6 As 40/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 117/2020- 49 - text 7 15 A 117/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: K. S. bytem proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Praha 1, Na Františku 32 zastoupený Prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Rybná 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2020 č.j. MPO 615640/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 2. 11. 2020 č.j. MPO 615640/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný nevyhověl žádosti žalobkyně o poskytnutí dotace z Programu podpory malých podniků postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobené virem SARS-Cov-19-„OŠETŘOVNÉ“ PRO OSVČ (dále jen „Program podpory“) za měsíc duben 2020. 2. V napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve předeslal, že dne 6. 5. 2020 vyhlásil výzvu pro Program podpory (dále jen „výzva – duben 2020“), v níž stanovil podmínky, které je žadatel povinen splnit, aby mu mohla být dotace přiznána [§ 14 odst. 4 písm. g) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)] (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Následně po výčtu všech podmínek vyhlášené výzvy konstatoval, že žalobkyně nesplnila podmínku A.1., která stanoví, že: „Žadatel pečuje o dítě, které navštěvuje školu nebo jiné dětské zařízení, které bylo uzavřeno na základě usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření v souvislosti s šířením infekce COVID-19, a je mladší 13 let.“ 3. V žalobě žalobkyně úvodem konstatovala, že souhlasí s argumentací žalovaného pouze částečně. Je pravdou, že její dcera vykonává povinnou školní docházku v zahraničí (X Y v X), a její škola tedy nemohla být uzavřena na základě usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření v souvislosti s šířením infekce COVID-19 (dále též „krizové opatření vlády“). Uvedená zahraniční škola byla uzavřena na základě rozhodnutí jejího zřizovatele a saských úřadů. Žalobkyně nicméně žalovanému dokládala, že její dcera je stále žákyní i Základní školy X Y v X, která byla uzavřena na základě krizového opatření vlády. Tuto školu sice dcera žalobkyně po dobu výkonu školní docházky v zahraničí nenavštěvuje, avšak po uzavření její zahraniční školy ji ani navštěvovat nemohla z důvodu jejího uzavření. 4. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je v rozporu se záměrem zákonodárce poskytnout podporu rodičům dětí, které nemohou navštěvovat školu. Cílem „Programu podpory“ bylo zmírnit negativní dopady související s celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 na osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) v České republice, konkrétně dopady spojené s nutností péče OSVČ o děti, které nemohou navštěvovat školu nebo jiné zařízení. Záměrem vlády ČR tak bylo poskytnout sociální dávku OSVČ, které nemohly vykonávat svou podnikatelskou činnost. Žalobkyně jako OSVČ byla postižena přijatými krizovými opatřeními stejně jako jiní podnikatelé, jejichž děti navštěvují školy v České republice, a musela namísto výkonu své podnikatelské činnosti zajistit péči o své dítě. V tomto případě proto nelze vycházet z doslovného vymezení podmínek nároku na výplatu ošetřovného, nýbrž je třeba přihlédnout i k dané situaci a hlavnímu úmyslu zákonodárce. Podle žalobkyně je evidentní, že smyslem „Programu podpory“ nebylo znevýhodnit a z podpory vyloučit OSVČ, jejichž děti vykonávají povinnou školní docházku v zahraničí, ale právě naopak podpořit rodiče všech dětí. Zákonodárce buď opomněl tyto osoby do svého „Programu podpory“ zahrnout, přestože jeho záměrem nebylo je z podpory vyloučit, nebo nepředpokládal doslovný výklad „Programu podpory“, jak to v napadeném rozhodnutí učinil žalovaný. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně upřesnil, že není zákonodárcem, nýbrž na základě rozhodnutí vlády ČR tvůrcem „Programu podpory“ a s ním související výzvy – duben 2020. Setrval na závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro přiznání předmětné dotace, neboť výzva – duben 2020 byla vyhlášena pouze pro uzavřené školy a školská zařízení v ČR. Připomenul znění výzvy, v níž je žadatel definován následujícím způsobem: „Žadatel pečuje o dítě, které navštěvuje školu nebo jiné dětské zařízení, které bylo uzavřeno na základě usnesení vlády ČR o přijetí krizového opatření v souvislosti s šířením infekce COVID-19, a je mladší 13 let.“ Žalobkyně však doložila, že její dcera vykonává povinnou školní docházku mimo území České republiky. Ačkoli v odůvodnění napadeného rozhodnutí není konkretizována výslovně podmínka, která nebyla žalobkyní splněna, hned v úvodu napadeného rozhodnutí je tato podmínka pod bodem A.1. uvedena. Nadto si je žalobkyně této skutečnosti vědoma a je s ní srozuměna, neboť sama potvrzuje, že její dcera školu v ČR nenavštěvuje. Ve skutečnosti, že dcera žalobkyně je stále žákyní Základní školy v Teplicích, žalovaný neshledal naplnění podmínky označené jako A.1. V souvislosti s tím dále upozornil na to, že pro poskytnutí dotace je třeba splnit bezvýhradně všechny podmínky, které musí být naplněny bez pochybností. Jedná se o proces poskytování prostředků státního rozpočtu, který podléhá i kontrole příslušných orgánů. Z principu věci tak nelze poskytovat nějaké výjimky. Pro úplnost žalovaný dodal, že i na poskytování těchto svým typem i rozsahem dosud nerealizovaných dodací (podpor) se vztahují ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech, včetně jeho ustanovení § 14 odst. 1, podle kterého není na dotaci právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. 6. V dalším vyjádření, které bylo soudu doručeno dne 1. 6. 2021, žalovaný opětovně zdůraznil, že na dotaci není právní nárok. V této souvislosti tedy platí, že mohou být stanoveny bližší podmínky „Programu podpory“. Podmínky pro všechny žadatele byly stanoveny v souladu se zákonem tak, že jako další podmínka poskytnutí dotace bylo stanoveno, že příjemce dotace musí být OSVČ, která je postižena uzavřením školy na území České republiky. Tento výklad konkrétně vychází z textu „Programu podpory“, kde je jako „Cíl programu“ stanoveno, že „Podpora musí být určena pro OSVČ, která je skutečně postižena negativními dopady nouzového stavu, tj. že v důsledku uzavření školy nebo jiných dětských zařízení utrpěla OSVČ finanční újmu, protože nemohla podnikat a pečovala o dítě …“ Termín „nouzový stav“ je definován v § 5 a násl. ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Výkladem textu a podmínek „Programu podpory“ tedy platí, že předmětná dotace může být poskytnuta v návaznosti na uzavření školy dle nouzového stavu v České republice. Tuto podmínku žalobkyně nesplnila, neboť předmětná škola v Drážďanech v Německu nebyla uzavřena v důsledku nouzového stavu v ČR, ale pravděpodobně v důsledku rozhodnutí německých vládních úřadů. Uvedený výklad je též v souladu s textem samotné výzvy (viz citace shora). Nemůže se tedy jednat o diskriminaci žalobkyně, ale o otázku splnění nebo nesplnění stanovených dalších podmínek dotace. Naopak nediskriminačně musí být tato podmínka posuzována u všech žádostí shodně tak, že podmínku uzavření školy v ČR na základě nouzového stavu v ČR a krizového opatření vlády splňuje OSVČ postižená uvedenými příčinami, tj. uzavřením školy v ČR, nikoli příčinou spočívající v uzavření školy v zahraničí. 7. Žalobkyně nesplňuje uvedenou podmínku ani na základě tvrzení, že její nezletilá dcera je současně evidována k výuce na základní škole v Teplicích. Dle § 38 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) může být plněna povinná školní docházka i na škole v zahraničí s tím, že v návaznosti na školní docházku v zahraničí je žák také formálně podle § 38 odst. 3 školského zákona „zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané v České republice do rejstříku škol a školských zařízení, kterou zvolil zákonný zástupce žáka.“ Jedná se o formální administrativní institut, na jehož základě může být především kontrolováno, zda je plněna v zahraničí povinnost školní docházky žáka. Podle názoru žalovaného je tak v daném případě příčinou nemožnosti navštěvovat školní docházku uzavření školy nezletilé dcery žalobkyně v německých Drážďanech, nikoli uzavření její spádové nebo kmenové školy v Teplicích, kde může být zapsána z důvodu administrativy povinné školní docházky. S odkazem na komentářovou literaturu žalovaný dodal, že příslušná spádová nebo kmenová škola v ČR získává na své financování jen dílčí část státních příspěvků, konkrétně asi čtvrtinu částky pro financování výuky jednotlivého žáka. I z této skutečnosti podpůrně vyplývá, že pokud kmenová nebo spádová škola obdrží ve vztahu k žákům plnícím povinnou výuku v zahraničí jen zlomek prostředků určených pro výuku, nepočítá se ani při fina