1 Afs 271/2016 — Nejvyšší správní soud

15 Af 46/2019- 62 - text 18 15 Af 46/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: X. Y. zastoupená JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem se sídlem Praha 5 – Malá Strana, Plaská 614/10 proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu se sídlem Praha 1, Štěpánská 28 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2019 č.j. 8407607/19/2001-80541-111631 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala vyslovení nicotnosti, in eventum zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2019 č.j. 840607/19/2001-80541-111631 (dále též „napadené rozhodnutí“ nebo „exekuční příkaz“). Napadeným rozhodnutím žalovaný vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu a proti žalobkyni nařídil daňovou exekuci k vymožení nedoplatku ve výši 434 825,- Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 24. 10. 2019 ve výši 20 586,- Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 9 108,- Kč, jakož i úroku z prodlení z částky 434 519,- Kč od 25. 10. 2019 do zaplacení dle roční výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně nezaplatila ke dni 24. 10. 2019 správci daně podle vykonatelného výkazu nedoplatků daň z příjmů fyzických osob podávajících přiznání (dále též „DPFO“). 2. Žalobkyně v žalobě v rámci shrnutí věci nejprve uvedla, že v návaznosti na doručení vyrozumění o výši nedoplatku ze dne 7. 10. 2019 č.j. 865077/19/2001-80541-111631 (dále jen „vyrozumění o nedoplatku“), ve kterém byla žalovaným upozorněna na nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob, podala dne 10. 10. 2019 dvě žádosti o posečkání ve smyslu § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), kdy žádala o změnu splatnosti záloh na daň z příjmů fyzických osob, změnu splatnosti daně z příjmů fyzických osob a částečné zrušení povinnosti platit zálohy na daň z příjmů fyzických osob (dále jen „žádosti o posečkání“). Následně bylo žalobkyni dne 31. 10. 2019 doručeno napadené rozhodnutí, proti kterému uplatnila v souladu s § 159 odst. 1 daňového řádu námitku. Dne 6. 11. 2019 bylo k rukám právního zástupce žalobkyně doručeno rozhodnutí žalovaného o zastavení daňové exekuce ze dne 6. 11. 2019 č.j. 8452730/19/2001-80541-111631, kterým byla zastavena daňová exekuce zahájená na základě napadeného rozhodnutí, a to v celém jejím rozsahu (dále jen „rozhodnutí o zastavení exekuce“). Až dne 6. 11. 2019 bylo žalovaným rozhodnuto o žádostech o posečkání, a to tak, že žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 11. 2019 č.j. 8452730/19/2001-51522-110993 žádost žalobkyně o povolení splátek ve smyslu § 156 odst. 1 daňového řádu zamítnul a rozhodnutím ze dne 6. 11. 019 č.j. 8208821/19/2001-51522-110993 v souladu s § 174 odst. 5 daňového řádu částečně vyhověl žádosti o stanovení povinnosti platit zálohy na daň jinak. Žalobkyně dále dne 5. 12. 2019 doplnila podané námitky, kdy uvedla skutečnosti nasvědčující nezákonnosti exekučního příkazu a po žalovaném se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Dne 12. 2019 podala žalobkyně rovněž podnět k vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný ke dni podání žaloby nerozhodnul o zrušení, potažmo o nicotnosti napadeného rozhodnutí. S ohledem na skutečnost, že předchozí vyřízení námitky proti úkonu správce daně není zákonnou podmínkou pro možnost podání správní žaloby podle § 65 s.ř.s. a ke zrušení napadeného rozhodnutí ze strany správce daně nedošlo, nezbývá žalobkyni než se domáhat ochrany svých veřejných subjektivních práv soudní cestou. 3. Žalobkyně dále uvedla, že vydáním napadeného rozhodnutí byla zkrácena na svých právech, neboť v přímém důsledku jeho vydání musela pro účely obrany své osoby před nezákonným, resp. nicotným napadeným rozhodnutím vynaložit nemalé finanční prostředky na úzce specializované právní zastoupení. Stejně tak bylo zasaženo do dobrého jména a dobré pověsti žalobkyně jakožto seriózní a solventní podnikatelky, která řádně a včas plní veškeré své povinnosti včetně povinností daňového charakteru. Žalobkyně je notářkou a dobrá pověst a dobré jméno je základním předpokladem úspěchu v daném oboru podnikatelské činnosti. 4. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítla nezákonnost, resp. nicotnost napadeného rozhodnutí z důvodu předčasnosti jeho vydání. Uvedla, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí, aniž by jakkoli rozhodl o žádostech o posečkání, kdy podle § 181 odst. 1 daňového řádu platí, že správce daně může odložit daňovou exekuci na návrh dlužníka nebo z moci úřední, šetří-li se podmínky pro posečkání úhrady nedoplatku. Žalovaný je zároveň povinen respektovat principy vyjádřené v § 5 odst. 3, § 7 odst. 2 a § 6 odst. 3 daňového řádu. Tím, že žalovaný nerozhodl o žádostech o posečkání a bezprostředně přistoupil k vydání napadeného rozhodnutí a související daňové exekuci, neumožnil žalobkyni efektivní výkon jejího práva domáhat se posečkání daně a porušil zásadu přiměřenosti, stejně jako zásadu hospodárnosti daňového řízení, neboť žalobkyni tímto postupem vznikly další související nadbytečné a nedůvodné náklady. Žalobkyně byla nepochybně kontaktní a se žalovaným prostřednictvím svého zástupce aktivně spolupracovala. Nastalou situaci šlo proto bezpochyby řešit i jiným, pro žalobkyni méně omezujícím a přijatelnějším způsobem, než je vydání exekučního příkazu. Povinnost žalovaného vydat napadené rozhodnutí případně až po rozhodnutí o žádostech o posečkání vyplývá rovněž z metodického pokynu vydaného Generálním finančním ředitelstvím ze dne 16. 12. 2016 č.j. 0628/16/7700-30132-202757, kterým se stanoví lhůty pro práci s nedoplatky. Zmíněný pokyn v čl. III. uvádí, že: „u daňových povinností, které jsou předmětem žádosti o posečkání (§ 156 a násl. DŘ) nebo žádosti o prominutí (§ 256 a násl. DŘ) se lhůta pro předávání nedoplatku vymáhacím útvarům staví ode dne podání žádosti do dne doručení rozhodnutí o této žádosti.“ Žalovaný tedy nebyl oprávněn vymáhat nedoplatek před doručením rozhodnutí o žádostech o posečkání. 5. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítla nezákonnost, resp. nicotnost napadeného rozhodnutí z důvodu neexistence daňového dluhu. Uvedla, že dle odůvodnění rozhodnutí o zastavení exekuce došlo k zastavení exekuce z důvodu, že žalobkyně nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob ve výši 289 646,- Kč, pro který se daňová exekuce vedla a pro jehož úhradu byla vydáním napadeným rozhodnutí zahájena, dne 29. 10. 2019 uhradila. Na tomto místě upozornila na skutečnost, že napadené rozhodnutí jí bylo doručeno až dne 31. 10. 2019, přičemž je opatřeno datem 30. 10. 2019. Je proto zjevné, že napadené rozhodnutí bylo žalovaným vyhotoveno a žalobkyni doručeno až poté, co z její strany došlo k úplné úhradě tvrzeného daňového dluhu. V době vydání napadeného rozhodnutí tedy neexistoval jakýkoli splatný, a tudíž vymahatelný daňový dluh žalobkyně. Mezi povinné náležitosti exekučního příkazu patří podle § 178 odst. 2 písm. d) daňového řádu i odkaz na exekuční titul, kterým je dle § 176 odst. 1 písm. a) daňového řádu výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní. V případě napadeného rozhodnutí byl exekučním titulem vykonatelný výkaz nedoplatků č.j. 8407271/19/2001-80541-111631, který byl sestaven dne 24. 10. 2019 (dále též „exekuční titul“ nebo „výkaz nedoplatků ke dni 24. 10. 2019“). 6. Při daňové exekuci se ve smyslu § 177 odst. 1 daňového řádu postupuje, není-li stanoveno jinak, podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „občanský soudní řád“ nebo „o.s.ř.“), který ve svém § 251 odst. 1 vymezuje základní předpoklad výkonu rozhodnutí, kterým je absence dobrovolného splnění povinnosti uložené exekučním titulem ze strany dlužníka. Dalším logickým předpokladem nařízení daňové exekuce je existence daňového dluhu – nedoplatku. Existence exekuované povinnosti je základním předpokladem pro nařízení a zahájení jakéhokoli exekučního řízení. Bez existence vymáhané povinnosti ztrácí exekuční řízení smysl, kterým je zabezpečení splnění vymáhané povinnosti. 7. Základním smyslem a cílem správy daní je podle § 1 odst. 2 daňového řádu správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Exekuční řízení bylo proti žalobkyni vedeno pro vymožení daňového nedoplatku pro daň z příjmů fyzických osob a jejího příslušenství. V rozhodnutí o zastavení exekuce žalovaný konstatoval, že žalobkyně ke dni 4. 11. 2019 nedluží na žádném daňovém příjmu. Dne 11. 11. 2019 žalovaný žalobkyni sdělil, že ke dni 11. 11. 2019 je na dani z příjmů fyzických osob u žalobkyně evidován přeplatek ve výši 44 496,- Kč. Z těchto skutečností je zřejmé, že daňová exekuce byla vydáním napadeného rozhodnutí zahájena až po úhradě exekuovaného nedoplatku ze strany žalobkyně, a směřovala tedy k vymožení již neexistující daňové povinn