5 As 255/2020 — Nejvyšší správní soud

3 A 150/2019- 76 - text 8 3A 150/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Ludmily Sandnerové ve věci žalobce: L. Š., narozený dne XXX bytem XXX zastoupený advokátem JUDr. Ivanem Peclem sídlem Zábrdovická 15/16, 615 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvu spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Určuje se, že neuznání důvodnosti a včasnosti omluvy žalobce ze dne 19. 6. 2019 a hodnocení žalobce stupněm „neuspěl“ při druhém opakování zkoušky na insolvenčního správce bylo nezákonným zásahem. II. Žalovanému se přikazuje, aby hodnocení žalobce stupněm „neuspěl“ při druhém opakování zkoušky na insolvenčního správce zrušil. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 986,27 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku do rukou zástupce žalobce JUDr. Ivana Pecla, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) dne 9. 9. 2019 se žalobce domáhá, aby městský soud určil, že postup žalovaného, který neuznal důvodnost a včasnost omluvy žalobce v pořadí ke druhému opakování zkoušky na insolvenčního správce (dále též „zkouška“) dne 19. 6. 2019, byl nezákonným zásahem; současně žalobce požadoval, aby městský soud přikázal žalovanému zrušit hodnocení této zkoušky stupněm „neuspěl“. 2. V podané žalobě žalobce uvádí, že dne 21. 5. 2019 mu byla doručena pozvánka žalovaného k vykonání zkoušky na den 19. 6. 2019. Dne 3. 6. 2019 (jako advokát ve stavu od 15. 5. 2019) převzal plnou moc k obhajobě klientky, jejíž trestní věci se účastnil ještě jako advokátní koncipient. Na den 19. 6. 2019 měl žalobce kromě zkoušky také prostudovat trestní spis. K tomuto úkonu zabezpečil substituci a sám se hodlal účastnit zkoušky. Dne 18. 6. 2019 ve večerních hodinách mu sdělila klientka, hospitalizovaná v psychiatrické léčebně Brně po pokusu o sebevraždu, že nesouhlasí se substitucí, trvá na osobní účasti žalobce a požaduje od žalobce návrh dalšího postupu. Žalobce požadovanou službu klientce poskytl, z tohoto důvodu dne 19. 6. 2019 večer se ze zkoušky omluvil, požádal o umožnění vykonat ji v náhradním termínu a uhradil poplatek za zkoušku. Dne 9. 7. 2019 žalovaný přípisem neshledal omluvu žalobce důvodnou a včasnou, jelikož s ohledem na datum vyrozumění o možnosti prostudovat spis ze dne 17. 5. 2019 měl žalobce více než měsíc na včasnou omluvu ze zkoušky. 3. Podle žalobce žalovaný ignoroval, že se žalobce hodlal zkoušky zúčastnit, že o nutnosti věnovat se zájmu klientky se dozvěděl až 18. 6. 2019 ve večerních hodinách, tedy v předvečer zkoušky, jak žalobce v omluvě ze dne 19. 6. 2019 uvedl. Podle žalobce je omluva z neúčasti na vykonání zkoušky důvodná, neboť upřednostnil zájem klientky před vlastním. Podle žalobce je omluva rovněž včasná, jelikož o nemožnosti použít substituci se dozvěděl v předvečer zkoušky. Neuznáním důvodnosti a včasnosti omluvy ke zkoušce a jejím hodnocením se stupněm neprospěl, byl žalobce zkrácen na svých právech, jelikož zkoušku lze opakovat až po 3 letech. 4. Žalovaný ve vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K námitce včasné omluvy konstatuje, že žalobce se o možném důvodu neúčasti na zkoušce (překážce) dozvěděl dne 17. 5. 2019, o datu konání zkoušky byl žalobce vyrozuměn dne 21. 5. 2019. Podle žalovaného disponoval žalobce téměř měsíčním intervalem, aby se z účasti na konání zkoušky včas písemně omluvil. Omluvu přitom žalobce doručil žalovanému až v den konání zkoušky, a to po jejím ukončení. Žalobce se proto z neúčasti na zkoušce neomluvil bezprostředně poté, co se dozvěděl o důvodu překážky. I kdyby žalovaný přistoupil na argumentaci žalobce, že se o překážce dozvěděl až v předvečer zkoušky, tak omluva nebyla zaslaná včas (bezprostředně), jelikož žalobce omluvu zaslal až následně v pozdních večerních hodinách dne 19. 6. 2019 ve 21:47 hod. Byl tím zmařen účel zkoušky podle § 11 vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Vyhláška“), aby bylo možné na neúčast u zkoušky včas zareagovat a eliminovat náklady na její zajištění. Důraz na včasnost omluvy je spojena také se sníženými požadavky na její formu a obsah ve smyslu § 11 Vyhlášky. Postačilo zaslat prostou písemnou omluvu bez povinnosti prokazovat důvod neúčasti na zkoušce. Důvod podle § 24 odst. 4, odst. 5 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o insolvenčních správcích“), je povinen uchazeč prokázat při podání žádosti o stanovení jiného (náhradního) termínu konání zkoušky nebo její části. Z uvedených důvodů žalovaný nepovažuje omluvu za včasnou. 5. K námitce řádné omluvy žalovaný uvádí, že omluvu nepovažuje ani za řádnou, neboť seznámení s trestním spisem není úkonem, kterého by se žalobce musel účastnit osobně bez možnosti substituce, aniž by tím poškodil zájmy klienta. Termín nahlížení do spisu lze v praxi zpravidla na žádost nahlížejícího upravit. I s absencí osoby žalobce na takovém úkonu se nepojí vážné důsledky, které by byly s to způsobit žalobci zásadní škody. Vzhledem k povaze a charakteru úkonu jej nelze považovat za vážný důvod pro neúčast na zkoušce podle § 11 odst. 2 Vyhlášky. 6. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobce podáním přihlášky ke zkoušce bere na vědomí a souhlasí, že k ní bude v zákonné lhůtě žalovaným pozván, proto vyčlenění si časového prostoru na její konání je zcela na jeho odpovědnosti. Uvedeným došlo sice k zásahu do práv žalobce, nikoli však nezákonnému podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 7. Při jednání u městského soudu dne 21. 7. 2020 setrvaly strany na své argumentaci. Žalobce navrhoval, aby soud vyslechl jako svědkyni paní P. F. Tento návrh na doplnění dokazování soud zamítl, jelikož by výslech jmenované jako svědkyně nepřinesl ve věci nic nového k řádné a včasné omluvě žalobce. 8. Dne 21. 7. 2020 vyhlásil Městský soud v Praze rozsudek pod č. j. 3 A 150/2019-37, jímž žalobu zamítl. Z podnětu kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 3. 2021 č. j. 5 As 255/2020-30 (dále též „kasační rozsudek“) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil se závazným právním názorem, podle kterého „dal-li stěžovatel (žalobce, pozn. soudu) jako samostatný advokát přednost zájmům své klientky a postupoval v souladu s profesní etikou, nemůže za to být nedůvodně zkrácen na svých vlastních zájmech. Bylo tedy na místě omluvu stěžovatele z neúčasti na zkoušce insolvenčního správce uznat a umožnit mu vykonání této zkoušky v jiném termínu.“ 9. Městský soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového a právního vztahu, který zde je ke dni rozhodování soudu (§ 87 odst. 1 věta prvá s. ř. s.), jsa vázán závěry kasačního rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). V dané věci městský soud v tomto řízení rozhodl o věci samé již bez nařízení jednání, jelikož s takovým vyřízením věci oba účastníci výslovně písemně souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 10. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti: 11. Dne 29. 5. 2015 žalobce, tehdy žadatel, podal žalovanému žádost o vykonání zkoušky. Dne 9. 9. 2015 žadatel neuspěl v písemné části zkoušky a požádal o její opakování. Druhé opakování zkoušky měl žadatel stanoveno na den 15. 2. 2017. Dne 13. 2. 2017 se žadatel ze zkoušky předem omluvil a požádal o nový termín. Další termín žalovaný stanovil na den 15. 11. 2017. V den konání zkoušky dne 15. 11. 2017 se žadatel ze zkoušky opět omluvil a následně požádal o nový termín. Ten mu žalovaný stanovil na den 13. 9. 2018. Dne 13. 9. 2018 žadatel uspěl v písemné části zkoušky. Následně žalovaný zaslal žadateli pozvánku k vykonání 2. pokusu zkoušky na den 18. 12. 2018. Dne 18. 12. 2018 žadatel u ústní zkoušky neuspěl, následně požádal o její opakování. 12. Dne 21. 5. 2019 žalovaný pozval žadatele „k vykonání 3. (posledního) pokusu ústní části zkoušky“ na den 19. 6. 2019 od 9:00 hod. V pozvánce upozornil žadatele, že „neúčast na ústní zkoušce je nutné řádně a včas omluvit ve smyslu § 11 vyhlášky, v opačném případě je žadatel na daném termínu hodnocen stupněm neuspěl. Následně je nutné ve lhůtě 5 dnů ode dne konání zkoušky podat žádost o stanovení jiného termínu podle § 24 odst. 4 ZIS, popř. žádost o stanovení jiného náhradního termínu podle § 24 odst. 5 ZIS. Důsledkem řádného nepodání výše uvedených žádostí je aplikace § 24 odst. 3 ZIS, kdy Ministerstvo spravedlnosti umožní vykonat zkoušku nejdříve po uplynutí 3 let ode dne konání zkoušky, při které žadatel naposled neuspěl.“ Tuto pozvánku obdržel žadatel totožného dne 21. 5. 2019. 13. Dne 19. 6. 2019 v 21:47:09 hodin žadatel odeslal do datové schránky žalovaného ministerstva písemnost nazvanou Omluva datovanou dnem 19. 6. 2019, s níž se měl možnost žalovaný seznámit až druhý den ráno. Žadatel v omluvě uvedl: „