1 Afs 334/2017 — Nejvyšší správní soud

18 Af 12/2021- 46 - text 13 pokračování 18Af 12/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobce: Kuřata Siman s.r.o., IČO 02357615 sídlem Husinecká 903/10, Praha 3 zastoupený daňovým poradcem Ing. Tomášem Goláňem sídlem Jiráskova 1284, Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2021, č. j. 18707/21/5300-21442-712715 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2021, č. j. 18707/21/5300-21442-712715, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Ing. Tomáše Goláně, daňového poradce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro rozhodná období (dále jen „ZDPH“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“). Jednalo se o rozhodnutí ze dne 8. 1. 2020, č. j. 14245/20/2003-52524-105502, kterým byla za zdaňovací období leden 2018 vyměřena žalobci daň ve výši 2 178 530 Kč (dále jen „platební výměr leden 2018“), a rozhodnutí ze dne 8. 1. 2020, č. j. 30602/20/2003-52524-105502, kterým byla za zdaňovací období únor 2018 vyměřena žalobci daň ve výši 2 172 978 Kč (dále jen „platební výměr únor 2018“). II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul závěry správce daně. Uvedl, že dne 12. 7. 2018 byla po provedeném postupu k odstranění pochybností u žalobce zahájena daňová kontrola daně z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období. Na základě ní dospěl správce daně k závěru, že žalobce v případě zdanitelných plnění spočívajících v nákupu kuřecího masa neprokázal, že tato mu byla poskytnuta dodavatelem deklarovaným na předložených daňových dokladech, konkrétně společností NEVADA GROUP a. s. (dále jen „Nevada“). Proto správce daně neuznal žalobci jím uplatňovaný nárok na odpočet DPH z těchto zdanitelných plnění. 3. Žalovaný uvedl, že žalobce na základě výzvy k odstranění pochybností předložil správci daně daňové doklady k předmětným zdanitelným plněním, čímž unesl své primární důkazní břemeno. Z doložených výpisů z bankovního účtu žalobce ovšem vyplynulo, že platby za předmětné zboží byly provedeny bankovním převodem na bankovní účet společnosti URSA ADVECTUS s. r. o. (dále jen „Ursa“). Společnost Nevada podala pouze kontrolní hlášení, nikoliv daňová přiznání. Správce daně dále zjistil, že společnost Nevada sídlí na virtuální adrese, od svého vzniku nezveřejňovala v obchodním rejstříku účetní závěrky a za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2018 nepodala daňové přiznání. Z výslechu statutární ředitelky společnosti paní Z. P. (dříve G.) vyplynulo, že společnost Nevada v předmětném období nevyvíjela žádnou činnost, což platí i v současnosti. K žalobcem předloženým daňovým dokladům sdělila, že je vidí poprvé a že je nevystavila, přičemž podpis na nich patří panu G., jejímu bývalému manželovi; razítko, stejně jako bankovní účet nepatří společnosti Nevada. Paní P. dále uvedla, že pana G. nikdy nezplnomocnila k tomu, aby jednal za společnost Nevada, udělila mu pouze plnou moc k prodeji této společnosti a tuto plnou moc také správci daně předložila. 4. V rámci daňové kontroly jednatel žalobce, pan O. S. st., uvedl, že spolupráce se společností Nevada byla navázána přes pana R. G. Pan S. st. dále uvedl, že pro něj bylo podstatné ověřit si původ zboží, kdy zjistil, že zboží má pocházet od polské společnosti JANAS SPOLKA JAWNA (dále jen „Janas“). Pan G. měl přivést fakturu a disponoval všemi doklady firmy, kde bylo razítko Nevada. Dále také vycházel z toho, že ředitelkou společnosti byla paní G., tudíž předpokládal, že tam pan G. patří. 5. Žalovaný dále popsal, že pan G. ve své výpovědi uvedl, že byl prostředníkem v dodání kuřecího masa žalobci, který si u něj zboží objednal, on jej dodal a žalobce mu poté zaplatil. Zboží dodával on, daňové doklady vystavil také on a podpis na nich je jeho. Se společností Nevada má uzavřenou smlouvu o zápůjčce, kterou správci daně nezaslal. Ke svému oprávnění jednat za společnost Nevada sdělil, že byl k tomuto jednání zplnomocněn generální plnou mocí, kterou rovněž nezaslal. Hotovost si nechával, protože to bral jako splátku dluhu, a bezhotovostní platby chodily na bankovní účet jeho společnosti, tak aby ty peníze také zůstávaly jemu na splacení dluhu. Jeho výpověď byla vyhodnocena jako nevěrohodná. Na návrh žalobce byl dále proveden výslech jeho zaměstnanců, pana O. S. a ml. a pana M. St. Jejich výpovědi shledaly správní orgány jako nevěrohodné. Z mezinárodního dožádání pak vyplynulo, že s dodavatelem Janas jednal pan G., který s tímto dodavatelem jednal jak za společnost Nevada, tak společnost Ursa; platby polskému dodavateli měly jít z bankovního účtu společnosti Ursa. 6. Správce daně i žalovaný proto dospěli k závěru, že za situace, kdy sám deklarovaný dodavatel vyvrátil, že by žalobci poskytl předmětná zdanitelná plnění, a žalobci se nepodařilo nijak věrohodně prokázat, že by pan G. byl oprávněn jednat za společnost Nevada a tato skutečnost nevyplynula ani z jiných zjištění správce daně, byl deklarovaný dodavatel zpochybněn důvodně. Dle žalovaného předmětná zdanitelná plnění nebyla žalobci fakticky poskytována společností Nevada, nýbrž samotným panem G., nebo jeho společností Ursa. Dle žalovaného tak žalobce neprokázal oprávněnost nároku na odpočet daně podle § 72 a 73 ZDPH. 7. Žalovaný dodal, že si je vědom skutečnosti, že podmínka prokázání, že plnění uskutečnil dodavatel uvedený na dokladu, byla předložena k rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu (viz sp. zn. 1 Afs 334/2017), jenž v této věci položil předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“). Tyto doposud (pozn. soudu: v době vydání napadeného rozhodnutí) Soudním dvorem nebyly zodpovězeny. Žalovaný dále uvedl, že si je vědom usnesení SDEU ze dne 3. 9. 2020, ve spojených věcech C-610/19 a C-611/19 Vikingo Fővállalkozó Kft. a Crewprint Kft. v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága (dále jen „Vikingo“), argumentace tímto usnesením ovšem není relevantní. Podle žalovaného je třeba znát osobu dodavatele, aby mohlo být ověřeno nejenom to, že se jedná o osobu povinnou k dani, nýbrž i to, že se jedná o plátce a může si tak nárokovat odpočet daně. 8. S ohledem na uvedené žalovaný nepřisvědčil námitce, že bylo prokázáno, že pan R. G. byl zplnomocněným zástupcem společnosti Nevada. Sám žalobce ostatně v rámci zahájení daňové kontroly správci daně sdělil, že mu postačilo to, že pan G. disponoval doklady s razítkem společnosti Nevada a že měl stejné příjmení jako statutární ředitelka této společnosti, dále jeho oprávnění jednat za tuto společnost neprověřoval. Paní P. navíc zcela vyvrátila, že by společnost Nevada poskytla žalobci předmětná zdanitelná plnění. Žalovaný nesouhlasil s námitkou žalobce, že správce daně své závěry založil pouze na jedné svědecké výpovědi paní P. a zcela opomenul důkazy, které hovořily v žalobcův prospěch. Dle žalovaného vzal správce daně v potaz veškeré důkazní prostředky, které řádně vyhodnotil a své hodnocení řádně odůvodnil. 9. Dle žalovaného nelze přičítat jednání pana G. společnosti Nevada dle § 430 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), jak tvrdí žalobce. Obchod byl sjednán s panem G., který však za Nevadu nejednal, předmětné zboží bylo přepravováno společností Janas, se kterou opět jednal pouze pan G., a platby za předmětné zboží byly buď předány v hotovosti panu G., nebo převedeny na bankovní účet zcela jiné společnosti. Dle žalovaného tak nebylo zjištěno, že by do daného obchodního případu byla společnost Nevada jakkoliv zapojena. III. Žaloba 10. Žalobce v prvé řadě namítal, že žalovaný zjistil skutkový stav věci nedostatečně a neunesl své důkazní břemeno podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Žalobce uvedl, že podniká v oblasti zpracování masa a masných výrobků. Spolupráce se společností Nevada byla navázána tak, že se ozval jednateli žalobce telefonicky pan R. G., kde se představil jako zástupce společnosti Nevada a nabídl žalobci dodání zboží. Zboží mělo pocházet od polské společnosti Janas. Pan G. při předání zboží předložil fakturu a disponoval všemi doklady firmy, kde bylo razítko Nevada, včetně plné moci opravňující ho jednat za společnost Nevada. 11. Žalobce uvedl, že ve věci byli vyslechnuti čtyři svědci, přičemž vyjma statutární ředitelky paní P. ostatní svědci, R. G., O. S. ml. a M. St., potvrdili, že