Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · § 33 · Daňové právo
Stručně: Paragraf § 33 DŘ stanoví pravidla pro počítání lhůt ve správě daní, určuje, jak se počítá začátek a konec lhůt stanovených v dnech, týdnech, měsících nebo letech, a řeší situace, kdy konec lhůty připadne na víkend nebo svátek.
§ 33 Počítání času
(1) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.
(2) Lhůta stanovená podle dní počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty.
(3) Lhůta určená v kratších časových jednotkách, než jsou dny, se počítá od okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty.
(4) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou v kratších časových jednotkách, než jsou dny.
Paragraf § 33 DŘ stanoví pravidla pro počítání lhůt ve správě daní, určuje, jak se počítá začátek a konec lhůt stanovených v dnech, týdnech, měsících nebo letech, a řeší situace, kdy konec lhůty připadne na víkend nebo svátek.
Co to znamená v praxi
Počátek lhůty: Lhůta začíná běžet vždy dnem následujícím po dni, kdy nastala skutečnost, která běh lhůty určuje (např. doručení výzvy).
Konec lhůty: Lhůta stanovená v týdnech, měsících nebo letech končí dnem, který se shoduje s dnem, kdy lhůta začala běžet (např. pokud začala 15. ledna, končí 15. února). Pokud takový den v měsíci není (např. 31. února), končí lhůta posledním dnem daného měsíce.
Víkendy a svátky: Pokud poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, posouvá se konec lhůty na nejbližší následující pracovní den. To neplatí pro lhůty kratší než jeden den.
Na co si dát pozor
Pravidlo o posunutí konce lhůty na nejbližší pracovní den neplatí pro lhůty kratší než jeden den (např. hodinové lhůty).
Vždy je nutné správně určit den, kdy nastala skutečnost určující počátek běhu lhůty, protože od něj se odvíjí celý výpočet.