1 As 210/2019 — Nejvyšší správní soud

10 A 41/2020- 34 - text 10 pokračování 10A 41/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce Doc. JUDr. D. Z., Ph.D. bytem X zastoupený advokátem doc. JUDr. Mgr. Jan Brázdou, Ph.D. LL.M., sídlem Malá 43/6, 301 00 Plzeň proti žalovanému rektor Policejní akademie České republiky v Praze sídlem Lhotecká 559/7 143 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí rektora Policejní akademie České republiky v Praze ze dne 28. 2. 2020, č. j. PA-1158-35/ČJ-2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Rektor Policejní akademie ČR rozhodnutím ze dne 24. 9. 2015 č. j. PA- 1556/ČJ-2015 podle § 28 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „zákon o vysokých školách“), odvolal žalobce z funkce děkana Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie ČR v Praze. 2. Městský soud v Praze žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 6 A 187/2015 – 88. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 As 210/2019-29 zrušil jak napadený rozsudek Městského soudu v Praze tak i rozhodnutí rektora ze dne 24. 9. 2015, č. j PA - 1556/čj-2015 a věc vrátil rektorovi k dalšímu řízení. 3. Rektor Policejní akademie v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2020, č. j. PA-1158-35 ČJ-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“) v dalším řízení zastavil řízení o odvolání žalobce z funkce děkana Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie České republiky. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pod bodem I. shrnul výše uvedený procesní vývoj věci. V bodě II. shrnul obsah korespondence mezi žalobcem a žalovaným (označeno jako vznesené požadavky účastníka řízení) a obdobně v bodě III. korespondenci mezi žalobcem a ministrem vnitra (označeno jako další procesní aktivita účastníka řízení), která následovala po rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 As 210/2019-29. 5. V bodě IV. žalovaný uvedl, že shromáždil důkazní prostředky k otázce, jaké je současné služebně právní postavení žalobce ve vztahu k Policii České republiky a k České republice, tedy zda je jmenovaný stále ve služebním poměru příslušníka Policie ČR, a pokud ano, na jakém konkrétním služebním místě je ke dni právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu (tj. ke dni 26. 11. 2019) ustanoven a jaká byla jeho předchozí služebně právní historie. Rovněž uvedl, že aby mohl posoudit oprávněnost vznesených peněžních nároků účastníka řízení, objasnil důkazními prostředky, jaké byly výdělkové poměry jmenovaného před odvolením z funkce děkana fakulty a po tomto odvolání. Potřebná dožádání pak žalovaný učinil k ministerstvu vnitra a k Institutu pro veřejnou správu Praha, neboť mu bylo známo, že žalobce byl služebně zařazen u ministerstva vnitra a poté působil jako ředitel Institutu. 6. Z rozhodnutí rektora Policejní akademie ze dne 16. 12. 2013, číslo PA-143-67/2013 žalovaný zjistil, že žalobce byl jmenován děkanem Fakulty bezpečnostně právní s účinností od 1. 1. 2014 na čtyřleté funkční období, tj. do 31. 12. 2017. Po rozhodnutí rektora o odvolání jmenovaného z funkce děkana podle zákona o vysokých školách vydal ministra vnitra dne 29. 10. 2015 rozhodnutí číslo 62/2015, kterým žalobce dne 31. 10. 2015 odvolal ze služebního místa „děkan Policejní akademie České republiky, Fakulta bezpečnostně právní“ a dnem 1. 11. 2015 ho zařadil do zálohy pro přechodně nezařazené. 7. Z rozhodnutí ministra vnitra ze dne 23. 11. 2015, číslo 64/2015 žalovaný zjistil, že žalobce byl dnem 22. 11. 2015 vyjmut ze zálohy pro přechodně nezařazené a dnem 23. 11.2015 ustanoven na služební místo „vrchní rada, kancelář NMV pro řízení sekce soc., zdr.“ s místem služebního působiště Praha a současně zařazen do 10. tarifní třídy, 8 tarifního stupně. Z žádosti žalobce ze dne 11. 7. 2016, č. j. MV-97455-1/NZ-2016 vyplývá, že žalobce požádal ministra vnitra o propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie ČR podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona č. 321/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostním sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), a to v nejbližším možném termínu. Rozhodnutím ministra vnitra ze dne 12. 7. 2016, číslo 25/2016 byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky s tím, že služební poměr jmenovaného skončil dnem 14. 7. 2016. 8. Ze sdělení Institutu pro veřejnou správu Praha, č. j. INST-315672/2020 žalovanému vyplynulo, že žalobce byl ke dni 15. 7. 2016 jmenován do funkce jeho ředitele. 9. Žalovaný poté shrnul zjištěné výdělkové poměry žalobce při služebním zařazení u ministerstva vnitra. Nadto podotkl, že pracovní odměna udělená ministrem vnitra dne 29. 10. 2015 ve výši 35.000 Kč byla bez návrhu rektora či jiného odpovědného funkcionáře policejní akademie. 10. K věci samé žalovaný uvedl, že akademický pracovník státní policejní vysoké školy je osobou v pracovním poměru nebo ve služebním poměru příslušníka bezpečnostního sboru, jehož pracovní (služební) místo bylo obsazeno na základě výběrového řízení podle § 77 zákona o vysokých školách. Statut akademického pracovníka a taktéž vedoucího akademického pracovníka (vedoucího katedry, děkana aj.) je nerozlučně spjat s existencí pracovního poměru k vysoké škole nebo služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru. Platným skončením pracovního poměru, popř. pravomocným skončením služebního poměru zaniká dotyčnému současně i jeho statut akademického pracovníka, popř. vedoucího akademického pracovníka. 11. Žalovaný uvedl, že odvoláním žalobce z funkce děkana nedošlo ke skončení jeho služebního poměru, nýbrž toliko ke změně jeho služebního zařazení. Žalobce ke dni 14. 7. 2016 zcela dobrovolně skončil svůj služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru. Dle zjištěných podkladů byla motivací žalobce ke skončení služebního poměru jeho vůle stát se ředitelem Institutu pro veřejnou správu Praha. Ke dni 15. 7. 2016 byl jmenován do funkce ředitele zmíněného Institutu pro veřejnou správu Praha, přičemž toto vedoucí místo je místem pracovním (podle zákoníku práce) a nemůže být obsazeno příslušníkem bezpečnostního sboru. Nejpozději dnem 14. 7. 2016 tak žalobce pozbyl statutu děkana Fakulty bezpečnostně právní PA ČR a akademického pracovníka PA ČR, neboť k uvedenému dni byl na vlastní žádost propuštěn ze služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru. 12. Žalovaný nepřisvědčil žalobci, že se právní mocí rozsudku Nejvyššího správního soudu stal opět děkanem nebo akademickým pracovníkem, anebo že by snad dokonce rozsudek Nejvyššího správního soudu měl žalobci založit nový pracovní poměr. Žalovaný uvedl, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu došlo toliko ke zrušení rozhodnutí rektora ze dne 24. 9. 2015 o odvolání žalobce z funkce děkana a věc byla rektorovi vrácena k dalšímu řízení. Důsledkem vydaného rozsudku je tedy stav, kdy řízení o odvolání jmenovaného z funkce děkana fakulty je zahájeno, nikoli však dosud pravomocně ukončeno. 13. Vzhledem k tomu, že statut děkana fakulty a akademického pracovníka žalobci zanikl ke dni 14. 7. 2016, byl žalovaný toho názoru, že v řízení odpadl jeho důvod ve smyslu § 66 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a správnímu orgánu tak nezbývá, než řízení usnesením zastavit. 14. V další části napadeného usnesení poté žalovaný poměřil výdělkové poměry žalobce, pokud byl zařazen na ministerstvu vnitra a pokud by byl stále děkanem. Žalovaný dospěl k závěru, že souhrn vyplacených prostředků na ministerstvu vnitra byl vyšší, žádná škoda žalobci tedy nevznikla. Alespoň hypoteticky žalovaný poukázal na to, že podle jeho názoru by byly u žalobce v postavení děkana dány předpoklady k odejmutí osobního příplatku, nebyl by nejspíše kázeňsky odměňován, naopak by bylo přikročeno k řízení o kázeňském přestupku. III. Žaloba a další vyjádření 15. Žalobce uvedl, že byl v době, kdy byl děkanem, příslušníkem Policie ČR a byl dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ustanoven do 10. tarifní třídy ve funkci děkana Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie ČR. Když rektor odvolal žalobce z funkce děkana, neodvolal jej ze služebního místa a ani nemohl, protože v té době mu ministr vnitra ČR odebral pravomoci, které měl podle § 2 odst. 4 zákona o služebním poměru. 16. Následně sice žalobce ukončil služební poměr příslušníka Policie ČR. Toto učinil z toho důvodu, že neměl žádné pracovní místo, zpočátku byl zařazen v zálohách a vzhledem k tomu, že u Policie ČR nenašel žádné místo, které by odpovídalo jeho kvalifikaci a zkušenostem. 17. Žalobce nesouhlasí se stanoviskem žalovaného, že statut akademického pracovníka a taktéž vedoucího akademického pracovníka (vedoucího katedry, děkana, aj.) je nerozlučně spjat s existencí pracovního poměru k vysoké škole nebo služebního poměru příslušníka bezpečnostn