1 Afs 206/2018 — Nejvyšší správní soud

8 Af 5/2019- 35 - text 8 8 Af 5/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobkyně: Metal Corporation, s.r.o. sídlem Holečkova 789/49, Praha 5 zastoupené daňovým poradcem Ing. Romanem Landgráfem sídlem Ke Kačí louži 3, Plzeň proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2018, č. j. 51451/18/5300-22443-701226 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 5 (dále jen „správce daně“), ze dne 4. 4. 2018, č. j. 2389139/18/2005-53524-109093 (dále jen „platební výměr“). 2. Platebním výměrem vyměřil správce daně podle § 101h odst. 1 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 3. 2019 (dále jen „ZDPH“), pokutu za nepodání následného kontrolního hlášení na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení za období listopad 2017, a to v částce 30 000 Kč. Správce daně shledal, že žalobkyně nepodala následné kontrolní hlášení v jí stanovené lhůtě 5 pracovních dnů, tj. do 19. 1. 2018. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení a shrnul odvolací námitky žalobkyně. Žalovaný uvedl, že žalobkyně podala dne 27. 12. 2017 kontrolní hlášení za období listopad 2017, přičemž správci daně vznikly pochybnosti o údajích tam uvedených. Správce daně proto dne 8. 1. 2018 zaslal žalobkyni výzvu dle § 101g odst. 2 ZDPH, aby změnila, doplnila nebo potvrdila údaje uvedené v kontrolním hlášení, a to do 5 pracovních dnů ode dne oznámení výzvy. Výzva byla žalobkyni doručena do datové schránky dne 13. 1. 2018 (sobota), proto měla lhůta uplynout dne 19. 1. 2018. Žalobkyně ale poslala správci daně následné kontrolní hlášení dne 22. 1. 2018, v němž potvrdila správnost údajů obsažených v řádném kontrolním hlášení. Dne 4. 4. 2018 byl správcem daně vydán platební výměr, jímž byla žalobkyně uložena pokuta ve výši 30 000 Kč dle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH. 4. Žalovaný dále uvedl, že správce daně vydal výzvu zcela po právu, když žalobkyně vykázala ve svém kontrolním hlášení za listopad 2017 v oddílu B.2 odlišné hodnoty základu daně a daně u uskutečněných zdanitelných plnění, než vykázal dodavatel žalobkyně. Jelikož žalobkyně nereagovala na výzvu včas, vznikla jí dle žalované ze zákona povinnost uhradit dle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH pokutu ve výši 30 000 Kč. Dle žalovaného nemá správce daně v tomto ohledu žádné správní uvážení ohledně výše pokuty, když výši pokuty určuje absolutní částkou ZDPH. K odvolací námitce žalobkyně, že bylo následné kontrolní hlášení podáno jen o jeden pracovní den později, žalovaný uvedl, že k této skutečnosti nelze při ukládání pokuty přihlížet. Žalovaný ale dodal, že tyto důvody mohou být správcem daně posouzeny v samostatném řízení o prominutí pokuty uložené platebním výměrem. Pokuta tak byla dle žalovaného uložena oprávněně. 5. K odvolací námitce, dle níž byla sankce uložena za porušení § 101d odst. 1 ZDPH, které bylo Ústavním soudem zrušeno jako protiústavní, žalovaný konstatoval, že sankce nebyla uložena za nepodání řádného kontrolního hlášení, nýbrž za nedodržení zákonné lhůty pro podání následného kontrolního hlášení podle § 101g odst. 3 ZDPH. Ustanovení § 101d odst. 1 ZDPH bylo navíc ke dni vyhotovení výzvy ze dne 8. 1. 2018 novelizováno, aby specifikovalo údaje požadované po daňovém subjektu. 6. Odvolací námitku, že měl správce daně postupovat dle § 250 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), jelikož by šlo o postup výhodnější pro daňové subjekty, rovněž neshledal žalovaný jako důvodnou. Žalovaný dodal, že daňový řád se vůči ZDPH použije pouze subsidiárně, přičemž ZDPH v § 101h odst. 1 jednoznačně stanoví postup v případě pozdního podání kontrolního hlášení. III. Žaloba 7. Žalobkyně v podané žalobě shrnula dosavadní průběh správního řízení a formulovala následné žalobní námitky. 8. Žalobkyně v prvé řadě namítla nepřiměřenou tvrdost uložené pokuty. Dle žalobkyně nelze ani při ukládání pokuty dle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH pominout ústavní požadavek přiměřenosti ukládané sankce. Dle žalobkyně by měly být aplikovány závěry Ústavního soudu týkající se proporcionality při ukládání sankcí, neboť § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH zcela vylučuje úvahu správce daně o závažnosti a důsledcích protiprávního jednání. Úprava obsažená v § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH tak dle žalobkyně zasahuje do jejího práva dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jelikož takové uložení sankce umožňuje zásah do jejích majetkových poměrů bez zohlednění toho, že pochybnost správce v položce kontrolního hlášení se týkala pouze řádků stovek Kč. Žalobkyně k tomu odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/14 týkající se ustanovení § 250 daňového řádku, které bylo shledáno jako ústavní především proto, že obsahuje auto-moderační mechanismus. Žádný takový mechanismus ale § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH neobsahuje. Rigidně stanovená pokuta bez ohledu na míru škodlivosti je tak dle žalobkyně v rozporu s principem proporcionality. Dle žalobkyně je přitom i v tomto případě škodlivost protiprávního jednání závislá na čase, tj. délce zpoždění daňového subjektu, a hodnotě, tedy na tom, o jaké částce má správce daně pochybnosti. Uloženou pokutu žalobkyně považuje za nepřiměřenou a iracionální. 9. Žalobkyně rovněž namítala, že v období listopadu 2017 určoval obsahové náležitosti kontrolního hlášení toliko formulář kontrolního hlášení a nikoliv zákon, což shledal Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 32/15 za protiústavní. V případě žalobkyně je tak velmi oslaben prvek protiprávnosti jejího jednání spočívající v tom, že měla zpoždění právě při odpovědi na to, zda (neústavně vymezený) obsah jí podaného kontrolního hlášení je správný a úplný. Uložená pokuta tak dle žalobkyně postrádá prvek protiprávnosti jejího jednání. 10. V poslední řadě žalobkyně uvedla, že pokuta dle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH má povahu trestu, jelikož splňuje tzv. Engel kritéria a kritéria Bendenoun. Z tohoto důvodu je na ukládání pokuty třeba aplikovat přízná kritéria z důvodu lidskoprávní ochrany. Z důvodu trestněprávní povahy sankce dle § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH mělo být dle žalobkyně použito ustanovení § 250 daňového řádu, jelikož se jedná o příznivější právní úpravu. V případě sankce dle § 250 daňového řádu se toleruje pardon v podobě 5 pracovních dnů a ukládání sankce je závislé na délce prodlení. 11. Žalobkyně s ohledem na uvedené navrhla zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správce daně a zároveň navrhla, aby byl Ústavnímu soudu podán návrh na zrušení ustanovení § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH. IV. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že jakožto správní orgán nemůže navrhnout zrušení zákona nebo jeho části Ústavnímu soudu. Žalovaný se proto nevyjadřoval k namítané neústavnosti § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH. Žalovaný setrval na svých závěrech. Uvedl, že předmětná pokuta vniká přímo ze zákona a deklaratorním platebním výměrem je pouze konstatováno, že pokuta vznikla. Žalovaný dodal, že tuto pokutu je možné prominout, námitku stran nepřiměřené tvrdosti předmětné pokuty tak považuje za irelevantní. 13. Žalovaný dále uvedl, že stav, kdy došlo ke vzniku pokuty, nastal z vůle žalobkyně a správce daně nezkrátil žádným způsobem její práva, když jí zaslal předmětnou výzvu. 14. Žalovaný vyjádřil názor, že § 101h odst. 1 písm. c) ZDPH nelze srovnávat s § 250 daňového řádu. Ustanovení § 250 daňového řádu se dle žalovaného týká daňových tvrzení, která jsou komplexnější a složitější. V případě kontrolní hlášení jde o podání, které je spojeno s plátcem DPH, kterým má ze zákona více povinností než osoby, které plátcem DPH nejsou. Dle žalovaného je irelevantní, že v případě § 250 daňového řádu je lhůta o 5 dnů delší, neboť v případě jakéhokoliv nedodržení lhůty lze argumentovat, že nebyla dodržena byť o jediný den. Žalovaný dodal, že § 250 daňového řádu se také týká situace, kdy byl daňový subjekt k podání daňového tvrzení vyzván, nicméně celková lhůta prodlení se promítne vždy do výše pokuty. Navíc § 101h ZDPH rozeznává situace, kdy nebylo podáno kontrolní hlášení ve lhůtě, kdy bylo podání dodáno dodatečně bez výzvy apod. Žalovaný dále setrval na svém závěru, že nelze § 250 daňového řádu aplikovat, neboť ZDHP obsahuje speciální úpravu. 15. Žalovaný v poslední řadě odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne