4 Afs 22/2015 — Nejvyšší správní soud

11 Af 19/2021- 77 - text 18 11 Af 19/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: STUPA Cars s. r. o., IČO 07767587 sídlem Rybná 716/24, 110 00 Praha 1 zastoupená společnosti UNTAX, s. r. o., IČO 25260537 sídlem U Továren 256/14,3 102 00 Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2021, čj. 9341/21/5100-41453-711335 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní argumentace 1. Zásadní otázkou pro nyní posuzovanou věc je oprávněnost zajišťovacích příkazů, které vydal finanční úřad k zajištění daně z přidané hodnoty žalobkyně za červenec, srpen a září 2020. Předpokládaná výše daně byla za tato tři období celkem 3 589 323 Kč a tuto částku měla žalobkyně složit jako jistotu na depozitní účet finančního úřadu. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání vůči třem zajišťovacím příkazům. Žalovaný měl shodně s finančním úřadem za to, že existuje dostatečná pravděpodobnost, že žalobkyni bude stanovena daň a výběr této daně je ohrožen. Dle finančních orgánů byla žalobkyně zapojena do řetězce, který byl pravděpodobně zasažen podvodem na DPH. Žalobkyně s těmito závěry nesouhlasí a napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a částečně i za nepřezkoumatelné. Její rozsáhlou žalobní argumentaci lze rozdělit na námitky týkající se předpokladu budoucího stanovení daňové povinnosti, námitky týkající se předpokladu nedobytnosti daně a námitky ohledně nedodržení lhůty pro rozhodnutí o odvolání. 3. Ohledně prvního předpokladu žalobkyně namítá, že závěr žalovaného neobstojí při aplikaci tzv. Axel Kittel testu (vyplývajícího z rozsudku Soudního dvora z 6. 7. 2006 ve spojených věcech C439/04 a C-440/04). Žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, že tento test se vůbec v řízení o zajištění daně nepoužije. Má za to, že při vydání zajišťovacího příkazu na základě předpokladu budoucího doměření DPH je nutné prokázat s přiměřenou pravděpodobností alespoň to, že v důsledku daňového podvodu existuje daňová ztráta, přičemž obchodní transakce daňového subjektu jsou spojeny s tímto podvodem (tedy první tři otázky vymezené testem). Argumentace žalovaného se s odvolací argumentací zcela míjí. 4. Závěry žalovaného jsou dle žalobkyně též v rozporu s judikaturou správních soudů. Ta vyžaduje, aby správce daně prokázal zapojení daňového subjektu do řetězové obchodní transakce zasažené daňovým podvodem. Žalovaný i finanční úřad však dospěli k závěru o zapojení žalobkyně pouze do fakturačního řetězce zasaženého daňovým podvodem. Tento rozdíl je zásadní, neboť fakturační řetězec na rozdíl od řetězové obchodní transakce nevyžaduje konkrétní zdanitelné plnění. Není z něj proto zřejmé, jaké plnění si jednotlivé články řetězce dodaly. Správce daně musí prokázat konkrétní transakci, nikoliv pouze existenci fakturačního řetězce. Žalovaný ani finanční úřad však neprokázali zasažení jakékoliv transakce daňovým podvodem. 5. Orgány finanční správy zmiňují v řetězci společnosti Carspeed s. r. o. (dále jen „Carspeed“), STI Construct Engineering s. r. o. (dále jen „STI“), Berniks CZ s. r. o. (dále jen „Berniks“) a Power source s. r. o. (dále jen „Power“). Dle zajišťovacích příkazů společnosti Carspeed a STI neoprávněně uplatnily nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění v jejich jednotlivé hodnotě do 10 000 Kč. Uplatněné nároky jsou dle finančního úřadu fiktivní. Žalobkyně má za to, že závěr o fiktivní povaze je neslučitelný se závěrem o daňovém podvodu. Žalovaný rezignoval na určení konkrétní transakce zasažené daňovým podvodem. Jeho tvrzení, že zdanitelná plnění přijatá žalobkyní jsou zasažena daňovým podvodem proto, že její dodavatel pravděpodobně krátil svoji daňovou povinnost, je v rozporu s vymezením daňového podvodu. K případnému odepření nároku na odpočet DPH by totiž v takovém případě došlo nikoli v důsledku účasti žalobkyně na obchodní transakci zasažené daňovým podvodem, ale již v důsledku jejího zapojení do sítě obchodních vztahů mezi ekonomickými subjekty, z nichž některé selhaly při plnění svých daňových povinností. Tvrzení žalovaného ohledně plnění zasažených podvodem navíc neodpovídá grafickému znázornění řetězců mezi žalobkyní a ostatními subjekty, které je uvedené v zajišťovacím příkazu za červenec 2020. Finanční orgány dále argumentovaly neodvedením DPH společností Berniks za všechna tři zdaňovací období. Zjištěné skutečnosti však nevypovídaly nic o příčinách neodvedení daně. Navíc žalovaný na rozdíl od finančního úřadu v napadeném rozhodnutí předpokládá faktickou existenci plnění, za které společnost Berniks daň nevykázala. Tento nesoulad má dle žalobkyně význam pro posouzení pravděpodobnosti existence daňového podvodu. 6. Žalobkyně též poukázala na to, že ačkoliv závěry zajišťovacích příkazů stojí na skutkových zjištěních ohledně jiných daňových subjektů, nejsou tato zjištění v příkazech úplně uvedena. Není proto zřejmé, u kterých subjektů a za jaké období prověřovaly finanční orgány daňovou povinnost a z jakých důvodů ji případně doměřily. Tato zjištění jsou však podstatná pro identifikaci chybějící daně. Finanční úřad je měl v odůvodnění řádně a úplně popsat a žalobkyni tyto poznatky předestřít, aby se k nim mohla vyjádřit. Finanční orgány však podklady shromážděné v souvisejících řízeních neučinily součástí správního spisu a žalobkyně se s nimi nemohla seznámit. Žalobkyně proto navrhla provedení důkazů z těchto souvisejících řízení. 7. Žalobkyně nesouhlasí ani s okolnostmi, které žalovaný a finanční úřad označili za nestandardní a nasvědčující spáchání daňového podvodu. Předně poukázala na to, že okolnosti se netýkají transakcí, ale jednotlivých subjektů. Finanční orgány však nijak nedoložily (např. relevantními daty), že nestandardní okolnosti jsou rizikové. Z ničeho proto neplyne, že by virtuální sídla a absence internetových stránek byla riziková. Ani případnou rizikovost subjektu však nelze použít jako klíčový důkaz rizikovosti transakce. Nelze totiž předpokládat, že určitá riziková skupina subjektů se účastní pouze daňových podvodů. Nesprávný je dle žalobkyně též závěr žalovaného, že jednotlivé okolnosti, které samy o sobě nejsou podezřelé, mohou být podezřelé ve svém souhrnu. Taková úvaha (přechod kvantity v kvalitu) by byla přípustná pouze tehdy, pokud by byla podložena empirickými daty. Tak tomu ovšem není. 8. Jednotlivé okolnosti navíc žalobkyně řádně vysvětlila. Je zcela běžnou obchodní praxí, že se příjmy inkasují převážně bezhotovostně a výdaje se provádějí převážně v hotovosti. Žalobkyně považuje běžnost této praxe za notorietu a nespatřuje v ní nic podezřelého. Žalobkyně v odvolání tyto skutečnosti popsala a její tvrzení lze doložit účetními záznamy. V roce 2019 žalobkyně hradila své závazky v hotovosti 94 dodavatelům z celkového počtu 158. V roce 2020 hotově hradila 45 dodavatelům a bezhotovostně 47. Žalovaný se s těmito skutečnostmi nijak nevypořádal. Skutečnost, že žalobkyně vybrala opakovaně částky přesahující limit pro hotovostní platby je nepodstatná, neboť se jedná o limit pro platby nikoliv pro výběr. Žalobkyně opomenula registrovat svůj druhý bankovní účet (vedený v EUR), nicméně pohyby na tomto účtu nijak nesouvisí s případným daňovým podvodem. Z účtu žalobkyně platila svým dodavatelům z jiných členských států EU a na účet jí posílala valuty potřebné k těmto úhradám společnost Akcenta CZ a. s. (dále jen „Akcenta“) Tuto skutečnost žalobkyně finančnímu úřadu sdělila, ten se s ní však dostatečně nevypořádal. S touto argumentací se nevypořádal ani žalovaný, a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Skutečnost, že většina plateb z registrovaného účtu žalobkyně odcházela na účty neregistrované u správce daně, také není nijak podstatná. Správce daně ani žalovaný totiž neuvedli, že by tyto platby byly úplatami za plnění v rámci popsaných obchodních řetězců. Nestandardní okolností nemůže být ani to, že jednatelé společností Carspeed, STI a Berniks jsou Ukrajinci. Žalovaný zcela nesprávně pouze na základě národnosti jednatelů předpokládá negativní důsledky pro výběr daní v podobě nemožnosti tyto osoby kontaktovat. Nesprávný je též závěr žalovaného, že absence zaměstnanců u subjektů zapojených v řetězci svědčí o tom, že se jedná o prázdné schránky. Žalovaný ani nijak nedoložil, že subjekty bez zaměstnanců jsou více rizikové. Žalobkyně má provozovnu na uvedené adrese a pro prokázání této skutečnosti navrhovala výslech pracovníka, který byl přítomen místnímu šetření finančního úřadu a s úředníky hovořil. Žalovaný postupoval nezákonně, pokud ho nevyslechl. 9. Žalobkyně dále uvedla, že má za to, že z odůvodnění finančního úřadu i žalovaného vyplývá, že dle nich došlo k naplnění předpokladů pro použití institutu ručení příjemce zda