1 Afs 20/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 30/2018- 40 - text 11 10 A 30/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Město Ralsko, IČO: 00831514 se sídlem Ralsko, Kuřívody 701 zastoupeno advokátem JUDr. Vladimírem Töglem se sídlem Praha 5, Ostravského 253/3 Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Praha 1, Staroměstské nám. 6 o žalobě proti rozhodnutí ministryně pro místní rozvoje ze dne 23. 11. 2017, č. j. MMR-40167/2017-26, takto: I. Výrok I. a III. rozhodnutí ministryně pro místní rozvoje ze dne 23. 11. 2017, č. j. MMR-40167/2017-26, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce JUDr. Vladimíra Tögla, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení I. a III. výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministryně pro místní rozvoj (dále jen „žalovaný“) podle § 14e odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „rozpočtová pravidla“) rozhodla o námitkách žalobce proti informacím Centra pro regionální rozvoj České republiky (dále jen „CRR“) o nevyplacení části dotace ze dne 29. 8. 2017, registrační číslo CZ.06.2.67/0.0/0.0/15_014/0000609, takto: I. Opatření poskytovatele dotace ze dne 29. 8. 2017, na základě kterého došlo k neproplacení části dotace dle § 14e rozpočtových pravidel ve výši 25 % z částky připadající na veřejnou zakázku č. 001, tj. částku 844 277,94 Kč je částečně oprávněné. III. Námitky proti zjištěním č. 1 (porušení bodu 23 Tabulky sazeb finančních oprav), č. 2 (porušení bodu 9 Tabulky sazeb finančních oprav) a č. 4 (porušení bodu 9 Tabulky finančních oprav) jsou nedůvodné. Nepotvrzuji však neproplacení části dotace ve výši 25% z částky dotace poskytnuté na financování veřejné zakázky 00,1, tj. ve výši 844 277,94 Kč celkových způsobilých investičních výdajů, a v souladu s přílohou č. 5 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce snižuji za tato zjištění finanční opravu na 10 % z částky poskytnuté na financování veřejné zakázky, tj. částku 337 691,16 Kč. 2. V části, ve které se žalovaný domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, žádal žalobce i o zrušení předcházejícího výsledku administrativního ověření žádosti o platbu ze dne 29. 8. 2017, registrační číslo CZ.06.2.67/0.0/0.0/15_014/0000609, žádost o platbu CZ.06.2.67/0.0/0.0/15_014/0000609/2017/001/POST, vydané CRR. II. Obsah žaloby 3. V podané žalobě žalobce obecně namítal, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal se všemi právními a technicko – organizačními argumenty obsaženými v námitce žalobce, a tedy neprovedl úplné zjištění skutkového stavu, dále v právní rovině zcela nesprávně posoudil zadávací podmínky a z takto provedeného právního posouzení vyvodil i nesprávný právní závěr. 4. V prvním žalobním bodu žalobce rozporoval zjištění CRR uvedené pod č. 1. K uvedenému zjištění žalobce odkázal na argumentaci pod body 1.1. až 1.4. námitek. Dále tvrdil, že se žalovaný vůbec nevypořádal s některými argumenty. Například se žalovaný nevyjádřil k tvrzení žalobce, že v případě rozdělení veřejné zakázky na části dle § 98 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, (dále jen „ZVZ“) v rámci vyčlenění některých částí veřejné zakázky a jejich realizaci různými subjekty, by došlo ke zvýšenému riziku snížení bezpečnosti dětí a nemalým problémům s koordinací dílčích částí veřejné zakázky se stavební částí i koordinací těchto částí navzájem a dále by nastal problém se zárukami za tyto části po jejich zabudování či umístění. Dle žalobce nelze paušálně dojít k závěru, že v případě, kdy jsou v rámci zakázky na stavební práce požadovány rovněž dodávky, dochází automaticky k diskriminaci dodavatelů, pakliže se jedná o běžně dostupné zboží. K tomu žalobce odkázal rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 62 Af 57/2011, k němuž se žalovaný rovněž nevyjádřil. 5. Žalobce se neztotožnil s tvrzením žalovaného, že dodávky převyšují 2 mil. Kč. Tzv. „Herní prvky a mobiliář“ v částce 474 600 Kč jsou pevně zabudované, a proto je nelze podřadit do skupiny dodávek jako prostěradla, matrace, žíněnky, deky atd., jak to uvádí žalovaný s odkazem na výkaz výměr a rozpočet stavby. Namítal, že v daném případě nedošlo k porušení § 16 odst. 2 ZVZ. Dodávka „Herních prvků a mobiliáře“ je částečně nedílnou součástí stavebních prací, které jsou pevně spojeny se zemí a je tedy nutno tuto část veřejné zakázky odečíst od ostatních dodávek. „Herní prvky s mobiliářem“ není možné podřadit pod ostatní dodávky jako je ad 1) „Nábytek a doplňky“ v hodnotě 1 194 225 Kč, ad 2) „IT a elektro“ v hodnotě 374 645 Kč a ad 3) „Kompenzační pomůcky“ v hodnotě 121 967 Kč. Proto po odečtení vybavení, které v rámci „Herních prvků s mobiliářem“ není pevně spojeno se zemí, a jejich připočtení ke skupině dodávek uvedených ad 1) až ad 3), tyto dodávky představují veřejnou zakázku malého rozsahu (dále jen „ZMR“). ZMR pak není nutné zadávat dle ZVZ. 6. I kdyby však žalobce připustil, že hodnota dodávek je 2 167 347 Kč, jak tvrdí žalovaný, nedošlo by k porušení § 16 odst. 2 písm. b) ZVZ, neboť předmětná veřejná zakázka byla zadána ve zjednodušeném podlimitním řízení. K porušení § 16 odst. 2 písm. b) ZVZ by došlo pouze v případě, že by dodávky přesahovaly hodnotu 5,5 mil Kč a byly by v režimu nadlimitní veřejné zakázky. 7. Dále tvrdil, že § 13 ZVZ nikterak nezakazuje slučování předmětu veřejných zakázek do větších celků, což v projednávaném případě představují stavební práce spojené s dodávkou a pevným montážním zabudováním herních prvků a dodávkou a uvedením do provozu herní části, která nebyla přímo součástí stavby. Dle žalobce žalovaný vychází z nesprávného výkladu § 16 odst. 2 ZVZ, když vychází pouze z první části ustanovení, a to bez ohledu na to, že předmětné ustanovení má své pokračování pod písm. a) a b). Ustanovení § 16 odst. 2 písm. a) a b) ZVZ má zabránit tomu, aby zadavatel společně se stavebními pracemi v podlimitním režimu účelově nekumuloval dodávky či služby s předpokládanou hodnotou v nadlimitním režimu, které by měly být zadávány v přísnějším režimu dle ZVZ. Stejná situace nastane v případě, když zadavatel společně se stavebními pracemi v režimu ZMR účelově kumuloval dodávky či služby s předpokládanou hodnotou v podlimitním režimu, které by se tak prostřednictvím stavebních prací zadávaných v rámci ZMR postupem dle § 18 odst. 5 ZVZ ocitly zcela mimo rámec ZVZ. Oba uvedené případy popisují hrubé obcházení ZVZ, které je § 16 odst. 2 ZVZ zakázáno. V projednávaném případě se však jedná o zcela opačnou právní situaci, neboť žalobce společně se stavebními pracemi v podlimitním režimu sice kumuloval dodávky či služby, ale s předpokládanou hodnotou v režimu ZMR a nikoliv v nadlimitním režimu, jak to § 16 odst. 2 písm. a) a b) ZVZ zakazuje. Je tedy vyloučeno aplikovat na tuto situaci ustanovení, které zadavateli zakazuje zcela opačnou situaci. Žalobce nemohl kumulativním spojením stavebních prací a dodávky nezabudovaných herních prvků porušit § 16 odst. 2 písm. a) a b) ZVZ. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 62 Af 57/2011 a dále na zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), který § 16 odst. 2 písm. a) a b) ZVZ nahradil zcela opačným ustanovením v § 18 ZZVZ. 8. Uzavřel, že závěry správních orgánů o odnětí, respektive snížení dotace nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu, protože tato zjištění jsou nepřesná, nemají dle § 16 odst. 2 písm. a) a b) ZVZ právní základ v popisované situaci a pouze účelově odůvodňují údajně nesprávný postup žalobce při koncipování zadávacích podmínek. 9. V druhém žalobním bodu žalobce rozporoval zjištění CCR č. 2. I v tomto případě žalobce odkázal na argumentaci uvedenou pod body 2.1. až 2.4. námitek. Dále namítal nesprávné posouzení otázky požadavků žalobce na prokázání a splnění profesních kvalifikačních předpokladů. Žalobce byl při zařazení požadavků na doložení autorizace „technika prostředí staveb, specializace technická zařízení“ a „vodní hospodářství a krajinné inženýrství“ veden znalostí projektové dokumentace, položkového rozpočtu a požadavků hygienických norem a krajské hygienické stanice. K autorizaci „vodní hospodářství a krajinné inženýrství“ žalobce uvedl, že se jedná o stavbu přeložky kanalizační stoky DN 300 mm v majetku Severočeských vodovodů a kanalizací, která byla povolena rozhodnutím ze dne 22. 11. 2016, č. j. MUCL/68146/2016/Piš, jako vodní dílo dle vodního zákona. Přeložka kanalizační stoky rozhodně nespadá pod autorizaci „podzemní stavby“. K autorizaci „technika prostředí staveb, specializace technická zařízení“ žalobce uvedl, že předmět plnění veřejné zakázky neobsahuje obyčejné odvětrání prostor mateřské školy. Autorizace „podzemní stavby“ f