1 Afs 362/2020 — Nejvyšší správní soud

5 A 153/2019- 70 - text 8 5 A 153/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. Martiny Weissové ve věci žalobkyně proti žalovanému Společnost Podané ruce o. p. s., IČ: 60557621 se sídlem Hilleho 1842/5, Brno Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2019, č. j. MMR-38249/2019-26, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k námitkám žalobkyně rozhodnuto jednak o oprávněnosti námitkami napadeného opatření poskytovatele dotace ze dne 18. 7. 2019, jímž žalobkyni nebyla dle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech ve znění rozhodném (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) vyplacena část dotace ve výši 5 % z částky dotace určené k financování veřejné zakázky nárokované v žádosti o platbu č. 003, tj. 80 997,56 Kč, a rovněž tak potvrdil dané opatření s tím, že částka 80 997,56 Kč nebude žalobkyni s konečnou platností vyplacena. 2. Žalobou napadené rozhodnutí bylo odůvodněno žalovaným následovně. Žalovaný skutkový stav věci shrnul tak, že Centrum, jakožto zprostředkující subjekt Řídícího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu, provedlo kontrolu veřejné zakázky s názvem „Stavební práce – rekonstrukce objektu Podcestného Mlýna“, přičemž zjistilo pochybení žalobkyně spočívající v porušení § 110 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ve znění rozhodném (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“) tím, že nezahájila otevírání obálek s nabídkami v listinné podobě bez zbytečného odkladu po uplynutí lhůty pro podání nabídek. K otevření obálek totiž došlo až po časové prodlevě v délce 10 hodin. Přičemž tuto časovou prodlevu žalobkyně neodůvodnila objektivními skutečnostmi, což způsobilo porušení zásady transparentnosti a mohlo mít dopad i na výběr nejvhodnější nabídky. Žalovaný předně odkázal na výklad sporné lhůty uvedený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 a v odborných komentářích, kde bylo jednoznačně konstatováno, že předmětná zákonná lhůta má být vykládána ve smyslu co nejkratšího časového úseku, v odůvodněných případech nejvýše v řádu hodin. Jelikož v tomto případě činila časová prodleva od okamžiku uplynutí lhůty pro podávání nabídek do doby zahájení otevírání obálek s nabídkami deset hodin, byl žalovaný přesvědčen, že tuto prodlevu nelze považovat za nezbytný časový úsek pro administrativní a organizační přípravu zahájení otevírání nabídek. Zdůraznil, že smyslem a účelem § 110 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek je zajištění transparentnosti zadávacího řízení a zamezení případné manipulace s obsahem nabídek. Pouhá skutečnost, že se v tomto případě jednalo o noční dobu, tedy mimo obvyklou provozní dobu žalobce, nemůže nijak zabránit případné manipulaci s obsahem nabídek či spekulacím o možném osudu obálek během nočních hodin a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rovněž tak žalovaný považoval za vhodné dodat, že určení konce lhůty pro podávání nabídek je zcela v diskreci žalobkyně, bylo tak na ní, na kdy určí zahájení procesu otevírání obálek s nabídkami. V souvislosti s porušením zásady transparentnosti poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2007, č. j. Ca 166/2005 – 125 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010 – 159, dle nichž ke konstatování netransparentnosti plně postačuje, že v průběhu zadávacího řízení prokazatelně vyvstanou pochybnosti odporující požadavkům zákona na průhlednost a transparentnost zadávacího řízení. Dovodil pak, že postupem žalobkyně v dané věci v rozporu s § 110 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek a tím byla porušena zásada transparentnosti v § 6 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, kdy tento postup žalobkyně mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť dané pochybení mohlo umožnit manipulaci s obsahem obálek a zároveň vzbudit pochybnosti týkající se osudu obálek s nabídkami během noci ze 13. na 14. července 2018. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v podané žalobě zrekapitulovala, že je samostatnou právnickou osobou založenou podle dříve platného zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Žalovaný je poskytovatelem a žalobkyně příjemcem dotace z tzv. Integrovaného regionálního operačního programu v rámci projektu č. CZ 06.2.56/0.0/16 039/0002181 s názvem „Rekonstrukce Terapeutické komunity Podcestný mlýn“ v celkové výši 24 734 354 Kč, a to na základě příslušného rozhodnutí žalovaného o poskytnutí dotace ze dne 27. 7. 2017. 4. Žalobkyně namítala nesprávný právní závěr zaujatý žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí, podle kterého konkrétní postup žalobkyně v této věci mohl mít vliv na výběr nejvýhodnější nabídky. Tato okolnost se stala podmínkou kvalifikace údajného deliktu žalobkyně jako tzv. zjištění vysoké závažnosti s dopadem na výši dotace. Podle názoru žalobkyně však samotná doba (i její délka) je z tohoto hlediska zcela irelevantní, když případné riziko ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky souvisí výhradně s prodlením s otevřením obálek s nabídkami v důsledku ryze subjektivních, neprůhledných a racionálně nevysvětlitelných důvodů na straně zadavatele, což se však v dané věci nestalo. 5. Podle názoru žalobkyně se žalovaný dopustil dogmatického výkladu zákona s až bezohledně inkvizičním postupem namířeným proti žalobkyni. Žalobkyně zásadně nesouhlasí se zadržením části dotace a odmítá, že by její postup byl v jakémkoli rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Závěrem podané žaloby žalobkyně poukázala na to, že první a podstatná část prodlevy mezi koncem lhůty pro podávání nabídek od 24:00 hodiny dne 13. 8. 2018 a otevřením těchto nabídek v 10:00 hodin dne 14. 8. 2019 byla důsledkem noční doby a její povahy. Žalobkyně zdůraznila, že se z její strany nejednalo o výsledek nějakého svévolného a neprůhledného rozhodnutí, nýbrž o objektivní a předvídatelnou skutečnost. Tato objektivní skutečnost pak měla povahu zjevné faktické nebo dokonce i právní překážky v dalším jednání žalobkyně, pro kterou nemohla a nesměla dále jednat. Případným nařízením otevírání obálek na neobvyklou noční dobu by se žalobkyně spíše vystavovala podezření z účelového šikanování případných uchazečů a tedy i z porušování základní principů zadávacího řízení. Předmětnou dobu lze považovat za legitimní součást doby nezbytně nutné k administrativní, technické a organizační přípravě příslušného úkonu. Podle názoru žalobkyně se nedopustila žádného porušení § 110 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech a takové porušení nemůže být kvalifikováno jako delikt ve smyslu přílohy č. 5 k Obecným pravidlům pro žadatele a příjemce žalovaného správního orgánu, a tedy i jako zjištění vysoké závažnosti s dopadem na výši přidělené dotace. Žalobou napadeným rozhodnutím byla žalobkyně zkrácena na svých právech, zejména na svém právu na poskytnutí příslušné dotace v plné výši a proto jsou splněny podmínky, které Nejvyšší správní soud vymezil v obdobné věci v již ustálené judikatuře, zejména pak v rozsudku sp. zn. 6 Afs 270/2015. 6. Žalobkyně navrhla soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno k dalším rozhodnutí. 7. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě předně shodně se žalobkyní shrnul skutkový stav věci.. Taktéž poukázal na to, že obecnému výkladu neurčitého právního pojmu „bez zbytečného odkladu“ se věnoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32Cdo 2484/2012. S ohledem na účel otevírání obálek s nabídkami a zákonodárcem sledovaný smysl právní úpravy musí být lhůta vykládána ve smyslu co nejkratšího časového úseku, tedy v řádu minut a nejvýše desítek minut. V daném případě prodleva mezi skončením lhůty pro podání nabídek a zahájením otevírání nabídek činila deset hodin, přičemž takto dlouhý časový úsek nelze považovat za nezbytný pro administrativní, technickou či organizační přípravu zahájení otevírání nabídek. 8. Žalovaný rovněž odkázal na rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a zdůraznil, že určení konce lhůty pro podávání nabídek je zcela v diskreci zadavatele, který by si měl být při jejím stanovení vědom svých povinností vyplývajících z ustanovení § 110 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. Vzhledem k povaze zadávacího řízení nelze interpretovat jednotlivá ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek benevolentnějším způsobem; naopak je nutné přiklánět se spíše k restriktivnímu výkladu a při aplikaci práva v souladu s principem právní jistoty přihlížet k dosavadní rozhodovací praxi soudu a správních orgánů stejně jako k názorům doktrinálním. 9. Setrval na názoru, že v žalobou napadeném rozhodnutí popsa