9 As 34/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 110/2019- 88 - text 15 11A 110/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: X, narozený X, bytem X zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha proti žalované: Univerzita Karlova v Praze, IČ 00216208, Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha 1 ochrana před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Zásah žalované vůči žalobci, spočívající ve zveřejnění rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy ze dne 24. listopadu 2016, č. j. UKPF/7565/2016 o ukončení prezenčního studia magisterského studijního programu právo a právní věda, oboru právo uskutečňovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy žalobcem identifikovaným jménem, příjmením, datem narození, adresou trvalého pobytu pro nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu žalované, které spočívá v nedosažení požadovaného počtu kreditů žalobcem pro zápis do dalšího úseku studia na webové stránce žalované URL http://prf.cuni.cz po dobu ode dne 5. ledna 2017 do dne 12. června 2019, byl nezákonný. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 684 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v tom, že žalovaná zveřejňovala na internetu osobní údaje žalobce v rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy (dále jen „PF UK“) ze dne 24. 11. 2016, č. j. UKPF/7565/2016, o ukončení vysokoškolského studia žalobce na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, a to na webových stránkách dostupných na URL http://www.prf.cuni.cz. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že byl zveřejňováním předmětného rozhodnutí na internetu přímo krácen na svém veřejném subjektivním právu na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práva svobod (dále jen „Listina“), na právu na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a konečně též na právu na ochranu soukromí. Důvodem je skutečnost, že zveřejňovány byly osobní údaje žalobce jakožto subjektu údajů, když bylo zveřejňováno jeho jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu, a to spolu s informací o tom, že žalobce se dne 1. 9. 2015 stal studentem prezenčního studia magisterského studijního programu Právo a právní věda, oboru Právo a dále že jeho studium bylo zveřejňovaným rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016 ukončeno pro nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu podle studijního a zkušebního rádu, které mělo spočívat v nedosažení požadovaného počtu kreditů pro zápis do dalšího úseku studia. Zveřejňování informace o tom, že bylo žalobci ukončeno vysokoškolské studium, pociťuje žalobce jako zvlášť závažné, dehonestující, kdy zveřejňované informace jsou dále přejímány a používány ke kritice a zesměšňování žalobce. 3. Rozhodnutí bylo podle dostupných informací vyvěšeno dne 20. 12. 2016, k doručení rozhodnutí došlo dne 4. 1. 2017. K sejmutí rozhodnutí z internetové úřední desky pak došlo dne 7. 2. 2017, nicméně i nadále bylo možné rozhodnutí stáhnout z webu žalované. Dle žalobce však po doručení rozhodnutí veřejnou vyhláškou na internetové úřední desce bylo jakékoli další zveřejňování rozhodnutí na internetu již zbytečné, a proto nezákonné, protože účel doručování veřejnou vyhláškou již byl splněn. Pozdější zveřejňování osobních údajů žalobce neprojde testem proporcionality, protože nesleduje žádný zákonem stanovený účel a není ani potřebné či nezbytné. Došlo tedy k porušení „účelového omezení“ zpracování osobních údajů žalobce. Účelem doručování veřejnou vyhláškou je toliko doručení písemnosti jejímu adresátovi, a nikoli informování široké veřejnosti o tom, že žalobci bylo ukončeno vysokoškolské studium a z jakého důvodu. 4. Žalobce dále namítl, že žalovaná měla rozhodnutí doručovat do jeho datové schránky, kterou měl již v dané době zřízenou, což žalobce navrhl prokázat vyžádáním sdělení Ministerstva vnitra. I pokud by však rozhodnutí mohlo být žalobci doručováno veřejnou vyhláškou, mělo neprodleně po jeho doručení dojít nejen k jeho sejmutí z „fyzické“ úřední desky, ale též k odstranění z elektronické úřední desky, resp. k odstranění rozhodnutí ze serveru žalované tak, aby jej nebylo možné nadále stahovat, a to ani prostřednictvím např. vyhledávače Google. Žalobce poukazuje na to, že se mu nepodařilo na webové stránce žalované dohledat stránku s odkazem na předmětný dokument, přesto je však rozhodnutí dostupné ke stažení např. pomocí vyhledávače Google po zadání jména a příjmení žalobce. 5. Žalobce považoval za obecně známou skutečnost, jakým způsobem fungují internetové vyhledávače, tedy že indexují pouze tu část internetu, na kterou vede odkaz, pokud by se však podle názoru soudu o notorietu nejednalo, žalobce navrhl, aby k této otázce bylo vyžádáno odborné vyjádření či znalecký posudek. 6. Žalobce dále namítl, že žalovaná měla na úřední desce zveřejnit nikoli celé rozhodnutí, ale pouze „oznámení o možnosti převzít písemnost“ podle § 25 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Takový postup by byl vhodný s ohledem na princip proporcionality, a dále také s ohledem na zásadu minimalizace údajů, zásadu omezení uložení a zásadu účelového omezení. Pro dosažení účelu doručování veřejnou vyhláškou, tj. dát žalobci možnost zjistit alespoň z úřední desky, že bylo v jeho věci vydáno rozhodnutí a že si jej může vyzvednout, zcela postačovalo, pokud by žalovaná na úřední desce zveřejnila pouze jméno, příjmení a např. ročník narození žalobce spolu s informací, že v jeho věci bylo vydáno rozhodnutí. 7. Žalobce konečně považoval za nezákonné i to, že žalovaná nezakázala tzv. indexaci zveřejněného dokumentu tzv. internetovými roboty, což prokazuje skutečnost, že zveřejněné rozhodnutí se spolu s osobními údaji žalobce objevovalo ve výsledcích vyhledávače Google. Nezakázání indexace je přitom v rozporu s § 13 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), jak ostatně uvedl Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) v žalobcem přiloženém stanovisku č. 1/2011. Pokud by totiž byla indexace zakázána, mohl by zveřejněné rozhodnutí a osobní údaje žalobce vyhledat pouze návštěvník webové stránky žalované. 8. V závěru podané žaloby žalobce nesouhlasil se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a navrhl naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu odmítnout jako opožděnou, resp. zamítnout jako nedůvodnou. K námitce žalobce, že mu mělo být předmětné rozhodnutí doručeno do jeho datové schránky, uvedla, že v rozhodné době neměla Univerzita Karlova zřízenou datovou schránku orgánu veřejné moci, a proto nemohla doručit rozhodnutí do datové schránky žalobce. Veřejným vysokým školám zřídilo Ministerstvo vnitra datovou schránku orgánu veřejné moci až dne 1. 7. 2017, a to až na základě novelizace příslušného ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) provedené zákonem č. 192/2016 Sb. s účinností od 1. 1. 2017. Do té doby ani nebyl zákonný základ pro zřízení datové schránky orgánu veřejné moci pro veřejné vysoké školy. Jako důkaz navrhla sdělení Ministerstva vnitra o tom, kdy byla Univerzitě Karlově zřízena datová schránka orgánu veřejné moci. 10. K námitce žalobce, že mělo dojít k odstranění zveřejněného rozhodnutí z webových stránek žalované ihned po uplynutí 15 dnů od jeho vyvěšení, žalovaná předně konstatovala, že doručení veřejnou vyhláškou bylo provedeno v souladu s § 25 odst. 2 správního řádu. Předmětné rozhodnutí bylo dne 20. 12. 2016 vyvěšeno na úřední desce PF UK a souběžně zveřejněno na jejích internetových stránkách v sekci „Úřední deska“. Z hlediska zákona o ochraně osobních údajů se jedná o zákonný důvod (účel) zpracování osobních údajů podle jeho § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů, z hlediska nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“), se jedná o zákonný důvod (účel) zpracování osobních údajů podle jeho čl. 6 odst. 1 písm. c). Ustanovení § 25 odst. 2 správního řádu nestanoví dobu, po jejímž uplynutí je správní orgán povinen vyvěšenou písemnost sejmout z úřední desky, respektive zveřejněnou písemnost odstranit ze svých internetových stránek. Upravuje pouze minimální dobu 15 dnů, po kterou musí být písemnost vyvěšena na úřední desce