10 As 244/2020 — Nejvyšší správní soud

9 A 160/2019- 42 - text 8 9A 160/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: F. S. bytem X zastoupen JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem Bráfova tř. 770/52, 674 01 Třebíč proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem Pplk. Sochora 727/27, 170 00 Praha 7 za účasti: Česká televize, IČO 26208024 se sídlem Kvačí Hory, 140 70 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele České televize ze dne 4. 10. 2019, č. j. LP 2094/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí generálního ředitele České televize (dále též „generální ředitel ČT“), kterým zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí České televize (dále též „ČT“) ze dne 20. 8. 2019, č. j. LP 1891/2019, jímž byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“) odmítnuta žádost žalobce o informace ze dne 25. 7. 2019 (dále jen „žádost“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobce v žádosti požadoval poskytnutí následujících informací: 1) Informace, kdy byly v programu ČT vysílány audiovizuální záznamy inscenací divadelních her Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Němý Bobeš, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Vražda v salonním coupé, Cimrman v říši hudby, Blaník, Posel z Liptákova, Lijavec, Švestka, Záskok, Afrika, Dobytí severního pólu, České nebe, Proso, Ze hry do hry, Stand In a Psaní do nebe, a to v časovém rozmezí od 1. 1. 2016 do doby podání žádosti. 2) Veškeré kopie smluv uzavřených mezi ČT a Originálním videojournálem s.r.o., na základě kterých ČT záznamy divadelních inscenací dle bodu 1) žádosti vysílala. 3) Veškeré kopie smluv uzavřených mezi ČT a Biograf Jan Svěrák s.r.o., na základě kterých ČT záznamy divadelních inscenací dle bodu 1) žádosti vysílala. 4) Veškeré kopie smluv uzavřených mezi ČT a Divadelní agentura ECHO spol. s.r.o., na základě kterých ČT záznamy divadelních inscenací dle bodu 1) žádosti vysílala. 5) Seznam veškerých plateb honorářů a autorských odměn vyplacených nositelům autorských práv a nositelům práv s autorskými právy souvisejícími (výkonným umělcům, výrobcům záznamů aj.) za všechny odvysílané záznamy divadelních inscenací dle bodu 1) žádosti. 3. Prvostupňovým rozhodnutím ČT žádost odmítla s odůvodněním, že žalobce jejím podáním vykonává právo na informace v rozporu se smyslem a účelem informačního zákona, resp. jej zneužívá. Poukázala na to, že jí žalobce před podáním žádosti zaslal předžalobní výzvu ve věci práv na vysílání her Divadla Járy Cimrmana, v níž žádal o zaslání smluvních dokumentů, na jejichž základě ČT odvysílala záznamy těchto divadelních her; z důvodu závazku mlčenlivosti nebyly žalobci požadované dokumenty poskytnuty. ČT dále uvedla, že poskytnutí požadovaných informací na základě žádosti podle informačního zákona by s ohledem na okolnosti tohoto konkrétního případu mohlo poškodit její zájmy v předpokládaném soudním sporu. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že žádost podal proto, že má oprávněné pochybnosti o hospodaření ČT, a tedy žádost splňuje smysl práva na informace, jímž je kontrola činnosti veřejné správy. 4. O odvolání rozhodl generální ředitel ČT žalobou napadeným rozhodnutím, shora uvedeným způsobem. V něm upozornil na skutečnost, že subjekty, na něž se informační zákon vztahuje, nejsou povinny poskytovat kdykoli jakékoli informace. Uvedl, že informační zákon není jediným nástrojem kontroly hospodaření orgánů veřejné správy a veřejných institucí, v případě ČT je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky zajišťována. Konkrétně odkázal na § 4 odst. 1 zákona č. 483/1991 Sb., zákon České národní rady o České televizi (dále jen „zákon o ČT“), který stanoví, že orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČT, je Rada České televize, a k ní blíže odkázal na § 8 odst. 1 c) a § 8a odst. 1 zákona o ČT. Odmítnutím žádosti tedy není bez dalšího zmařena možnost účinné kontroly hospodaření s veřejnými prostředky a není nezákonně zasaženo do práva osob podílet se na takové kontrole, nejedná se ani o vytracení smyslu práva na informace. Uvedl, že žalobce nevykonával právo na informace v souladu s jeho účelem, ale ve svém osobním zájmu, když cílem žádosti bylo získat přístup k informacím souvisejícím s podstatou předpokládaného soudního sporu. Poskytnutí požadovaných informací by bylo způsobilé poškodit oprávněné zájmy ČT. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v žalobě namítal, že veřejný zájem o kontrolu veřejnoprávního subjektu, jímž ČT je, převažuje nad záminkami, které ČT, resp. její generální ředitel, udává jako důvody k odmítnutí poskytnutí požadovaných informací. ČT má ze zákona povinnost informace občanům podávat v úplné a nezkreslené podobě, nikoli je utajovat. Uvedl, že ČT zpochybňovala, že by existovaly pochybnosti o jejím hospodaření, a namítala, že její výroční zprávy o hospodaření nebyly schváleny Poslaneckou sněmovnou parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“), neboť dosud nebyly projednány. Pochybnosti o hospodaření ČT se však objevují relativně často jak v otevřených médiích, tak přímo na plénu Poslanecké sněmovny. K tomu odkázal na vyjádření dvou poslanců k výročním zprávám ČT. 6. Dále uvedl, že má racionální a věcné důvody k tomu, aby byl on a mnoho jiných občanů v podobné situaci informován o hospodaření s nehmotným dílem vytvořeným X, L. S. Připomněl, že předmětem žádosti jsou informace o audiovizuálních dílech, jejichž režisérem a podle zákona č. 121/2000 Sb., zákon právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) (dále jen „autorský zákon“) též autorem byl jeho X a právní předchůdce. Tyto okolnosti nelze označit za bezdůvodnou zvědavost či zvídavost, jak implicitně činila ČT. Dodal, že pro posouzení otázky, zda požadované informace poskytnout či nikoli, nemůže jeho postavení a rodinné poměry hrát žádnou roli, neboť v projednávaném případě jde o zájem veřejný, nikoli soukromý. Předchozí odmítnutí poskytnutí informace ze strany ČT z jiných podivných důvodů lze ČT přičíst k tíži, nikoli ku prospěchu. Uvedl, že obdobný zájem na poskytnutí požadovaných informací má totiž vedle něj i celá společnost, neboť předmětné dílo je neformální národní kulturní památkou. Informace o tom, jak se s odkazem „génia Járy Cimrmana“ zachází a zda není při šířením televizním vysíláním snižována hodnota díla, mají zásadní význam a užitek jak pro tvůrce díla a jejich rodiny, tak pro ostatní občany ČR, včetně koncesionářů ČT. Zdůraznil, že jiným způsobem než prostřednictvím informačního zákona není možné požadované informace vymoci. 7. Dále konstatoval, že žádná žaloba s obdobným požadavkem, avšak v jiném právním režimu, nikdy nebyla podána. Dodal, že neposkytnutí požadovaných informací ani dle autorského zákona s odůvodněním, že je vše v pořádku, neboť ČT předmětné dílo užívá na základě řádně uzavřených smluv, které nechce zveřejnit, by se dalo nazvat zdůvodněním kruhem. Uzavřel, že jediným důvodem pro odmítnutí žádosti by v projednávaném případě mohla být nadbytečnost, pokud by byly požadované informace již zveřejněny. To se však nestalo, proto nelze argumentovat tím, že o požadované informace bylo již jednou marně žádáno. 8. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené, jakož i prvostupňové rozhodnutí zrušil a nařídil ČT poskytnout požadované informace. III. Vyjádření České televize 9. V písemném vyjádření k žalobě ČT setrvala na názoru, že v projednávaném případě žalobce nevykonával své právo na informace v souladu s jeho účelem, ale pouze ve svém osobním zájmu, když cílem podané žádosti bylo získat přístup k informacím souvisejícím s podstatou předpokládaného soudního sporu. Neztotožnila se s tvrzením, že veřejný zájem na kontrole veřejnoprávního subjektu převažuje nad všemi důvody pro odmítnutí žádosti. Připustila, že je subjektem povinným informace poskytovat, právo na informace však není bezbřehé a lze jej z určitých důvodů omezit. Odmítnout poskytnutí informace lze nejen z důvodů právních (taxativně vyjmenovaných v informačním zákoně), ale i z důvodů faktických (které v informačním zákoně vyjmenovány nejsou). Posouzení každé žádosti o informace je vždy individuální. Uvedla, že v projednávaném případě dospěla k závěru, že existuje faktický důvod pro odmítnutí žádosti. 10. ČT proto žádala, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 11. Žalobce v replice na vyjádření ČT uvedl, že v projednávaném případě je třeba postupovat podle informačního zákona, který nepodmiňuje právo na informace tím, zda se má jednat o ochranu veřejného nebo sou