— Nejvyšší správní soud

6 A 162/2017- 45 - text 8 pokračování 6 A 162/2017 6 A 162/2017-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: KAMENOLOMY ČR s.r.o., se sídlem Polanecká 849, Ostrava, IČ: 49452011 zastoupeného: JUDr. Pavel Juchelka, advokát, se sídlem sady Svobody 448/4, Opava proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.5.2017, č.j. 696/580/17, 28066/ENV, sp. zn. 000368/A-10, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ostrava (dále také jen obecně „inspekce“), ze dne 25. 1. 2017, čj. ČIŽP/49/OOV/SR01/1612562.004/17/VUP. Ve správním řízení byl žalobce shledán vinným za (a) správní delikt podle ust. § 125a odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „vodní zákon“), kterého se dopustil tím, že v období od 1. 1. 2015 do 19. 10. 2016, prokazatelně dne 20. 9. 2016, vypouštěl odpadní vody po mytí obslužných komunikací a zpevněných ploch v areálu kamenolomu Bohučovice prostřednictvím půdních vrstev do vod podzemních bez povolení k nakládání s vodami, čímž porušil ust. § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona; (b) za správní delikt podle ust. § 125g odst. 3 vodního zákona, kterého se dopustil tím, že v období od 1. 1. 2015 do 19. 10. 2016 zacházel se závadnou látkou ve větším rozsahu – naftou v technologickém zařízení pro skladování PHM ČS typu NND 16Bn v areálu kamenolomu Bohučovice na vodohospodářsky nezabezpečené manipulační ploše, kdy neučinil odpovídající opatření v místě manipulační plochy, kde se provádí stáčení a výdej této vodám závadné látky, tj. neumístil zařízení tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku této látky do půdy nebo jejímu nežádoucímu smísení se srážkovými vodami, čímž došlo k porušení ust. § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona. Za tyto delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši xxx Kč podle ust. § 125a odst. 3 vodního zákona. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body, jimiž je soud při přezkumu věci vázán. Nejprve namítá nedostatek kompetence, který dovozuje z ust. § 104 odst. 1 a § 125a odst. 1 písm. b) vodního zákona, když tato ustanovení nejsou hmotněprávní ustanovení, ale ta jsou až ust. § 125l odst. 7 vodního zákona, které chybí ve vymezení deliktu. Proto se podle názoru žalobce musí jednat o nezákonné rozhodnutí ve smyslu absence údaje podle ust. § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“). Dále namítá nedostatek naplnění zákonného pojmu „odpadní vody“ v rozhodnutí, když odkazuje na zákonnou definici podle ust. § 38 vodního zákona. Namítá, že v rozhodnutí není skutkové vymezení deliktu, neboť výrok neobsahuje uvedení skutečností, o nichž nejsou důvodné pochybnosti, že vody po mytí obslužných komunikací a zpevněných ploch jsou vodami odpadními. Skutečnost, že k čištění byly použity tzv. důlní vody, není podle názoru žalobce předpokladem, že se jednalo o vody odpadní, což není patrné ani z výroku, ani z odůvodnění. Poukazuje na shora uvedenou zákonnou definici a uvádí, že o odpadní vodu se může jednat pouze ve dvou důvodech, jednak po jejím použití při mytí obslužných komunikací a zpevněných ploch došlo ke změně její jakosti, nebo v druhém případě, že voda mohla ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Inspekce ve výroku uvádí, že v odebraných vzorcích bylo naměřeno 22 000 až 42 000 mg/l nerozpuštěných látek, a lze se podle názoru žalobce pouze domnívat, že vody byly označeny za odpadní právě proto, že došlo po jejich použití k mytí komunikací ke změně jejich jakosti. To podle žalobce nebylo prokázáno, neboť nebylo zjišťováno znečištění nerozpuštěných látek ve vodě použité k mytí komunikace, ale pouze ve vzorcích odebraných z odvodňovacích žlabů či příkopů. Tím nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalobce (mytí komunikací) a následkem (množství nerozpuštěných látek z míst, kde byly vzorky odebrány). Sankcionováno bylo mytí obslužných komunikací vodou, čímž bylo dojít ke změně její jakosti splňující definici odpadní vody, nebylo prokazováno, že by se mohlo jednat o odpadní vody, pokud mohly po mytí ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Nebylo hodnoceno, zda může dojít k ohrožení jakosti povrchových vod či konkrétně vodních toků v blízkosti areálu kamenolomu, když tyto vody tam nejsou. Namítá nesoulad odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí, když na str. 4 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že došlo k ohrožení podzemních vod, což jsou podle názoru žalobce nepodložené domněnky, na str. 4 prvostupňového rozhodnutí je uvedeno jiné zjištění. Konkrétní rozpor, který v odůvodnění žalobce spatřuje, neuvádí. Dále uvádí, že vody po mytí nebyly zařazeny ani pod jednu z definic odpadních vod a znovu opakuje, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním (mytím) a následkem (změnou jakosti vody). Samotná skutečnost, že k mytí byla použita důlní voda, nezakládá podle názoru žalobce předpoklad o tom, že došlo ke změně její jakosti takovým způsobem, aby mohla být považována za odpadní vodu. Dále namítá, že v druhém případě (z kontextu se patrně jedná o druhý správní delikt) se nepodařila prokázat ani možnost ovlivnění podzemních vod, když důkazy předloženy nebyly, a dále proto, že to není prakticky možné, neboť prach z drceného kameniva jako přírodní materiál by byl přes jednotlivé svrchní kulturní vrstvy filtrován. Namítá rozpornost odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 8 odst. 3, kdy je mu vytýkáno, že nedisponuje žádným povolením k nakládání s vodami, kterým však ani disponovat nemůže. Namítá tak, že nemůže být sankcionováno za to, že nemá povolení, které mít nemůže. Znovu namítá, že se nepodařilo prokázat, že vody po mytí komunikací jsou odpadními, proto se nemohl dopustit příslušných deliktů. Dále namítá, že mu není známo, že by takové jednání bylo v minulosti sankcionováno, a že by správní orgán vydal povolení pro nakládání s vodami používanými pro skrápění komunikací. Takové povolení by bylo nutné pro veškerou takovou činnost (např. čištění veřejných komunikací, prostranství, letišť). Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, obsahově uváděl obdobné důvody jako v odůvodnění rozhodnutí. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že definici důlní vody podává ust. § 40 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., definici odpadní vody pak ust. § 38 odst. 1 vodního zákona. Pokud byla dne 20. 9. 2016 k čištění komunikací a zpevněných ploch v areálu kamenolomu použita důlní voda, která po smísení s materiálem nacházejícím se na komunikacích a zpevněných plochách vykazovala silný zákal, pak se jednalo o odpadní vodu, neboť stykem důlní vody s materiálem (jemná frakce kameniva) došlo prokazatelně ke změně její jakosti a tato odpadní voda mohla ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Inspekce odebrala dva vzorky vody, v nichž bylo zjištěno shora uvedené množství nerozpuštěných látek na litr. Odváděním odpadních vod z očisty komunikací a zpevněných ploch přes provizorní sedimentační nádrže do půdních vrstev a následně do vod podzemních tak byla naplněna skutková podstata deliktu podle ust. § 125a odst. 1 písm. b) vodního zákona. Takto vzniklé odpadní vody lze vypouštět po jejich přečištění na přípustnou míru, do vod povrchových pouze na základě platného povolení k nakládání s vodami podle ust. § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona (v daném místě se povrchové vody nevyskytují), vypouštění odpadních vod do podzemních vod není možné (ust. § 38 odst. 7 vodního zákona). Dále je možné odpadní vody akumulovat v bezodtoké jímce a po jejich předčištění je možné je opětovně využít např. k očistě komunikací a zpevněných ploch. Odpadní vody vznikající očistou komunikací a zpevněných ploch areálu akumulovat v bezodtoké jímce, vypouštění do vod povrchových by pak bylo možné pouze za předpokladu jejich řádného předčištění, do podzemních vod to není možné vůbec. Ropné znečištění nebylo prokázáno. Silniční příkop ani vzdálenost od nejbližšího vodního toku nelze považovat za podstatnou skutečnost. Čerpací stanice shora uvedená je zařízení, v němž se závadná látka (motorová nafta) skladuje a používá ve větším rozsahu, proto je povinnost učinit opatření, a by při zacházení s naftou nedošlo k jejímu vniknutí do vod, a aby byla umístěna tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku nafty do půdy nebo jejímu smísení se srážkovými vodami. Půda se pod čerpací stanicí n