7 As 117/2012 — Nejvyšší správní soud

14 A 81/2020- 44 - text 14 pokračování 14A 81/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: Bc. P.K. bytem zastoupen advokátem Mgr. Martinem Bělinou sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 23. 6. 2020, č. j. 59/2020-NBÚ/07-OP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým ředitel žalovaného zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (jako správního orgánu I. stupně; dále též „Úřad“) ze dne 3. 4. 2020, č. j. 32430/2020-NBÚ/P, jímž žalovaný podle § 121 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“), rozhodl v bezpečnostním řízení tak, že osvědčení fyzické osoby se žalobci nevydává. 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Žádostí ze dne 12. 11. 2018 žalobce požádal o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení důvěrné. Na základě této žádosti bylo zahájeno bezpečnostní řízení. 4. V průběhu řízení byl žalovaným zadán k vypracování znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie (PhDr. Jiří Klose, Ph.D. – dále jen „znalec klinický psycholog“) a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (MUDr. Vlastimil Tichý – dále jen „znalec psychiatr“). 5. Oba znalci předložili společný znalecký posudek ze dne 15. 1. 2020, v němž dospěli k závěru, že u žalobce z čistě psychiatrického hlediska nenachází duševní chorobu, poruchu, organické postižení centrální nervové soustavy, závislosti na alkoholu či jiné návykové látce. Konstatovali, že žalobce má celkově snížený intelekt do pásma hraničního podprůměru s tím, že výkonnost v úkolech zaměřených na komplexní výkonnost kognitivních dispozic, a především pak na jejich rezistenci v zátěžových podmínkách (časový stres, multitaskingové úlohy, rychlost reakcí), je snížena, reaguje chybově, zbrkle. Uvedli, že jde spíše o vlivy snížené intelektové kapacity v kombinaci s osobnostními rysy. Osobnost žalobce je výrazně akcentovaná, s naznačenými rysy histriónskými, emoční a afektivní lability, nevyzrálosti, sociální nepřizpůsobivostí. Emočně je nevyvážený, afektivně labilní, se sníženou úrovní frustrační tolerance, v zátěži pak se sklonem k impulzivní reaktivitě. Žalobce je sociálně nedostatečně ukotvený v primárních a dalších interpersonálních vztazích, je s tendencemi k egocentrismu a sebeprosazení, extravertně orientován, s tendencemi k sociálně manipulativnímu chování a jednání. Na druhé straně má dostatečně rozvinuty vyšší city, standardní hodnotový systém, celoživotní pracovní historii. Znalci uzavřeli, že shledávají z psychologického hlediska u žalobce takové osobnostní rysy, které by mohly vést, především v zátěžových situacích, k jednání, které by mohlo být v rozporu s pravidly a nařízeními potřebné pro výkon jeho profese. Jinými slovy, žalobce se v konkrétních sociálních konstelacích může chovat nebo reagovat ne plně standardně, hlavně sebestředně, nevyzrále, zbrkle, s nedostatečným zvážením dosahu svých rozhodnutí, které jsou často založeny v afektivním zpracování situace, čemuž přispívá i snížená úroveň intelektu. 6. Po shromáždění veškerých podkladů žalovaný shora označeným rozhodnutím rozhodl, že se žalobci osvědčení fyzické osoby nevydává, neboť žalobce nesplňuje podmínku osobní způsobilosti podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně utajovaných informací. Žalobce trpí obtížemi, které mohou mít vliv na jeho spolehlivost nebo schopnost utajovat informace. U žalobce sice nebyla shledána duševní porucha nebo porucha osobnosti, nicméně jeho struktura osobnosti by mohla mít negativní vliv na schopnost zachovávat mlčenlivost nebo na schopnost a ochotu dodržovat uložené povinnosti. Žalovaný rovněž uvedl, že struktura osobnosti žalobce se projevila v průběhu působení účastníka řízení na Útvaru speciálních činností Policie České republiky. 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, který zamítl ředitel žalovaného nyní napadeným rozhodnutím. 8. Ředitel žalovaného uvedl, že podmínka osobnostní způsobilosti je podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně utajovaných informací jednou z obligatorních podmínek pro vydání osvědčení a v případech stanovených zákonem se ověřuje na základě znaleckého posudku. Ve věci žalobce proto odůvodnění nesplnění podmínky osobnostní způsobilosti, které je součástí napadeného rozhodnutí, obsahuje především závěry znaleckého posudku. Vyjádření nadřízených služebních funkcionářů samo o sobě nepředstavuje nesplnění podmínky osobnostní způsobilosti, přesto však mělo pro dané bezpečnostní řízení význam. 9. Ke zpravodajským informacím ředitel žalovaného uvedl, že se jednalo o informace, které vzbudily pochybnost o osobnostní způsobilosti účastníka řízení a vedly žalovaného k ustanovení znalce. Osobnostní nezpůsobilost však byla ověřena podle § 13 odst. 2 zákona o ochraně utajovaných informací na základě prohlášení k osobnostní způsobilosti a na základě znaleckého posudku. V daném případě přitom není žalovaný původcem utajované informace a tedy podle zákona ani nemá možnost změnit stupeň utajení, případně informaci odtajnit. 10. Ředitel žalovaného zdůraznil, že žalobce trpí obtížemi, které mohou mít vliv na jeho spolehlivost nebo na jeho schopnost utajovat informace. Znalec klinický psychiatr na otázku, zda byly zjištěny takové skutečnosti, které by mohly mít negativní vliv na schopnost zachovávat mlčenlivost nebo schopnost a ochotu dodržovat uložené povinnosti, jasně a jednoznačně odpověděl tak, že takové skutečnosti u žalobce byly zjištěny. Zároveň ale závěr o tom, zda žalobce splňuje podmínku osobnostní způsobilosti, může učinit pouze a právě jen Úřad, a to na podkladě znaleckého posudku. Není to tedy znalec, kdo konstatuje, zda jím zjištěné skutečnosti jsou obtížemi ve smyslu zákona o ochraně utajovaných informací. 11. Ředitel žalovaného uzavřel, že z vyžádaných podkladových materiálů zřetelně vyplývá, že u žalobce docházelo postupem času po psychické stránce ke změnám chování, které se projevovaly jeho stupňujícími se negativními reakcemi na jinak „banální“ situace a neadekvátním chováním ve vztahu k „pracovnímu kolektivu“, na což upozorňovali jednak nadřízení pracovníci ve svých hodnoceních a jednak psycholog Útvaru speciálních činností Policie České republiky. Znalci pak u žalobce shledali z psychologického hlediska takové osobnostní rysy, které by mohly vést, především v zátěžových situacích, k jednání, které by mohlo být v rozporu s pravidly a nařízeními potřebnými k výkonu jeho profese. V dané věci tedy existuje možnost ohrožení (tj. neposkytnutí náležité ochrany utajovaným informacím) ze strany žalobce, a proto žalobce nesplňuje podmínku osobnostní způsobilosti stanovenou § 12 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně utajovaných informací. 12. K návrhu žalobce na provedení revizního znaleckého posudku ředitel žalovaného konstatoval, že podle stávající judikatury se k realizaci revizního znaleckého posudku přistupuje (pouze) tehdy, pokud existují mezi znaleckými posudky rozpory. To však není daný případ. II. Obsah žaloby 13. Žalobce v žalobě předně namítá, že z napadeného rozhodnutí není zcela zřejmé, zda podkladem pro rozhodnutí byl pouze jeden znalecký posudek, oba znalecké posudky anebo také další podklady, které žalovaný vybral z listin založených v bezpečnostním svazku. Žalobce namítá, že si žalovaný neopatřil revizní znalecký posudek, ačkoli měl k dispozici dva znalecké posudky, jejichž závěry se liší. Žalovaný také nereagoval na to, že znalci dospěli k rozdílným závěrům a bez vysvětlení přijímá závěr jen z jednoho posudku. Žalobce žádal o provedení revizního znaleckého posudku, žalovaný však sám provedl nekompetentní psychologické posouzení s výsledkem, že podle jeho názoru na straně žalobce existují „obtíže“, které by mohly vést k nezpůsobilosti žalobce utajovat informace. S takovým postupem žalobce nesouhlasí, neboť pro posouzení bezpečnostní způsobilosti je klíčové psychologické posouzení znaleckým zkoumáním. 14. Žalovaný dle žalobce nesprávně vyložil a aplikoval pojem „obtíže“ a tím překročil meze správního uvážení. Znalec při prověřování osobnosti žalobce zkoumal možnou existenci poruch osobnosti, ovšem své poznatky o žalobci pod žádnou klasifikovanou „poruchu“ osobnosti ani pod pojem „obtíže“ nepodřadil. Jestliže žalovaný nežádal od znalce vyjádření k existenci tzv. „obtíží“, tedy ani k existenci příčinné souvislosti případných „obtíží“ a jeho spolehlivosti a schopnosti utajovat informace, pak znalecký posudek nemůže slou