4 Ads 9/2012 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 3/2018- 84 - text 8 2 Ad 3/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: MgA. et Mgr. art. J. S., bytem, zastoupena Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, sídlem Muchova 223/9, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2017, č. j. MPSV-2017/252669-911, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2017, č. j. MPSV-2017/252669-911, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne 13. 10. 2017, č. j. 56676/2017/AAD, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se přiznává odměna ve výši 4 719,-Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2017/252669-911, ze dne 7. 12. 2017, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajská pobočka pro hlavní město Prahu č. j. 56676/2017/AAD, ze dne 13. 10. 2017, kterým byla žalobkyni podle ustanovení § 9 odst. 1, § 33 odst. 1, § 34 odst. 1, § 35 a § 44 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), od 1. 5. 2017 odejmuta dávka pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení, a toto rozhodnutí Úřadu práce žalovaný potvrdil. 2. Žalobkyně namítá nesprávnost rozhodnutí, které je dle ní založeno na chybném úředním postupu, kdy současně namítá, že ve věci došlo k několikaměsíčním průtahům. V doplnění žaloby žalobkyně uvádí, že její příjem byl v rozhodném období nulový, odůvodněné náklady na bydlení žalobkyně pak v měsíci dubnu 2017 činily celkem částku ve výši 3.171,- Kč, částka živobytí byla stanovena na částku 3.410,- Kč, neboť pro účely nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení - tvoří okruh společně posuzovaných osob pouze sama žalobkyně, a příspěvek na bydlení činil 8.496,- Kč, přičemž se jednalo o příspěvek na bydlení vyplacený v měsíci bezprostředně předcházejícím aktuálnímu kalendářnímu měsíci dle ustanovení § 35 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dále žalobkyně poukazuje na to, že žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení podala u správního orgánu prvního stupně již dne 29. 4. 2017, avšak správní orgán prvního stupně o této žádosti žalobkyně nerozhodl v zákonné lhůtě (a to v neprospěch žalobkyně), čímž došlo k průtahům v řízení v řádech měsíců, kdy o žádosti bylo rozhodnuto až dne 13. 10. 2017, v důsledku čehož byla dávka pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení žalobkyni odejmuta. Dle názoru žalobkyně správní orgán prvního stupně pochybil, neboť poměry žalobkyně v době, kdy o předmětnou dávku pomoci v hmotné nouzi žádala, odůvodňovaly její přiznání a nikoliv odejmutí, jak i vyplývá ze správního spisu. Žalovaný pochybení správního orgánu prvního stupně nezhojil. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Splnění podmínek nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi ni testováno každý měsíc. Správní orgán I. stupně hodnotil splnění nároku v měsíci květnu 2017 ve smyslu § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dále bylo postupováno podle § 35 zákona o pomoci v hmotné nouzi, dle kterého se do nároku na doplatek na bydlení zohlední příspěvek na bydlení vyplacený v kalendářním měsíci bezprostředně předcházejícím aktuálnímu kalendářnímu měsíci, tedy dubnu 2017. Jelikož příspěvek na bydlení byl vyplacen, odepsán z účtu ÚP, 24. 4. 2017, správní orgán jej započetl správně. Dle žalovaného bylo rozhodnuto v zákonné lhůtě. Řízení o odejmutí dávky bylo zahájeno doručením oznámení ze dne 5. 10. 2017, přičemž rozhodnuto bylo 13. 10. 2017. O žádosti o přiznání doplatku na bydlení ze dne 29. 4. 2017 bylo rozhodnuto dne 29. 9. 2017, kdy délka řízení byla zapříčiněna nespoluprací žalobkyně při šetření jejích sociálních a majetkových poměrů. Toto řízení však není předmětem přezkumu. 4. Žalobkyně požádala o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení dne 1. 8. 2016 s požadovaným datem přiznání od 1. 7. 2016. Vzhledem k tomu, že žádost nebyla úplná, byla žalobkyně opakovaně vyzývána k jejímu doplnění. Následně jí byla dávka přiznána od 1. 7. 2016 ve výši 2 665,-Kč, přičemž vyplacena jí byla v prosinci 2016 ve výši 7 995,-Kč, tj. za třetí čtvrtletí 2016. Za čtvrté čtvrtletí 2016 žalobkyně nedoložila příjmy a výdaje. Žalobkyně požádala znovu o příspěvek na bydlení dne 31. 12. 2016 s datem přiznání od 31. 10. 2016. Jelikož žalobkyně dodala doklady o nákladech na bydlení až v únoru 2017, bylo o dávce rozhodnuto v březnu 2017, přičemž v dubnu byla žalobkyni vyplacena částka za období říjen 2016 – březen 2017 ve výši 8 496,-Kč. 5. Žalobkyně dále pobírala opakovaně dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. V letech 2016 a 2017 je pobírala od dubna do srpna 2016. Obě dávky jí byly odejmuty k 1. 9. 2016 z důvodu vysokých příjmů, kdy žalobkyně pobírala podporu v nezaměstnanosti. Znovu požádala žalobkyně o dávky pomoci v hmotné nouzi od 1. 12. 2016, tyto jí však nebyly přiznány z důvodu nedoložení dokladů. Dále byl žalobkyni přiznán příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení k 1. 4. 2017 na základě žádosti z 29. 4. 2017. V dubnu 2017 nebyla žalobkyni do nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení započtena dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení, neboť jí nebyla v rozhodném období vyplacena. Žalovaný je přesvědčen, že o odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení od 1. 5. 2017 rozhodl správně, kdy započetl příspěvek na bydlení vyplacený v rozhodném období, tedy dubnu 2017. Příspěvek na bydlení se vždy zohlední jen jednou, a to dle data vyplacení. V předchozím období (březen 2017) se příspěvek na bydlení do nároku a výše doplatku na bydlení nezapočítal. 6. Z obsahu spisového materiálu, vyplynuly následující, pro rozhodnutí podstatné skutečnosti: 7. Dne 29. 4. 2017 požádala žalobkyně o dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení. Žalobkyně doložila formulář – informace o užívaném bytu, kde uvedla, že její náklady na bydlení jsou v celkové výši 3 174,-Kč. Následně byla správním orgánem I. stupně vyzvána k doložení dalších dokumentů potřebných pro posouzení žádosti. Příjmy žalobkyně za měsíce leden, únor a březen 2017 nebyly zjištěny žádné. 8. Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017 č. j. 56676/2017/AAD správní orgán I. stupně rozhodl, že dávka doplatek na bydlení se žalobkyni od 1. 5. 2017 odnímá. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že na základě předložených dokladů bylo zjištěno, že odůvodněné náklady na bydlení v měsíci dubnu 2017 byly ve výši 3 171,-Kč. Příspěvek na bydlení činil 8 496,-Kč, přičemž se jedná o příspěvek na bydlení vyplacený v měsíci bezprostředně předcházejícím aktuálnímu kalendářnímu měsíci dle § 35 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Příjem žalobkyně činil 0,-Kč. Příspěvek na živobytí činil 3 410,-Kč. Příjem žalobkyně zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí činil 3 410,-Kč. Částka odůvodněných nákladů na bydlení připadající na kalendářní měsíc snížená o příspěvek na bydlení náležející za předchozí kalendářní měsíc činí -5325,-Kč. Vzhledem k tomu, že částka příjmu společně posuzovaných osob zvýšená o příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení snížená o odůvodněné náklady na bydlení (0+3410+8496-3171=8 735) není nižší než částka živobytí žalobkyně (3 410,-Kč), nevzniká jí nárok na dávku pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení. Žalovaný závěry tohoto rozhodnutí potvrdil, pouze uvedl, že náklady na bydlení dokládané žalobkyní byly 3 174,-Kč, nikoli 3 171,-Kč. 9. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 10. Stěžejní námitkou žalobkyně je, že je přesvědčena, že žalovaný pochybil, pokud jí dávku odejmul. K této námitce soud uvádí následující. 11. V § 33 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi je stanoveno, že nárok na doplatek na bydlení má vlastník bytu, který jej užívá, nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení podle jiného právního předpisu byl a) příjem vlastníka bytu nebo jiné osoby, která užívá byt, zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí osoby (§ 24), nebo b) příjem společně posuzovaných osob zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí společně posuzovaných osob (§ 24); právní titul k užívání bytu je přit