4 As 364/2020 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 3/2019- 92 - text 9 11 Ad 3/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složené z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci: žalobce: nprap. vz. J. P., narozeného X bytem X, zastoupeného JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1 proti žalovanému: Náčelník Generálního Štábu Armády České Republiky sídlem Vítězné náměstí 11500/5, Praha 6 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2018, č. j. MO 349759/2018-1304 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2018, č.j. MO 349759/2018-1304, kterým zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky AČR (dále jen „Ředitel AP“) ze dne 27. 8. 2018, č. j. MO 224634/2018-2230, kterým bylo rozhodnuto tak, že „podle § 143 odst. 1 zákona o vojácích z povolání doba trvání služebního poměru v období od 1. 12. 1999 do 30. 6. 2015 činí 15 roků a 7 měsíců. Zvýšený zápočet doby služby za období prosinec 1999, od 1. 3. 2000 do 31. 12. 2006 a od 1.1.2007 do 30. 9. 2007 nenáleží. Žalobní body 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávné aplikaci právních norem a nesprávném právním a skutkovém posouzení podkladů předmětného řízení ze strany Ředitele AP a žalovaného. 3. Žalobce po té co shrnul dosavadní průběh správního řízení namítl, že z popisů jeho funkční náplně vyplývá, že jeho úkolem během doby služby v období prosinec 1999 a od 1. 3. 2000 do 31. 12. 2006 byla mimo jiné realizace získávání, shromažďování, zpracování a vyhodnocování vojenských zpravodajských informací. Tento úkol měl žalobce stanoven i pro období od 1. 1. 2007 do 30. 9. 2007, když z popisu jeho funkční náplně vyplývá, že v tomto období měl mj. organizovat a řídit shromažďování a zpracovávání zpravodajských informací. Z výkazu dob a kategorií funkcí žalobce, resp. z Vložky výkazu dob pak jednoznačně vyplývá, za jaká období měla být doba služby žalobce násobena kvocientem 1,5 podle ustanovení § 2 písm. i) vyhlášky Ministerstva obrany č. 268/1999 Sb. Výkaz dob a kategorií funkcí, resp. Vložka tohoto výkazu, představuje zcela zásadní a klíčový podklad pro stanovení výsluhových náležitostí každého vojáka z povolání. Z platových výměrů žalobce vyplývá, že tento pobíral za dobu své služby zvláštní příplatek v souvislosti s jím vykonávanou službou zvláštní povahy. Žalovaný se snaží tento argument bagatelizovat, že se jedná o rozdílný nárok, a proto nemá být relevantní. Rovněž ze záznamu o pohovoru se žalobcem při propuštění ze služebního poměru ze dne 18. 4. 2007 vyplývá, že již v té době byla část služby žalobce hodnocena jedenapůlnásobně ve smyslu ustanovení § 143 odst. 1 zákona o VZP. V té době měl žalobce odslouženo „teprve 12 let,“ za což by ještě výsluhový příspěvek, pokud by se doba služby nenásobila, náležet neměl, avšak z předmětného dokumentu je patrné, že mu měl být přiznán výsluhový příspěvek podle ustanovení § 132 zákona o VZP ve výši 11,2 % hrubého měsíčního platu a k tomu podle ustanovení § 140 tohoto zákona odchodné ve výši 4,4 násobku hrubého měsíčního platu, což by odpovídalo přibližně 16 letům doby služby. 4. Doba služby žalobce v předmětném období tedy měla být hodnocena jedenapůlnásobně ve smyslu s ustanovení § 143 odst. 1 zákona o VZP, tedy započítávána do celkové služby žalobce pro účely výpočtu výsluhových náležitostí koeficientem 1,5. Žalovaný však uvedené skutečnosti bagatelizuje a uvádí, že přesvědčení žalobce o oprávněnosti jeho nároku je způsobeno údajnou chybou v psaní, která žádný nárok žalobce v tomto směru nezakládá. Žalobce však poukazuje na to, že ze značného počtu podkladů je zjevné, že se nemůže jednat o pouhou ortografickou chybu, nýbrž tyto ve svém souhrnu dokládají žalobcem tvrzené skutečnosti. 5. Žalobce nadále zdůrazňuje, že fakticky plnil zvláštní úkol při činnostech podle jiného právního předpisu, tedy úkoly zpravodajce ve smyslu zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, ve znění pozdějších předpisů, a to bez ohledu na jeho formální zařazení v podřízenosti Generálního štábu AČR. Byly splněny materiální podmínky pro to, aby služba žalobce byla hodnocena jedenapůlnásobně. Opačný přístup považuje za předpjatý formalismus služebních orgánů. 6. Oprávněnost nároků žalobce potvrzuje i to, že žalobce byl za doby trvání svého služebního poměru ze strany personálních orgánů, které výkazy dob, kategorie funkcí resp. Vložky tohoto výkazu zpracovávaly, a ze strany bývalých svých nadřízených, opakovaně ujišťován, že v souvislosti s plněním jeho zpravodajských úkolů se jeho doba služby násobí koeficientem 1,5, což ostatně vyplývá i z žalobcem předkládaných dokumentů. Žalobce poukázal také na velmi nestandardní přístup nejen ze strany Ředitele AP v souvislosti s původní žádostí žalobce o přiznání výsluhových náležitostí a s tím související žádostí žalobce o prověření zápočtu doby služby v období od 1. 1. do 30. 9. 2007. Žalobce byl v této souvislosti informován o tom, že dochází k prověření zápočtu doby služby za uvedené období, když s tímto byl seznámen např. přípisem ředitele Odboru sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ČR adresovaném žalobci ze dne 3. 8. 2018 nebo usnesením Odboru sociálního zabezpečení Ministerstva ze dne 10. 8. 2018, sp. zn. 202715/VP-9/15. Na místě toho, aby byl žalobce vyrozuměn o tom, jakým způsobem byla uvedená doba započtena, obdržel žalobce prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto tak, že „zvýšený zápočet doby služby za období prosinec 1999, od 1. 3. 2000 do 31. 12. 2006 a od 1. 1. 2007 do 30. 9. 2007 nenáleží“, když mu byly zcela neočekávaně zkráceny násobné zápočty doby jeho služby nejen za období od ledna do 30. září 2007, nýbrž za celou dobu trvání jeho dosavadní kariéry vojáka z povolání. Nabízí se proto důvodné podezření, že tento postup vůči žalobci představuje jakousi formu trestu ze strany služebních orgánů za to, že žalobce žádal přezkoumání správného započítávání doby své služby v určitém období. 7. Žalobce tedy z hlediska principů právní jistoty a legitimního očekávání považuje za krajně nespravedlivé, aby podmínky, za kterých v minulosti žalobce plnil své služební úkoly, byly zpětně měněny v jeho neprospěch. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. S odkazem na ustanovení § 143 uvedl, že jiným právním předpisem je v této problematice zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách, zejména pak § 5 odst. 3 tohoto zákona. K problematice výsluhových náležitostí byla vydána vyhláška Ministerstva obrany č. 268/1999 Sb., kterou se pro účely výsluhových náležitostí stanoví, kdo je považován za výkonného letce, a která služba je službou zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti, a postup při výplatě výsluhových náležitostí (dále jen „vyhláška“). Přitom odkázal zejména na ustanovení § 2 písm. i) této vyhlášky. 9. Zdůraznil, že v otázce započtení doby služby žalobce bylo vyžádáno stanovisko Agentury personalistiky AČR, ze kterého plyne, že žalobce byl v období prosince 1999 zařazen na služebním místě velitel rušiče R 330 U p směny rušení skupiny elektronického boje 111. praporu elektronického boje 11. brigády vojenského zpravodajství a elektronického boje Velitelství pozemního vojska Generálního štábu AČR. K služebnímu zařazení žalobce uvedl, že se nejednalo o služební zařazení ve vojenském zpravodajství coby součástí Ministerstva obrany a současně činnost Vojenského zpravodajství spočívající v zabezpečování informace mající původ v zahraničí, důležité pro obranu a bezpečnost ČR, o zpravodajských službách cizí moci v oblasti obrany, o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany ČR, o záměrech a činnostech ohrožujících utajované skutečnosti v oblasti obrany ČR. 10. Žalovaný tedy setrval na svém stanovisku, že žalobce nebyl v předmětném období služebně zařazen na systemizovaném místě stanoveném ministrem obrany ve Vojenském zpravodajství, nýbrž na systematizovaném místě stanoveném ministrem obrany v ozbrojených silách ČR, a to v armádě ČR v podřízenosti náčelníka Generálního štábu. Proto nelze zvýšený zápočet doby ve službě pro účely stanovení výše výsluhy přiznat. Skutečnost, že voják bezprostředně realizuje zpravodajskou činnost, tzn. provádí shromažďování a zpracovávání zpravodajských informací, které jsou předmětem utajení a týkají se zabezpečování obranyschopnosti státu a zajišťování bezpečnosti jednotek AČR, ještě neznamená, že vykonává zvláštní úkoly zpravodajce při činnostech ve smyslu zákona o zpravodajských službách, a je proto důvod hodnotit předmětné období 1,5 násobně. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že žalobce je bývalým vojákem z povolání, kterým byl až do 6. 2. 2018. Po skončení služební