6 As 235/2018 — Nejvyšší správní soud

9 A 128/2020- 29 - text 8 9A 128/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Mgr. M. K., bytem X zastoupen: Mgr. Jaroslavem Bártou, advokátem, se sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno proti žalovanému: Kancelář prezidenta republiky, se sídlem Hrad I. nádvoří 1, 119 08 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 18. 11. 2020, č. j.: KPR 4954/2015, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky (dále jen „žalovaný“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky (dále jen „Kancelář“) ze dne 5. 10. 2021, č. j. KPR 4954/2015, jímž byla podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) odložena žádost žalobce podaná dne 26. 7. 2015 o nahlédnutí do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě (dále jen „žádost“), a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a prvostupňového rozhodnutí vyplynulo, že žalobce podal žádost s odkazem na § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen „zákon o střetu zájmů“). Žádost byla rozhodnutím Kanceláře ze dne 31. 7. 2015 odmítnuta, neboť došla k závěru, že není příslušným evidenčním orgánem k vedení registru podle § 13 odst. 1 zákona o střetu zájmů, neboť není uvedena v taxativním výčtu evidenčních orgánů v § 14 odst. 1 zákona o střetu zájmů, a není ani tzv. jiným ústředním orgánem státní správy. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 8. 2015 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí o odvolání ze dne 5. 8. 2015 bylo na základě žaloby žalobce rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 A 102/2015-53 (dále též „rozsudek ve věci sp. zn. 3 A 102/2015“), zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. V rozsudku soud dospěl pomocí analogie k závěru, že Kancelář prezidenta republiky je ve smyslu zákona o střetu zájmů evidenčním orgánem. 3. Kancelář v návaznosti na to usnesením ze dne 6. 4. 2017, č. j. KPR 4954/2015, věc odložila a k 1. 9. 2017 věc postoupila Ministerstvu spravedlnosti. Žalobce podal dne 24. 5. 2017 ke zdejšímu soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného, která byla zamítnuta rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2017, č. j. 10 A 98/2017-36. 4. Odvolání žalobce proti výše uvedenému usnesení Kanceláře ze dne 6. 4. 2017, č. j. KPR 4954/2015 bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 12. 2017 zamítnuto. 5. Toto rozhodnutí žalovaného bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 9. 2020, č. j. 5 A 214/2017-33 zrušeno, neboť doručením odvoláním napadeného rozhodnutí do místa trvalého pobytu žalobce, a nikoliv do jeho datové schránky, byl porušen § 19 správního řádu. Věcnou podstatou žádosti o informace se soud nezabýval. 6. V návaznosti na to vydal žalovaný nové rozhodnutí o odvolání ze dne 29. 9. 2020, kterým rozhodnutí ze dne 6. 4. 2017 zrušil a věc vrátil k novému řízení a projednání. Kancelář vydala prvostupňové rozhodnutí, kterým žádost žalobce odložila. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto. II. Obsah žaloby 7. Žalobce v žalobě namítl, že Kancelář nerespektovala závazný právní názor vyjádřený v pravomocném rozsudku ve věci sp. zn. 3 A 102/2015. Odkaz Kanceláře na jiná soudní rozhodnutí považoval za nepřípadný, neboť žalobce nebyl účastníkem ani osobou zúčastněnou v těchto řízeních. Kancelář tak není těmito právními názory v jiných rozhodnutích vázána, a to na rozdíl od závazného právního názoru vyjádřeného v rozsudku ve věci sp. zn. 3 A 102/2015. Prvostupňové rozhodnutí Kanceláře proto podle žalobce trpí nezákonností. Vzhledem k tomu, že trpí nezákonností prvostupňové rozhodnutí, musí nezákonností trpět rovněž žalobou napadené rozhodnutí žalovaného o odvolání proti němu. 8. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i prvostupňového rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že při vydání prvostupňového rozhodnutí i napadeného rozhodnutí vycházela Kancelář ze znění § 14 odst. 1 zákona o střetu zájmů účinného v době podání žádosti. Ustanovení § 14 odst. 1 zákona o střetu zájmů v té době obsahoval taxativní výčet evidenčních orgánů, a protože Kancelář není ústředním orgánem státní správy, není evidenčním orgánem a nevztahuje se na ni povinnost evidenčních orgánů zřídit registr oznámení ve smyslu § 13 zákona o střetu zájmů. 10. Žalovaný poukázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 6. 2018, č. j. 10 A 91/2015-92 (dále též „rozsudek ve věci sp. zn. 10 A 91/2015), ve kterém soud dospěl k závěru, že Kancelář nelze považovat za ústřední správní úřad ani v materiálním smyslu. Byl si vědom právního názoru třetího senátu vyjádřeného v rozsudku sp. zn. 3 A 102/2015, podle kterého je třeba na základě § 14 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů per analogiam Kancelář považovat za evidenční orgán, nicméně se s těmito závěry neztotožnil. 11. Dále žalovaný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 As 235/2018-32 (dále též „rozsudek ve věci sp. zn. 6 As 235/2015“). V něm NSS kasační stížností napadený rozsudek ve věci sp. zn. 10 A 91/2015-92 sice zrušil, nikoli ale pro nesouhlas se závěry soudu o tom, že Kancelář není ústředním orgánem státní správy. Žalovaný odkázal zejména na body 20-26 tohoto rozsudku a řídil se při vydání žalobou napadeného rozhodnutí řídil právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeném v tomto rozhodnutí. 12. Doplnil, že s právním názorem rozsudku ve věci sp. zn. 3 A 102/2015 nesouhlasil a podal proti němu kasační stížnost, kterou však následně vzal zpět, protože v roce 2017 nabyla účinnosti novela zákona o střetu zájmů (zákon č. 14/2017 Sb., kterou byla přijata nová koncepce, a to centralizovaného vedení registru oznámení.) 13. Uvedl, že si je vědom, že každý rozsudek reaguje na určitý skutkový a právní stav a závěry z jednoho rozsudku nelze aplikovat na z právního a věcného hlediska odlišné záležitosti. Nicméně desátý senát Městského soudu v Praze a následně Nejvyšší správní soud ve výše uvedených rozhodnutích s příslušným odůvodněním rozhodly, že Kancelář není evidenčním orgánem a proto uvedenou povinnost nemá. Žalovaný se shodně s jejich právními závěry neztotožnil s rozsudkem třetího senátu, kterým argumentuje žalobce. 14. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem 15. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ustanovením § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení takový postup akceptovali. Soud o důkazech nerozhodoval, neboť je účastníci nenavrhovali. 16. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou uplatněných bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Mezi účastníky nebyl sporný skutkový stav, soud jej proto jen ověřil z obsahu spisového materiálu a přistoupil k vypořádání žalobních bodů. 18. Podstatou sporu je posouzení, zda byla Kancelář prezidenta republiky ke dni podání žádosti evidenčním orgánem ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o střetu zájmů a vztahovala se na ni povinnost vést registr oznámení podle § 13 zákona o střetu zájmů, a dále, zda žalovaný pochybil, pokud se řídil právním názorem vyjádřeným v pozdější judikatuře Nejvyššího správního soudu, která je v rozporu se závazným právním názorem rozsudku ve věci sp. zn. 3 A 102/2015. 19. Soud při posouzení vyšel z následující právní úpravy: 20. Podle § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v rozhodném znění (1) Pro účely tohoto zákona se veřejným funkcionářem rozumí a) poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen "poslanec"), b) senátor Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "senátor"), c) člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády, d) předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů, e) předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, f) člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, g) člen Rady Energetického regulačního úřadu, h) člen bankovní rady České národní banky, i) prezident, viceprezident a člen Nejvyššího kontrolního úřadu, j) předseda nebo člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, k) veřejný ochránce práv a jeho zástupce, l) člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, m) člen zastupitelstva kraje nebo člen zastupitelstva hlavního města Prahy (dále jen "kraj"), který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, a člen zastupitelstva kraje, který před