4 Afs 22/2015 — Nejvyšší správní soud

14 Af 49/2021- 62 - text 13 pokračování 14Af 49/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: NEWCOMMER s.r.o., IČO 24718807 sídlem Radlická 2343/48, Praha 5 zastoupena advokátem JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D. sídlem Hvězdova 1734/2c, Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2021, č. j. 33416/21/5100-41453-712277, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“) zčásti změnilo (pouze co do opravy zjevné chyby v psaní v případě data počátku zdaňovacího období u jednoho ze zajišťovacích příkazů) a jinako zamítlo odvolání proti zajišťovacím příkazům Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1 (dále jen „správce daně“) č. j. 4623957/21/2005-80542-109617, č. j. 4624496/21/2005-80542-109617, č. j. 4625251/21/2005-80542-109617, č. j. 4626270/21/2005-80542-109617, všechny ze dne 17. 5. 2021, a č. j. 4683367/21/2005-80542-111422, č. j. 4683799/21/2005-80542-111422, č. j. 4684217/21/2005-80542-111422, č. j. 4684511/21/2005-80542-111422, všechny ze dne 19. 5. 2021 (dále jen „zajišťovací příkazy“). Zajišťovacími příkazy správce daně podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), uložil žalobkyni, aby okamžikem vydání zajišťovacích příkazů zajistila úhradu daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2019 až 4. čtvrtletí 2020 a leden 2021, která dosud nebyla stanovena, a to složením jistoty v souhrnné výši 4 785 054 Kč na depozitní účet správce daně. 2. Odvolací námitky žalobkyně shledal žalovaný nyní napadeným rozhodnutím nedůvodnými. 3. Žalovaný uvedl, že jednotlivé subjekty v řetězci vykazují de facto totožné či obdobné rizikové znaky (např. neexistence webových stránek, neexistence provozoven, nedoplatky atd.), kdy navíc mezi žalobkyní a jejími dodavateli nejsou poskytovány žádné bezhotovostní úhrady a zcela evidentně dochází k účelovému dělení částek (minimálně formálně na papíře), tak aby se žalobkyně a její dodavatelé vyhnuli zákonu o omezení plateb v hotovosti. Jako další významnou okolnost lze vnímat nestandardní propojení žalobkyně s fyzickou osobou jednající za jednoho z dodavatelů. Je tedy dán silný důvod stran předpokladu budoucího stanovení daňové povinnosti, neboť byly zjištěny jasné indicie vzbuzující zcela konkrétní pochybnosti o opakované účasti žalobkyně v detekovaných podvodných řetězcích. A žalobkyně musela mít s ohledem na uvedené nestandardnosti a objektivní okolnosti doprovázející tyto obchodní modely o možné existenci podvodu přinejmenším pochybnosti. 4. Žalovaný dále konstatoval, že zjištěné skutečnosti nasvědčují důvodnosti obavy, že vybrání daně, která doposud nebyla stanovena, by přinejmenším bylo spojeno s určitými obtížemi. Struktura majetku žalobkyně nezavdává silný předpoklad, že daň bude v době splatnosti uhrazena. Ačkoliv je žalobkyně vlastníkem nemovité věci, tak tato nemovitá věc – garáž, je s ohledem na výši v budoucnu pravděpodobně stanovené daně – 4 785 054 Kč, nevýznamné hodnoty (315 286 Kč). Vozidla a přípojný vozík je nutno hodnotit jako vysoce likvidní majetek, který je snadno převoditelný na třetí osoby. Hodnota žalobčina majetku evidovaného ve veřejných databázích je při zohlednění nejvyšších možných odhadů správce daně cca 1 642 tis. Zůstatky na účtu se pak pohybují ke stokorunovým až tisícikorunovým částkám, to vše za situace, kdy je podstatná část peněžních prostředků z účtu vybírána v hotovosti (či kartou z bankomatu). Navíc došlo ze strany žalobkyně de facto k vyvedení majetku z exekvovaného bankovního účtu. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně v žalobě namítá, že místně příslušný správce daně vůči ní použil těch nejagresivnějších postupů, které mají za následek její ekonomické ohrožení. 6. Žalobkyně tvrdí, že daňové orgány řádně nepředestřely důvodné podezření, že bude doměřena daň. Odmítá, že by jí mohlo být kladeno k tíži, že vyjmenovaní dodavatelé jejích dodavatelů někdy dříve v rámci vzájemných plnění porušili své povinnosti na úseku DPH. A také u přímých dodavatelů daňové orgány své závěry opřely o skutečnosti, o nichž žalobkyně nemohla vědět. I kdyby snad tyto skutečnosti věděla, není úplně zřejmé, proč by např. nemělo být považováno za standardní obchodovat se subjektem, který není registrován k silniční dani. Pro ověření svých odběratelů žalobkyně prověřila jejich status plátce DPH. Zajišťovací příkazy sice obsahují řadu informací, nicméně tyto informace se z velké části týkaly jiných subjektů než přímých dodavatelů žalobkyně. O existenci dodavatele jejího dodavatele žalobkyně neví a ani zcela objektivně vědět nemůže. Žalobkyně uvádí, že veškeré plnění mezi ní a jejími dodavateli je řádně podloženo daňovými doklady se všemi zákonnými náležitostmi, a stejně tak o předání hotovosti mezi žalobkyní a jejími dodavateli existují řádné pokladní doklady. Otázka způsobu úhrady je otázkou smluvních ujednání. 7. Pokud jde o tvrzení správce daně ohledně existence jakéhosi řetězce, pak žalobkyně nic neví o společnostech, které dle grafických znázornění mají být se žalobkyní spojeny fakturačním řetězcem. Sám žalovaný pak nezpochybňuje uskutečnění dotčených úplat, pouze zpochybňuje způsob jejich provedení. Daňové úřady tak dle žalobkyně ohledně její účasti na fakturačním řetězci zasaženém chybějící DPH nepředestírají nic, kromě toho, že úplata za plnění byla přijata v hotovostní podobě, a že bylo přijato plnění, které je možné jaksi fakturačně propojit až k subjektům, které v nějaké podobě nesplnily svoji povinnost na úseku DPH. Takový přístup je naprosto nedostatečný, obzvláště pokud plnění mezi žalobkyní a jejím dodavatelem je podloženo daňovými i pokladními doklady. A stěžejní je, že žalobkyně z uskutečněného zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku odvedla DPH. Žalobkyně opakuje, že hotovostní úhrada sama o sobě nemůže být akceptována jako dostatečný důvod pro vydání zajišťovacího příkazu. 8. Žalobkyně spatřuje nezákonnost zajišťovacích příkazů rovněž v tom, že správce daně neprokázal faktickou existenci nedoplatků, ale tyto nedoplatky pouze konstatoval. Neuvedl rovněž další nestandardnosti, které dokládají existenci daňového podvodu. 9. Pokud jde o zmíněné dřívější nedoplatky na daních, zde žalobkyně uvádí, že správce daně zmiňuje částky ve výši 11.000 Kč. Tato má však charakter spíše administrativního opomenutí. S existencí tohoto nedoplatku nelze spojovat příčinnou souvislost s údajnou účastí na řetězci zasaženém chybějící daní. 10. Žalobkyně dále namítá, že v napadených rozhodnutích absentuje popis důvodnosti budoucí nedobytnosti DPH. Žalobkyně uvádí, že disponuje značným majetkem, který správce daně obratem po vydání zajišťovacích příkazů zajistil zástavním právem, kdy tento majetek (tvořený nemovitými věcmi, vozidly) dosahuje odhadní hodnoty jednotek milionů. Lze tak dovodit, že hodnota majetku žalobkyně je prokazatelně téměř na hodnotě daně, která je předmětem zajišťovacích příkazů. V žádném případě nelze označit jako velmi nízkou schopnost žalobkyně generovat zisk, jak činí správce daně. Daňové orgány přitom netvrdí, že žalobkyně postrádá ekonomickou podstatu a účelem její existence je podvodné jednání. 11. Žalobkyně konstatuje, že postup podle § 304a o.s.ř. byl z její strany legálním úkonem a nemůže se jednat o další okolnost odůvodňující pochybnosti správce daně a žalovaného o budoucí dobytnost daně. 12. Žalobkyně dále opakuje, že zajišťovací příkazy představují nejzazší nástroj daňového práva, který musí být odůvodněn extrémními skutkovými okolnostmi, v případě subjektů, které jsou zřízeny pouze za účelem páchání trestné činnosti, bez podnikatelské historie. Tato kritéria přitom na žalobkyni nijak nepřiléhají a použití okamžité zajišťovací exekuce lze označit za postup nepřiměřený, a tedy i nezákonný. 13. Žalobkyně rovněž rozporuje, že v daňovém spise není úřední záznam o splnění podmínky pro postup dle § 103 zákona o DPH, tedy úřední záznam o snaze kontaktovat před vydáním zajišťovacích příkazů žalobkyni jako daňový subjekt. 14. Žalobkyně závěrem namítá, že správce daně zastavil řízení o její žádosti o rozložení úhrady daně na splátky. III. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkazuje na především na rozličné části odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde obdobné námitky žalobkyně již vypořádal. 16. Žalovaný uvádí, že žalobkyni nevytýká, že nevěděla, že její přímý dodavatel má nedoplatky, popř. že není registrován k dani z příjmu fyzických os