4 As 173/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 3/2019- 46 - text 11 8 A 3/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: proti žalovanému: JUDr. J. W., soudní exekutorka se sídlem P. zastoupena advokátem Mgr. Janem Válkem se sídlem Praha 8, Vítkova 247/7 Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2018, č. j. MSP-43/2018-OED-KEU/14, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 7a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (dále jen „exekuční řád“) žalobkyni vytkl následující pochybení: − 106 EX 23311/10 Dne 18. 1. 2018 byl žalobkyni doručen návrh povinného na odklad exekuce, přičemž tento byl exekučnímu soudu postoupen k rozhodnutí až dne 6. 2. 2018 (doručen spolu s exekučním spisem dne 7. 2. 2018). V exekučním řízení tak žalobkyně nezajistila dostatečnou kontrolu nad svým tehdejším zaměstnancem, v důsledku čehož nebyla dodržena lhůta daná § 54 odst. 7 exekučního řádu. Tím žalobkyně porušila povinnosti stanovené v § 13 odst. 1 exekučního řádu. − 106 EX 305/17 Exekuční návrh byl žalobkyni doručen dne 12. 1. 2017, přičemž žádost o pověření byla odeslána dne 30. 1. 2017, tento postup je v rozporu s § 43a odst. 1 exekučního řádu. Stejné pochybení bylo zjištěno v exekučním řízení sp. zn. 106 EX 102/17, kdy žalobkyně exekuční návrh obdržela dne 5. 1. 2017, přičemž žádost o pověření byla odeslána až dne 23. 1. 2017. V exekučním řízení žalobkyně nezajistila dostatečnou kontrolu nad svým tehdejším zaměstnancem, v důsledku čehož nebyla dodržena lhůta daná § 43a odst. 1 exekučního řádu. Tímto postupem žalobkyně porušila povinnosti stanovené v § 13 odst. 1 exekučního řádu. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobkyně v prvním žalobním bodě namítala formální nedostatky a nedostatky napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo. Dle žalobkyně napadené rozhodnutí nesplňuje základní formální znaky správního rozhodnutí stanovené zákonem. Konkrétně napadené rozhodnutí neobsahuje označení, že se jedná o rozhodnutí, označení účastníků řízení, či další formální znaky, kterými se rozhodnutí běžně vyznačuje. Dále namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nezákonného procesu, kdy nebyla splněna poučovací povinnost o procesních právech a povinnostech, nebylo žalobkyni oznámeno zahájení řízení, nebyl vymezen předmět řízení, nebylo nařízeno ústní jednání, nebyla informována o shromáždění podkladů pro rozhodnutí, nebylo umožněno vyjádřit se ke shromážděným podkladům před vydáním rozhodnutí, nebylo jí umožněno navrhovat důkazy či jejich doplnění. Dle žalobkyně samotný způsob vedení řízení a neumožnění výkonu základních procesních práv má vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. 3. V druhém žalobním bodu namítala nepřiměřenost napadeného rozhodnutí. Uvedla, že k zásahu do jejích práv rozhodnutím orgánu státní správy může dojít na základě splnění testu přípustnosti zásahu [viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci Iatridis v. Řecko], podle kterého (A) zásah orgánu veřejné moci musí být proveden na základě zákona, (B) za účelem naplnění legitimního veřejného zájmu, (C) musí zde existovat současný rozumný vztah proporcionality mezi prostředky užitými státní mocí a účelu, jehož realizace je prostředkem sledována a (D) zásah musí být přezkoumatelný. K tomu žalobkyně poukázala rovněž na nález pléna Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2011, zn. Pl. ÚS 15/10. Žalobkyně nezákonnost zásahu do svých práv spatřovala v nesplnění podmínek pro přípustnost zásahu, zejména v nedostatku proporcionality zásahu veřejné moci. 4. Tvrdila, že udělení výtky je rozhodnutím zcela nepřiměřeným zejména ve vztahu k tomu, jaké účinky udělení výtky vyvolává. Udělení výtky má vliv mj. na případná budoucí kárná řízení. Udělená výtka je dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41, výrazně přitěžující okolnost. Existence výtky signalizuje formálně konstatovanou vadu v chování či postupu exekutora, takže při případném opakování, třebaže i jen drobnějšího poklesku bude možné očekávat vyvození přímé kárné odpovědnosti. Výtka může být jednou z významných skutečností posuzovaných v neprospěch soudního exekutora i v jiných souvislostech, kde posuzování kvality osobnosti a kvality profesní hraje významnou roli. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí kárného senátu ze dne 3. 10. 2013, č. j. 16 Kss 8/2013-45. 5. Dále žalobkyně poukázala na závěr předmětného protokolu o kontrole, podle kterého lze shrnout, že úřad je veden s potřebnou péčí a na vysoké odborné úrovni. S ohledem na tento závěr byla žalobkyně toho názoru, že samo upozornění na zmíněné nedostatky v protokolu o kontrole bylo dostatečným krokem vedoucím k eliminaci těchto pochybení a následné udělení výtky bylo nadbytečné. Pokud by žalobkyně měla nést veškeré důsledky, jaké by pro ni výtka zcela nepochybně v budoucnu znamenala, bylo by to zcela nepřiměřeným zásahem do jejích práv a rovněž by to působilo zřejmý rozpor mezi výsledkem kontroly a uložením výtky, kdy na jedné straně byl výsledek kontroly pro žalobkyni pozitivní, a na straně druhé by měla žalobkyně nést veškeré negativní důsledky způsobené uložením výtky. 6. Dle žalobkyně její pochybení nedosahuje dostatečné závažnosti pro uchýlení se k udělení výtky. V případě exekučního řízení sp. zn. 106 EX 23311/10 se jednalo o prodlení v délce 12 dnů. V případě prodlení u exekučního řízení sp. zn. 106 EX 305/17 a 106 EX 102/17, se jednalo o prodlení v délce 3 dnů, přičemž posledním dnem lhůty byl pátek. V obou případech byly žádosti odeslány v pondělí. Jednalo se tak o prodlení jednoho pracovního dne, což dle žalobkyně výrazně snižuje závažnost celého pochybení. Pochybením nevznikla účastníkům ani třetí osobě žádná újma. Dle žalobkyně se v daném případě jednalo o drobné pochybení, na které postačovalo žalovaným upozornit. 7. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítala porušení zásady legitimního očekávání a rovnosti dotčených osob. V rámci této námitky žalobkyně poukázala na § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a v této souvislosti na případ Mgr. P. F. Dle žalobkyně v tomto případě byla závažnost pochybení soudního exekutora a závažnost nedostatků v průběhu kontroly naprosto nesrovnatelná, přesto byla sankcionována identicky. III. Vyjádření k podané žalobě a související vyjádření 8. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 9. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný poukázal na § 7a exekučního řádu a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41. Dle žalovaného žalobkyně zaměňuje rozhodnutí v materiálním smyslu, které odpovídá definici uvedené v § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, s rozhodnutím vydaným ve správním řízení podle správního řádu. 10. Dle žalovaného napadené rozhodnutí splňuje veškerá kritéria dle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, když obsahuje výrok, popis věci včetně právního odůvodnění, jedná se o obvyklý formalizovaný postup, o kterém existuje příslušná dokumentace, a rozhodnutí je oznamováno exekutorovi a ostatním dohledovým orgánům. Žalobkyni byla zároveň dána možnost vyjádřit se ke kontrolním zjištěním, která jí byla následně vytknuta (viz žádost o vyjádření č. j. MSP-43/2018-OED-KEU/9). Poučení o opravném prostředku není dle žalovaného nutná součást rozhodnutí. Dle žalovaného napadené rozhodnutí splňuje všechny podmínky kladené na rozhodnutí v materiálním smyslu a nevykazuje žádné vady, které by způsobovaly jeho nezákonnost. Takovými vadami není stižen ani postup žalovaného, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel. 11. K druhému žalobnímu bodu žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 173/2015, v němž je konstatováno, že výtka je svou povahou nejmírnějším stupněm kárného opatření v obecném smyslu slova, jehož účelem je možnost flexibilně postihnout ty nedostatky, jež svojí menší závažností neodůvodňují zahájení kárného řízení. Dále opětovně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41, s tím, že v předmětné věci konstatoval žalovaný tři drobnější porušení spočívající v nedodržení zákonem stanovených lhůt, tedy přesně takový typ porušení, který má být podle výše citované judikatury postihován výtkou. Zároveň žalobkyně nijak nezpochybnila ani nezpochybňuje, že k předmětným pochybením skutečně došlo. Za těchto okolností byl žalovaný přesvědčen, že uložení výtky bylo přiměřeným opatřením sledujícím legitimní veřejný zájem na řádnosti výkonu činnosti soudního exekutora. Skutečnost, že udělení výtky může být zohledněno v další činnosti dohledových orgánů a může na žalobkyni vrhat