7 As 215/2016 — Nejvyšší správní soud

14 Af 35/2020- 53 - text 9 pokračování 14Af 35/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně proti žalovanému Caprimed S.R.L. sídlem Via Lo Palazzo 24, Capri, Itálie zastoupená advokátem Mgr. Janem Švarcem sídlem Vodičkova 24, Praha 1 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2020, č. j. 32242/20/5300-21441-712772, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (dále jen „finanční úřad“), ze dne 2. 11. 2018, č. j. 7801965/18/2001-53521-105303 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta její žádost o vrácení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období kalendářního roku 2017 týkající se plnění českých dodavatelů. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně je společností s ručením omezeným zaregistrovanou v Italské republice. 4. Žalobkyně realizovala v roce 2017 prostřednictvím svých dodavatelů (společností CPI Hotels, a.s. a STONES Catering s.r.o.) pro svého odběratele Framesi S.p.A. plnění, jehož předmětem byl balíček služeb týkajících se uspořádání předváděcí akce „International Framesi 2017 Praga“ v termínu 25. až 27. září 2017 (dále jen „předváděcí akce“). Pro svého odběratele v rámci tohoto plnění zajistila pronájem kongresového sálu a souvisejícího vybavení, ubytování účastníků, jejich stravování, zábavný program a asistenční služby. 5. Dne 3. 4. 2018 žalobkyně podala žádost finančnímu úřadu, aby jí vrátil DPH za období kalendářního roku 2017. Šlo o DPH placené za plnění českých dodavatelů předváděcí akce (CPI Hotels, a.s. a STONES Catering s.r.o.), a to celkem ve výši 1 178 690 Kč. 6. Finanční úřad však žádost prvostupňovým rozhodnutím zamítl s odůvodněním, že DPH nelze vrátit, jelikož plnění dodavatelů byla poskytnuta ve zvláštním režimu pro cestovní službu podle § 89 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Plnění představovalo balíček služeb zahrnující vedle služeb spojených s organizací a odborným zajištěním předváděcí akce také ubytování, stravování a přepravu osob. Jde tedy o plnění srovnatelné se službami cestovních kanceláří. 7. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. Žalovaný však odvolání žalobce napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí finančního úřadu potvrdil. 8. Dle žalovaného zákon o DPH zakotvuje také specifické daňové režimy, mezi něž v § 89 patří zvláštní režim pro cestovní službu. Tento režim vychází z čl. 306 až 310 Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“). Cestovní službou se pro účely zákona o DPH rozumí dle § 89 odst. 2 písm. c) poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu ubytování nebo dopravy osob. Poskytovatelem cestovní služby je osoba povinná k dani, která poskytuje zákazníkovi cestovní služby. Zákazníkem je pak osoba, které je poskytnuta cestovní služba. Použití zvláštního režimu zdanění přirážky je podle § 89 odst. 1 zákon o DPH pro poskytovatele cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi povinné. Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní služby. 9. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně zajistila prostřednictvím svých dodavatelů (CPI Hotels, a.s. a STONES Catering s.r.o.) pro svého odběratele Framesi plnění, jehož předmětem byl „balíček“ kompletních služeb potřebných pro uspořádání předváděcí akce. Pro svého odběratele v rámci tohoto plnění zajistila ubytování účastníků, stravování, prostory pro pořádání předváděcí akce, zábavný program (pronájem klubu SaSaZu včetně zajištění občerstvení a dopravy) a asistenční služby. 10. Žalovaný byl názoru, že je bezpředmětné, že žalobkyně není cestovní kanceláří. Povinnost uplatnění zvláštního režimu pro cestovní službu totiž nevyplývá z podnikatelských oprávnění či zapsané činnosti daňových subjektů, ale ze samotné podstaty plnění. Podstatné tak je, zda žalobkyně uskutečňuje plnění srovnatelná s činností cestovních kanceláří. 11. V tomto případě měli účastníci předváděcí akce zajištěnu účast na události a dále ubytování, stravování, zábavný program zahrnující občerstvení, dopravu a asistenční služby. Právě ubytování, stravování, doprava a případné asistenční služby jsou služby, které jsou pro cestovní kanceláře či organizátory turistických zájezdů typické. Žalobkyně tak účastníkům předváděcí akce zajistila ubytování přímo v místě konání a k tomu stravu, a to spolu se zábavným programem včetně dopravy a asistenčními službami. Žalovaný tak měl za to, že s ohledem na charakter poskytovaných služeb, musí být na žalobkyni nahlíženo jako na „cestovní kancelář“ ve smyslu čl. 306 Směrnice. 12. Zároveň tato činnost žalobkyně, která je typická pro cestovní kanceláře, tvořila nezanedbatelnou část plnění. V daném případě byly služby cestovního ruchu účtovány v takové výši, která měla výrazný vliv na konečnou částku objednané služby. Nelze mít za to, že tyto cestovní služby lze považovat pouze za doplňkové. Přestože lze přisvědčit názoru, že poskytnuté cestovní služby nebyly samostatným cílem plnění poskytnutého pro společnost Framesi, a jako takové tedy přispívaly k uspořádání předváděcí akce, tak jejich hodnota tvořila většinovou část hodnoty výsledného balíčku služeb. Vzhledem k tomu nebyly splněny podmínky pro kvalifikaci poskytovaných cestovních služeb jako služeb doplňkových. 13. Žalovaná nesouhlasila s žalobkyní, že pronájem konferenčních prostor je nutno považovat za službu hlavní a naopak ostatní poskytnuté služby jako doplňkové. Skutečnost, že žalobkyně v rámci smluvní dokumentace označuje plnění jako pořádání konference, samo není pro její posouzení rozhodné. Rozhodným je naopak posouzení samotné podstaty plnění, tedy jednotlivých služeb a jejich vzájemného poměru. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyní poskytnuté služby, které považuje za doplňkové, byly poskytnuty ve výrazně větším rozsahu než služba, kterou označuje jako hlavní. 14. Rovněž není podstatné, že žalobkyně předmětnou DPH přiznala a odvedla v Itálii. Použití zvláštního režimu podle § 89 zákona o DPH není dobrovolné, ale za splnění podmínek je povinností. 15. Dle žalovaného dál není relevantní, že plnění bylo poskytnuto soukromé osobě. Odběratelem cestovní služby (zákazníkem) ve smyslu § 89 zákona o DPH totiž může být jakákoliv osoba (fyzická i právnická) bez ohledu na skutečnost, zda jedná jako podnikatel či jako soukromá osoba. 16. Nakonec žalovaný uvedl, že nebylo možné aplikovat výjimku dle § 89 odst. 14 zákona o DPH, neboť žalobkyně neprokázala splnění podmínek pro její aplikaci. Za základní podmínky aplikace tohoto ustanovení lze mimo jiné považovat poskytnutí cestovní služby osobě, která není poskytovatelem cestovních služeb, a dále poskytnutí těchto služeb v tuzemsku, kdy důkazní břemeno k prokázání splnění těchto podmínek leží zcela na daňovém subjektu. Žalobkyně splnění těchto podmínek neprokázala. Naopak ze zjištěného skutkového stavu (zejména z daňových dokladů) vyplývá, že žalobkyně šetřená plnění svému odběrateli poskytla s místem plnění v Itálii a nikoliv v tuzemsku. Dále lze taktéž důvodně pochybovat o skutečnosti, že odběratel (společnost Framesi) nemůže být ve vztahu k těmto plněním považován za poskytovatele cestovních služeb, neboť dle zjištěného skutkového stavu společnost Framesi přijaté cestovní služby následně poskytla koncovým spotřebitelům s určitou přidanou hodnotou v podobě odborné náplně kongresu. II. Argumentace účastníků 17. Žalobkyně v žalobě vznesla následující žalobní body: 1) Činnost žalobkyně nelze podřadit pod zvláštní režim pro cestovní služby podle § 89 zákona o DPH. Žalobkyně nevykonává činnost cestovní kanceláře, ale zajišťuje služby pro pořádání mezinárodních konferencí. Doprovodné služby pro účastníky konference jsou pouze vedle