1 Afs 171/2017 — Nejvyšší správní soud

14 Af 29/2018- 153 - text 15 pokračování 14Af 29/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: AP Freight, s. r. o., IČO 288 19 748 sídlem V rohu 434/3, 142 00 Praha 4 zastoupena daňovým poradcem Rödl & Partner Tax, k. s. sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2018, č. j. 24907/18/5200-11431-706871, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“) zamítlo její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 24. 7. 2017, č. j. 5866840/17/2012-50521-103550 (dále jen „dodatečný platební výměr“). Platebním výměrem správce daně žalobkyni doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 1 747 620 Kč a současně žalobkyni vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 349 524 Kč. 2. Ze správního spisu k dané věci vyplynulo, že správce daně dne 4. 2. 2016 zahájil u žalobkyně kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014, při níž zjistil, že žalobkyně zaúčtovala a zahrnula do daňově účinných nákladů částku 4 929 797 Kč za dodávky drogistického zboží. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), že příslušné náklady (výdaje) skutečně vynaložila, tedy že zboží pořídila od svého dodavatele společnosti Yonetta, s. r. o. (dále jen „Yonetta“). Naopak příjmy za zboží fakturované odběrateli, chorvatské společnosti Follow my tracks D.O.O., VAT (dále jen „FMT“), zůstaly nezpochybněny. Výstupem z kontroly byla zpráva o daňové kontrole ze dne 7. 7. 2017, č. j. 1416000/17/2707-60562-608248 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“). 3. Na základě zjištění uvedených ve zprávě o daňové kontrole správce daně vydal dodatečný platební výměr, kterým žalobkyni doměřil daň, neboť neuznáním nákladů na pořízení drogistického zboží se zvýšil základ daně za zdaňovací období roku 2014. Proti dodatečnému platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, v němž brojila zejména proti skutkovým zjištěním správce daně (nesprávné hodnocení důkazních prostředků) a dále namítla, že daň měla být stanovena pomůckami, neboť je neakceptovatelné, aby správce daně zdanil veškeré výnosy bez zohlednění souvisejících nákladů. 4. Odvolání žalobkyně zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím. V odůvodnění uvedl, že předložené důkazní prostředky (daňové doklady, dodací listy a objednávky) jsou pouze formální povahy a nemohou prokázat, že se plnění uskutečnilo tak, jak je deklarováno. Předmět a rozsah zdanitelných plnění neprokázaly ani provedené svědecké výpovědi a jejich existenci nemůže prokázat samotná existence odběratele. Výnosy související s fakturací zboží ponechal správce daně správně ke zdanění, neboť nebylo zpochybněno, že došlo k dodání zboží směrem k odběratelům. Tyto dodávky však nebylo možné spojit s údajnými dodávkami od společnosti Yonetta. V řešeném případě nebyly splněny podmínky pro stanovení daně pomůckami, neboť daň bylo možné stanovit dokazováním a účetnictví žalobkyně bylo zpochybněno pouze ve výši nákladů na pořízení drogistického zboží. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně v žalobě namítá, že v průběhu daňového řízení předložila dostatečné množství důkazních prostředků, ovšem správce daně se omezil na jejich paušální negaci, aniž by důkazní prostředky detailněji vyhodnotil. Žalobkyně trvá na tom, že předložené důkazní prostředky tvoří řetězec nepřímých důkazů, které v souhrnu svědčí v její prospěch, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Afs 13/2005-60. Žalobkyni není zřejmé, jaké další důkazy by měla doložit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2007, č. j. 9 Afs 81/2007-60) a hodnocení důkazů (optikou rozsudků Nejvyššího správního soudu, které na řešený případ nedopadají) hraničí s libovůlí správce daně. 6. V průběhu daňového řízení byl objasněn celý průběh transakce, takže je zřejmé, kdo zboží žalobkyni dodal, kdo zboží od žalobkyně odebral a že toto zboží od společnosti FMT putovalo do Maďarska. Závěry žalovaného ignorují běžnou obchodní praxi (subjekty běžně na dodacích listech uvádějí sídlo odběratele zboží, nikoliv místo dodání), a nadto žalovaný odlišně hodnotí důkazní prostředky týkající se dodavatele a odběratele zboží (čestná prohlášení jednatelů těchto společností), byť jsou ve své podstatě srovnatelné. Je zcela nelogické, aby žalovaný odmítl spojit dodávky zboží s jejich odběrem s ohledem na blízkou časovou souvislost plateb a provázanost dotčených daňových dokladů. 7. Žalovaný nesprávně vyhodnotil svědecké výpovědi svědků, které se shodovaly s tvrzením jednatele žalobkyně a potvrdily uskutečnění plnění. Bývalý jednatel společnosti Yonetta se shodl s jednatelem žalobkyně ohledně navázání spolupráce, předmětu jednotlivých dodávek, vzájemné komunikace a přepravy a dodání zboží. Další výslechy svědků prokázaly, jakým způsobem bylo zboží dodáváno, kdo ho dovážel a kdo přebíral (obvykle jednatel žalobkyně, který zboží osobně kontroloval). Bývalý jednatel společnosti Yonetta rovněž popsal okolí místa, kam bylo zboží dodáváno, z něhož lze usuzovat na jeho místní znalost. Zaměstnanci žalobkyně potvrdili, že na pracovišti bylo přítomno zboží, které nebylo určeno pro autoservis, většinou v množství okolo jedné palety. Žalovaný hodnotil svědecké výpovědi neobjektivně a za každou cenu je znevažoval. Pokud ve výpovědích žalovaný shledal rozpory, bylo jeho povinností učinit kroky k jejich potvrzení či vyvrácení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 9 Afs 30/2007-73). 8. Žalobkyně nesouhlasí se způsobem vyhodnocení čestných prohlášení jednatelů společností Yonetta a FMT, neboť přestože se obě prohlášení v zásadě shodují, žalovaný přikládá větší důkazní sílu čestnému prohlášení jednatele společnosti FMT, ačkoliv nebylo následně potvrzeno svědeckou výpovědí. 9. Žalovaný odvozuje své pochybnosti o uskutečnění zdanitelného plnění rovněž ze skutečnosti, že nemohl údajně provést kontrolu u společnosti Yonetta (aniž specifikoval, jakého zdaňovacího období se měla tato kontrola týkat a jaký byl její výsledek). Dle judikatury Nejvyššího správního soudu však nelze klást k tíži daňovým subjektům neplnění povinností jeho dodavatelů vůči správci daně. Žalovaný se omezil na konstatování o nekontaktnosti společnosti Yonetta, ačkoliv bylo jeho povinností ověřit, zda tato společnost plnila své daňové povinnosti. Pokud by jí byla doměřena daň z přidané hodnoty z titulu dodávek zboží žalobkyni, bylo by nepřípustné tyto náklady žalobkyni nepřiznat. Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl dokazování a vyžádal si od příslušného správce daně zprávu o daňové kontrole společnosti Yonetta. 10. Žalobkyně napadá postup žalovaného, který nezohlednil náklady, které jí musely nutně s daným obchodním případem vzniknout. Naopak měl náklady stanovit prostřednictvím pomůcek, jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2016, č. j. 4 Afs 87/2015-29. Dle tohoto usnesení není nezbytné zpochybnit účetnictví jako celek a daň je možno stanovit pomůckami i tehdy, pokud plnění nelze prokázat dokazováním (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 2 Afs 160/2016-38). 11. Žalobkyně nesouhlasí, aby jí žalovaný zdanil výnosy a neuznal odpovídající náklady, a to tím spíše, že jeho zjištění ohledně společností Yonetta a FMT jsou v zásadě totožná (viz bod 28 napadeného rozhodnutí). Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 2 Afs 160/2016-38. 12. Žalobkyně dodává, že navázání obchodní spolupráce se společností Yonetta bylo zcela standardní, jednalo se o běžný nákup zboží, který nevyžaduje nadprůměrně vysokou míru důvěry. O rizikovosti obchodního vztahu neexistovaly žádné indicie, společnost Yonetta se stala nespolehlivým plátcem až v roce 2017, žalobkyně svého obchodního partnera prověřila standardními způsoby (obdobně jako Generální finanční ředitelství uvedlo ve své tiskové zprávě ze dne 15. 5. 2017). Pro daný typ obchodní spolupráce byla zcela dostačující ústní forma smlouvy, jednotlivé dodávky byly podloženy emailovými objednávkami a upřesněny na základě telefonické komunikace. S ohledem na obrat žalobkyně pro ni nebyla riziková ani výše fakturovaných částek (cca 300 tisíc Kč měsíčně). Uvedené obchodní podmínky jsou zcela běžnou podnikatelskou praxí, což však žalovaný nevzal v úvahu. Hlavním předměte