1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

14 A 196/2021- 42 - text 6 14 A 196/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Ivety Postulkové ve věci žalobce proti žalovanému J. D. X zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Kučerou sídlem Dlouhá 39, Praha 1 Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 2. 9. 2021, č. j. MZE-42083/2021-11181, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra zemědělství (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým zamítnul rozklad žalobce a potvrdil výrok č. II. rozhodnutí Ministerstva zemědělství (dále jen „správní orgán“) ze dne 3. 5. 2021, č. j. MZE-26309/2021-18134 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým správní orgán zamítl část žádosti žalobce dle § 29c odst. 3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), o poskytnutí kompenzačního příspěvku chovateli, který v rámci podnikatelské činnosti provozoval chov zvířat pro kožešiny a svou činnost ukončil do 31. ledna 2019, ve výši 930 000 Kč. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobce je zemědělský podnikatel, který zahájil chov norků pro kožešiny nejpozději 30. 6. 2016 a nejpozději v tento den o provozu uvědomil krajskou veterinární správu, podal oznámení o ukončení podnikatelské činnosti podle § 5 odst. 4 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen veterinární zákon) a svou činnost ukončil do 31. 1. 2019. 4. Žalobce žádal správní orgán o poskytnutí kompenzačního příspěvku chovateli dle § 29c odst. 3 zákona na ochranu zvířat ve výši 5 400 000 Kč za nejvyšší počet norků zjištěný v roce 2017 (1 800 jedinců). 5. Správní orgán stanovil výši příspěvku na základě údajů uvedených v dokladu Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Moravskoslezský kraj ze dne 12. 3. 2021, č. j. SVS/2021/033702-T (dále jen „doklad“) jako násobek paušální částky za každého chovaného norka dle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat a nejvyššího počtu zvířat zjištěného u žalobce při kontrolách krajské veterinární správy v letech 2014 až 2018. Dle správního orgánu byl nejvyšší počet norků 1490 kusů v roce 2014. Kompenzační příspěvek činil 4 470 000 Kč (1 490 x 3000). Správní orgán proto výrokem č. I. prvostupňového rozhodnutí poskytl žalobci příspěvek ve výši 4 470 000 Kč a výrokem č. II. zamítl zbylou část nároku uplatňovaného v žádosti ve výši 930 000 Kč. 6. Žalobce proti výroku II. rozhodnutí správního orgánu podal dne 4. 5. 2021 rozklad. Žalobce měl za to, že počet chovaných zvířat neměl být stanoven na základě jedné kontroly, ale mělo být vycházeno z nejvyššího možného počtu zvířat v daném roce. 7. Ministr zemědělství vydal dne 2. 9. 2021 napadené rozhodnutí, kterým rozklad zamítl a potvrdil výrok č. II. prvostupňového rozhodnutí. 8. Ministr zemědělství v odůvodnění rozhodnutí odkázal na § 29c odst. 2 a 8 zákona na ochranu zvířat a vysvětlil, že kompenzační příspěvek neslouží k nahrazení veškeré škody vzniklé žalobci v důsledku ukončení chovu norků pro kožešiny. Ministr uvedl, že z žádného ustanovení zákona na ochranu zvířat nevyplývá povinnost určit výši příspěvku pomocí nejvyššího počtu zvířat za období kalendářního roku, tedy zohlednit při výpočtu počet usmrcených chovných zvířat v průběhu roku. Správní orgán nemohl výši příspěvku určit pomocí hodnot neuvedených v § 29c odst. 7 a 8 zákona na ochranu zvířat. Ze zákona je jednou veličinou hodnota norka (3 000 Kč) a druhou veličinou nejvyšší počet zvířat zjištěných u chovatele při kontrolách krajské veterinární správy v letech 2014 až 2018. Příspěvek se neposkytuje za skutečné počty zvířat, které žalobce kdy choval, dle ceny v místě a čase obvyklé. 9. Dle ministra zemědělství nebylo rozhodné, zda správní orgán vycházel při stanovení nejvyššího počtu norků dle dokladu krajské veterinární správy z údaje o počtu zvířat na hospodářství v den kontroly nebo z údaje o počtu zvířat kontrolovaných. Rozhodné je, že správní orgán použil nejvyšší číslo z řady čísel zjištěných při kontrolách krajské veterinární správy. Konkrétně 1490 kusů norka zjištěných při kontrole dne 12. 6. 2014. II. Argumentace účastníků 10. Žalobce vznesl dva žalobní body: 1) Žalovaný při určení výše kompenzačního příspěvku nesprávně vycházel z dokladu, neboť tak neurčil nejvyšší počet zvířat zjištěných při kontrolách dle § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat, ale vyšel z počtu zvířat v hospodářství v den kontroly. Z dokladu navíc vyplývá, že počet chovaných zvířat byl v daném roce vyšší než počet v den kontroly. Dle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat se kompenzace týká všech chovaných zvířat v konkrétním roce, např. usmrcených chovných samců. Ustanovení § 29c odst. 3 zákona na ochranu zvířat požaduje, aby žalobce v žádosti o příspěvek uvedl počet chovaných zvířat v letech 2014-2018, tj. skutečný počet chovaných zvířat v daném roce. V dokladu je ke kontrole ze dne 21. 11. 2016 uvedeno, že žalobce choval v den kontroly 500 samic a 300 samců. Jednalo se o chovné stádo připuštěné k páření na jaře roku 2017. Doklad uvádí u kontroly ze dne 17. 5. 2017 přítomnost 200 samic, 100 samců a 1 000 mláďat. Žalobce po páření 300 chovných samic a 200 chovných samců usmrtil. Žalobce tedy v roce 2017 choval 500 samic, 300 samců a 1000 mláďat, dohromady 1 800 norků. Žalovaný pochybil, když příspěvek vypočítal na základě údajů z roku 2014 (1 490 norků). 2) Žalovaný diskriminoval žalobce oproti jiným chovatelům dotčeným zákazem chovu a usmrcování zvířat pro zisk kožešin, neboť krajská veterinární správa neprováděla kontroly s cílem zjistit počet chovaných zvířat, ale jejich blahobyt, a počty zvířat uvedené v protokolech krajské veterinární správy se výrazně liší v závislosti na tom, kdy kontrola proběhla. Kontrola před pářením zahrnuje chovné samce a samice; kontrola po páření zahrnuje pouze samice (samci byli usmrceni); kontrola po narození mláďat zahrnuje samice a mláďata; kontrola před přirozeným úhynem zvířat zachycuje doposud neuhynulé kusy apod. Krajská veterinární správa prováděla kontroly jednotlivých chovatelů v různých obdobích, u některých i několikrát ročně. Žalovaný zvýhodnil chovatele, u kterých proběhla kontrola ve vhodné době, nebo kteří byli kontrolováni vícekrát. Žalovaný měl proto z protokolů zjistit celkový počet zvířat chovaných v jednotlivých letech. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Městský soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). 13. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé bez jednání, protože s tímto postupem oba účastníci řízení vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního). 14. Ad 1) Žalobce namítl, že žalovaný měl nejvyšší počet chovaných norků stanovit nikoli podle počtu zjištěného v den kontroly, ale nejvyššího počtu za daný rok. 15. Podle § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat se stanoví počet chovaných zvířat pro výpočet podle odstavce 7 jako nejvyšší počet zvířat zjištěný u chovatele při kontrolách krajské veterinární správy provedených v letech 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018. 16. Podle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat činí výše kompenzačního příspěvku, který je určen k úhradě skutečné škody, 3000 Kč za každého chovaného norka a 3900 Kč za každou chovanou lišku. Kompenzační příspěvek za náhradu ušlého zisku se neposkytuje. 17. Mezi účastníky soudního řízení správního bylo sporné, co se rozumí souslovím „nejvyšší počet zvířat zjištěný u chovatele při kontrolách“. Dle žalovaného šlo o nejvyšší počet zjištěný ke dni určité kontroly, nikoli nejvyšší počet za konkrétní rok, v němž proběhly kontroly. 18. Ze znění § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat vyplývá, že počet chovaných zvířat pro výpočet výše kompenzačního příspěvku se určí pomocí nejvyššího počtu zvířat zjištěného při kontrole krajské veterinární správy; nikoli nejvyššího počtu zvířat za rok. Tento jazykový výklad odpovídá smyslu a účelu kompenzačního příspěvku dle § 29c odst. 7 zákona na ochranu zvířat, který spočívá v úhradě skutečné škody vzniklé kvůli zákazu chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem získání kožešin dle § 5 odst. 7 zákona na ochranu zvířat. Do ne