8 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 125/2020- 43 - text 11 6 A 125/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Společenství vlastníků jednotek Poděbradská 777, Praha sídlem Poděbradská 777/9b, Praha 9 zastoupen Mgr. Janem Švarcem, advokátem sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 proti žalovanému: Hlavní město Praha sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že strážníci Městské policie hlavního města Prahy id. č. 0822 a 2523 rozhodli dne 27. 10. 2020 tak, že nenařídí odstranění vozidla tovární značky Volkswagen, registrační značky X, stojícího v průjezdové části v garážích v prvním podzemním podlaží domu na adrese Poděbradská 777, Praha 9, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje, aby pokračoval v nečinnosti spočívající v nenařízení odstranění vozidla tovární značky Volkswagen, registrační značky X, stojícího v průjezdové části v garážích v prvním podzemním podlaží domu na adrese Poděbradská 777, Praha 9, a žalovanému se přikazuje, aby nařídil odstranění uvedeného vozidla. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Jana Švarce, advokáta. Odůvodnění: 1 Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, kterou spatřoval v okolnosti, že žalovaný odpírá nařídit odstranění vozidla registrační značky X, stojícího v průjezdové části prvního podzemního podlaží domu Poděbradská 777, Praha 9. 2 Žalobce uvedl, že v garážích v prvním podzemním podlaží předmětného domu neznámá osoba odstavila vozidlo tovární značky Volkswagen, RZ X, v jejich průjezdové části. Žalobce proto tuto skutečnost dne 30. 9. 2019 ohlásil Městské policii hl. m. Prahy, jejíž strážníci však odmítli rozhodnout o odstranění vozidla s odůvodněním, že vozidlo se vůbec nenachází na pozemní komunikaci a není tak dána jejich pravomoc podle ust. § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce dne 2. 12. 2019 podal k Městskému soudu v Praze žalobu proti nezákonnému zásahu žalovaného, kterým je nečinnost žalovaného spočívající v tom, že strážník žalovaného nerozhodl o odstranění předmětného vozidla. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2020, č.j. 10 A 189/2019-49, určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že strážníci odmítli rozhodnout ve věci odstranění vozidla, byl nezákonný, a přikázal žalovanému, aby ve věci odstranění vozidla rozhodl. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 10. 2020. Strážníci Městské policie hl. m. Prahy však dne 27. 10. 2020 rozhodli ve věci odstranění vozidla tak, že odstranění vozidla nenařídí. 3 Žalobce namítl, že strážníci byli povinni nařídit odstranění vozidla. Podle ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je totiž strážník obecní policie povinen rozhodnout o odstranění vozidla, které je překážkou provozu na pozemní komunikaci. V daném případě jde o účelovou komunikaci, která není veřejně přístupná, ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Tato účelová komunikace je podle ust. § 2 odst. 2 písm. d) tohoto zákona pozemní komunikací. Povinnost strážníka rozhodnout o odstranění vozidla se tak vztahuje rovněž na předmětnou situaci, jak ostatně rozhodl Městský soud v Praze předchozím rozsudkem. Zároveň je dle žalobce splněna podmínka, že jde o překážku provozu, k čemuž rovněž dospěl Městský soud v Praze v předchozím rozsudku. 4 Vozidlo nesporně brání plynulému provozu v garážích, kdy vjíždějící a vyjíždějící vozidla musí toto vozidlo objíždět a v případě setkání více vozidel počkat, než zúženým úsekem projede jiné vozidlo. Strážníci však přesto rozhodli, že odstranění vozidla nenařídí, s odůvodněním, že vozidlo nebrání projíždění vozidel ani dalšímu užívání garáže. Dopustili se tím dle žalobce nezákonného zásahu. Jelikož žalobce je správcem domu, včetně této pozemní komunikace, byl tímto zásahem přímo zkrácen na svých právech a v jeho důsledku bylo přímo zasaženo proti němu. Z důvodu porušení ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je pak tento zásah nezákonný. 5 Žalobce dále poznamenal, že navíc nemá jinou zákonnou možnost, jak vozidlo odstranit. 6 Žalobce navrhl, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v nečinnosti spočívající v tom, že strážník Městské policie hl. m. Prahy nenařídil odstranění vozidla RZ X, stojícího v předmětné části domu, a aby soud žalovanému přikázal, aby strážník Městské policie hl. m. Prahy nařídil odstranění vozidla RZ X, stojícího v předmětné části domu. 7 Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Nejprve v obecné rovině uvedl, že strážník městské policie je na základě ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu oprávněn rozhodnout o odstranění vozidla z pozemní komunikace, nejedná se však o jeho povinnost. 8 Žalovaný se poté vyjádřil k charakteru předmětného prostoru, shrnul, že prostor garáží se nachází v uzavřeném objektu (kdy faktická i právní uzavřenost objektu je evidentní), který slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele, prostor není veřejně přístupný, ale je přístupný v rozsahu a způsobem, který stanoví jeho vlastník nebo provozovatel. Prostor garáží lze tedy označit jako soukromý, přístup do něj má výhradně vlastník (a jím určený okruh uživatelů) a ten se užívání garáží veřejným způsobem brání (což je očividné z uzavřených vrat, závory, osazeného dopravního značení na místě, atd.). Předmětný prostor garáží tedy absolutně postrádá jakýkoli znak možnosti veřejného (byť omezeného) užití. Vzhledem k uvedeným znakům daného prostoru žalovaný přisvědčil žalobci, že na prostor garáží je skutečně možné nahlížet jako na veřejně nepřístupnou účelovou komunikaci ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, a tedy jej vnímat jako pozemní komunikaci (kde, mimo pravidel určených vlastníkem prostoru, platí též pravidla stanovená v zákoně o silničním provozu), nicméně je nutné zde současně poukázat na zvláštnost tohoto druhu pozemní komunikace. 9 Neveřejné účelové komunikace sice lze čistě formálně podřadit pod druh pozemních komunikací ve smyslu ust. § 2 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, ovšem na rozdíl od ostatních druhů pozemních komunikací postrádají jeden z atributů pozemních komunikací, a to možnost veřejného užití. S ohledem k tomu neveřejné účelové komunikace nemají jeden ze základních znaků veřejného statku (tyto neslouží obecnému užívání, jako ostatní druhy pozemních komunikací), a proto jsou pozemními komunikacemi spíše jen svým označením – tedy z hlediska formálního, nikoli však praktického. K uvedenému žalovaný citoval z odborné právní literatury (ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 66 – 67), z níž vyplývá, že právní úprava se v těchto případech bude téměř ve všem řídit soukromým právem. K otázce míry aplikace pravidel silničního provozu na neveřejné účelové komunikaci dále žalovaný citoval názor Ministerstva dopravy, Odboru komunikace s veřejností, z nějž vyplývá, že na veřejně přístupných účelových komunikacích (mj. parkoviště u supermarketů, čerpací stanice PHM) je při porušení pravidel provozu postupováno v souladu s pravidly provozu na pozemních komunikacích, a to včetně sankcí, zatímco porušení pravidel provozu na neveřejně přístupných účelových komunikacích je šetřeno Policií ČR jen v případě oznámených „dopravních nehod“, kdy tyto případy nehod jsou šetřeny jako tzv. škodní události, smyslem uvedeného šetření policejním orgánem je jen označení viníka pro účely náhrady škody. 10 Žalovaný uvedl, že je namítáno porušení obecného pravidla ve smyslu ust. § 45 odst. 1 zákona o silničním provozu v podmínkách veřejně nepřístupných účelových komunikací, podle kterého platí, že kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit. V tomto ohledu se však zároveň jedná o pravidlo, které si fakticky může (v podmínkách neveřejných účelových komunikací) stanovit vlastník objektu sám, neboť je to vlastník, kdo rozhoduje o způsobu stání vozidel na této pozemní komunikaci. S ohledem na pravomoc vlastníka regulovat vjezd vozidel do takového uzavřeného prostoru, převládá zde dle názoru žalovaného soukromoprávní prvek, a to zejména ve vztahu k umístění vozidel. V případě, že na takovouto pozemní komunikaci neoprávněně vjede vozidlo, a to i přes veškerá opatření vlastníka pozemní komunikace, může dojít k naplnění občanskoprávního deliktu či přestupku spočívajícího v neoprávněném užívání cizího majetku. Naproti tomu se zde evidentně vytrácí veřejnoprávní charakter omezení provozu