2 As 321/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 45/2019- 57 - text 11 8 A 45/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: B. Ř. bytem X zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Ondřej Horázným sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2019, č. j. 338/2019-160-SPR/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se svou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 15. 3. 2016, č. j. MHMP 454906/2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl o námitkách žalobce proti záznamu počtu dosažených bodů v bodovém hodnocení řidiče ve smyslu § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), tak, že podané námitky jako neodůvodněné zamítl a provedený záznam 12 bodů ke dni 7. 10. 2015 potvrdil. 2. Pokud jde o procesní průběh věci, ze správního spisu vyplývá, že správní orgán I. stupně vydal dne 9. 2. 2016, sp. zn. S-MHMP 222623/2016 DSC, oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a vyzval žalobce k odevzdání řidičského průkazu. Žalobce na toto oznámení reagoval podáním námitek proti provedenému záznamu bodů, v nichž popsal, že k původnímu záznamu 6 bodů ke dni 13. 3. 2015 mu byly dne 13. 6. 2015 na základě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 4 T 52/2015 (dále jen „Trestní příkaz“), zaznamenány 4 body. Dne 7. 10. 2015 mu pak byly na základě rozsudku téhož soudu z téhož dne sp. zn. 3 T 107/2015 (dále jen „Rozsudek“), zaznamenány další 4 body, přičemž ale tímto rozsudkem byl uložen souhrnný trest a zrušen výrok Trestního příkazu o trestu. Žalobce tak namítal, že byl trestán dvakrát za tentýž skutek. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobci byly odpovídající počty bodů zaznamenány zcela oprávněně. 3. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, v němž upozornil na nesprávný postup Obvodního soudu pro Prahu 10 při oznamování Rozsudku (nedodržení lhůty). Dále pak namítal zásah do své osobní svobody a obdobně jako v předešlém řízení poukázal na porušení zákazu dvojího trestání. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění shrnul dosavadní průběh správního řízení a k věci samé zdůraznil, že správní orgány jsou oprávněny zkoumat pouze, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů, zda je záznam bodů s tímto podkladem v souladu a zda tento záznam odpovídá příslušnému jednání. Žalovaný zdůraznil, že lhůta pro zaslání podkladu (zde Rozsudku) je pak lhůtou pořádkovou, jejíž nedodržení nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. K zásahu do osobní svobody žalovaný uvedl, že tato námitka je zcela irelevantní, přičemž v případě potřeby může žalobce užívat i jiné způsoby dopravy. 4. K námitce dvojího potrestání za tentýž skutek žalovaný nejdříve připomněl, že Trestním příkazem, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2015, byl žalobce odsouzen za skutek, který spáchal dne 27. 4. 2015. Rozsudkem, který nabyl právní moci dne 7. 10. 2015, byl pak žalobce odsouzen za skutek, který spáchal dne 22. 4. 2015. Za tento skutek mu byl uložen souhrnný trest. Podle žalovaného tak byla správnímu orgánu I. stupně postupně doručena pravomocná rozhodnutí, na základě nichž byly žalobci v souladu se zákonem zaznamenány 2 x 4 body. V tomto případě přitom nemohlo dojít k porušení zásady ne bis in idem, neboť žalobce byl potrestán za dva různé skutky. Žalovaný připustil, že výrok Trestního příkazu o trestu byl zrušen, nicméně Trestní příkaz jako takový zrušen nebyl a právní moci nepozbyl. Zrušen nebyl ani uložený trest, ten byl pouze „navýšen“ o zkušební dobu. Podle žalovaného nemohlo dojít ani k postupu podle § 123c odst. 2 zákona o silničním provozu, neboť nebylo vedeno společné řízení. Zákon přitom nedává možnost jednou evidované záznamy uložením souhrnného trestu rušit. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 7 As 277/2015 - 41, pak žalovaný uzavřel, že ani sám bodový systém nepředstavuje druhé potrestání za týž skutek. II. Obsah žaloby 5. V podané žalobě žalobce předně poukázal na to, že již v průběhu správního řízení opakovaně namítal, že mu body byly připsány duplicitně – namísto absorpční zásady byla užita zásada přičítací (kumulace). Žalobce poukázal i na to, že správní orgány nedodržely postup podle § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 6. Konkrétně pak žalobce napadal, že zrušením výroku o trestu pozbyl Trestní příkaz svoji vlastnost být způsobilým podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, protože přestalo existovat rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin. Trestní příkaz pak obsahoval jen výrok o vině. Proto v dalším trestním řízení již o vině nebylo rozhodováno. Trestní příkaz tím však sám o sobě již nebyl způsobilým podkladem pro záznam bodů ve smyslu citovaného § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. V daném případě se při započítávání bodů za trestné činy vychází z ustanovení § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. Odstavec druhý potom upřesňuje, že „Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin“. Za podklad, který je způsobilý pro záznam bodů v registru řidičů, lze tedy považovat takové rozhodnutí v trestním řízení (trestní příkaz, rozsudek), které splňuje zde citované podmínky, zejména tedy, že předmětným rozhodnutím musí být uložen trest. Je zcela nepochybné, že tyto podmínky musí předmětné rozhodnutí splňovat po celou dobu, kdy existuje příslušný záznam bodů. Bodový systém podle žalobce evidentně nedopadá na případy, kdy došlo k upuštění od potrestání podle § 46 až 48 trestního zákoníku. 7. Žalobce dále namítal, že v případě řízení pod sp. zn. 3 T 107/2015 se zcela jednoznačně jednalo o společné řízení ve smyslu § 123c odst. 2 zákona o silničním provozu a body měly být zaznamenány v intencích tohoto zákonného ustanovení. Původní záznam 4 bodů na základě Trestního příkazu měl být zrušen. Zrušení celého rozhodnutí nejen z hlediska trestního práva nebylo možné, ale z hlediska záznamu bodů ani potřebné s ohledem na ztrátu jeho podstatné vlastnosti pro záznam bodů. 8. Žalobce závěrem své žaloby navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil. 9. Společně se žalobou žalobce navrhl i přiznání odkladného účinku žalobě, který však usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 5. 2019, č. j. 8 A 45/2019 - 28, přiznán nebyl. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Dále žalovaný poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2016, č. j. 2 As 321/2015 - 25, který rozlišoval zaznamenávání bodů na základě úhrnného a souhrnného trestu. Citoval také rozsudek téhož soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 7 As 72/2018 - 17, z něhož dovozoval, že jednou zaznamenané body nelze bez právního základu dále měnit. Žalovaný poukázal též na dalekosáhlé důsledky názoru žalobce z pohledu právní jistoty a připomněl také, že shodně postupuje již od zavedení bodového systému v roce 2006. IV. Další podání žalobce 11. Žalobce následně v podání ze dne 3. 6. 2019 navrhl přerušení řízení s ohledem na to, že ve věci napadeného rozhodnutí podal podnět k přezkumnému řízení, a to s odůvodněním, aby bylo možné podnět, vč. spisového materiálu, náležitě přezkoumat. Žalovaný, resp. předseda rozkladové komise žalovaného posléze k výzvě soudu sdělil, že rozkladová komise neshledala indicie svědčící o nezákonnosti rozhodnutí ministerstva, které by byly důvodem pro vyžádání správního spisu, potažmo následné zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu již soud o daném návrhu nerozhodoval, o čemž také žalobce později informoval. 12. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 16. 6. 2019 pak žalobce nejprve popsal, že vůbec nenamítal porušení zásady ne bis in idem a nenamítal ani to, že bylo vedeno společné řízení, a ani se nedomáhal odečítání bodů (neboť pro to nejsou splněny podmínky). Odkazy žalovaného na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce odmítl s tím, že pro posuzovanou věc není přiléhavá. Žalobce dále vysvětlil a zdůraznil, že v žalobě netvrdil, že Trestní příkaz