6 Afs 274/2020 — Nejvyšší správní soud

8 Af 37/2019- 74 - text 17 8 Af 37/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce TOLLMI INVEST a.s., se sídlem Wenzigova 1858/13, 120 00 Praha 2 zastoupeného Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem se sídlem Národní svobody 33/7, 397 01 Písek proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2019, č. j. 27177/19/5100-41457-712276 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2019, č. j. 27177/19/5100-41457-712276, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21.600,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný shledal nedůvodným odvolání žalobce podané proti platebnímu výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně – tj. pozdní podání daňového přiznání na daň z přidané hodnoty za měsíc září roku 2018 ve výši 486,- Kč. 2. Žalobou napadené rozhodnutí bylo v rámci přezkumného řízení zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 4. 2021, č.j. 15760/21/5100-41455-712932 a to z důvodu novelizace ust. § 250 odst. 3 daňového řádu s účinností od 1. 1. 2021, dle které se pokuta nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její výše částku menší než 1.000,- Kč. Žalobce k dotazu soudu sdělil, že se necítí být uspokojen ve smyslu ust. § 62 odst. 3 s.ř.s. 3. Žaloba byla usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2021, č.j. 8 Af 37/2019-37 odmítnuta jako nepřípustná z důvodu, že dle soudu směřovala pouze do odůvodnění rozhodnutí. 4. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2021, č.j. 2 Afs 136/2021-30, bylo usnesení městského soudu ze dne 25. 5. 2021 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a to z důvodu, že se soud měl zabývat věcí meritorně, jelikož pro odmítnutí věci, ani pro zastavení řízení nebyly splněné podmínky. 5. Městský soud v Praze se proto bude věcí zabývat meritorně. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného- 6. V první žalobní námitce žalobce poukazuje na skutečnost, že žádný právní předpis České republiky nestanoví náležitosti formátu a struktury (formulářového) elektronického daňového podání ve smyslu ustanovení § 101a odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“). Správce daně náležitosti formátu a struktury nezveřejnil a náležitosti formátu a struktury nejsou uvedeny ani v žalovaným zmiňovaném pokynu Generálního finančního ředitelství GFŘ-D-24, č. j. 156035/15/7100-40123-050030. Tam je uveden pouze odkaz na webovou stránku daňového portálu, na které byly odkazy na jiné webové stránky. Ačkoli byl pokyn D24 vydán 16. 12. 2015, na stránkách daňového portálu jsou opakovaně prováděny neautorizované změny. Mimo jiné tak stávající verze elektronického tiskopisu DPHDP3 ze dne 5. 12. 2018 není přiléhavá k podání daňového přiznání na daň z přidané hodnoty za září 2018, přičemž tehdy platnou verzi již dohledat nelze. Žalobce má za to, že popsaný postup finančních orgánů nemůže založit uložení právní povinnosti daňovým subjektům, viz podněty zmíněné v nálezu Ústavního soudu ČR č. 40/2017 Sb., ze dne 6. prosince 2016, sp. zn. Pl. ÚS 32/15, k zákonné konkretizaci údajů („předepsané údaje potřebné pro správu daně“), které je daňový subjekt povinen při formulářovém podání uvádět, včetně toho, zda má povinnost, pokud uvede svůj jednoznačný identifikační znak – IČO/DIČ, i tak deklarovat, že je právnickou osobou. 7. Druhou žalobní námitkou je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný ignoroval, že je to právě on, kdo prokazuje skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní (ustanovení § 92 odst. 5 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). V odůvodnění je sice uvedeno, že žalobce 25. 10. 2018 učinil podání, které ovšem dle tvrzení správních orgánů bylo vadné, žádné dokazování stran vad tohoto tvrzení ale nebylo prováděno, tedy žádná vada nebyla řádně prokázána. Žalobce připustil, že v odeslaném souboru (viz příloha) dle XSD schématu u „VetaP“ došlo k nesprávné volbě znaku „F“, tato skutečnost však dle jejího názoru není, z několika důvodů, porušením formátu či struktury podání. Především proto, že hodnota „F“ je jednou ze dvou (přípustných) hodnot. Není to tedy nějaká neznámá hodnota jako např. „Q“. Dále je třeba zohlednit, že ono „vadné“ podání lze ovšem bez nějakých obtíží přímo na stránce DAŇOVÉHO PORTÁLU zobrazit, jak žalobce doložil přílohou, a dostaneme perfektní podání s tím, že k výmazu ostatních identifikačních údajů na místech pro právnickou osobu došlo samovolně následným klikem na hodnotu F. Žalobce má za to, že žalovaný ve své podstatě nic nepřezkoumával. 8. Třetí žalobní námitkou je nezákonnost rozhodnutí. Podle žalobce je pokaždé nutno zkoumat, k jakému porušení povinnosti došlo, resp. zda uložení takové povinnosti je (společensky, právně) důvodné a zda je jednoznačně odvoditelná a odůvodnitelná vazba mezi příčinou (porušení povinnosti) a následkem (zde neúčinnost podání). Pokud správce daně zveřejní náležitosti formátu a struktury elektronického daňového podání a tím stanoví jisté podmínky, pak musí být připraven na přezkoumání závěrů, které spojuje s jejich nedodržením, jinou (na něm nezávislou) autoritou. Je to zprostředkovaně správce daně, který ponejprv určuje intenzitu porušení a případné dopady shledaného porušení do sféry daňového subjektu. Za stávajícího stavu jsou vady elektronického daňového podání „úředně“ členěny do tří skupin (viz daňový portál – protokol chyb). i) „Kritická chyba“. ii) „Propustná chyba závažná“ iii) „Propustná chyba“. Žalobce je toho závěru, že jeho chyba by mohla být klasifikována nejvýše jako „Propustná chyba závažná“, neboť – 1) správce daně obdržel podání z datové schránky žalobce, 2) za správné (a správcem daně předpokládané) zdaňovací období, 3) na správném (elektronickém) tiskopise, 4) na kterém byl žalobce jednoznačně identifikován svým DIČ. Pokud by podání přijímal člověk, nikoli stroj nastavený pro obdobný konfliktní stav na režim 1/0, nutně by shledanou kolizi posoudil jako zřejmý překlik (chybu psaní), která by ani nestála za zmínku. 9. Žalobce dále uvedl, že má za to, že z ustanovení § 101a odst. 3 ZDPH neplyne, že automaticky (ve smyslu nikým a ničím nepřezkoumatelně) bude za ex lege neúčinné shledáno, a to bez dalšího, každé elektronické podání, u kterého došlo k odchylce od správného/předpokládaného obsahu či hodnoty. Je opravdu Propustnou chybou závažnou, nevyplnění hlavní ekonomické činnosti? Žalobce se ptá: Kdo nebo co stanoví, co je ještě „Propustná chyba závažná“ a co již „Kritická chyba“? Příkladmo mezi kritické chyby, tedy chyby, při jejichž shledání správcem daně bude elektronická podání posouzeno jako neúčinné, patří třeba neuvedení e-mailové adresy, nebo nevyplnění jména oprávněné osoby, i když je taková skutečnost bez pochyb doložena jinak. Proto nedojde-li k přijetí bezvadného podání – má nastoupit správní tj. komplexní, lidské uvážení, zda závěr o neúčinnosti podání je důvodný či možná nikoli. Žalovaný v souzeném případě nic takového neučinil a schoval se za rozhodnutí nějakého přednastaveného automatu. Žalobce se proto ztotožňuje s náhledem Ústavního soudu, že každé rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. 10. Žalovaný s námitkami žalobce z níže uvedených důvodů nesouhlasil a dále uvedl, že skutkový stav a právní posouzení jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakožto i v celém předloženém spisovém materiálu. 11. Pokud se týká první námitky žalobce, žalovaný uvedl, že ust. § 101 odst. 3 ZDPH, tudíž správce daně výslovně zmocňují k tomu, aby zveřejnil formát a strukturu datové zprávy mimo jiné pro účely přiznání k dani z přidané hodnoty. V souladu s tímto zákonným zmocněním GFŘ stanovilo formát podání Pokynem GFŘ-D-24, který ve vztahu k struktuře odkazuje na XSD schémata http://adisepo.mfcr.cz/adistc/adis/idpr_pub/epo2_info/popis_struktury_seznam.faces. Obdobně byl formát a struktura před účinností Pokynu GFŘ-D-24 stanoven Pokynem D-349, který rovněž ve vztahu k struktuře podání odkazoval na XSD schémata zveřejněná na internetových stránkách. Otázkou, zda výše uvedený způsob stanovení a zveřejnění formátu a struktury podání Pokynem D-349 byl v souladu s ústavním pořádkem České republiky, se přitom nadepsaný soud již zabýval v rozsudku ze dne 19. 6. 2018, č. j. 5 A 20/2016 – 78, kde zcela jednoznačně konstatoval, že daný způsob stanovení struktury a formátu podání není v rozporu s Ústavou ani obecněji ústavním pořádkem České republiky (viz čl. III odst. 1 citovaného rozsudku). Závěry z daného rozsudku lze dle žalovaného analogicky aplikovat i na nyní posuzovaný případ. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016 je nepřiléhavý, neboť v něm byla řešena odlišná otázka, a to mimo jiné způsob stanovení předepsaných