2 As 74/2007 — Nejvyšší správní soud

14 A 121/2021- 27 - text 9 14 A 121/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: V.M. zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 820/45, 140 00 Praha 4 proti žalované: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2021, č. j. MV-49561-4/SO-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 2. 2021, č. j. OAM-34134-4/MC-2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo zastaveno řízení o žalobcově žádosti o prodloužení platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie („EU“) z důvodu zjevné právní nepřípustnosti žádosti. 2. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 1. 2. 2021 žádost „o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu – vydání náhradního průkazu o povolení pobytu rodinného příslušníka občana EU“ (dále jen „žádost“) dle § 87s zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na tiskopisu označeném „žádost pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky“. Žádost podal z důvodu ztráty dříve vydaného průkazu o povolení pobytu cizince s povoleným trvalým pobytem, jehož platnost mu byla dříve prodloužena až do roku 2023. Jako účel pobytu žalobce uvedl „sloučení/pozůstalý po občanu EU“. Namísto údajů o cestovním dokladu vyplnil žalobce „nemá ztratil“. V průvodním dopise k žádosti žalobce vyjádřil své přesvědčení, že je nadále rodinným příslušníkem občana EU, neboť se svou bývalou manželkou (českou občankou) žil ve společné domácnosti až do jejího úmrtí dne 1. 7. 2014. Tvrzení prokazoval shodnou adresou bydliště. Žádost podal v zastoupení advokátem. 3. Správní orgán I. stupně vyhodnotil žádost jako zjevně právně nepřípustnou ve smyslu § 45 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to z následujících důvodů. Žalobci byl dne 29. 1. 1997 povolen trvalý pobyt na území České republiky za účelem sloučení rodiny s českou občankou, paní J.D. (dále jen „vazební osoba“). Dne 2. 2. 2015 byla provedena změna kategorie žalobcova pobytu na „TRVALÝ OBČ. 3. STÁTU“, neboť bylo zjištěno, že se žalobce s vazební osobou rozvedl dne 11. 7. 2000. Tuto skutečnost potvrdil správnímu orgánu I. stupně také matriční úřad. Žalobce však změnu rodinného stavu nenahlásil, což lze považovat za přestupek dle § 156 zákona o pobytu cizinců. Protože vztah s vazební osobou ke dni vstupu České republiky do EU neexistoval, nemohl žalobce nabýt postavení rodinného příslušníka občana EU dle § 15a zákona o pobytu cizinců. Žalobce navíc doposud nepodal žádnou žádost, na základě které by mu byl status rodinného příslušníka občana EU přiznán. Žádosti není možné vyhovět, neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana EU, nýbrž je občanem 3. státu. 4. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí prostřednictvím svého právního zástupce dne 17. 2. 2021 blanketní odvolání, které přislíbil odůvodnit do 30 dnů. Dne 3. 3. 2021 jej žalovaná vyzvala k odstranění vad odvolání. 5. Na výzvu k odstranění vad zareagoval žalobce dne 8. 8. 2021. Opět poukázal na skutečnost, že s vazební osobou žil ve společné domácnosti až do jejího úmrtí dne 1. 7. 2014. Považoval se za rodinného příslušníka občana EU podle tehdejšího § 15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců (tj. ve znění účinném od 18. 12. 2015 do 1. 8. 2021) i podle § 87h odst. 1 písm. c) téhož zákona. Zdůraznil, že mu správní orgán sám opakovaně prodlužoval průkaz osvědčující status rodinného příslušníka až do 24. 4. 2023 (razítka v letech 2007 a 2010). Proto žalobce legitimně očekával, že je nadále rodinným příslušníkem občana EU. Nenahlášení změny rodinného stavu sice může být přestupkem, nelze za něj však žalobce sankcionovat odnětím statutu rodinného příslušníka občana EU. 6. Žalobce k doplnění odvolání ze dne 8. 8. 2021 doložil i několik dokumentů, které měly prokazovat, že i po rozvodu manželství s vazební osobou dál žil ve společné domácnosti jako její druh. Konkrétně šlo o následující dokumenty: a) Propouštěcí zpráva ze dne 29. 11. 2010 o propuštění vazební osoby z nemocniční následné péče, kde o vazební osobě stojí uvedeno: „vdaná, žije s manželem ve 2. patře bez výtahu“. b) Žalobcova stížnost adresovaná ministrovi zdravotnictví ze dne 10. 7. 2007, předmětem stížnosti bylo chování zaměstnance záchranné služby, který měl odmítnout vazební osobu převézt do nemocnice; c) Odpověď ministerstva zdravotnictví na stížnost ze dne 24. 7. 2007, kde je žalobce informován o předání stížnosti Magistrátu hlavního města Prahy z důvodu nedostatku příslušnosti ministerstva k řešení dané stížnosti; d) Odpověď Magistrátu hlavního města Prahy na stížnost ze dne 20. 9. 2007, ve které je žalobci vysvětleno, že vzhledem k nedoložení souhlasu vazební osoby se šetřením stížnosti není možné žalobci sdělit konkrétní údaje o jejím zdravotním stavu; e) Odpověď ministerstva zdravotnictví na žalobcovu stížnost ze dne 20. 8. 2014, ve které ministerstvo žalobce informuje, že jako manžel vazební osoby má právo podat stížnost ve věci jejího úmrtí, avšak že k jejímu vyřízení je příslušný jiný subjekt. 7. Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdila. Žalobcem předložené dokumenty podle žalované ničeho nemění na nepřiznání postavení rodinného příslušníka občana EU žalobci dle § 15a zákona o pobytu cizinců. Nadto žalovaná uvedla, že žalobce o jeho přiznání nikdy nepožádal. 8. K námitce, že byla žalobci dosud opakovaně prodlužována platnost průkazu trvalého pobytu, žalovaná uvedla, že k tomu docházelo jen z důvodu nenahlášení změny rodinného stavu. Nahlásit změnu bylo žalobcovou povinností, nenahlášením se žalobce dopustil přestupkového jednání ve smyslu § 156 zákona o pobytu cizinců. To však nemůže jít k tíži správního orgánu. 9. Žalovaná v napadeném rozhodnutí dále uvedla, že žalobce s prvostupňovým orgánem dlouhodobě nespolupracuje. II. Obsah žaloby 10. Žalobce má napadené rozhodnutí za nezákonné i nepřezkoumatelné. Správní orgán I. stupně rozhodl o zastavení řízení, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Žalovaná pak napadeným rozhodnutím nezákonnost nezhojila. Postupem správních orgánů byla podle žalobce rovněž porušena zásada legitimního očekávání. 11. Žalobce trvá na tvrzení, že byl a nadále je rodinným příslušníkem občana EU, o čemž svědčí i to, že mu byla opakovaně prodloužena platnost průkazu rodinného příslušníka až do 24. 4. 2023. Proto mu jednoznačně svědčilo legitimní očekávání být i nadále rodinným příslušníkem občana EU. 12. Žalobce má za to, že i po vstupu České republiky do EU dne 1. 5. 2004 byl rodinným příslušníkem občana EU minimálně ve smyslu § 15a odst. 2 písm. b) a § 87h odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (ve znění účinném do 1. 8. 2021). 13. Nenahlášení změny stavu sice je přestupkem ve smyslu § 156 zákona o pobytu cizinců (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2000 č. j. 5 C 176/97 - 69), nicméně nelze výhradně na základě neohlášení změny stavu žadatele sankcionovat odnětím statutu rodinného příslušníka občana EU. 14. Podmínky pro ukončení přechodného (sic) pobytu stanoví § 87f zákona o pobytu cizinců. Žádné takové řízení nebylo ze strany správního orgánu iniciováno. 15. Podle žalobce měla být jeho žádost meritorně projednána. A to zejména s ohledem na řadu dokumentů, které doložil k prokázání, že i bez ohledu na rozvod manželství zůstal rodinným příslušníkem vazební osoby jako její druh, neboť s ní až do její smrti sdílel společnou domácnost. Správní orgány však odmítly k této otázce provést jakékoliv dokazování a bez dalšího řízení procesně zastavily, byť pro to nebyly splněny zákonné předpoklady. III. Vyjádření žalované 16. Žalovaná uvedla na pravou míru žalobcovo tvrzení, že mu byl v roce 1997 povolen trvalý pobyt jakožto rodinnému příslušníkovi občana EU. Žalobci byl udělen trvalý pobyt podle zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, který postavení rodinného příslušníka občana EU vůbec neupravoval. 17. Průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU byl žalobci vydán až v roce 2007, kdy byly průkazy o povolení trvalého pobytu rodinným příslušníkům občanů EU vyměněny (nově vydávány) ze zákona (zákon č. 161/2006 Sb., část první, čl. II odst. 9). Průkaz byl tedy žalobci vydán v důsledku změny právní úpravy. Výměna však