7 As 117/2012 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 5/2021- 93 - text 11 10 Ad 5/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: Balympex, s.r.o., IČO: 290 48 036 sídlem Nad koupadly 372/15, 142 00 Praha 4 zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Sokolem sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného č. j. MPSV-2020/211280-422/1 a č. j. MPSV-2020/211262-422/3 z 8. 4. 2021 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. Jádrem sporu je otázka, zda M. A., jenž byl v době vydání napadeného rozhodnutí žalobkyniným jediným společníkem a jednatelem, představoval riziko pro ochranu veřejného pořádku, bezpečnost nebo dodržování práv třetích osob ve smyslu § 60a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a zda tedy existovaly důvody pro vydání nesouhlasného závazného stanoviska Ministerstva vnitra k žalobkynině žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání. 2. Žalobkyně požádala 24. 6. 2020 Generální ředitelství Úřadu práce (dále jen „Úřad práce“) o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a), b) a b) zákona o zaměstnanosti. Na základě této žádosti zahájil Úřad práce dvě správní řízení, v nichž vyžádal od Ministerstva vnitra shora uvedené závazné stanovisko. Ministerstvo vnitra vydalo 3. 8. 2020 pod č. j. MV-114108-5/OBP-2020 nesouhlasné stanovisko, v němž na základě sdělení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu (dále jen „NCOZ“) z 28. 7. 2020 setrvalo na svém stanovisku obsaženém v dřívějších odpovědích č. j. MV-117335-4/OBP-201 a č. j. MV-117335-8/OBP-2017 konstatujíc, že žalobkynin jediný jednatel představuje riziko z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob. S poukazem na toto stanovisko Úřad práce následně rozhodnutím č. j. UPCR-2020/75007/11 z 23. 9. 2020 neudělil žalobkyni povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti a rozhodnutím č. j. UPCR-2020/73960/11 z téhož dne jí neudělil povolení ke zprostředkování zaměstnání podle písm. a) a c) téhož ustanovení. 3. Proti oběma rozhodnutím podala žalobkyně odvolání, v nichž se ohradila zejména proti tomu, že NCOZ setrvala na svých zjištěních z roku 2017, aniž je jakkoli doplnila a aniž vysvětlila, proč jsou nadále aktuální. Žalobkyně zdůraznila, že proti jejímu jednateli nebylo zahájeno žádné trestní stíhání, věc prošetřovaná NCOZ byla naopak odložena. Setrvávání na dřívějších závěrech tak žalobkyni bezdůvodně brání v podnikání. 4. Žalovaný v odvolacím řízení požádal ministra vnitra o přezkum závazného stanoviska, a ten toto stanovisko rozhodnutím z 25. 2. 2021 potvrdil. Ministr vnitra se odvolal na informace bezpečnostního charakteru, utajované podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, které mu poskytla 23. 11. 2020 NCOZ pod č. j. V6-39/2020-NCOZ/V4 a které byly vedeny mimo správní spis. Z nich vyplývá, že žalobkynin jednatel podnikal společně s dalšími dvěma osobami v oblasti zaměstnávání levné pracovní síly zpravidla z Ukrajiny. Z těchto aktivit byly odváděny finanční prostředky klíčové kriminální autoritě působící v České republice, tzv. Kyjevské brigádě, která se dle NCOZ dopouští trestné činnosti, včetně násilných trestných činů. Jmenovaný s touto skupinou spolupracoval a zprostředkoval jí finanční profit právě při činnosti, pro niž nyní žádá povolení. Žalovaný konstatoval, že je obsahem závazného stanoviska bezvýjimečně vázán, a proto obě odvolání 8. 4. 2021 zamítl: rozhodnutím č. j. MPSV-2020/211280-422/1 ve vztahu k žádosti o povolení dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti a rozhodnutím č. j. MPSV-2020/211262-422/3 ve vztahu k žádosti o povolení dle písm. a) a c) téhož ustanovení. 5. Proti těmto dvěma rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně samostatné žaloby, které se však obsahově nijak nelišily. Vzhledem k tomu, že obě rozhodnutí spolu skutkově souvisejí – byla vydána na základě téhož nesouhlasného stanoviska a liší se toliko druhem povolení, o jehož vydání žalobkyně žádala –, soud řízení o obou žalobách spojil ke společnému projednání. II. Soudní řízení. 6. Žalobkyně v žalobách namítla, že Ministerstvo vnitra nezaložilo své stanovisko z 3. 8. 2020 na aktualizovaných podkladech, jak tvrdí, nýbrž na poznatcích NCOZ z roku 2017, použitých v jiném řízení. S odvoláním na tato zjištění však nelze žalobkyni navždy bránit v přístupu k podnikání. Žalobkyni dále nebyly sděleny skutečnosti, pro které je její jednatel veden jako osoba, která „spolupracuje s osobami zapojenými do organizované trestné činnosti a podílí se na jejím financování“. Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku nabídlo jen zkratkovitá a neověřitelná tvrzení, a ministr se této otázce dokonce nevěnoval vůbec. Žalobkyně zdůraznila, že jejímu jednateli nebylo sděleno žádné obvinění a v posledních letech se neúčastnil ani žádného jiného úkonu v trestní věci. Neměl tak žádnou příležitost vyjádřit se k podezření, pro které Ministerstvo vnitra vydalo nesouhlasné stanovisko. Žalobkyně je přesvědčena, že v demokratickém právním státě nelze žádnou osobu zařadit do jakkoli znevýhodňující kategorie na základě „zjištění“, ke kterým jí není umožněno vyjádřit se. Správní orgány přistupují k žalobkyninu jednateli v podstatě jako k pravomocně odsouzené osobě 7. Žalobkyně dodala, že jediný jí známý kontakt jejího jednatele s organizovaným zločinem nastal, když se sám stal jeho obětí. Byl vydírán a musel platit výpalné pod pohrůžkou násilí vykonaného na členech jeho rodiny, a to osobě, která byla napojena na tzv. Kyjevskou brigádu a která jednatele zastrašovala svými kontakty na policejní orgán. V této věci však NCOZ vyrozuměla 19. 6. 2019 žalobkynina jednatele o tom, že nedospěla k podezření na spáchání trestného činu nebo správního deliktu a že ji uložila ad acta. Pokud by NCOZ ve svém šetření postupovala důsledně, zjistila by, že žalobkynin jednatel byl sám obětí uvedené zločinecké skupiny, a ne pachatelem, což svým postupem také v podstatě potvrdila. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nesouhlasil s tím, že závazná stanoviska jsou nepřezkoumatelná a že z nich není zřejmý důvod, pro který byla vydána jako nesouhlasná; žalobkyně ostatně s těmito důvody věcně polemizuje. K žalobkynině argumentaci ohledně nahlížení na jejího jednatele jako na osobu pravomocně odsouzenou uvedl, že v závazném stanovisku nebyla přezkoumávána bezúhonnost ve smyslu § 60 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, nýbrž to, zda může žalobkyně působit na trhu agentur práce z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob. Žalobkynino tvrzení, že její jednatel byl sám obětí organizované kriminality, označil žalovaný za subjektivní a nepodložené. Žalobkyně je nepodpořila trestním oznámením ani ničím jiným, a nevyplývá ani ze sdělení NCOZ z 19. 6. 2019, předloženého již ve správním řízení. Žalobkyně ostatně nepřiložila ani podání, na které NCOZ tímto sdělením reagovala. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. 9. Žalobkyně v replice zopakovala stěžejní argumenty obsažené již v žalobě a poukázala na to, že žalovaný ve svém vyjádření pouze parafrázuje skutečnosti popsané již v nesouhlasném stanovisku z roku 2017. 10. Všichni členové rozhodujícího senátu se 27. 10. 2022 seznámili s obsahem sdělení NCOZ č. j. V6-39/2020-NCOZ/V4 z 23. 11. 2020, jež obsahuje utajované informace a jež bylo podkladem pro potvrzení nesouhlasného závazného stanoviska v odvolacím řízení. Učinili tak v souladu s § 58 zákona o ochraně utajovaných informací mimo dokazování prováděné podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) 11. Usnesením z 3. 11. 2022 předsedkyně senátu podle § 45 odst. 4 s. ř. s. vyloučila z nahlížení sdělení NCOZ č. j. V6-39/2020-NCOZ/V4, neboť obsahovalo utajované informace ve smyslu zákona o ochraně utajovaných informací, jejichž zpřístupnění žalobkyni – s výjimkou jednoho odstavce, o němž soud pojedná dále – by mohlo ohrozit činnost Policie České republiky. Zároveň předsedkyně senátu vyloučila z nahlížení související podání NCOZ ze 17. 10. 2022, v němž se NCOZ vyjadřovala k důvodům, pro které nemohou být utajované informace s výjimkou jednoho odstavce zpřístupněny žalobkyni k nahlédnutí. 12. Při soudním jednání 24. 11. 2022 oba účastníci řízení odkázali na obsah svých procesních podání a setrvali na svých dosavadních návrzích. Žalobkyně doplnila, že M. A. již není od 8. 11. 2021 žalobkyniným společníkem a od 23. 2. 2022 ani jejím jednatelem. Žalovaný uvedl, že si je těchto okolností vědom. 13. Soud provedl jako důkaz několik písemností předložených NCOZ, z nichž při svém rozhodování vycházel a které NCOZ zároveň neoznačila za utajované