5 As 202/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 108/2019- 348 - text 16 15 A 108/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Mgr. D. D., nar. XXX t.č. XXX zastoupený advokátem Mgr. Davidem Macháčkem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno proti žalovanému: Ministerstvo kultury se sídlem Praha 1, Maltézské nám. 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 5.6.2019 č.j. MK 40771/2019 OLP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr vnitra zamítl rozklad podaný přípravným výborem Konopné církve, označované rovněž jako „náboženská společnost Chrám Přírody“ (dále jen „Konopná církev“) a potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 28.1.2019 č.j. MK 8004/2019 OC (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o zamítnutí registrace Konopné církve. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný mj. uvedl, že Ministerstvo kultury (dále jen „ministerstvo“ nebo „žalovaný“) obdrželo dne 14.7.2016 návrh přípravného výboru na registraci Konopné církve. Ministerstvo shledalo návrh zjevně nepřípustným, neboť předmět činnosti a víry členů Konopné církve, tj. víru v prospěšnost rostliny s názvem konopí seté (Cannabis sativa) a její šíření, nelze zahrnout pod pojem náboženství, a proto usnesením ze dne 11.8.2016 č.j. MK 51095/2016 OC řízení o návrhu podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavilo. Rozklad podaný proti usnesení o zastavení řízení ministr kultury zamítl rozhodnutím ze dne 22.12.2016 č.j. MK 78898/2016 OLP. Jak usnesení ministerstva o zastavení řízení, tak rozhodnutí ministra kultury ze dne 22.12.2016 č.j. MK 78898/2016 OLP bylo následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15.3.2018 č.j. 11 A 1/2017-388. Soud v řízení o správní žalobě shledal postup správních orgánů obou stupňů nezákonným, neboť k závěru o zjevné právní nepřípustnosti žádosti o registraci Konopné církve správní orgán I. stupně dospěl na základě jejího meritorního posouzení, tedy poté, co hodnotil víru členů k registraci navrhované církve, provedl výklad neurčitého právního pojmu „náboženství“ a pod tento pojem podřadil skutkový stav vyplývající ze žádosti. Závěr o tom, že Konopná církev nenaplňuje charakteristiku církve a náboženské společnosti, tedy zjevně nebyl zřejmý na první pohled, nýbrž až po provedeném hodnocení znaků náležejících církvím. Šlo tedy o hodnocení splnění podmínek předpokládaných v § 5 zákona, tedy postup, který má, je-li shledáno nesplnění těchto podmínek, vyústit v zamítnutí registrace podle § 14 odst. 3 ve spojení s § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 3/2002 Sb.“) a nikoliv v zastavení řízení pro zjevnou právní nepřípustnost žádosti. 3. Ministerstvo, které bylo vázáno právním názorem soudu, pokračovalo po doručení zrušovacího rozsudku v řízení a na základě vyhodnocení shromážděných podkladů prvostupňovým rozhodnutím registraci Konopné církve podle § 14 odst. 3 ve spojení s § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb., zamítlo. Podle ministerstva je pro meritorní rozhodnutí předně třeba zhodnotit, zda Konopná církev splňuje vymezení církve a náboženské společnosti ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb., tedy zda se jedná o dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování, duchovní služby a případně obecně prospěšné činnosti. Z dokumentů zaslaných účastníkem řízení vyplývají následující informace o věrouce Konopné církve: Posláním Konopné církve je šíření vzdělanosti a víry v prospěšnost konopí. Heslo „Jsme škola, banka a pojišťovna“. Základními aspekty víry jsou: „Konopí není prekurzor. Konopí je dar od Boha! Pěstuj lásku a dobré zdraví. Konopí je dar pro lidstvo a slouží také jako prostředek komunikace s dobrem, které je v každém z nás. Konopí je lék a nejužitečnější národohospodářská plodina.“ Konopná církev neomezuje víru členů „ať v jakéhokoliv Boha, Alláha, Budhu, Ježíše nebo v sebe sama.“ Posláním Konopné církve je i zastupování jejích členů ve věcech ochrany zdraví a ochrany před diskriminací. 4. Jelikož český právní řád neposkytuje definici náboženství a tuto definici neobsahuje ani žádné z dosavadních rozhodnutí českých soudů, přistoupil žalovaný k jazykovému výkladu tohoto pojmu a jeho vymezení tak, aby bylo dostatečně obecné a nevylučovalo netradiční formy spirituality, ale současně i natolik určité, aby vyloučilo nereligiózní jevy. Při hledání hranice mezi tím, co náboženství je a co nikoliv, správní orgán dovodil, že obsahem pojmu náboženství je vztahování lidské osoby k určitému člověka přesahujícímu zdroji smyslu a hodnoty, který bývá často označován jako Bůh, božství, absolutno apod. Zcela zásadní je zde osobní odpověď individuálního věřícího na nabídku, kterou náboženství představuje. Pokud jde o definici pojmu náboženství v judikatuře, nejkomplexnější definici dle žalovaného nabízí soudy Spojených států amerických. S ohledem na to, že ani v jurisdikci USA není pojem náboženství (náboženská víra, náboženské vyznání) legálně definován, lze úvahy amerických soudů o vymezení tohoto pojmu použít mutatis mutandis také pro účely úvah ministerstva. Ucelenou definici náboženské víry podal v roce 1996 federální odvolací soud pro 10. obvod ve věci United States v. Meyers. Podle jmenovaného soudu je náboženství identifikováno následujícími faktory: Konečné odůvodnění – náboženství vypovídá o základních otázkách života, jeho smyslu, smrti. Adresuje otázky existenciální povahy, úlohy člověka v univerzu, účelu lidského života apod. Metafyzická víra - náboženství je zpravidla metafyzické, tj. vypovídá o realitě smysly nepřístupné. Etický systém - náboženství zpravidla přináší určitý systém norem jednání, způsob života, vyjadřuje se o tom, co je dobré a špatné, morální a nemorální, spravedlivé a nespravedlivé. Tento etický systém často ukládá povinnosti, jejichž zdroj je třeba hledat ve vyšší síle, duchovnu, popření ryze vlastního zájmu. Komplexnost - náboženská víra je zpravidla komplexní, tj. neomezuje se na určité dílčí učení, neposkytuje odpověď na dílčí otázku, ale nabízí ucelený pohled na svět. Náboženství zpravidla doprovázejí určité vnější znaky, jako je osoba zakladatele (proroka, učitele, svatých), posvátné spisy, místa kultu, která jsou posvátná (kostely, synagogy, pyramidy apod.), přítomnost duchovních, kteří náboženskou víru uchovávají a předávají dále, náboženské obřady, organizační struktura, svátky, posty, určitý způsob oblékání nebo jiné vnější úpravy, misijní povaha. Pojmem náboženství se v roce 2016 zabýval také federální soud v americké Nebrasce, který konstatoval, že ochrana náboženského vyznání nemůže být chápána jako ochrana jakéhokoliv přesvědčení. Podle soudu lze náboženství vymezit těmito zásadami: zabývá se zásadními a definitivními otázkami ve vztahu k hlubokým a nezvážitelným záležitostem, je ze své podstaty všeobjímající, je tvořeno systémem přesvědčení, nikoliv učením o jednotlivosti a je často rozpoznatelné na základě přítomnosti jistých formálních znaků. 5. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) rozlišuje přesvědčení a náboženské vyznání. Přesvědčení zahrnuje různé typy světových názorů, které musí vždy představovat souvislý a koherentní pohled na základní otázky existence jedince a fungování společnosti. Vymezení pojmu náboženského vyznání judikatura ESLP nepodává, avšak vztahuje na něj obecný požadavek přesvědčivosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti. 6. S ohledem na výše uvedené lze dle žalovaného dospět k závěru, že náboženství (náboženská víra, náboženské vyznání) je přesvědčení, jehož předmětem je člověka přesahující zdroj smyslu a hodnoty. Toto přesvědčení nabývá určité intenzity důležitosti a vážnosti, takže zakládá věřícímu povinnosti, kterými je vázán ve svém svědomí. 7. Pokud jde o judikaturu týkající se uctívání marihuany, seznámilo se ministerstvo i se zahraniční judikaturou, která nabízí několik soudních rozhodnutí. V roce 2016 posuzoval federální odvolací soud pro 9. obvod případ církve z Havaje, která namítala, že restrikce konzumace marihuany představuje podstatné omezení náboženské svobody, neboť marihuana je v této církvi konzumována v rámci náboženských rituálů. Federální odvolací soud dospěl k závěru, že se nejedná o podstatné omezení náboženské svobody. Ve věci United States v. Meyers byl pan Meyers trestně stíhaný za distribuci marihuany. Bránil se tím, že je duchovním Církve ma