69 Co 337/2015 — Nejvyšší správní soud

17 A 25/2020- 36 - text 7 17 A 25/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: ████████████, IČ: ████████, se sídlem ██████████████████████████ zastoupený Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem Špitálka 539/23e, 602 00 Brno Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2020, č. j. 66378/2019-MZE-11121, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byly podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „fond“) ze dne 27. 11. 2019, č. j. SZIF/2019/0674603, sp. zn. 19/546/EPU/1/0058323 (dále jen „oznámení“). Oznámením byl podle § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), žalobce vyrozuměn o neprovedení aktualizace evidence půdy podle § 3g odst. 4 zákona o zemědělství, neboť fond měl za to, že k předmětnému pozemku ██████████████████████████████████████ (dále jen „předmětný pozemek“), existoval právní důvod užívání ve prospěch Zemědělského družstva vlastníků NÝROV (zkráceně ZDV NÝROV), IČ: 48908754, sídlem č.p. 87, 679 72 Nýrov (dále jen „dotčený uživatel“), kterým byla nájemní smlouva č. 68-93-N ze dne 30. 11. 1993 (dále jen „nájemní smlouva 68-93-N“), která byla podle svého článku II. automaticky obnovovaná každých sedm let. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že usnesením o udělení příklepu ze dne 22. 3. 2018, č.j. 067 EX 17701/2015-81, na spoluvlastnický podíl předmětného pozemku o velikosti 1/6 (dále jen „usnesení o příklepu“) nedošlo k zániku nájemního práva dotčeného uživatele podle nájemní smlouvy 68-93-N, neboť předmětem příklepu nebyl předmětný pozemek jako celek, ale jen ideální spoluvlastnický podíl. Žalovaný vycházel ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 69 Co 337/2015 (dále jen „rozsudek Krajského soudu v Ostravě“), podle kterého nájem k věci nezanikne v případě prodeje ideálního spoluvlastnického podílu předmětné věci formou příklepu, a to navzdory neuvedení takového nájemního práva v dražební vyhlášce ve smyslu § 336l odst. 5 písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). II. Obsah žaloby 3. Žalobce tvrdil, že nebyly náležitě posouzeny skutečnosti vyplývající z usnesení o příklepu. Podle § 336b odst. 2 písm. g) o.s.ř. uvede soud v dražební vyhlášce mimo jiné nájemní a pachtovní práva, která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou, přičemž podle § 336b odst. 3 písm. b) o.s.ř. soud vyzve každou osobu, která má k nemovité věci nájemní a pachtovní právo, aby jej oznámila a doložila, jinak takové právo zanikne příklepem nebo v případě zemědělského pachtu koncem pachtovního roku. V dražební vyhlášce nebyla nájemní ani pachtovní práva ve prospěch dotčeného uživatele uvedena, a k jejich zániku tedy muselo dojít ex lege. 4. Žalobce tvrdil, že nájemní/pachtovní právo dotčeného uživatele zaniklo v souladu s § 336l odst. 5 písm. a) o.s.ř., a to bez ohledu na to, že předmětem dražby byl ideální spoluvlastnický podíl předmětného pozemku, nikoli předmětný pozemek jako celek, neboť zákon mezi nimi nijak nerozlišuje a pro obě situace by mělo platit totéž. Žalobce tvrdil, že na základě zániku nájemního/pachtovního práva dotčeného uživatele a dohody spoluvlastníků ze dne 25. 9. 2019 byl právě žalobce oprávněn užívat předmětný pozemek. Fond i žalovaný měli pochybit tím, že dospěli k závěru o platnosti a účinnosti nájemní smlouvy 68-93-N, pročež neprovedli změnu evidovaných údajů k předmětnému pozemku. 5. Vhodnost použití závěrů rozsudku Krajského soudu v Ostravě žalobce rozporoval, neboť se nejedná o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. V této souvislosti žalobce považoval za zásadní, aby soud zodpověděl otázku, zda v případě, kdy je předmětem dražby spoluvlastnický podíl na pozemku (kdy celý pozemek je předmětem pachtu, případně nájmu), a v dražební vyhlášce nejsou uvedena nájemní a ani pachtovní práva ve prospěch třetí osoby, a ani nejsou po zahájení dražby oznámena, dochází udělením příklepu k zániku těchto nájemních či pachtovních práv k pozemku jako celku. Pokud by tomu tak nebylo, požadoval žalobce, aby soud posoudil, zda má na zánik nájemních a pachtovních práv příklepem vliv velikost ideálního podílu k pozemku. Žalovaný se těmito otázkami měl zabývat, avšak neučinil tak, což podle žalobce zakládá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 6. Žalobce dále obecně tvrdil, že se žalovaný nedostatečným způsobem vypořádal s jeho námitkami, jejichž obsah byl totožný s žalobními námitkami. Tímto mělo dojít k vydání nesprávného, nezákonného a nepřezkoumatelného rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. Žalovaný uvedl, že při prověřování existence právních důvodů užívání zemědělské půdy jsou správní orgány vázány rozsahem uvedeným v § 3g odst. 2 zákona o zemědělství, který odkazuje na § 141 odst. 4 správního řádu, podle kterého vychází správní orgán zejména z důkazů, které byly účastníky navrženy. V souladu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, zakotvenou v čl. 2 odst. 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 1 As 401/2017) je posouzení oprávnění podnikatele užívat půdu pouze deklaratorní povahy, kdy je zkoumáno naplnění znaků požadovaných pro provedení změny v evidenci půdy. Žalovaný upozornil, že závazné řešení závazkových vztahů náleží do pravomoci nalézacího soudu v občanskoprávním řízení, jehož rozhodnutí je následně závazné pro Fond i žalovaného. 9. Žalovaný odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2012, č.j. 9 Ca 92/2009, podle kterého není oprávněn vést dokazování a sám hodnotit, komu svědčí právní titul užívání, nýbrž má pouze vycházet z průkazných a platných právních titulů, které zakotvují užívací právo k půdě. Je na žadateli, aby osvědčil své užívací právo k pozemkům, přičemž žalovaný má rozhodnout o tom, který z předložených dokladů prokazuje nejaktuálnější právní titul užívání. Na základě těchto skutečností žalovaný dospěl k závěru, že řádným uživatelem předmětného pozemku je dotčený uživatel, a to na základě nájemní smlouvy 68-93-N. Z doložených podkladů nevyplývá, že by spoluvlastníci pozemku tuto nájemní smlouvu vypověděli a řádně ukončili. 10. Pokud žalobce odmítl možnost užití závěrů rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pak však sám nenabídl ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu či Nejvyššího správního soudu k dané problematice a správnost závěrů rozsudku Krajského soudu v Ostravě nijak nevyvrací. Určujícím pro posouzení věci byla skutečnost, že předmětem dražby byl ideální podíl předmětného pozemku o velikosti 1/6, ohledně něhož nebyla (a ani nemohla být) uzavřena nájemní/pachtovní smlouva, neboť ideální spoluvlastnický podíl nebyl způsobilým předmětem takové smlouvy. Ze stejného důvodu nebylo možné do dražební vyhlášky tato práva uvést, a tudíž nemohla s příklepem zaniknout podle § 336l odst. 5 písm. a) o.s.ř. IV. Replika žalobce 11. V replice žalobce pouze zopakoval svou argumentaci uvedenou v námitkách a žalobě. V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 13. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se k výzvě podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nevyjádřil. 14. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 3g odst. 1 písm. b) zákona o zemědělství je uživatel povinen Fondu na jím vydaném formuláři ohlásit skutečnost, že došlo ke změně uživatele dílu půdního bloku. - Podle § 3g odst. 2 zákona o zemědělství zjistí-li Fond, že ohlášení změny podle odstavce 1 je v rozporu s údaji vedenými v evidenci půdy nebo jiným ohlášením změny, vyzve uživatele, který učinil ohlášení změny, popřípadě uživatele dotčeného tímto ohlášením k předložení písemné dohody odstraňující vzájemný rozpor nebo k předložení dokladu prokazujícího právní důvod užívání zemědělské půdy, která se stala předmětem rozporu, a to ve lhůtě stanovené Fondem, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy. Zjistí-li Fond, že ohlášení změny je nep