6 Azs 483/2004 — Nejvyšší správní soud

19 Az 12/2022- 22 - text 9 19 Az 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X., narozený dne X. státní příslušnost Ukrajina zastoupený zákonnou zástupkyní X. státní příslušnost Ukrajina oba místem pobytu v ČR X. zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Čižinským sídlem Ječná 548/7, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2019 č. j. OAM-31/ZA-P07-K02-R2-2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 4. 2022 k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2022, č. j. OAM-31/ZA-P09-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“), neboť zákonná zástupkyně žalobce vzala žádost o mezinárodní ochranu zpět. II. Žalobní body 2. Žalobce uvedl, že vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu a velkým dluhům za zdravotní péči dne 4. 1. 2016 požádal o udělení mezinárodní ochrany, měl za to, že mu měl být udělen humanitární azyl, popřípadě doplňková ochrana dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Během azylového řízení byl žalobci udělen trvalý pobyt na území České republiky. 3. Dne 25. 2. 2022 se matka žalobce (a jeho zákonná zástupkyně) dostavila na pohovor na pracoviště Ministerstva vnitra ČR do Kostelce nad Orlicí. Právní zástupce s ní nejel, neboť by to bylo finančně nákladné, věc navíc z hlediska objasňování skutkového stavu nebyla složitá, šlo především o právní posouzení. Dle dohody s právním zástupcem matka prohlásila, že pohovor může proběhnout bez přítomnosti právního zástupce. 4. Během tohoto pohovoru pracovnice Ministerstva vnitra, která pohovor vedla, mimo jiné činila na matku nátlak, aby vzala žádost o mezinárodní ochranu zpět (uváděla, že si prý musí vybrat mezi trvalým pobytem na straně jedné a azylem na straně druhé), ačkoli matka jasně řekla, že tuto žádost vzít zpět nechce, nechala matku žadatele podepsat jakousi listinu a nenechala matku žadatele pořídit si kopii listiny, kterou podepsala. 5. Následně bylo vydáno napadené rozhodnutí o zastavení azylového řízení, které tvrdí, že žalobce prostřednictvím své matky písemně vzal svou žádost o mezinárodní ochranu zpět. 6. Žalobce namítal, že projev vůle matky nebyl svobodný a byl vynucen zásadním porušením povinností ze strany pracovnice správního orgánu, kdy zejména předmětem pohovoru vůbec neměla být otázka zpětvzetí žádosti, jednání pracovnice žalovaného zásadně vybočilo z tohoto úkonu a došlo k vyhrožování a zneužití nepřítomnosti právního zástupce u pohovoru. 7. Žalobce dále namítal, že pro zpětvzetí azylové žádosti chyběl a nadále chybí souhlas opatrovnického soudu dle § 466 písm. j) a k) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“). 8. Konečně k zastavení azylového řízení došlo den po útoku ruských vojsk na Ukrajinu, vycestování na Ukrajinu tak není možné, občané Ukrajiny mají nárok na doplňkovou ochranu dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu; dle judikatury je soud povinen přihlédnout k situaci v zemi původu dle stavu ke dni svého rozhodnutí. 9. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný uvedl, že matka žalobce nepodepsala „jakousi“ listinu, jak tvrdí právní zástupce žalobce, ale vlastní rukou napsala žádost, kterou správnímu orgánu sdělila (bez právního zástupce za zády) svoji pravou vůli. Je zřejmé, že v průběhu letitého správního řízení tento právní zástupce matce žalobce poskytoval právní rady, které je možné považovat minimálně za „rady na hraně zákona“. Jen v posledním pohovoru matka správnímu orgánu sdělila, že „Po narození byl syn v inkubátoru a v té době ani on ani já jsme žádné zdravotní pojištění neměli, bylo nám doporučeno požádat o azyl, abychom získali zdravotní pojištění. V té době den jeho pobytu v nemocnici stál 27 tisíc korun a více.“ nebo „Můj advokát mi doporučil, abychom v tomto řízení setrvali, protože budeme mít nárok na nějakou humanitární pomoc.“ Žalovaný v žádném případě netvrdí, že by matka žalobce měla hradit plnou cenu za léčbu svého syna, nicméně zde bylo nezbytné se včas zapojit do systému veřejného zdravotního pojištění, které tyto výhody za přiměřenou cenu, v případě nezletilého žalobce i zdarma, poskytuje. Není však možné, aby právní zástupce žalobce nabádal jeho matku k obcházení této standardní cesty s cílem nezaplatit v rámci systému poskytování zdravotní péče ničeho a navíc čerpat humanitární pomoc. Žalovaný se domnívá, že v situaci, kdy již žalobci svědčí pobytové oprávnění, které ho do systému veřejného zdravotního systému zapojilo, již právní zástupce žalobce neposkytuje kvalifikovanou právní pomoc. IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 466 písm. j), k) zákona o zvláštních řízeních soudních: „V řízení soud rozhoduje zejména ve věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout, souhlasu s nakládáním se jměním nezletilého dítěte.“ 13. Podle § 898 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) platí, že „[k] právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty“. 14. Žalobce v žalobě namítal, že se zpětvzetím žádosti o mezinárodní ochranu nevyslovil souhlas opatrovnický soud, tento žalobní bod odůvodnil pouze odkazem na § 466 písm. j), k) zákona o zvláštních řízeních soudních, nijak skutkově nevymezil, z jakých důvodů by snad mělo jít o věc, na které se rodiče žalobce nemohli dohodnout, ani jakým způsobem se jednání matky dotýká nakládání se jměním nezletilého žalobce. Úkolem soudu není za žalobce (zastoupeného advokátem) domýšlet tyto důvody. Obecně tedy k této námitce soud uvádí, že v řízení o mezinárodní ochraně není dle praxe známé soudu vyžadován souhlas opatrovnického soudu ani s podáním žádosti o mezinárodní ochranu, ani s jejím zpětvzetím. Zástupce žalobce ostatně tento souhlas neobstaral ani při podání žaloby proti napadenému rozhodnutí. Tento postup lze aprobovat, když podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2021, č. j. 10 As 123/2021-41 k podání žaloby či jiného návrhu ve správním soudnictví nezletilým zastoupeným zákonným zástupcem není zpravidla třeba souhlasu opatrovnického soudu (§ 898 odst. 1 občanského zákoníku). Správní soud má v každém jednotlivém případě vyhodnotit, jak podstatně by dané řízení mohlo zasáhnout do práv či povinností nezletilého a zda konkrétní žaloba vyžaduje schválení opatrovnického soudu. Pro posouzení, zda je k nakládání s majetkem nezletilého zákonným zástupcem potřeba schválení opatrovnického soudu, je významným hlediskem způsobilost právního úkonu negativně zasáhnout do majetkové sféry nezletilého. Judikatura v této souvislosti vykládá povinnost přivolení opatrovnického soudu k podání žaloby velmi široce, nemusí tedy jít nutně jen o „ryze majetkové záležitosti“. Soud shledal, že v tomto soudním řízení žalobci nehrozí negativní zásah do jeho majetkové sféry (jako je povinnost hradit náklady řízení, neboť žalovaným je správní orgán), proto soud má za to, že v tomto případě nebyl ani k podání žaloby nutný souhlas opatrovnického soudu. 15. Podle § 25 písm. a) zákona o azylu: „Řízení se zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany vzal žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět.“ 16. Podle § 37 odst. 1 správního řádu: „Podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.“ 17. Podle § 37 odst. 5 správního řádu: „Podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.“ 18. Podle komentáře (Občanský soudní řád I, II, Nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání, 2009, s. 211 – 409, JUDr. Ljubomír, Drápal, JUDr. Jaroslav Bureš a kolektiv) procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro kt