4 Azs 365/2018 — Nejvyšší správní soud

9 A 126/2020- 43 - text 6 9A 126/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce proti žalovanému J. N. S. bez státní příslušnosti, bez adresy pobytu zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. se sídlem Kovářská 939/4, Praha 9 Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Určuje se, že postup žalovaného vůči žalobci, spočívající v nepřijetí žalobce jako žadatele o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti v pobytovém středisku, je nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práva žalobce na ubytování v pobytovém středisku a současně se žalovanému přikazuje, aby žalobci umožnil využít služby ubytování v pobytovém středisku do doby nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti, a to ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že mu jako žadateli o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti podle § 8 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o azylu“) neumožnil ubytování v jednom ze svých pobytových středisek, a současně žalobce požaduje, aby soud žalovanému přikázal přijetí v jednom ze svých ubytovacích zařízení po dobu řízení o žádosti o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal, že žalovaný nepostupoval v souladu s § 8 písm. d) zákona o azylu, když jej po podání žádosti o určení právního statusu osob bez státní příslušnosti (dále jen „žádost“) podle Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti (dále jen „Úmluva“) odmítl přijmout do pobytového střediska, jak mu to analogicky ukládá § 79 odst. 3 zákona o azylu, a ponechal jej bez jakékoliv možnosti ubytování v rámci procedury o určení právního postavení žalobce, a tím i navazující poskytnutí stravy či základních hygienických potřeb dle § 42 odst. 1 téhož zákona. 3. K tomu poukázal na obdobnou situaci jiného žadatele, již řešenou Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2020, č. j. 5 A 168/2019-40, z něhož vyplynulo, že právo na ubytování v pobytovém středisku náleží žadatelům o určení tohoto statusu obecně všem. S odkazem na tento rozsudek požádal žalovaného o informaci, kde může být jako žadatel ubytován, ten mu ale sdělil, že taková skutečnost z daného rozsudku nevyplývá a žalobce musí předložit rozsudek, kde bude uvedeno, že žalovaný má povinnost ubytovat konkrétně žalobce. Žalovaný tak závěry zmíněného rozsudku ignoruje a žádá, aby si žalobce své místo v pobytovém středisku „prožaloval“ přes soud. To ovšem žalobce ohrožuje, neboť nemá dostatek prostředků k ubytování, žádné stálé bydlení, přežívá ve špatných podmínkách, pro časté přemisťování je na tom po fyzické i psychické stránce velmi špatně a cítí se unaven. V uvedeném spatřuje následky nezákonného zásahu žalovaného. 4. K právnímu zhodnocení věci se žalobce dovolával důvodové zprávy k zákonu č. 314/2015 Sb., Praktického komentáře k zákonu o azylu z roku 2016, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. 10 A 155/2017-40 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2019 č. j. 7 Azs 488/2018-53, jakož i závěrečného stanoviska KVOP ze dne 13. 11. 2019, adresovaného ministrovi vnitra. Žalovaný podle žalobce postupoval a postupuje v rozporu s čl. 25 Úmluvy a pohybuje se již na hranici porušování základních lidských práv. Měl za to, že žalovaný postupoval v rozporu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními i s mezinárodními závazky ČR. 5. Žalobce se proto domáhal vydání rozsudku, jímž bude vysloveno, že postup žalovaného vůči žalobci, spočívající v nepřijetí žalobce jako žadatele o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti v pobytovém středisku, je nezákonný. Současně požadoval, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práva žalobce na ubytování v pobytovém středisku a žalovanému přikázal, aby žalobci umožnil využít služby ubytování v pobytovém středisku do doby, kdy bude nadále žadatelem o určení osoby bez státní příslušnosti, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 4. 1. 2021 s poukazem na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 8 A 16/2017 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65, tvrdil, že žaloba nesplňuje podmínky pro uplatnění tohoto typu žalobního podání. Považoval žalobu za nedůvodnou, pomíjející platnou právní úpravu, která výslovné přiznání práva na ubytování žadatelům o status BSP neobsahuje. Zákonnou oporu podle žalovaného nelze nalézt ani v Úmluvě, ani v kvalifikační, procedurální a přijímací směrnici Evropského parlamentu a Rady, nevyplývá ani z judikatury NSS. Rozsudek ve věci sp. zn. 5 A 168/2019 byl napaden kasační stížností, o níž ke dni podání vyjádření nebylo rozhodnuto. 7. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 8. Soud o věci jednal a rozhodoval bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci s takovým postupem souhlasili. Postupoval přitom v souladu s § 87 odst. 1 s. ř. s. a rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 9. Při posouzení žaloby soud vyšel z následující právní úpravy: 10. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 11. Podle § 87 odst. 2 věty prvé s. ř. s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. 12. Podle § 8 písm. d) zákona o azylu ministerstvo rozhoduje o žádostech podaných podle Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti. 13. Podle § 79 odst. 3 zákona o azylu slouží pobytové středisko k ubytování žadatele o udělení mezinárodní ochrany do doby nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 14. Podle § 80 pobytová střediska a integrační pobytová střediska provozuje ministerstvo nebo právnická osoba v rozsahu pověření uděleného ministerstvem a za úplatu. 15. Žaloba je důvodná. 16. K tvrzení žalovaného o nepřípustnosti zásahové žaloby v dané věci soud poukazuje na ust. § 85 s. ř. s., podle kterého je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Podle stanoviska soudu žádný z jiných prostředků právní ochrany, na nějž je odkazováno v § 85 části věty před středníkem s. ř. s., procesní předpis neumožňuje. Ostatně ani žalovaný nepředestřel žádnou úvahu o tom, jak by se měl žalobce bránit. Nepřípustnost podané žaloby nelze dovozovat ani z obecného ustanovení § 5 s. ř. s., podle kterého „Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.“. 17. Soud proto důvody pro odmítnutí žaloby neshledal a přistoupil k posouzení věci samé. Přitom vyšel ze závěrů rozsudku pátého senátu zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2020, č. j. 5 A 168/2019-40, ve spojení s rozsudkem NSS ze dne 10. 3. 2021, č. j. 10 Azs 347/2020-25, od nichž neshledal důvodu se odchýlit. 18. Předmětem posouzení je otázka, zda bylo na místě, aby žalovaný analogicky aplikoval zákon o azylu, zejména pak jeho ust. § 79 odst. 3, či nikoli. 19. Mezi účastníky není sporný skutkový stav, resp. žalovaný dále tvrzenému (v žalobě) skutkovému stavu nijak neodporoval. Soud proto ze spisového materiálu žalovaného ve věci sp. zn. MV-93242/OAM-2018 ověřil, že žalobce podal žádost dne 22. 2. 2018 (žádost, potvrzení žalovaného ze dne 13. 2. 2019 č. j. MV-93242-8/OAM-2018). Následně s poukazem na rozsudek zdejšího soudu č. j. 5 A 168/2019-40 žalobce požádal žalovaného o ubytování v některém z pobytových středisek pro žadatele o mezinárodní ochranu (Vyrozumění o ubytování klienta v pobytovém středisku pro žadatele o mezinárodní ochranu ze dne 13. 11. 2020). Žalovaný k tomu žalobci sdělil, že je třeba, aby žalobce požádal o určení pobytového střediska, ve kterém může být ubytován, a toto své oprávnění k ubytování doložil pravomocným rozsudkem soudu v této věci, znějícím na jeho jméno, neboť ze zmíněného rozsu