7 As 8/2021 — Nejvyšší správní soud

18 A 85/2021- 45 - text 12 18 A 85/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., soudní exekutor sídlem Evropská 663/132, Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2021, č. j. MSP-242/2020-ODKA-SEU/14 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný udělil žalobci výtku podle § 7a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále jen „exekuční řád“). Žalobci byla uložena výtka za to, že po obdržení návrhu oprávněného na zastavení exekuce zcela nadbytečně vyzval povinného, aby se k návrhu vyjádřil, čímž se měl dopustit průtahů při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce, a porušil tak § 55 odst. 4 exekučního řádu ve spojení s § 52 odst. 1 a 2 exekučního řádu, § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a dále povinnosti stanovené v § 46 odst. 1 exekučního řádu a čl. 5 odst. 1 Pravidel profesní etiky a soutěže soudních exekutorů. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že dne 3. 4. 2020 obdržel žalobce, jakožto soudní exekutor, podání oprávněného z exekuce, v němž podal návrh na zastavení exekuce. Žalobce podání posoudil jako návrh na zastavení a zároveň odklad exekuce a postoupil ho exekučnímu soudu. Přípisem exekučního soudu ze dne 16. 4. 2020 bylo žalobci sděleno, že se jedná o návrh na zastavení exekuce podaný oprávněným, a proto měl žalobce postupovat podle § 55 odst. 4 exekučního řádu ve spojení s § 55 odst. 1 a 2 exekučního řádu. Usnesením ze dne 8. 4. 2020 žalobce vyzval povinného, aby se vyjádřil k návrhu oprávněného na zastavení exekuce. Žalobce povinného současně poučil, že pokud se k předmětnému návrhu na zastavení exekuce nevyjádří do 30 dnů ode dne, kdy mu byl předmětný návrh na zastavení exekuce doručen, bude návrhu na zastavení exekuce vyhověno. Povinný se k návrhu na zastavení exekuce ve stanovené lhůtě nevyjádřil, přesto žalobce návrhu na zastavení exekuce ani částečně nevyhověl a dne 4. 6. 2020 jej předložil exekučnímu soudu. Usnesením exekučního soudu byla exekuce dne 14. 8. 2020 částečně zastavena. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 9. 2020. Exekuce tak pokračovala pouze pro vymožení nákladů exekuce. 3. Žalovaný odkázal na právní úpravu, kterou v dané věci aplikoval, a to § 55 odst. 4 exekučního řádu a § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dále žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1757/2009, dle nějž je soud návrhem oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí vázán ve všech jeho částech. Soud musí takovému návrhu vyhovět. 4. Žalovaný proto dospěl k závěru, že obdrží-li soudní exekutor návrh oprávněného na zastavení exekuce, je zcela nadbytečné vyzývat povinného, aby se k návrhu vyjádřil, neboť jeho vyjádření nemůže jakkoli zvrátit zastavení (byť částečně) exekuce, které navrhl oprávněný. Dle žalovaného žalobce pochybil, když po obdržení uvedeného návrhu oprávněného exekuci částečně nezastavil, čímž se dopustil průtahů při rozhodování o návrhu oprávněného na zastavení exekuce. Uvedené nedostatky v exekuční činnosti byly žalobci dle § 7a exekučního řádu vytknuty. III. Žaloba 5. Žalobce v podané žalobě namítal, že postupoval zcela v souladu s právními předpisy, žádných průtahů se v exekuci nedopustil a dodržel všechny předepsané lhůty. Výklad žalovaného, jak by měl postupovat při obdržení návrhu na zastavení exekuce, je dle žalobce nesprávný. Dle žalobce se podle § 52 odst. 1 exekučního řádu přiměřeně použije úprava obsažená v občanském soudním řádu. Jinak řečeno, úprava obsažená v exekučním řádu vylučuje použití úpravy obsažené v občanském soudním řádu. Žalobce dále uvedl, že univerzálním ustanovením, ve kterém jsou upraveny důvody zastavení výkonu rozhodnutí, které se vztahují i na exekuci, je § 268 o. s. ř. Postup, který stanoví proces vedoucí k rozhodnutí o návrhu účastníka, který se domáhá zastavení exekuce, je podle žalobce upraven přímo v exekučním řádu v § 55. 6. Žalobce dále odkázal na § 55 odst. 3 exekučního řádu, dle nějž podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí. Podle žalobce je lhostejno, který z účastníků návrh na zastavení exekuce podá. Exekuční řád zde stanoví přesný postup pro soudního exekutora, tedy vyzvat účastníky řízení, a to i v případě, že by návrh na zastavení podal oprávněný. Podle názoru žalobce by v opačném případě odňal povinnému ústavně zaručené právo se k návrhu vyjádřit a tím třeba vyčíslit náklady řízení, na které má nárok, neboť zastavení exekuce je spjato i s povinností rozhodnout o nákladech účastníků řízení. Zároveň by tak oprávnění mohli docílit zastavení exekuce bez povinnosti platit náklady exekuce a náklady povinného v exekuci (pokud by byla exekuce zahájena např. na základě neplatného exekučního titulu), nebo by oprávnění s povinnými obcházeli povinnost uhradit náklady exekuce (stejně jako se v této exekuci pokusil oprávněný s povinným) a snadno by docílili zastavení exekuce v situaci, kdy jim povinný přímo uhradil vymáhané plnění, aniž by byly uhrazeny náklady exekuce. Žalobce uvedl, že jeho postup byl potvrzen i exekučním soudem, který exekuci nechal pokračovat pro náklady exekuce. Žalobce dále uvedl, že se ustanovení § 55 odst. 4 exekučního řádu v projednávané věci nepoužije, neboť procesně dopadá na situaci, kdy se rozhodne soudní exekutor sám exekuci zastavit a vyzve k souhlasu se zastavením exekuce oprávněného, neboť k tomuto zastavení je potřeba souhlasu oprávněného. Stejný názor dle žalobce zastává i komentářová literatura. 7. Žalobce dále namítal, že oprávněný podal totožnou stížnost na postup žalobce jak k žalovanému, tak k dalšímu dohledovému orgánu, a to k Exekutorské komoře ČR. Exekutorská komora ČR prošetřila postup žalobce v exekuci, přičemž ve výsledku šetření ze dne 10. 9. 2020, zn. EK/314/20-as shledala postup žalobce jako správný a stížnost oprávněného vyhodnotila jako nedůvodnou. Žalobce kromě toho odkázal na rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 15 Kse 6/2010 - 54, z nějž vyplývá, že soudního exekutora nelze činit kárně ani jinak sankčně odpovědným za odůvodněný právní názor, obzvláště za situace, má-li jeho názor oporu v relevantní judikatuře civilních soudů ba dokonce dohledového orgánu. 8. Žalobce v poslední řadě namítal, že mu byla uložena výtka až po uplynutí přiměřené lhůty. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 7 As 8/2021 - 56, dle žalobce vyplývá povinnost dohledového orgánu (žalovaného) uložit případný trest (výtku) v přiměřené lhůtě ode dne, kdy se o protiprávním skutku dozvěděl. Pokud by dohledový orgán uložil výtku po uplynutí přiměřené lhůty, tak by tím porušil základní zásady činnosti správních orgánů, a tudíž by výtku uložil nezákonně. 9. Žalovaný dne 20. 5. 2020 požádal žalobce o vyjádření ke stížnosti oprávněného a požádal ho o předložení exekučního spisu. Dle názoru žalobce byl žalovaný již od dne 8. 6. 2020, kdy mu doručil exekuční spis, seznámen s postupem žalobce, tedy že návrh na zastavení exekuce podaný oprávněným postoupil povinnému k vyjádření a exekuci nezastavil. To, že byl žalovaný obeznámen s postupem žalobce, vyplývá i z žádosti žalovaného ze dne 20. 8. 2020, kterou se žalovaný dotazoval i na rozhodnutí žalobce o nákladech exekuce po rozhodnutí exekučního soudu. Dle žalobce mohl žalovaný závěr o jemu vytýkaném pochybení (vyzvání povinného k vyjádření se k návrhu oprávněného na zastavení exekuce, namísto zastavení exekuce) učinit jednoduše pouhým nahlédnutím do exekučního spisu. Žalobce dodal, že žalovanému poskytl dostatečnou součinnost. Přesto celý postup žalovaného trval více než rok a 3 měsíce, tedy zcela nepřiměřeně dlouhou dobu. 10. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 1. 11. 2021 uvedl, že v jiném vyrozumění o výsledku šetření žalovaného ze dne 25. 10. 2021, č. j. MSP-458/2020-ODKASEU/10, kde se žalovaný zabýval obdobnou věcí, neshledal žalovaný pochybení v postupu žalobce, když návrh oprávněného postoupil k vyjádření povinnému dle § 55 odst. 3 exekučního řádu a exekuci rovnou nezastavil. Dle žalobce ani právní názor v rámci dohledového orgánu (žalovaného) není konstantní a jednoznačný. 11. Žalobce proto navrhnul zrušení napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v důsledku toho, že žalobce vyzval povinného k vyjádření se k návrhu oprávn