9 As 1/2009 — Nejvyšší správní soud

17 A 4/2021- 65 - text 9 17 A 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: █████████████ bytem █████████████ Česká zemědělská univerzita v Praze sídlem Kamýcká 129, 165 21 Praha zastoupený JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00 Praha 10 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah žaloby 1. Žalobce byl od 11. 7. 2018 studentem České zemědělské univerzity v Praze, Provozně ekonomické fakulty, a byl zapsán do studijního programu Ekonomika a management, obor B-EM-PAE, Provoz a ekonomika, bakalářský typ studia v kombinované formě. Dne 22. 11. 2019 požádal o přerušení studia na dobu jednoho roku. Jeho žádosti bylo vyhověno rozhodnutím ze dne 11. 12. 2019, č.j. 435 D/2019. V době přerušení studia měl žalobce mimo jiné zapsaný povinně volitelný předmět Ekonomika agrárního sektoru – PAE3 komb., kód EEE73E (dále jen „předmět ekonomika agrárního sektoru“). Dne 21. 10. 2020 podal žalobce žádost o pokračování ve studiu, které bylo dne 23. 10. 2020 vyhověno. 2. Po přerušení studia byl žalobci v zapsaných předmětech odebrán předmět ekonomika agrárního sektoru a na jeho místo byl zapsán předmět Informační systémy – PAE5 komb., kód ETE73E (dále jen „předmět informační systémy“). Studijní referentka měla výměnu zdůvodnit změnou studijního plánu. Nezákonný zásah žalobce spatřoval ve skutečnosti, že mu byl po ukončení přerušení studia zapsán dne 20. 11. 2020 předmět informační systémy. 3. Žalobce považoval zásah za nezákonný z důvodu porušení zásady zákazu pravé retroaktivity, které vyústilo v rozpor s ochranou minulých právních skutečností ve smyslu nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, a porušení zásad právního státu. K použití pravé retroaktivity mělo dojít tím, že žalobce v okamžiku podání žádosti o přerušení studia byl v přesvědčení, že po skončení přerušení bude pokračovat ve studiu s již zapsanými předměty a podmínkami pro jejich splnění. Žalovaný měl zásahem klást na žalobce nové požadavky na zakončení třetího semestru studia, které žalobce nemohl očekávat. Žalobce poukázal na čl. 12 odst. 8 studijního řádu, podle kterého student po přerušení pokračuje ve studiu podle aktuálního studijního plánu. 4. Žalobce se domáhal určení nezákonnosti zásahu a obnovení stavu před zásahem tím, že dojde ke zrušení zápisu předmětu informační systémy. II. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný uvedl, že podle § 63 ve spojení s § 54 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákona o vysokých školách“), a ve spojení se Studijním a zkušebním řádem pro studium v bakalářských a magisterských studijních programech České zemědělské univerzity v Praze ze dne 2. 7. 2019 (dále jen „studijní řád“) vyplývají povinnosti studenta ze studijního programu a studijního řádu, přičemž studium může být za stanovených podmínek i opakovaně přerušeno a při nástupu do studia po přerušení pokračuje student podle aktuálního studijního plánu. Žalovaný uvedl, že studijní řád účinný od 2. 7. 2019 se v době přerušení studia nezměnil a žalobce měl možnost se s jeho obsahem dostatečným způsobem seznámit. 6. Ke zrušení zápisu předmětu ekonomika agrárního sektoru došlo v souvislosti se skutečností, že podle nového studijního plánu již není vyučován. Žalovaný uvedl, že není v jeho možnostech, aby přizpůsoboval aktuální studijní plán studentům, kteří po přerušení pokračují ve studiu, za účelem dosažení shody předmětů, zvláště pokud dojde v průběhu přerušení studia ke změně obsahu akreditace studijního programu, a to i vzhledem ke skutečnosti, že se ročně jedná řádově o tisíce studentů, kteří pokračují ve studiu po jeho přerušení. Žalovaný zmínil, že možnost individuálního studijního plánu podle čl. 13 studijního řádu nabízí například za účelem prodloužení lhůt ke splnění studijních povinností, avšak žalobce tuto možnost nevyužil. 7. Žalovaný podotkl, že záměna předmětu ekonomika agrárního sektoru za předmět informační systémy je pro žalobce příznivější, neboť předmět informační systémy je současně povinným předmětem ve třetím ročníku studia. Reálně tak došlo k nahrazení povinnosti splnit dva různé předměty povinností splnit pouze předmět informační systémy. Žalovaný k této záměně přistoupil poté, co zjistil, že žalobce nebude schopen absolvovat zkoušku z původně zapsaného předmětu ekonomika agrárního sektoru, a to v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), čímž zvolil z možných řešení to nejpříznivější a nejméně zatěžující. III. Replika žalobce 8. Žalobce uvedl, že jako student kombinovaného studia si sám (povinně) volitelné předměty nezapisuje, ale jsou mu vždy určeny rozvrhem na daný semestr. Nesouhlasil s tím, že zásahem došlo k výběru nejpříznivější a nejméně zatěžující možnosti podle § 4 odst. 1 správního řádu. 9. Dále uvedl, že žalovaným předložené listinné důkazy označené jako „Brožura-Studijní plány PEF ČZU 2018/2019 – originál“ a „Brožura-Studijní plány PEF ČZU 2020/2021 – originál“ nejsou dostupné na webových stránkách žalovaného. Ze studijního plánu zveřejněného na webových stránkách žalovaného vyplývá, že předmět informační systémy je povinný předmět určený pro 5. semestr studia. Z předložené brožury pro rok 2020/2021 navíc vyplývá, že předmět informační systémy je vyučován jak ve druhém, tak ve třetím ročníku, tudíž existuje přechodný režim. 10. Pokud žalovaný tvrdil, že studijní plán nemůže přizpůsobovat jedincům, a to vzhledem k jejich vysokému počtu, žalobce s tímto nesouhlasil a vyjádřil názor, že právní stát stojí mimo jiné také na individualizovaném přístupu správních orgánů při aplikaci příslušné normativní úpravy. 11. K argumentu, že se snaží vyhnout jedné ze svých studijních povinností, žalobce uvedl, že úspěch v tomto řízení by vedl k plnění předmětu informační systémy v pátém, nikoli ve třetím semestru, nedošlo by však k situaci, ve které by předmět informační systémy nemusel splnit. 12. Žalobce navrhl, aby v případě jeho neúspěchu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, neboť bylo rozhodováno v oblasti studijní agendy a podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, se nejednalo o činnost nad rámec běžné činnosti žalovaného. 13. Žalobce podáním ze dne 7. 4. 2021 vzal žalobu částečně zpět v rozsahu požadavku na obnovení stavu před zásahem, neboť předmět informační systémy úspěšně absolvoval. IV. Duplika žalovaného 14. Žalovaný znovu odkázal na čl. 12 odst. 8 studijního řádu, s tím, že po celou dobu byla žalobci tato právní úprava známa a nemohlo se jednat o pravou retroaktivitu, jak žalobce tvrdil. Současně ani nedošlo k tomu, že by byly na žalobce kladeny další požadavky, na které v době přerušení studia nemohl ani pomýšlet. Studijní programy vyučované na vysokých školách mají časově omezenou akreditaci, přičemž před jejím uplynutím je nutné ji obnovit, což může vést k akreditování studijního programu v jiné podobě podle § 83 odst. 2 písm. b) zákona o vysokých školách. Žalovaný není schopen zajistit studium programu ve stejné akreditaci, zvláště pokud je umožněno studium přerušit a nelze dopředu zjistit, kolik studentů bude ve studiu skutečně pokračovat. 15. Žalovaný poukázal na kogentní úpravu rozhodování vysoké školy jakožto správního orgánu o právech a povinnostech studentů v § 50 a § 68 zákona o vysokých školách. Stanovení studijního programu nespadá pod tyto případy, ani není ukládán v rámci správního řízení podle správního řádu, z čehož vyplývá, že žalovaný nebyl v postavení správního orgánu, není pasivně legitimován a z tohoto důvodu by měla být žaloba zamítnuta. 16. K návrhu na nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému se žalovaný odkázal na čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 6. 1996, č.j. II. ÚS 98/95, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudem. Žalovaný není ani státním orgánem, ani orgánem veřejné moci, proto není aplikace nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, příhodná. Obsahem běžné úřední činnosti žalovaného není ani vedení soudních sporů. Nepřiznáním náhrady nákladů řízení by došlo ke zjevnému odepření spravedlnosti. V. Ústní jednání 17. Při jednání dne 30. 8. 2021 žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích a stručně shrnuli svou argumentaci. Žalobce poukázal na nesprávnost tvrzení žalovaného, že není správním orgánem. Žalovaný k tomu opáčil, že v určitých situacích vystupuje jako orgán veřejné moci, k čemuž odkázal na § 68 zákona o vysokých školách, v daném případě (studijní plán) tomu tak ovšem není. Žalovaný dodal, že i kdyby se jednalo o retroaktivitu, byla by ku prospěchu žalobce. 18. Soud zamítl všechny důkazní návrhy žalobce, neboť někter