4 Ads 44/2010 — Nejvyšší správní soud

19 A 42/2021- 29 - text 13 19 A 42/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X., narozený dne X. státní příslušnost Ukrajina zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2021, č. j. CPR-23767-4/ČJ-2021-930310-V240 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2021, č. j. CPR-23767-4/ČJ-2021-930310-V240, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2021, č. j. CPR-23767-4/ČJ-2021-930310-V240 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 25. 7. 2021, č. j. KRPA-190884-15/ČJ-2021-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba 18 měsíců, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byl v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoven od okamžiku, kdy uplyne stanovená doba k vycestování, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Prvostupňovým správním orgánem nebyl náležitě zjištěn skutečný stav věci, a to bez důvodných pochybností, neboť správní orgán nezjišťoval skutečnosti ve prospěch žalobce. Správní orgán nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem řešeného případu a byly šetřeny oprávněné zájmy osob, jichž se činnosti správního orgánu dotýkala, zde tedy především žalobce. Žalovaný aproboval vady rozhodnutí prvoinstančního orgánu, čímž zatížil své rozhodnutí stejnými vadami, jako správní orgán prvého stupně. 3. Žalobce namítal, že za krátký pobyt, který nemusel být neoprávněný, žalovaný nemohl přistoupit k vyhoštění v délce jednoho a půl roku, neboť má povolen pobyt v jiném členském státě EU. Dle názoru žalobce mělo být řízení překvalifikováno ve smyslu § 50a zákona o pobytu cizinců, neboť opakovanému použití tohoto institutu zákon nebrání. Žalobce dále namítá, že rozhodnutí je v rozporu s principem proporcionality a není v tomto směru odůvodněno. Rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, kdy správní orgány nedostatečně zjišťovaly skutečný stav věci. 4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“) akcentuje nutnost zohlednit pobytové oprávnění na území jiného členského státu EU (čl. 6). Dále žalobce namítal, že je nezbytné oprávněnost pobytu podle čl. 6 odst. 2 ve spojení s čl. 3 odst. 2 návratové směrnice vázat na dodržení všech podmínek stanovených v čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. 3. 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (dále jen „Schengenský hraniční kodex“). Upozornil na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 12. 12. 2019 ve věci C-380/18, E.P., dle něhož je ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e) Schengenského hraničního kodexu oprávněnost pobytu na území podmíněna dodržením mimo jiné požadavku, že daná osoba není považována za „hrozbu pro veřejný pořádek“. Žalobce namítá, že má-li cizinec povolen pobyt v jiném členském státě EU, pak je na prvním místě jeho návrat do tohoto státu, ledaže by zde byla dána výhrada veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti. V této souvislosti odkazuje na důvodovou zprávu k novele zákona o pobytu cizinců, provedené zákonem č. 427/2010 Sb., kterou byl transponován čl. 6 odst. 2 návratové směrnice 2008/115/ES. 5. Žalobce namítal, že je potřeba postupovat podle § 50a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, je-li cizinec držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem EU, a který na území České republiky (dále jen „ČR“) pobývá neoprávněně. Žalovaný měl při zvažování aplikace § 50a odst. 1 zákona o pobytu cizinců posoudit, zda chování žalobce představuje skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou hrozbu, kterou je dotčen některý ze základních zájmů společnosti, a zda tudíž mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2020, č. j. 5 Azs 432/2019-29. 6. Žalobce napadl i skutkovou podstatu, na základě které byl vyhoštěn, neboť má za to, že ani opakovaným nelegálním jednáním, kterého se dle svého názoru s ohledem na povolený pobyt na Slovensku nedopustil, nenaplnil pojem hrozby narušení veřejného pořádku. Namítal, že ke správnímu vyhoštění s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu může být přistoupeno pouze za situace, že se § 50a odst. 1 zákona o pobytu cizinců nepoužije, neboť je nutno aplikovat výhradu veřejného pořádku. Namítal, že jsou správní rozhodnutí nezákonná a nepřezkoumatelná, neboť jednání žalobce nebylo takové intenzity, aby byla aplikována výhrada veřejného pořádku, přičemž správní orgány takovou úvahu neprovedly a ve svém rozhodnutí neodůvodnily. 7. Žalobce také napadl nepřiměřenost napadeného rozhodnutí, pokud jde o uložené opatření a délku doby, na kterou mu byl zakázán vstup na území Evropské unie. Namítal, že se konzultační řízení v praxi neuplatňuje a žalobce nemá žádnou možnost do takového řízení zasáhnout, ani jej iniciovat. Uvedl, že je takové řízení zahajováno až poté, kdy je zahájeno řízení o zrušení povolení k pobytu na Slovensku. Doba, na kterou byl žalobci zakázán vstup na území Evropské unie, nebyla žalovaným přezkoumatelně zdůvodněna. 8. Žalobce konečně namítal, že správní orgán nedostatečně posoudil přiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud jde o zásah do soukromého života žalobce. Rozhodnutí žalovaného považuje za formalistické, kdy žalovaný neváže zákonné podmínky k situaci a nezohledňuje dostatečně specifika případu. Při posouzení přiměřenosti rozhodnutí měl žalovaný zohlednit pobytovou situaci žalobce na Slovensku. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady. Protiprávní jednání žalobce bylo náležitě zjištěno. Ve svém postupu neshledal žádné pochybení, domníval se, že postupoval v souladu se zákony, ostatními právními předpisy i mezinárodními smlouvami, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 11. Žalobce byl dne 24. 7. 2021 podroben pobytové kontrole. Kontrolou předloženého cestovního dokladu policie zjistila, že žalobce měl v pase vylepeno poslední neplatné výjezdní vízum s platností od 4. 6. 2021 do 12. 7. 2021. Žalobce byl poté zajištěn, neboť vzniklo podezření, že žalobce opakovaně porušuje právní předpisy. 12. Výjezdní příkaz byl žalobci vydán na základě vydaného rozhodnutí o povinnosti opustit území ze dne 4. 6. 2021, č. j. KRPA-143110-10/ČJ-2021-000022-50. Z odůvodnění rozhodnutí o povinnosti opustit území vyplývá, že žalobce dne 31. 5. 2021 podal žádost o povolení k pobytu na území Slovenska za účelem zaměstnání, na základě které byl žalobce oprávněn pobývat na území Slovenska. 13. Ze správního spisu dále vyplývá, že žalobce byl držitelem krátkodobého schengenského víza za účelem zaměstnání s platností od 18. 2. 2021 do 18. 5. 2021 s délkou pobytu 90 dní. 14. Žalobce uvedl, že je držitelem platného povolení k pobytu na území Slovenské republiky. Správní orgán I. stupně se tak dne 24. 7. 2021 obrátil na příslušné orgány Slovenské republiky s žádostí o sdělení informací, zda žalobce má legální pobyt na území Slovenské republiky. Tentýž den obdržel vyjádření zaslané Společným kontaktním pracovištěm Holíč – Hodonín, dle něhož byl žalobce bez pobytu na území Slovenské republiky. 15. Správní orgán I. stupně zahájil se žalobcem řízení ve věci správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona o pobytu cizinců. Žalobce při svém výslechu ze dne 25. 7