1 Aps 15/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 1/2020- 43 - text 9 15 A 1/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Y. S. zastoupený advokátem Mgr. Michalem Poupětem se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2019 č.j. PPR-31751-1/ČJ-2019-990115 takto: I. Rozhodnutí Policejního prezidia České republiky ze dne 23. 10. 2019 č.j. PPR-31751-1/ČJ-2019-990115 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Michala Poupěte. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení sdělení Policejního prezidia České republiky ze dne 23. 10. 2019, č. j. PPR-31751-1/ČJ-2019-990115 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný žalobce informoval o tom, že nevyhověl jeho žádosti ze dne 19. 9. 2019 o výmaz osobních údajů z evidence nežádoucích osob (dále jen „ENO“) a údajů ze Schengenského informačního systému druhé generace (dále jen „SIS II“). II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že podání žalobce ze dne 19. 9. 2019 týkající se žádosti o výmaz záznamu žalobce v ENO a v SIS II posoudil jako žádost o výmaz osobních údajů podle § 29 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“) ve spojení s § 84 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“) a čl. 41 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (dále jen „nařízení č. 1987/2006“) a čl. 58 odst. 5 rozhodnutí Rady 2007/533/SV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (dále jen „rozhodnutí Rady 2007/533/SV“). 3. Pokud jde o vedení údajů žalobce v SIS II, žalovaný v napadeném rozhodnutí poznamenal, že pod Z000000055969800001 je v SIS II veden záznam podle čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1987/2006 vztahující se k osobě žalobce. Pořízený záznam pro účely odepření vstupu nebo zákazu pobytu na území států schengenského prostoru byl vložen příslušnými orgány České republiky. Schengenský informační systém II zpracovává k osobě žalobce kategorii osobních údajů: „základní identifikační údaje“. 4. Žalovaný dále poukázal na to, že zpracovává osobní údaje žalobce v souvislosti s pravomocným odsouzením žalobce rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne X 1997 sp. zn. X, kterým byl odsouzen za spáchání zvlášť závažného úmyslného trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Tímto rozsudkem byl žalobci mimo jiné uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou. S poukazem na ustanovení § 158 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ustanovení § 154 odst. 3 písm. a) a odst. 6 tohoto zákona žalovaný podotkl, že žalobce byl zaevidován do ENO ode dne 2. 4. 1998 na dobu neurčitou, přičemž osobní údaje žalobce byly rovněž vloženy do Schengenského informačního systému, a podle čl. 96 Schengenské prováděcí úmluvy se tak opatření k zamezení vstupu rozšířilo na celý schengenský prostor. Doplnil, že v souladu s nařízením č. 1987/2006 byly osobní údaje žalobce převedeny do SIS II. Uzavřel, že žádosti o výmaz osobních údajů nelze vyhovět. 5. Závěrem žalovaný poukázal na ustanovení § 155 odst. 2 zákona o pobytu cizinců a doporučil žalobci obrátit se na Okresní soud v Trutnově, který mu uložil trest vyhoštění, aby tento trest prominul, anebo aby se obrátil na Kancelář Prezidenta republiky se žádostí o amnestování trestu vyhoštění prezidentem republiky. III. Žaloba 6. Žalobce v žalobě předeslal, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne X 1997, sp. zn. X (dále též „rozsudek v trestní věci“) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a k trestu vyhoštění. Následně byl zaevidován do ENO podle § 154 odst. 6 zákona o pobytu cizinců a podle § 154 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců byl označen za nežádoucí osobu, přičemž je o něm veden záznam v systému SIS II za účelem odepření vstupu nebo zákazu pobytu na území státu schengenského prostoru. Dále uvedl, že požádal žalovaného podáním ze dne 19. 9. 2019 o likvidaci osobních údajů z ENO a údajů ze SIS II, a to z důvodu, že již nepředstavuje jakékoli bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Následně obdržel napadené rozhodnutí, kterým nebylo jeho žádosti vyhověno. 7. Se závěry uvedenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce nesouhlasí. Namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost z nedostatku důvodů. Současně namítl zkrácení na svých právech, především pak na svobodě pohybu. 8. Přestože byl rozsudkem v trestní věci odsouzen před více než 20 lety a pro Českou republiku již nepředstavuje bezpečností riziko, žalovaný se v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal s názorem žalobce, že již nesplňuje definici nežádoucí osoby dle ustanovení § 154 zákona o pobytu cizinců a současně ani nezvážil, zda stále přetrvává základní účel vedení záznamu ve smyslu čl. 1 odst. 2. nařízení č. 1987/2006. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neprovedl žádné komplexní individuální posouzení a zamítnutí žádosti odůvodnil zcela formalistickými a nepřezkoumatelnými důvody. 9. Žalobce v této souvislosti poukázal na závěry vyslovené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2018 č. j. 14 A 59/2017-52, publ. pod č. 3832/2019 Sb. NSS a uvedl, že zmiňovaný účel vzhledem k jím uváděným skutečnostem nadále nepřetrvává. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pečlivě zvážil, zdali nadále trvají důvody pro uchování záznamu v daném systému, a to s ohledem na znění a podstatu nařízení č. 1987/2006, přičemž dospěl k závěru, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného protiprávního jednání, a to i s daným časovým odstupem od doby jeho spáchání, shledal, že nadále trvá nezbytnost vedení záznamu o žalobci v ENO a v SIS II a nadále se ve vztahu k žalobci jedná o nežádoucí osobu, tedy o osobu, která představuje hrozbu pro Českou republiku a země zapojené do SIS II. 11. Dále podotkl, že zákon o pobytu cizinců z povahy věci neumožňuje žalovanému svévolné zařazení ani vyřazení cizince do/z ENO. Pokud by tak žalovaný učinil, došlo by k maření výkonu pravomocného soudního rozhodnutí a současně by žalovaný bez zákonného zmocnění zasáhl do moci soudní. 12. Závěrem žalovaný odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Tpjn 304/2010 ze dne 24. 2. 2011 s tím, že trest vyhoštění na dobu neurčitou nemůže být vykonán uplynutím doby. K jeho zániku může dojít pouze na základě milosti či amnestie udělené prezidentem republiky ve formě agraciace nebo rehabilitace. V souvislosti s výše uvedeným doporučil, aby se žalobce obrátil na Okresní soud v Trutnově, který mu trest uložil, aby jej prominul, případně aby se obrátil na Kancelář Prezidenta republiky s žádostí o amnestování trestu vyhoštění prezidentem republiky. V. Replika žalobce 13. V replice žalobce odkázal na argumentaci obsaženou v žalobě a pouze dodal, že odkaz žalovaného na možnost obrátit se na Kancelář Prezidenta republiky s žádostí o amnestování trestu vyhoštění prezidentem republiky považuje z jím specifikovaných důvodů za nepřiléhavý. Doplnil rovněž, že jeho žádost o zahlazení odsouzení byla usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne X 2019, č. j. X, resp. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne X 2019, č. j. X odmítnuta. VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze 14. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 15. Podle § 158 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, policie při výkonu působnosti podle tohoto zákona provozuje informační systém cizinců, v němž se mj. o cizinci vedou údaje o důvodu zařazení do evidence nežádoucích osob s uvedením doby platnosti omezení vstupu na území (viz písm. b) bod 7. tohoto ustanovení). 16. Podle § 154 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, se nežádoucí osobou rozumí cizinec, jemuž nelze umožnit vstup na území z důvodu, že by tento cizinec při pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek, ohrozit veřejné zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých nebo obdobný zájem chráněný na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy. 17. Podle § 154 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců, policie označí cizince za nežádoucí osobu na základě pravo