8 As 18/2010 — Nejvyšší správní soud

11 A 101/2021- 34 - text 10 11 A 101/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Bc. I. K., bytem X zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Černohousem sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, IČ 00164801 sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2021, č. j. MZP/2020/430/863, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí (dále jen „ministr“) ze dne 17. 2. 2021, č. j. MZP/2020/430/863 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým ministr zamítl její rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva životního prostředí jako správního orgánu I. stupně (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 9. 2020, č. j. MZP/2020/500/1792 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla podle § 100 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 100 odst. 6 správního řádu zamítnuta žádost žalobkyně o obnovu řízení o přestupku ukončeného rozhodnutím žalovaného jako správního orgánu II. stupně ze dne 7. 8. 2017, č. j. MZP/2017/500/268. Současně se žalobkyně domáhala i zrušení uvedeného prvostupňového rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v podané žalobě stručně shrnula průběh řízení o přestupku a řízení o povolení obnovy. Následně k napadenému rozhodnutí uvedla, že ministr zopakoval nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí a nereagoval na argumentaci žalobkyně uvedenou v rozkladu. V podstatě jen rekapituloval průběh řízení, a pak zopakoval argumentaci žalovaného. Žalované rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné, když z něj nelze poznat, proč ministr považuje argumentaci žalobkyně za nesprávnou. 3. Žalobkyně dále namítla, že ministr se na str. 3 napadeného rozhodnutí odvolává na zásadu materiální publicity, na konstitutivní účinky zápisu a na zásadu legality, zásadu speciality a zásadu intabulace, avšak ministr pomíjí, že uvedené zásady se vztahují k zapisovaným věcným právům k nemovitostem, nikoli však k informativním údajům jako je druh pozemku. Druh pozemku se v katastru nezapisuje ani vkladem a ani záznamem, a proto se na něj nevztahují zásady vztahující se na skutečnosti zapisované vkladem či záznamem. Ke změně druhu pozemku dochází na základě jiných skutečností a právní účinky takové změny nejsou vázány na jejich poznamenání v katastru nemovitostí. Jednoznačně tak plyne, že samotný údaj v katastru nemovitostí (uvedení druhu pozemků jako lesních) neprokazuje, že se jedná o lesní pozemky. Zápisy v katastru lze zpochybnit a to právě žalobkyně učinila předloženými doklady, které podle jejího přesvědčení prokazují, že v roce 1985 nedošlo ke změně využití předmětných pozemků na lesní. Skutečnost, zda se jedná doopravdy o lesní pozemky, musí být zjištěna podle skutečnosti, jejich reálného využití, nikoli jen podle zpochybněného zápisu v katastru. To, že ministr (a před ním žalovaný) neprovedl toto zjišťování, je důsledek vadného právního posouzení věci, které má za následek rozhodnutí bez zjištění stavu věci. 4. Žalobkyně dále uvedla, že ze skutečnosti, že dopis Pozemkového fondu ČR ze dne 9. 2. 2006 byl adresován též žalobkyni, vyplývá jen to, že tento dopis byl žalobkyni znám již dříve v minulosti, nelze z toho však usuzovat nic o povědomosti žalobkyně o dalších k žádosti doložených dokumentech. Žalobkyně v rozkladu uvedla: „Skutečnost, že z některých listin ve spisu [míněn dopis Pozemkového fondu ČR] lze předpokládat, že je žadatelka znala dříve, ještě neznamená, že tuto vědomost lze vztáhnout i na všechny ostatní listiny (jako zde rozhodnutí a geometrický plán z roku 1985). Tvrzení MŽP o nesplnění subjektivní lhůty je tak neodůvodněná domněnka, která ani nijak nevyplývá z podkladů.“ Ministr nijak nereagoval na tuto argumentaci a stejně jako žalovaný zopakoval tvrzení týkající se dopisu Pozemkového fondu, a to s nevyřčenou implikací, že se pak stejný závěr vztahuje i na zbylé dokumenty přiložené k žádosti. Ministr pak uvádí: „Z tohoto dopisu též vyplývá, že odvolatel už v roce 2006 zajišťoval potřebné dokumenty pro správní řízení, ve kterém odvolatel požadoval změnu využití příslušných pozemků z lesních na zemědělsky obhospodařované“. Opět to vypadá jako nevyřčená implikace, že ze skutečnosti, že se žalobkyně již delší dobu snaží o uvedení zápisu druhu pozemku v katastru do souladu se skutečností, vyplývá, že žalobkyně proto už musela v minulosti získat všechny k pozemku vztahující se dokumenty. To je však nesprávná a ničím nepodložená úvaha. Správní orgány rezignovaly na zjištění běhu subjektivní lhůty a jen na základě nevyřčených dojmů a bez jakýchkoli důkazů prohlašují, že žalobkyně musela znát všechny dokumenty. 5. Žalobkyně dále uvedla, že ministr v napadeném rozhodnutí odkazuje na stejné mapy jako žalovaný, avšak nijak nereaguje na argumentaci uvedenou v rozkladu napadající, že vyjmenované mapy nebyly součástí spisu. Žalované rozhodnutí je v této části jen částečným přepisem bez jakékoli reakce a vyvrácení argumentace obsažené v rozkladu. Žalované rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a stejně jako prvostupňové rozhodnutí je založeno na podkladech, které však nejsou součástí spisu, žalobkyně tak nemohla ověřit jejich obsah, věrohodnost a vyjádřit se k nim. Ministr se též nevypořádal s printscreenem mapy z portálu geoportal.cuzk.cz, na kterém nejsou předmětné pozemky zobrazeny jako lesní. 6. Ministr dále tvrdí, že z geometrického plánu z roku 1985 vyplývá, že se nejedná o zemědělské pozemky. Ministr však neuvádí žádné úvahy, které by osvětlovaly, jak při zkoumání uvedeného geometrického plánu dospěl ke svému závěru. Žalobkyně přitom již v žádosti o obnovu uvedla konkrétní argumenty ukazující, že z uvedeného geometrického plánu vyplývá, že se nejednalo o lesní pozemky. Správní orgány však odbyly tuto argumentaci jen holým, nijak neodůvodněným tvrzením. Předložený geometrický plán č. 2246020-473/84 je přitom podkladem, který odůvodňuje jiné posouzení věci. Ukazuje na to, že předmětné pozemky nebyly v roce 1985 změněny na lesní a že tedy „oprava v katastru“ (provedená v roce 2010) odvolávající se na rozhodnutí z roku 1985 (a tedy na geometrický plán z roku 1985) byla provedena nesprávně. Jestliže se nejedná o lesní pozemky, nemohlo být ani vedeno sankční řízení podle lesního zákona pro způsob jejich užívání. Stejně tak na jiné využití pozemků ukazuje i předložené srovnávací sestavení parcel. Podle žalobkyně tak byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Ministrův odkaz na lesní hospodářský plán je lichý, neboť při jeho tvorbě vycházel zpracovatel z vadného zápisu v katastru nemovitostí. 7. Konečně ministr argumentuje, že žalobkyně v jiných správních řízeních požaduje změnu využití předmětných pozemků. Dle žalobkyně se však jedná o nepatřičnou argumentaci, u které ani není jasné, co z uvedené skutečnosti ministr vlastně dovozuje. Kdyby tím chtěl ministr podpořit svou smyšlenku, že žalobkyně musela již dříve v minulosti získat všechny existující podklady, pak se předně jedná o logický lapsus (z toho, že se vede jiné řízení, nevyplývá skutečnost znalosti konkrétního dokumentu) a za druhé, jedná se o nedokončenou úvahu, nedokončené dokazování. Aby ministr prokázal znalost určitých dokumentů, musel by si vyžádat minimálně soupis obsahu spisu, nebo se na dané dokumenty výslovně správního orgánu dotázat. Kdyby tím chtěl ministr ukázat, že „žalobkyně ví, že se jedná o lesní pozemky“, pak to nemá žádný vliv na posouzení, o jaké pozemky se ve skutečnosti jedná, a to právě proto, že objektivní stav pozemků nemusí odpovídat vadnému zápisu v katastru nemovitostí. Žalobkyně vede uvedená řízení právě z důvodu, aby odstranila vadný zápis v katastru nemovitostí. To, že se žalobkyně snaží dát do souladu formální zatřídění pozemků do souladu se skutečností, jí pak nemůže být k tíži. Vyjádření žalovaného 8. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný nejprve odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodal, že pro ukončené přestupkové řízení je stěžejní, jak byl předmětný pozemek evidován a jak se na něm hospodařilo v době spáchání přestupku, nikoliv jakým způsobem byla provedena změna na druhu dotčeného pozemku v evidenci. Žalovaný poukázal na historické mapy, ze kterých je patrné, že dotčené pozemky byly i v minulosti označovány jako lesní pozemky. Skutečnost, že se na dotčeném pozemku nenachází lesní porost, neznamená, že se nemůže jednat o lesní pozemek. Dotčený pozemek je součástí tzv. bezlesí, které postupně přechází ve vzrostlý les, který se mimo jiné nachází v přírodním parku Modřanská rokle-Cholupice. Vzhledem k uvedenému je potřeba chápat dotčený pozemek (bezlesí) a vzrostlý les severně od dotčeného pozemku jako funkčně propojený celek, k