2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 82/2020- 29 - text 6 6 A 82/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: V. H., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá ochrany před nezákonným zásahem, který spatřuje v každodenních prohlídkách cely, ve které vykonával vazbu a následně trest odnětí svobody, prováděných příslušníky Vězeňské služby České republiky, Vazební věznice Praha-Ruzyně. [2] V podané žalobě žalobce uvedl, že kontroly cel mají být prováděny s údajným argumentem, že žalobce připravoval útěk z organizační složky žalované, přestože žalovaná k tomuto neměla žádný důkaz. V uvedeném žalobce spatřoval zásadní zásah do osobní integrity a lidské důstojnosti, a to v rozporu se zákony č. 169/1999 Sb. a č. 555/1992 Sb., Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod (čl. 7 odst. 2), a zejména s čl. 3 Úmluvy. [3] Žalobce dále uvedl, že je pravidelně eskortován za účely soudních jednání či úkonů Policie ČR do Vazební věznice Praha-Ruzyně. Žalovaná u jeho osoby přijala bezpečnostní opatření spočívající v pravidelné denní kontrole cely, a to z důvodu přípravy útěku, žalovaná tak žalobce zařadila do seznamu osob s bezpečnostními poznatky dle NŘVV 35/2014. Popud pro toto zařazení měl dle žalobce pocházet ze strany státního zástupce či zastupitelství. Pokud žalovaná nějaké poznatky má, má na ně ze zákona právo, ale tyto poznatky musí být aktualizovány, což dle žalobce nejsou. Namítal, že žalovaná však nemá žádné důkazy, listinu, telefon či jiné důkazy, které umožňovaly žalobci utéct, kdy ty věci plánoval nebo realizoval, nemá žádné objektivní důkazy či skutky, které by přisuzovaly nutné kontroly, žádný objektivní důkaz nebyl žalobci předložen. Žalobce dále zmiňoval nedůstojné a ponižující zacházení. [4] Shrnul, že má za to, že splňuje všechny podmínky, které stanoví nezákonný zásah dle ustanovení § 82 s.ř.s., je přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu v širším smyslu, které není rozhodnutím a byl zaměřen proti němu (v této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005). Z uvedených důvodů se proto žalobce domáhal, aby soud uvedený zásah prohlásil za nezákonný. [5] Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě navrhovala její zamítnutí. Uvedla, že Vazební věznice Praha-Ruzyně, jejíž příslušníci vykonávali kontroly cel, na kterých byl žalobce umístěn, je organizační jednotkou žalované a nemá právní subjektivitu. Při výkonu kontrol pak příslušníci uvedeného ozbrojeného bezpečnostního sboru nejednali jako správní orgán, a proto žalovaná není v daném případě pasivně legitimována. [6] Dále žalovaná uvedla, že prováděné kontroly cel, ve kterých byl žalobce umístěn, se žalobce týkaly přímo pouze v tom smyslu, že kontroly se prováděly v prostorách, ve kterých žalobce vykonával vazbu nebo trest odnětí svobody. Prováděnými kontrolami však žalobce v žádném případě nebyl zkrácen na svých právech. Je třeba si uvědomit, že osoba vykonávající trest odnětí svobody není nositelem všech práv a svobod jako osoby na svobodě, a že jedním ze základních znaků výkonu trestu odnětí svobody je právě omezení některých práv a svobod odsouzeného. Výčet některých práv a svobod, jejichž omezení jsou odsouzení povinni se po dobu výkonu trestu odnětí svobody podrobit, je uveden v ustanovení § 27 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. [7] K podmínce nezákonnosti zásahu žalovaná uvedla, že příslušníci žalované jsou oprávněni provádět takové úkony, jejichž cílem je zajistit řádný výkon vazby a trestu odnětí svobody, tj. mimo jiné zabránit průniku a následnému držení nepovolených věcí, které ohrožují bezpečnost či mohou mařit účel výkonu vazby či trestu odnětí svobody. Pokud tedy příslušníci prováděli kontroly cel, postupovali tak zcela v souladu s platnými právními předpisy (např. ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Dále uvedla, že prováděnými kontrolami pak bylo sledováno dodržování stanovených povinností žalobcem, a to dle ustanovení § 21 odst. 2, 3 a 6 písm. a) zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, a dle ustanovení § 28 odst. 2 písm. a) a b) zákona o výkonu trestu odnětí svobody. [8] K podmínce trvání zásahu nebo hrozbě opakování zásahu žalovaná uvedla, že v době podání žaloby (22. 7. 2020) nemohl zásah trvat, neboť žalobce se v té době ve Vazební věznici Praha-Ruzyně nenacházel a nenachází se zde ani v současnosti. Ostatně i z žaloby samotné vyplývá, že tato směřuje proti zásahu, který byl již proveden. Z uvedeného dle žalované vyplývá, že přinejmenším podmínky č. 2, 3 a 6 dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nejsou splněny. [9] Pro informaci pak žalovaná dále uvedla, že bezpečnostní opatření (kontrolu cely) vůči žalobci žalovaná přijala v souladu s vnitřními předpisy žalované a Vazební věznice Praha-Ruzyně (NŘVV č. 35/2014, ve znění NŘVV č. 17/2015) dne 27. 12. 2018, a to na základě žádosti Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 20. 12. 2018, když žalobce byl dle rozhodnutí Okresního soudu Praha – Východ ze dne 3. 12. 2018 z vazebních důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), b) trestního řádu umístěn do výkonu vazby. Policie ČR svoji žádost odůvodnila tím, že žalobce již v době, kdy byl umístěn ve vydávací vazbě v Itálii, si opatřil na celu mobilní telefon, jehož prostřednictvím ovlivňoval svědky v trestní věci, pro kterou byl ve výkonu vazby umístěn. Ve Vazební věznici Praha-Ruzyně byl žalobce ve výkonu vazby umístěn od 30. 11. 2018 do 30. 5. 2019; dne 31. 5. 2019 nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Dne 18. 6. 2019 byl na příkaz dispečera Generálního ředitelství žalované trvale přemístěn do Věznice Rýnovice a dne 19. 11. 2019 pak do Věznice Stráž pod Ralskem. Do Vazební věznice Praha-Ruzyně byl žalobce průběžně přemisťován na nezbytně nutnou dobu za účelem soudních jednání, výslechů a podání vysvětlení, neboť se žalobcem jsou v současné době vedena další trestní řízení pro majetkovou trestnou činnost. Vzhledem k probíhajícím soudním řízením, a i s přihlédnutím k jednání žalobce v době, kdy byl ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, když žalobce jinému vězni sdělil přístupové kódy ke svému telefonnímu účtu a umožnil mu tak telefonovat, v důsledku čehož tento hovor u jiného vězně tak nemohl být evidován, byla u žalobce bezpečnostní opatření – prohlídky cel – realizována i v době průběžného umístění ve Vazební věznici Praha-Ruzyně. Obdobná opatření jsou realizována i ve Věznici Stráž pod Ralskem, kde je žalobce k výkonu trestu odnětí svobody umístěn trvale. [10] Podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. [11] Účastníci řízení se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tedy postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl o věci samé bez jednání. [12] Řízení o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je upraveno v ustanovení § 82 - 87 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). [13] V řízení o ochraně před nezákonným zásahem rozhoduje soud podle ustanovení § 87 odst. 1 s.ř.s. na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. [14] Podle ustanovení § 82 s.ř.s. se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. [15] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005-65) je pro poskytnutí ochrany podle ustanovení § 82 s. ř. s. nezbytné kumulativní splnění pěti podmínek: „žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka)“; n