkazů by přitom nemohlo přispět k prokázání jiných skutečností, které by mohly mít vliv na jiné posouzení věci žalobce. Proto soud návrh těchto důkazů zamítl. Jiné návrhy důkazů žalobce ani žalovaná nevznesli, a ani soud neshledal nutnost dokazování nad rámec obsahu správního spisu. Samotná nutnost provádění dokazování, která by představovala tzv. důležitý důvod pro odročení jednání podle § 50 s. ř. s. tak nevyvstala. Protože soud neshledal existenci ani dalších důležitých důvodů podle § 50 s. ř. s., jednání nebylo nutno odročit na jiný den. Soud tak provedl jednání a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků řízení, neboť byly splněny podmínky podle § 49 odst. 3 s. ř. s. 9. Po zhodnocení žalobních bodů v souvislosti se skutečnostmi vyplývajícími ze správního spisu, rozhodnými pro posouzení dané věci, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 6. 6. 2021 hlídka cizinecké policie provedla kontrolu žalobce v autobusu MHD, a to v návaznosti na nerespektování výzvy k zakrytí úst a nosu respirátorem. Protože byla reakce ze strany žalobce vulgární a agresivní, došlo též k použití donucovacích prostředků – nasazení pout. Na základě následně provedené lustrace v příslušných databázích Ministerstva vnitra a Policie ČR vzniklo podezření, že žalobce se na území ČR nachází neoprávněně. Dne 7. 6. 2021 bylo s žalobcem zahájeno řízení za účelem správního vyhoštění (čj. KRPA-144223-8/ČJ-2021-000022-SV), a to pro podezření z porušení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. 11. Správní orgán I. stupně v souvislosti se zahájením řízení o správním vyhoštění poté žalobce vyslechl dne 7. 6. 2021. Z protokolu o tomto výslechu (čj. KRPA-144223-9/ČJ-2021-000022-SV) vyplynulo, že žalobce do ČR přicestoval naposledy dne 27. 1. 2019 automobilem na krátkodobé vízum, přicestoval za prací. Dne 10. 4. 2019 požádal o mezinárodní ochranu. Po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany (dne 23. 4. 2020, věc vedená zdejším soudem pod sp. zn. 16 Az 55/2019 – pozn. soudu) žalobce území ČR neopustil proto, že mu jeho zástupce řekl, že bude vše v pořádku. Cestovní doklad má na adrese svého současného bydliště v Praze 9, kde bydlí s přítelkyní, paní T. R., [datum narození], a její nezletilou dcerou A. R. ([datum narození] – pozn. soudu) v nájmu, obě jsou rovněž žadatelkami o mezinárodní ochranu. S přítelkyní jsou spolu asi tři roky, její dcera v Praze chodí do školy, nájem platí dohromady. Na dané adrese má označenou schránku i zvonek svým jménem. Je si plně vědom svého protiprávního jednání, neměl na výběr, chtěl si vydělat. Peníze posílal na U. rodině. 12. Žalobce dále uvedl, že je rozvedený, v zemi původu má syna, kterému je 10 let. Dále tam žijí jeho rodiče a bratr. Ve vlasti má dům, bydlí tam jeho rodiče. V ČR nevlastní žádný majetek. Do vlasti se vrátit nechce, kvůli své přítelkyni a její dceři. Nechce tam, protože je tam vše špatně, mohl by si tam vydělat peníze a bydlet, ale nechce tam žít. Nemá žádnou překážku k vycestování. Nic mu ve vlasti nehrozí, je to bezpečná země, žil tam celý život, ale je to tam těžké. V případě vyhoštění by vycestoval, ale chtěl by znovu požádat o mezinárodní ochranu. Peníze na vycestování mít bude. 13. V ČR nemá žádné kulturní, společenské, sportovní vazby. Vůči nikomu na území ČR nemá povinnost péče či vyživovací povinnost; v ČR nesdílí společnou domácnost s občanem EU. Je zdravý, drogy nebere, s ničím se neléčí. Zdravotní pojištění v ČR má. Trestnou činnost v Č