2 As 11/2003 — Nejvyšší správní soud

6 A 110/2020- 87 - text 9 pokračování 6 A 110/2020 6 A 110/2020-87 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: LOM PRAHA s.p., se sídlem Tiskařská 270/8, Praha 10 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: 1) CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 2) P&P Tiskařská s.r.o., se sídlem Losiná 303 zastoupena Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem Perlová 68/7, Plzeň 3) Pražská teplárenská a.s., se sídlem Partyzánská 1/7, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2020, č. j.: MHMP 1097342/2020, sp. zn.: S-MHMP 2194157/2019/STR, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo mj. zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí odboru stavebního Úřadu městské části Praha 10 (dále také jen „stavební úřad“, čímž může být obecně míněn i žalovaný, pokud rozlišení úřadů nemá vliv na srozumitelnost textu) ze dne 2. 9. 2019, čj. P10-097986/2019 Šk, sp. zn. OST 077288/2015/Šk. Ve správním řízení byla žadateli P&P Březina servis s.r.o. povolena změna územního rozhodnutí ze dne 30. 7. 2010 o umístění stavby nazvané „Logistický areál APS“ na pozemcích parc. č. 723/1, 723/84, 723/91, 723/92, 723/97, 723/147, 723/149, 723/155, 971/1 a 971/17 v katastrálním území Malešice obsahující administrativní budovu, ubytovnu, skladovou halu a garáž včetně zpevněných ploch, retenční nádrže a dále specifikovaných přípojek (dále také jen obecně „záměr“). [2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu domáhaje se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu věci vázán. Namítal, že v rámci správního řízení se ve věci vyjádřilo ministerstvo obrany, když v nesouhlasném závazném stanovisku ministerstva obrany ze dne 5. 4. 2016 je uvedeno, že záměr má být umístěn ve vymezeném území v těsné blízkosti objektu důležitého pro obranu státu podle ust. § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů – dále také jen „zákon o obraně“, a že umístěním stavby nejsou vyloučena rizika ohrožení zájmu zajišťování obrany a bezpečnosti státu. Toto stanovisko následně potvrdil ministr obrany dne 6. 7. 2017, v němž je mj. dále uvedeno, že realizace stavby představuje riziko ohrožení zájmu zajišťování obrany a bezpečnosti státu. Dne 23. 6. 2017 bylo sekcí ekonomickou a majetkovou ministerstva obrany vydáno zpřesňující stanovisko, podle něhož, i když se na pozemcích uvedených v záměru v současné době nenachází území vymezené ministerstvem obrany podle ust. § 175 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), v potvrzení závazného stanoviska byl zdůrazněn fakt, že záměr má být umístěn do bezprostřední blízkosti objektu důležitého pro obranu státu, a že žalobce plní úkoly pro zajišťování obrany státu, realizace záměru představují riziko ohrožení zájmu zajišťování obrany a bezpečnosti státu. Upozornil na ochranné pásmo podle ust. § 44 zákona o obraně. Dne 15. 6. 2021 dojde k aktualizaci územně analytických podkladů, do kterých budou zanesena data, která má k dispozici IPR (Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, pod touto zkratkou dále tak označován) a jejichž součástí je i vyznačení objektu důležitého pro obranu státu a ochranného pásma okolo něj, proto postup žalovaného s ohledem na neexistenci tohoto pásma v době jeho rozhodování považuje žalobce za formalistický a vadnou aplikaci správního uvážení. Poukázal na ust. § 175 odst. 1 stavebního zákona s tím, že zatím nedošlo k zanesení objektu důležitého pro obranu státu (resp. jeho ochranného území) do územně analytických podkladů, což však neznamená, že se na pozemku takový objekt fakticky nenachází, čímž bylo ministerstvo obrany oprávněno k vydání závazného stanoviska. Žádost podle názoru žalobce měl stavební úřad podle ust. § 149 dost. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), bez dalšího zamítnout již po doručení závazného stanoviska ministerstva obrany. [3] Dále žalobce poukázal na ust. § 92 odst. 2 stavebního zákona, kdy podle jeho názoru není nutné přímo prokázat, že realizací záměru by došlo k ohrožení zájmu chráněného stavebním zákonem nebo zvláštním právním předpisem, ale pokud existuje důvodná obava, že by tyto zájmy mohly být ohroženy. Uvedl, že i pokud by žalovaný nepřikládal stanovisku ministerstva obrany zákonný význam, muselo vyvolat důvodnou obavu, což plyne zejména z upřesnění a potvrzení shora uvedeného stanoviska. Dále poukázal na to, že ministerstvo obrany je tzv. speciálním stavebním úřadem. Realizací záměru, jehož součástí je i betonárna, dojde ke zvýšení prašnosti i provoz nákladních automobilů. Na prašnost je citlivý provoz žalobce (usazení v leteckých strojích). I z tohoto pohledu nelze vyloučit ohrožení naplnění zájmu zajišťování obrany a bezpečnosti státu. Před realizací záměru musí být vydáno ještě stavební povolení, kdy v době jeho vydání bude s pravděpodobností blížící se jistotě v územně analytických podkladech již i formálně uveden objekt důležitý pro obranu státu, čímž bude stavební úřad mít za povinnost vyžádat si závazné stanovisko ministerstva obrany podle ust. § 175 odst. 1 stavebního zákona. [4] Žalobce dále namítá, že se stavební úřad dopustil pochybení, pokud se spokojil s výsledky zjišťovací fáze EIA (posuzování vlivů na životní prostředí – pod touto zkratkou dále označován) a nebyl proveden řádný kompletní proces EIA. Namítá, že prokázat u žalobce negativní vliv není dost dobře možné, když stavební úřad neprovedl řádný proces EIA, který by toto nebezpečí mohl prokázat. Ačkoliv je vlastnické právo všech stejné, stavební úřad musí vzít v potaz mj. zájmy podnikatelů, kteří na místě již působí, v případě žalobce po velmi dlouhou dobu, a lze předpokládat, že žalobce může být zbaven certifikací pro opravy leteckých motorů (tyto certifikace jsou podmíněny řadou kritérií, zejména absencí prašností a otřesů). Tím by došlo ke značnému omezení činnosti žalobce a v důsledku toho k ohrožení zajišťování obrany a bezpečnosti státu, žalobce by již nebyl schopen vykonávat opravy a generální opravy motorů a reduktorů užívaných ve vojenských vrtulnících, což je poslání žalobce podle jeho statutu. I když byla zpracována rozptylová studie, nebyla zpracována studie ke zhodnocení vlivu hluku a vibrací, doposud předkládané posudky navíc předkládal pouze žadatel. Odbor životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy ve svém závazném stanovisku ze dne 4. 8. 2014 dospěl k závěru, že umístění betonárny lze z hlediska ochrany ovzduší v dané lokalitě akceptovat, přičemž denní koncentrace PM10 překračují platné imisní limity. Argumentaci, že realizace nebude znamenat zhoršení kvality ovzduší, považuje žalobce za zarážející. Znovu poukázal na to, že namísto administrativní budovy má vyrůst betonárna, což mělo být vázáno na nové hodnocení vlivů na životní prostředí podle ust. § 7 odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o posuzování vlivů“), kdy nepostačí výsledky zjišťovací fáze EIA, ale měl být proveden celý proces. [5] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž obsahově odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V daném případě nebyly shledány podmínky ve smyslu ust. § 175 odst. 1 stavebního zákona (nebylo vymezeno území, v němž by bylo možné stavbu umístit jen na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu – ministerstva obrany). Skutečnost, že žalobcem byla oznámena existence jevu č. 107 ÚAP (územně analytické podklady – tímto způsobem dále označovány) – objekty důležité pro obranu státu a jejich ochranná pásma a zájmová území a že podle ministerstva obrany je nutné uplatnit vymezení v šíři 100 metrů okolo vnějších hranic areálu Tiskařská, nelze považovat za skutečnosti, které by svědčily o vymezení území. Na území se nachází pouze objekt civilní ochrany a siréna civilní ochrany, v současné době je pořizována 5. aktualizace ÚAP, kde by měla být promítnutá všechna aktualizovaná data včetně dat týkajících se obrany státu. Znovu opakuje, že příslušné území nebylo vymezeno, proto nemohlo být postupováno podle ust. § 175 odst. 1 stavebního zákona. Postup nehodnotí jako přepjatě formalistický, neboť se jednalo o aplikaci právní normy. Přisvědčil tvrzení žalobce, že po 5. aktualizaci ÚAP by případné povolení bylo vázáno na závazné souhlasné stanovisko ministerstva obrany, což však nemá vliv na umístění stavby. Totéž uvádí