7 Afs 27/2008 — Nejvyšší správní soud

8 A 120/2018- 38 - text 12 8 A 120/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Město Česká Skalice, se sídlem Česká Skalice, třída T. G. Masaryka 80, zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Jelínkem se sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2018, č. j. MMR-20201/2018-26, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci nebyla vyplacena část dotace poskytnutá z integrovaného regionálního operačního programu (dále jen „IROP“) v rámci projektu „Přístavba mateřské školy J.A. Komenského, Křenkova 42, Česká Skalice ve výši 792 735,30 Kč, což představuje 10% z částky dotace. Část dotace nebyla žalobci poskytnuta podle § 14 odst. 5 ve spojení s § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“) a to za pochybení při zadávání veřejné zakázky spočívající v porušení § 99 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon č. 134/2016 Sb.“ nebo jen „zákon“), kterého se žalobce dopustil tím, že neprodloužil lhůtu pro podání nabídek při změně zadávacích podmínek. 2. Žalobce podal proti rozhodnutí poskytovatele dotace – Centrum pro regionální rozvoj České republiky námitky, o nichž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že opatření poskytovatele dotace ze dne 21. 3. 2018, kterým žalobci nebyla část dotace vyplacena, označil za oprávněné a toto opatření potvrdil. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a replika žalobce 3. Žalobce namítl, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť v projednávané věci nešlo o změnu zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných uchazečů o získání veřejné zakázky, a proto se ust. § 99 odst. 2 zákona č. 134/2016 vůbec neuplatní. 4. Výklad ustanovení § 99 odst. 2 zákona jde nad rámec dikce zákona a žalobce jej nemohl předvídat. 5. Žalobce dále namítl, že poskytovatel dotace i žalovaný nesprávně spočítali délku jimi tvrzeného zkrácení lhůty, což vedlo k nesprávnému stanovení výše korekce. 6. V poslední žalobní námitce pak žalobce namítl, že krácení dotace je, vzhledem k okolnostem projednávané věci, opatřením, které není proporcionální vzhledem k povaze a závažnosti vytýkaného porušení zákona. 7. K prvé žalobní námitce žalobce citoval ustanovení § 99 odst. 2 zákona č. 134/2016 a uvedl, že Zadávací řízení bylo zahájeno dne 24. 3. 2017. Lhůta pro podání nabídek byla žalobcem stanovena do 12. 4. 2017. Dne 30. 3. 2017 žalobce zveřejnil informaci, že se rozhodl uspořádat organizovanou prohlídku místa plnění a prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 21. 4. 2017. Dne 7. 4. 2017 žalobce uveřejnil vysvětlení zadávací dokumentace č. 2, kterým změnil zadávací podmínky v tom, že upustil od svého požadavku, že část plnění realizace zdravotní techniky a ústředního vytápění nesmí být plněna subdodavatelem. Dne 12. 4. 2017 pak žalobce uveřejnil vysvětlení zadávací dokumentace č. 3, kterým prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 27. 4. 2018. 8. Poskytovatel dotace rozhodl o krácení dotace s tím, že rozhodným okamžikem, od kterého je třeba počítat lhůtu dodatečně prodlužující původně stanovenou lhůtu pro podání nabídek, není samotná změna zadávacích podmínek, nýbrž až vysvětlení zadávací dokumentace, kterým byla původně stanovená lhůta prodloužena. Dle poskytovatele dotace k tomuto došlo dne 12. 4. 2017, lhůta byla prodloužena do 27. 4. 2017, což dle poskytovatele dotace činí 8 celých pracovních dnů. Lhůta původně stanovená žalobcem přitom činila 12 celých pracovních dnů (od 24. 3. 2017 do 12. 4. 2017 ve 13.00). Poskytovatel dotace na základě tohoto svého zjištění provedl korekci dotace o 10% původně přislíbené dotace, neboť zkrácení lhůty pro podání nabídek dosáhlo alespoň 30%. 9. Žalovaný zastává názor, že se jednalo o změnu, která může rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, a proto přistoupil k aplikaci věty druhé § 99 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb. 10. Žalobce namítl, že se o takovouto kvalifikovanou změnu nejedná a postup žalobce je tedy nutno posuzovat prizmatem toliko první věty citovaného ustanovení. Žalobce má za to, že postupoval v souladu s tímto ustanovením, neboť doba, o kterou lhůtu pro podání nabídek prodloužil, byla přiměřená povaze změny zadávacích podmínek. Změna zadávacích podmínek nemohla rozšířit okruh možných uchazečů a žalobce byl tedy povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek přiměřeně, nikoli však o celou původní délku této lhůty. 11. Žalobce nezměnil své požadavky na kvalifikaci uchazečů ani na předmět plnění veřejné zakázky. Dotčení uchazeči zpracovávali nabídku k témuž plnění (bez jakékoli změny) a nedošlo ani ke zmírnění kvalifikačních předpokladů (žádný původně nekvalifikovaný uchazeč se v důsledku provedené změny nestal uchazečem kvalifikovaným). 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že „připuštěním poddodavatelského plnění příjemce zcela jednoznačně rozšířil okruh potenciálních dodavatelů, a to významným způsobem jak o subjekty, které určitými profesemi v pracovních poměrech nedisponují, tak rovněž o ty, kteří v okamžiku rozhodování se o účasti v zadávacím řízení nedisponovali dostatečnými kapacitami, a bez možnosti poddodavatelského plnění se zadávacího řízení nemohli účastnit.“ 13. Tvrzení žalovaného žalobce označil za zcela spekulativní a nepodložené. 14. Část plnění spočívající v realizaci zdravotní techniky a dodání ústředního vytápění nepředstavuje pro potenciální uchazeče o získání veřejné zakázky žádnou specializovanou činnost vybočující z činnosti takového dodavatele, takže nelze předpokládat, že by tito uchazeči patřičnými profesemi nedisponovali. Toto tvrzení dokládá i průzkum trhu, který si žalobce zpracoval a který poskytovateli předložil. Výsledkem tohoto průzkumu je zjištění, že všechny žalobcem oslovené subjekty potvrdily, že předmětnou činnost vykonávají, a to prostřednictvím svých kmenových zaměstnanců. 15. Rovněž tvrzení žalovaného o možném vyloučení uchazečů, kteří aktuálně neměli volné kapacity takových zaměstnanců, označil žalobce za liché, neboť s ohledem na povahu zakázky a dobu jejího plnění (doba plnění byla předpokládána v délce 33 týdnů, tj. výrazně více než půl roku) uchazeč mohl tyto zaměstnance alokovat tak, aby mohl předmětnou část zakázky plnit svými zaměstnanci, a požadavek zadavatele tedy reálně žádného z uchazečů nemohl vyloučit z možnosti ucházet se o získání zakázky. Nadto se nejedná o nikterak specializované profese, takže potenciální uchazeči měli možnost si takové zaměstnance zajistit, a to i bez uzavření pracovního poměru. 16. K druhé žalobní námitce – nesprávné interpretaci § 99 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., žalobce vytkl žalovanému, že se dovolává komentářové literatury a rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. 17. Dikce ust. § 99 2 odst. 2 zákona svědčí ve prospěch závěru, že určujícím je okamžik změny zadávacích podmínek. Tento závěr odpovídá i účelu a smyslu prodloužení lhůty, jímž je umožnit uchazečům možnost reagovat na změnu zadávacích podmínek. Podstatné tedy je, kdy se uchazeči mohou dozvědět o změně zadávacích podmínek a nikoli o přesné délce doby, o kterou bude lhůta k podání nabídek prodloužena. Rámcovou představu uchazeči mají, neboť je zřejmé, že lhůta musí být prodloužena tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku. Tento požadavek zákona žalobce dodržel, a proto je nesprávný závěr žalovaného, že žalobce lhůtu pro podání nabídek prodloužil nedostatečně. 18. Pokud jde o délku zkrácení prodloužené lhůty, žalobce uvedl, že zákon o veřejných zakázkách neobsahuje zvláštní úpravu počítání času. V případě podlimitních veřejných zakázek stanoví toliko minimální lhůtu pro podání nabídek, kterou stanoví v pracovních dnech. Z uvedeného ovšem nevyplývá, že by rozhodnou jednotkou pro výpočet lhůty dle ust. § 99 odst. 2 zákona byl pracovní den, neboť uvedené ustanovení odkazuje na lhůtu stanovenou zadavatelem, která ovšem nebyla stanovena v pracovních dnech. 19. Podle názoru žalobce se z tohoto důvodu uplatní obecná úprava občanského zákoníku. Podle § 605 odst. 1 lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Počítání lhůty podle pracovních dnů je výjimkou z obecného pravidla, která musí být zákonem explicitně zakotvena. Žádná taková opora pro počítání délky prodloužené lhůty v pracovních dnech však v zákoně obsažena není. 20. I kdyby tedy obstál závěr žalovaného, že rozhodným okamžikem pro stanovení počátku prodloužené lhůty je den následující po dni (§605 odst. 1 o.z.), kdy bylo oznámeno prodloužení lhůty pro podání nabídek, znamenalo by to, že žalobcem prodloužená lhůta (počítáno ode dne následu