— Nejvyšší správní soud

8 Af 2/2018- 38 - text 9 8 Af 2/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: MoravaGas CZ s.r.o., IČO: 25599607, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 808/66, zastoupen Mgr. Antonínem Strouhalem, advokátem, se sídlem Brno, Dvořákova 4, Generální ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2017, č. j. 66197-2/2017-900000-304.1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 26. 9. 2017, č. j. 62478-19/2017-510000-12. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze správního deliktu podle § 135w odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění ke dni spáchání správního deliktu, (dále jen „zákon o spotřebních daních“), kterého se dopustil tím, že nakupoval, naskladňoval a prodával zkapalněné ropné plyny od dodavatele OPTIMA GAZ s.r.o., v množství 2 000 l - 1 128 kg (FA – 17010013), od dodavatele Alfa LPG s.r.o., v množství 1 350 l - 755,51 kg (FA – 33297), od dodavatele Alfa LPG s.r.o., v množství 2 450 l - 1 397,44 (FA – 33275), od dodavatele Alfa LPG s.r.o. v množství 3 800 l - 2 120, 66 kg (FA - 32409), od dodavatele Alfa LPG s.r.o., v množství 3 350 l – 1 878, 71 kg (FA 33268) určené pro pohon motorů na čerpací stanici LPG na adrese Brněnská, Klobouky u Brna v období od 1. 1. 2017 do 27. 1. 2017 bez vydaného platného povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů (dále jen „ZRP“) uvedených do volného daňového oběhu dle § 60 a § 60a zákona o spotřebních daních, za účelem prodeje. Za spáchání tohoto správního deliktu byla žalobci podle § 135w odst. 5 zákona o spotřebních daních uložen trest pokuty ve výši 50 000 Kč. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí měl žalovaný mj. za to, že žalobce své námitky neuplatňuje v řízení, ve kterém je mohl a měl uplatnit, a ve kterém by byly právně relevantní. Pokud měl žalobce za to, že správní orgán postupuje nesprávně, když mu nevydal povolení k nákupu ZRP od 1. 1. 2017 včas, měl možnost proti takovému postupu celního úřadu použít procesní prostředky sloužící k nápravě takového stavu, jako jsou například stížnost na nečinnost. Pro přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt není právně významné, jak v řízení ukončeném vydáním povolení k nákupu postupovali pracovníci celního úřadu, co žalobci prostřednictvím jeho zaměstnanců sdělili, zdali ho řádně poučili o jeho právech v souladu se správním řádem a Listinou základních práv a svobod, jestli bylo jejich jednání šikanózní či nikoliv, zda u žalobce neprobíhají kontroly příliš často, stejně jako namítané porušení zásady legitimního očekávání, ani veškeré další námitky vztahující se k tomuto řízení. Proto také není třeba provádět žalobcem navrhované důkazy. Vzhledem k tomu, že se namítané vady řízení nepromítly do obsahu vydaných povolení (celní úřad vydal žalobci povolení k nákupu ZRP) nelze je zohlednit v tomto řízení. Žalovaný měl za to, že se prvostupňový orgán námitkami žalobce v řízení vypořádal dostatečným způsobem, zejména za situace, kdy fakticky směřují do jiného řízení. Proto také ani v prvostupňovém řízení nebylo třeba provést odvolatelem navrhované důkazy. 3. Dle žalovaného se žalobce mýlí, když uvádí, že je právně významná skutečnost, že podmínky pro vydání povolení k nákupu byly splněny a doklady dodány v okamžiku, kdy docházelo k deliktnímu jednání. Rozhodnutí se obecně dělí na deklaratorní a konstitutivní. Deklaratorní rozhodnutí pouze potvrzuje již existující hmotná práva a povinnosti. Působí tzv. ex tunc. Naproti tomu konstitutivní rozhodnutí zakládá hmotná subjektivní práva, případně ukládá hmotné právní povinnosti, které tu předtím nebyly. I když všechny podmínky pro vydání povolení k nákupu jsou ze strany žadatele splněny, právo nakupovat a prodávat ZRP uvedené do volného daňového oběhu vzniká až účinností předmětného povolení (ex nunc). 4. Konstatoval, že z protokolu č. j. 39772/2017-530000-32.3 (podepsaného včetně poučení o právech a povinnostech osobou jednající za žalobce) nevyplývá, že by se při místním šetření dne 27. 2. 2017 chovali pracovníci celního úřadu vůči žalobci šikanózně, případně se dopustili jiné nezákonnosti. 5. Z postoupeného spisového materiálu jednoznačně vyplývá a žalobce to ani nerozporuje, že žalobce byl držitelem platného povolení k nákupu ZRP do 31. 12. 2016. Dále ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce nakupoval a prodával ZRP i v období po skončení platnosti předcházejícího povolení k nákupu až do nabytí účinnosti nově vydaného povolení k nákupu. Žalovaný tak ve shodě s prvostupňovým orgánem dospěl k závěru, že žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 135w odst. 1 zákona o spotřebních daních. II. Obsah žaloby 6. V podané žalobě žalobce předně poukázal na skutečnost, že v časovém období cca 4 let bylo provedeno 18 kontrol žalobce, přičemž do předmětného řízení o správním deliktu byl žalobce „vmanévrován“ pracovníky celní správy nesprávným poučením. 7. Tvrdil, že veškeré doklady potřebné pro vydání rozhodnutí o povolení k nákupu ZRP uvedených do volného daňového oběhu byly celnímu úřadu dodány žalobcem již společně s odvoláním ze dne 7. 6. 2016, č. j. 40415-3/2016-510000-11. 8. Protože povolení bylo vystaveno s platností do 31. 12. 2016, jednatel žalobce se v září 2016 telefonicky spojil s pracovníkem celního úřadu por. Ing. V. s dotazem, zda má žalobce žádat o nové povolení a opětovně předkládat veškeré podklady. Por. Ing. V. sdělil žalobci, že již o nic žádat nemusí, protože již vše dodal čerstvě. Tento rozhovor vedl jednatel žalobce přes hlasitý odposlech a toto slyšeli jak přítomní pracovníci žalobce, tak i druhý jednatel žalobce. Koncem října 2016, respektive začátkem listopadu 2016 se jednatel žalobce telefonicky opětovně dotázal por. Ing. V., zda je vše v pořádku a on sdělil, že se spletl a že žalobce musí znovu vše dodat a požádat o nové povolení. Na základě tohoto požadavku byly žalobcem všechny potřebné doklady, včetně žádosti o vydání rozhodnutí dodány dne 21. 11. 2016. Por. Ing. V. poté telefonicky sdělil žalobci, že vydání povolení bude vyřízeno obratem a v zákonném termínu, nejpozději do dne 31. 12. 2016. Později se již žalobce nemohl por. Ing. V. dovolat, údajně byl por. Ing. V. nemocný a teprve na další urgence žalobce zjistil, že agenda vydání předmětného rozhodnutí byla nově přidělena Ing. P., která však v důsledku přetížení nestihne věc zpracovat v zákonném termínu. Na urgence stěžovatele k bezodkladnému vydání rozhodnutí nebylo celním úřadem reagováno. Povolení bylo žalobci vystaveno až dne 27. 1. 2017. 9. Dne 24. 2. 2017 se dostavili na čerpací stanici žalobce pracovníci Celní správy Břeclav, prap. K., M. a V. s tím, že žalobce nemá povolení a že čerpací stanice LPG bude uzavřena. Pracovníci celní správy byli překvapeni předložením požadovaného povolení. Z jejich reakce a slovního vyjádření vyplynulo, že mluvili v měsíci listopadu, respektive v polovině prosince 2016 s por. Ing. V. a ten jim sdělil, že žalobci povolení nikdy nevydá, a ať provedou kontrolu až v 2. – 3. měsíci roku 2017, aby žalobci mohli uložit pokutu, protože jej žalobce „naštval“. Dle žalobce bylo jednání pracovníků celní správy v daném případě úřední šikanou, která směřovala k ukončení nebo alespoň ztížení činnosti žalobce. Dále pracovníci celní správy sdělili žalobci, že povolení k nákupu zboží nebude žalobci nic platné, protože jejich nadřízený jim údajně sdělil, že na žalobce musí nějaké pochybení najít. Tvrdil, že chování pracovníků celní správy při kontrole bylo velice arogantní, takže kontrola nakonec proběhla až v náhradním termínu dne 27. 2. 2017. Při kontrole nebylo nalezeno žádné pochybení žalobce, vyjma třech nákupů plynu před opětovným vydáním povolení. Pracovníci celního úřadu opětovně žalobci sdělili, že je jejich nadřízený tlačí ke zjištění nějaké závady. 10. Zdůraznil, že žalobce na základě výše popsaného jednání celního úřadu jednal v subjektivním přesvědčení, že předmětné povolení bude vydáno v termínu do 31. 12. 2016 a pouze vlivem nemoci por. Ing. V. nebylo toto rozhodnutí žalobci včas doručeno. Rovněž poukázal na skutečnost, že žalobci bylo celním úřadem vydáno předmětné povolení pro období do 31. 12. 2016, přičemž veškeré doklady potřebné pro jeho prodloužení pro další období byly s dostatečným časovým předstihem žalobcem dodány. Namítal, že závěr žalovaného o tom, že žalobce si musel být vědom toho, že svým jednáním se dopouští porušení právních předpisů je tedy nesprávný. 11. Z výše popsaných okolností je zřejmé, že prvostupňovému orgánu bylo z úřední činností známo