2 As 24/2010 — Nejvyšší správní soud

8 A 14/2022- 8 - text 6 8 A 14/2022 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé v právní věci žalobce Mgr. Ing. J. B., advokát se sídlem X zastoupený Mgr. Filipem Maříkem, advokátem se sídlem Mikulášská 455, 326 00 Plzeň proti žalovanému 1. žalovanému 2. Obvodní soud pro Prahu 10 se sídlem 28. pluku 1533, 100 00 Praha 10 Vězeňská služba ČR se sídlem Soudní 1672, 140 00 Praha 4 o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 2. 2022 dovolává ochrany proti nezákonným zásahům žalovaných, které spatřuje v následujících skutečnostech. 2. Žalobce se jako advokát svého klienta účastnil dne 31. 1. 2022 soudního jednání u Obvodního soudu pro Prahu 10 vedeného ve věci sp. zn. 8 C 1/2021. Žalobce od samého počátku řízení neměl nasazený respirátor, přičemž byl samosoudkyní Mgr. A. L. vyzván, aby si respirátor nasadil. Žalobce toto odmítl s vysvětlením, že nemá povinnost nosit v jednací síni respirátor, a to s ohledem na výjimku stanovenou mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření“). Soudkyně následně sdělila žalobci, že pokud si respirátor nenasadí, musí opustit jednací síň, což žalobce s odkazem jím tvrzenou výjimku z nošení respirátoru odmítl. Soudkyně poté vydala opatření, že všichni v jednací síni musí mít respirátor, přičemž žalobce na toto soudkyni sdělil, že takovou pravomoc nemá. Soudkyně povolala do jednací síně justiční stráž a žalobce se podrobil výzvě justiční stráže a z jednací síně za asistence justiční stráže odešel. Následně se žalobce do jednací síně vrátil s nasazeným respirátorem jako veřejnost, která má povinnost nosit respirátor, nerozhodne-li předseda senátu jinak a takto v jednací síni strávil celou dobu řízení. 3. Žalobce uvádí, že jako advokát zastupující účastníka řízení má na základě mimořádného opatření právo nenosit v jednací síni respirátor, a to ve smyslu výjimky stanovené v čl. I odst. 2 písm. t) mimořádného opatření: „Zákaz podle bodu 1 se nevztahuje na: … t) soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení,…“. 4. Z konstrukce celého mimořádného opatření a jeho odůvodnění dle žalobce vyplývá, že osoby vyjmenované ve výjimce nemají povinnost k nošení roušky. Jen ze zbytkové klauzule „a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení“ vyplývá soudu oprávnění rozhodovat o tom, že i další, ve výjimce výslovně neuvedené osoby, nemusejí v jednací síni nosit respirátor. Z konstrukce všech výjimek uvedených v mimořádném opatření v čl. I odst. 2 vyplývá, že jsou zde uvedeny specifické osoby v každé výjimce tak, jak jsou uvedeni právní zástupci účastníků soudních řízení pod písm. t). Žalobce dovozuje, že kdyby byla výjimka postavena na tom, že soudu je dáno oprávnění rozhodovat o všech osobách v jednací síni, pak by logicky nebyly jmenovitě zmíněny některé z těchto osob výslovně ve výjimce a výjimka by byla konstruována podstatně jednodušeji. I odůvodnění výjimky ve smyslu možnosti sledovat tváře zúčastněných dle žalobce jednoznačně a logicky spěje k jedinému výkladu, a to že osoby výslovně vyjmenované ve výjimce nemají povinnosti nosit roušku. 5. Žalobce se vyjádřil i k otázce procesní legitimace jak své (aktivní), tak žalovaného (pasivní). Žalobce uvádí, že v případě rozhodování o nošení respirátoru v jednací síni není předseda senátu v pozici soudce rozhodujícího soudní spor. Nošení respirátoru je hygienickou záležitostí a nemá s účelem občanského soudního řízení ničeho společného. Takovéto rozhodování není rozhodování nezávislého soudce, ale jedná se o rozhodování v rámci výkonu státní správy na úseku hygieny, a to ve smyslu zmocnění právní normou, která nemá s výkonem soudní pravomoci a účelu občanského soudního řízení ničeho společného. S tímto odůvodněním pak žalobce navrhuje, aby městský soud rozhodnul, že a. požadavek/rozhodnutí samosoudkyně Mgr. A. L., aby žalobce měl při jednání nasazen respirátor, byl/o nezákonný/é; b. postup justiční stráže vůči žalobci a jeho vyvedení z jednací síně z důvodu, že si na základě výzvy samosoudkyně nenasadil respirátor, byl nezákonný; c. se zakazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 10 požadovat po žalobci, aby nosil respirátor v rámci soudního jednání, ve kterém žalobce vystupuje jako právní zástupce účastníka. 6. Městský soud podanou žalobu přezkoumal a dospěl k závěru, že je nutné ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nezhojitelnou vadu řízení spočívající v absenci pravomoci správních soudů k projednání dané věci. 7. Podle § 2 s. ř. s.: „Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem (...).“. 8. Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.: „Soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán").“ 9. Podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s.: „Soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu.“ 10. Podle § 117 odst. 1 o. s. ř.: „Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.“ 11. Podle § 54 o. s. ř.: „Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa, kde se jedná. Je-li vykázán účastník, může být jednáno dále v jeho nepřítomnosti.“ 12. Městský soud se neztotožnil s žalobcovou argumentací, že v dané věci disponuje aktivní žalobní legitimací, neboť žaloba směřuje proti opatření samosoudkyně učiněném v rámci ústního jednání. Správní soudy poskytují ochranu mimo jiné proti nezákonným zásahům správních orgánů, což je legislativní zkratka vymezená v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. – orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. 13. V nynější věci je sporné, zda žalobcem žalovaná jednání spadají pod veřejnou správu. 14. Vyčerpávající definice veřejné správy neexistuje, Nejvyšší správní soud nicméně ve své rozhodovací činnosti vychází z jejího doktrinálního vymezení jako správy veřejných záležitostí, která je projevem realizace výkonné moci ve státě, včetně specifického postavení tzv. veřejnoprávní samosprávné moci. Negativně ji lze vymezit jako souhrn státních činností, které nejsou zákonodárstvím, soudnictvím ani vládou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2010, č. j. 2 As 24/2010-53). 15. Mezi veřejnou správu řadí též státní správu soudů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008-138, č. 1718/2008 Sb. NSS), jejímž úkolem je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených (§ 118 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Státní správu soudů je třeba důsledně oddělovat od soudnictví, jelikož její výkon nesmí zasahovat do nezávislosti soudů (§ 118 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). 16. Žalobcem žalovaná jednání nepředstavují úkony, které by bylo možné podřadit pod státní správu soudů, jelikož jde o postupy v občanském soudním řízení, konkrétně postupy v rámci ústního jednání. Podle § 117 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu (resp. samosoudce) zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána. 17. Právě s odkazem na tuto normu městský soud nesouhlasí s názorem žalobce, že výkon soudnictví se zužuje de facto na pouhou rozhodovací činnost soudu v úzkém slova smyslu. Nepochybně k ní patří i další činnosti spadající do širšího okruhu pravomocí, jimiž je soud nadán ve vztahu k dosažení účelu a smyslu řízení. Lze do určité míry souhlasit, že žalovaná jednání a priori nesouvisí se samotnou rozhodovací činností, nicm