5 Azs 20/2016 — Nejvyšší správní soud

19 A 11/2021- 20 - text 9 pokračování 19A 11/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: G. T., narozený dne X státní příslušnost X t. č. v X proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 4. 2021, č. j.: KRPA-103262-13/ČJ-2021-000022-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž byl podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění s tím, že doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení svobody. II. Žalobní body 2. Žalobce namítl, že žalovaná nesprávně posoudila naplnění podmínek pro zajištění co do možnosti uložení zvláštního opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců, když žalovaná nepřihlédla ke všemu, co uvedl žalobce, a bylo tak zasaženo do veřejných subjektivních práv žalobce. Zajištění je až krajním prostředkem, žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 79/2010 – 150 ze dne 23. 11. 2011, č. j. 9 As 5/2010 – 74 ze dne 22. 7. 2010, č. j. 2 Azs 253/2017 – 37 ze dne 25. 7. 2017, č. j. 5 Azs 200/2019 – 33 ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 20/2016 – 38 ze dne 28. 2. 2017, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 16 A 2/2021 – 28 ze dne 20. 1. 2021, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 78 A 17/2015 – 34 ze dne 18. 12. 2015, též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/08 ze dne 12. 5. 2009. Za rozhodné žalobce považuje, že hlídce předložil při kontrole dne 26. 4. 2021 průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který byl platný do 7. 5. 2021. Žalobce nevěděl, že se nachází na území ČR bez pobytového oprávnění, rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě mu nebylo doručeno, dále zde má družku M. G. III. Vyjádření žalované 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že byly naplněny podmínky ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná v rozhodnutí podrobně popsala, proč nepřistoupila k možnosti použití mírnějších opatření. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (usnesení č. j. 5 Azs 20/2016 – 38 ze dne 28. 2. 2017), podle které v případech, kdy cizinec již nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění, bude volba zajištění pravidlem. I zde je však nutno posuzovat každý případ individuálně. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Azs 39/2016 ze dne 16. 3. 2016 je absence důvodné obavy, že by se případnému výkonu správního vyhoštění cizinec vyhýbal, nezbytným předpokladem pro uložení zvláštního opatření. Žalovaná popsala, proč uložení mírnějších prostředků považuje za nemožné a rovněž za neúčelné. K osobním a rodinným poměrům žalovaná uvedla, že s paní M. G. navázal žalobce vztah až v době, kdy bylo rozhodnuto o správním vyhoštění, musel tedy předpokládat i variantu, že bude muset území ČR opustit. Žalobce je svobodný, bezdětný (naopak jeho přítelkyně je vdaná). Samotný průkaz žadatele o mezinárodní ochranu neopravňuje jeho držitele k dalšímu pobytu, je-li řízení o udělení mezinárodní ochrany pravomocně skončeno. IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 5. Dne 19. 10. 2018 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění vedené pod č. j. KRPA-394605-17/ČJ-2018-000022, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2019, jímž mu bylo uloženo správní vyhoštění v délce 3 roky a stanovena lhůta k vycestování do 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Výše uvedené rozhodnutí si žalobce převzal osobně dne 19. 10. 2018. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění cizinec podal odvolání, které bylo rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 12. 12. 2019 vedeným pod č. j. GPR-38289-7/ČJ-2G18-930310-4/240 zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu bylo potvrzeno, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 12. 2019, stejně tak tedy i rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce výše uvedené rozhodnutí nerespektoval a z území České republiky nevycestoval, z tohoto důvodu byl dne 11. 4. 2019 zajištěn dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců za účelem realizace správního vyhoštění a byl umístěn do zařízení pro zajištění cizinců, kde bylo dne 14. 4. 2019 s cizincem zahájeno řízení o udělení mezinárodní ochrany, toto řízení bylo dne 8. 1. 2020 krajským soudem zastaveno, k nabytí právní moci rozhodnutí došlo dne 21. 1. 2020. Dále byl žalobce opětovně dne 12. 10. 2020 zajištěn dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců za účelem realizace správního vyhoštění a byl umístěn do zařízení pro zajištění cizinců, kde bylo opět dne 16. 10. 2020 s cizincem zahájeno řízení o udělení mezinárodní ochrany, kdy tato žádost byla jako nepřípustná zamítnuta s nabytím právní mocí dne 12. 1. 2021 a dne 2. 3. 2021 nabylo právní moci rozhodnutí krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku žalobě proti zamítnutí žádosti o azyl. Dle § 54 odst. 2 zákona o pobytu cizinců byl cizinec povinen vycestovat nejpozději do 30 dnů ode dne pravomocného ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany nebo po pozbytí oprávnění k pobytu, tj. do 1. 4. 2021. S ohledem na výše uvedené tedy žalobce pobýval na území ČR v období od 2. 4. 2021 do 26. 4. 2021, kdy byl zajištěn, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, kdy po tuto dobu mařil výkon správního rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 19. 10. 2018 vedené pod č. j. KRPA-394605-17/ČJ-2018-000022. Žalobce do protokolu uvedl, že si je vědom skutečnosti, že mu bylo rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno a měl z území vycestovat, tedy je si vědom svého protiprávní jednání. Nebyl si vědom, že již bylo rozhodnuto o podaném odvolání, neboť odvolání podával několik, nejenom v řízení o správním vyhoštění, ale také v řízení o azylu a proti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu na území. Ze zařízení pro zajištění cizinců byl cizinec právě s ohledem na podanou žádost o udělení mezinárodní ochrany opakovaně propuštěn. Žalobce se nezajímal o stav azylového řízení, z provedené lustrace bylo zjištěno, že naposledy mu byl vydán průkaz žadatele o azyl s platností do 7. 5. 2021. Vyjádření žalobce, že vše neřešil, svědčí o jeho lhostejnosti k otázce jeho pobytu na území ČR. Žalobce byl odhalen až kontrolní činností policejní hlídky. Správní orgán se domnívá, že cizinec na území pobýval s plným vědomím neoprávněného pobytu. Žalobce správní orgán nepřesvědčil, že by z území ČR v nejbližší době dobrovolně vycestoval, spíše naopak, sám uvedl, že do X. v žádném případě nevycestuje, navíc sám dosud neučinil žádné aktivní kroky vedoucí k vycestování, v současnosti nedisponuje cestovním dokladem, ani finanční hotovostí, navíc se sám doznal k užívání drog (pervitin, heroin) a správní orgán je přesvědčen, že od něj nelze jeho dobrovolné vycestování očekávat. Žalobce též po celou dobu na území ČR vykonával pracovní činnost, aniž by byl držitelem potřebného oprávnění a povolení k zaměstnání, tedy činil tak v rozporu se zákonem. Žalobce v ČR nemá žádný majetek, dle svého sdělení do protokolu bydlí v Praze v bytě společně se svojí přítelkyní na adrese X, P., nájemní smlouvu nemá uzavřenu. Žalobce na území ČR po dobu svého pobytu pracoval, čímž si vydělával finanční prostředky k pobytu, žádnou pracovní smlouvu nikdy nepodepsal, vždy pracoval na základě ústní dohody. Žalobci byla dle názoru správního orgánu poskytnuta dostatečná lhůta na zajištění všech náležitostí nezbytných k vycestování, žalobce však dobrovolně ve stanovené lhůtě z území nevycestoval, přestože mu ve vycestování nebránily žádné objektivní důvody. Správní orgán je povinen předcházet trestné činnosti a činnosti, která není v souladu se zákonem. Z jednání účastníka řízení je zřejmé, že existuje nebezpečí, že zmaří výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť jeho předešlé jednání demonstruje to, co si myslí o právním pořádku ČR. Rovněž neskýtá záruku, že bude plnit povinnosti správním orgánem uložené. 6. Na základě shora uvedených skutečností přistoupil správní orgán k zajištění žalobce, a to z toho důvodu, že při svém pobytu na území ČR jednal v rozporu s morálními normami a chráněnými zájmy, které deklaruje zákon o pobytu cizinců. Po zhodnocení popsaného skutkového stavu dospěl správní orgán k závěru, že je dostatečně odůvodněn závěr pro vydání rozhodnutí o zajištění, neboť mírnější donucovací opatření by nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců je z hlediska jednání účastníka správního řízení nedostačující. Správní orgán konstatoval, že žalobce měl možnost dobrovolně vycestovat z území ČR, to však neučinil, dne 11. 4. 2019 a následně dne 12. 10. 2020 byl zajišt