8 As 101/2011 — Nejvyšší správní soud

14 A 90/2021- 61 - text 17 pokračování 14A 90/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Jana Schneeweise a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Milion Chvilek, z.s., IČO: 067 60 538 se sídlem Koněvova 3, Praha 3 zastoupený advokátem Mgr. Danielem Askarim se sídlem Slavětínská 39, Praha 9 proti žalovaným: 1) Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 2 2) Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem Kongresová 2, Praha 4 o žalobě ze dne 8. 4. 2021 na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Určuje se, že zásah Magistrátu hlavního města Prahy, spočívající v nevyhodnocení shromáždění konaného dne 13. 2. 2021, označeného jako Masopustní jízda, jako shromáždění ve smyslu zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů a s tím spojené odmítnutí pomoci při zabezpečení jeho konání, byl nezákonný. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Magistrát hlavního města Prahy je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Daniela Askariho. Odůvodnění: I. Vymezení věci a skutkové okolnosti 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že zásah Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „Žalovaný č. 1“), spočívající v odmítnutí poskytnutí pomoci žalobci jako svolavateli při zabezpečení konání shromáždění „Masopustní jízda Prahou“, konaného dne 13. 2. 2021 (dále jen „Masopustní jízda“), a zásah Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „Žalovaný č. 2“), spočívající v nepřijetí opatření k zabezpečení řádného konání Masopustní jízdy, zejména neorganizování dopravy tak, aby účastníci mohli trasu jízdy projet nízkou rychlostí a v sevřeném celku, byly nezákonné. 2. Žalobce v žalobě uvedl následující skutkové okolnosti, z nichž některé doložil videozáznamem. Den 13. 2. 2021 svolal žalobce Masopustní jízdu, která měla mimo jiné obsahovat organizovanou jízdu alegorických vozů okružní trasou po Praze. Účelem Masopustní jízdy bylo připomenutí kauz vlády České republiky způsobem, který odpovídá omezením vyvolaným pandemií nemoci COVID-19. Masopustní jízdu Žalovanému č. 1 oznámil v souladu s § 5 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „shromažďovací zákon“), a požádal jej o součinnost při jejím zabezpečení. Žalovaný č. 1 však dospěl k závěru, že se nejedná o shromáždění ve smyslu shromažďovacího zákona, resp. čl. 19 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), pročež žalobci odmítl poskytnout organizační pomoc, čímž byla Masopustní jízda značně omezena. Žalovaný č. 2 pak Masopustní jízdě neposkytl asistenci, která je běžná u srovnatelných průvodů. Účastníci Masopustní jízdy se tak museli řídit pravidly provozu na pozemních komunikacích a mísit se ostatními jeho účastníky, pročež Masopustní jízda nemohla plně naplnit svůj účel. 3. K zásahu Žalovaného č. 1 žalobce uvedl, že Masopustní jízdu ohlásil v souladu § 5 shromažďovacího zákona dne 8. 2. 2021, v oznámení popsal akci včetně plánované trasy a kvůli plynulosti dopravy požádal o asistenci s průjezdem městem. K účelu Masopustní jízdy uvedl, že „je čas vyjet do ulic a nahlas si připomenout nejzávažnější kauzy současné vlády. Proč? Protože tyto kauzy mohou jinak snadno zapadnout. Přitom rozhodující volby se kvapem blíží.“ Účastnici pak byli dle žalobce instruováni, že výzdoba vozů má „znázorňovat největší kauzy české vlády“. Na to Žalovaný č. 1 reagoval e-mailovými zprávami z 8. a 9. 2. 2021, v nichž uvedl, že Masopustní jízdu nepovažuje za výkon shromažďovacího práva, protože se nejedná o průvod, jehož účastníci by mohli sdílet své názory a diskutovat o nich. Z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu nelze akceptovat transparenty na vozidlech. Řidiči jsou povinni se plně věnovat řízení a nemohou svou pozornost tříštit snahou vyjadřovat při řízení svá politická stanoviska. Z těchto důvodů odmítl žalobci součinnost poskytnout. 4. Následně žalobce odkázal na § 6 odst. 1 shromažďovacího zákona a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 15. 10. 2015, č. 37553/05, Kundrevičius a další proti Litvě. Nezpochybnil, že správní orgán má určitou míru diskrece při vážení konkrétní formy asistence, Žalovaný č. 1 se však ke správnímu uvážení ohledně forem pomoci nedostal, neboť ji odmítl na základě názoru, že Masopustní jízda nebyla shromážděním. Tento názor je však chybný, pročež byl postup Žalovaného č. 1 nezákonný. Žalobce citoval § 1 odst. 2 shromažďovacího zákona a s odkazem na judikaturu konstatoval, že k omezení základních politických práv je třeba přistupovat restriktivně. V konfrontaci s uvedeným nemůže argumentace Žalovaného č. 1 obstát. Účelem Masopustní jízdy bylo využití svobody projevu jejích účastníků, přičemž jízda hlavním městem s vozy vyzdobenými transparenty tento účel naplňuje. Předmět projevu se přitom dotýkal jádra veřejné diskuse demokratické společnosti - správy země prostřednictvím vlády. Jak plyne z judikatury ESLP, pojem shromáždění nelze vykládat restriktivně a je nutno pod něj zahrnout shromáždění konaná na dopravních komunikacích i shromáždění v soukromí, což Masopustní jízda naplnila. Není pravdou, že jazykový výklad pojmu „průvod“ nepřipouští účast motorových vozidel. Jejich jízda s transparenty může naplnit účel shromažďovacího práva stejně, jako pěší průvod. Provolávání hesel, pískání a podobně lze nahradit produkcí z tlampačů či troubením vozidel. Nebylo poukázáno na žádný podstatný rozdíl mezi pěším průvodem a jízdou alegorických vozů. Aby se jízda pěšímu průvodu co nejvíce přiblížila, měl žalobce v úmyslu ji zorganizovat jako jízdu v sevřeném celku pomalou rychlostí mimo standardní provoz na pozemních komunikacích. Účelu shromáždění nebylo možno plně dosáhnout běžnou jízdou v rámci standardního provozu. Ani tím se však jízda neodlišuje od pěšího průvodu, při němž se účastníci zpravidla chovají způsobem, který by byl mimo výkon shromažďovacího práva z hlediska pravidel provozu na pozemních komunikacích nepřijatelný. Proto také žalobce žádal o zajištění pomoci při organizaci shromáždění, kterou mu Žalovaný č. 1 odmítl poskytnout. 5. Masopustní jízda by byla shromážděním, resp. průvodem ve smyslu § 1 odst. 2 shromažďovacího zákona i za standardních okolností. V posuzovaném případě však k výše uvedenému ještě přistoupila omezení způsobená pandemií nemoci COVID-19. V době jejího konání bylo účinné krizové opatření vlády č. 32/2021 Sb., které v bodu V písm. a) omezilo právo pokojně se shromažďovat tak, že se shromáždění mohlo účastnit nanejvýš 100 osob ve skupinách po 20 a při dodržování alespoň dvoumetrových rozestupů. Bez ohledu na výše uvedené se žalobce pokoušel zajistit konání shromáždění v co nejméně rizikové podobě, což by správní orgány měly vítat a vycházet mu vstříc. Za notorietu označil žalobce skutečnost, že v době pandemie bývají standardní shromáždění nahrazována shromážděními, při nichž účastníci setrvávají v motorových vozidlech. Státní orgány tak na jedné straně v rámci protiepidemických opatření významně omezily právo pokojně se shromažďovat, na straně druhé pak odmítly chránit shromáždění pořádané žalobcem, které stanoveným omezením plně odpovídalo s odůvodněním, že se nejedná o shromáždění běžného typu. Takový postup označil žalobce za absurdní a v právním státě neakceptovatelný. Masopustní jízda tak byla dle žalobce shromážděním a svědčila ji ochrana plynoucí z čl. 19 LZPS a čl. 11 Úmluvy, potažmo ze shromažďovacího zákona. Žalovaný č. 1 byl tedy dle § 6 odst. 1 shromažďovacího zákona povinen poskytnout žalobci pomoc, o niž v oznámení shromáždění výslovně požádal. Odmítl-li Žalovaný č. 1 takovouto pomoc poskytnout, resp. její poskytnutí zvažovat, dopustil se nezákonného zásahu. 6. Nezákonný zásah Žalovaného č. 2 spatřoval žalobce v tom, že nepřijal standardní opatření, jež by umožnila bezpečný průběh Masopustní jízdy za současného naplnění jejího účelu – vyjádření politického názoru. Žalovaný č. 2 nebyl právním posouzením Žalovaného č. 1 vázán a mohl tedy nezávisle vykonávat své pravomoci způsobem respektujícím práva žalobce. Je zřejmé, že orgány policie o konání Masopustní jízdy a potřebě jejího organizačního zabezpečení věděly, neboť jízda byla doprovázena policejními vozy. Opatření umožňující řádný průběh jízdy jako průvodu však přijata nebyla. Dle žalobce bylo k naplnění účelu Masopustní jízdy potřeba, aby policie řídila dopravu tak, že nedojde k rozptýlení účastníků a zároveň nebude narušena bezpečnost ostatních účastníků provozu. K tomu však nedošlo a vozy účastnící se shromáždění tak musely stavět na křižovatkách, mísit se s běžnými účastníky provozu a dodržovat standardní rychlost, která účelu jízdy neodpovídala. Řidiči se navíc museli věnovat řízení v běž