4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

10 Af 5/2022- 72 - text 13 10 Af 5/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: MSc. J. K. zastoupen advokátkou Mgr. Danou Holcman sídlem Einsteinova 24A, 779 00 Olomouc proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 864/28, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované č. j. 2021/124367/CNB/110 z 10. 12. 2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. Žalovaná vydala 27. 8. 2021 rozhodnutí č. j. 2021/87717/570, jímž uložila žalobci pokutu 100 000 Kč za to, že po zvolení do funkce člena představenstva 30. 11. 2020 jako vedoucí osoby společnosti Area Capital CEE, uzavřený investiční fond, a.s., IČO: 284 70 729 (dále jen „Fond“), úmyslně započal 1. 12. 2020 bez předchozího souhlasu žalované tuto funkci fakticky vykonávat, tedy začal Fond řídit, zastupovat navenek a přijímat za něj rozhodnutí, a činil tak až do 18. 1. 2021, kdy z funkce člena představenstva odstoupil. Tímto jednáním žalobce porušil povinnost vyplývající z § 515 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „ZISIF“), čímž se dopustil přestupku podle § 618 odst. 1 písm. i) tohoto zákona. 2. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, v němž namítl, že funkci člena představenstva Fondu vykonával v krajní nouzi, aby předešel škodě na majetku Fondu plynoucí z toho, že představenstvo mělo v dané chvíli fakticky pouze jednoho člena, zatímco k veškerému jednání jménem Fondu bylo třeba dvou členů představenstva. Z tohoto důvodu šlo podle žalobcova názoru rovněž o přípustné riziko. Bankovní rada žalované rozklad žalobou napadeným rozhodnutím zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila, odmítajíc žalobcovu obranu jako účelovou. 3. Bankovní rada konstatovala, že o krajní nouzi ve smyslu § 24 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), jít nemohlo, neboť nehrozilo žádné bezprostřední nebezpečí: Fond měl mít podle stanov a zápisu v obchodním rejstříku tři členy představenstva, a přesto mělo představenstvo pouze dva členy již od 11. 5. 2017. I poté, co v srpnu 2018 projevil vůli skončit v představenstvu jeho druhý člen, Mgr. P. J., měl Fond až do začátku prosince dostatek času na to, aby funkci představenstva obsadil v souladu se zákonem, tedy s předchozím souhlasem žalované. V úvahu nepřicházelo hodnotit žalobcovo jednání ani jako přípustné riziko ve smyslu § 27 odst. 1 přestupkového zákona. Jeho podmínkou je totiž jednání za účelem společensky prospěšné činností, kterou však není soukromý zájem Fondu a jeho investorů. Tvrzeného „společensky prospěšného“ výsledku bylo navíc možno dosáhnout standardním a zákonem předvídaným postupem, tedy obsazením představenstva dostatkem členů již před několika lety. Bankovní rada souhlasila s žalobcem pouze v tom, že uložená pokuta byla nepřiměřená, avšak z jiného důvodu: podle názoru bankovní rady byla s ohledem na závažnost žalobcova jednání nepřiměřeně nízká. II. Argumentace účastníků řízení. 4. Žalobce v žalobě předně obsáhle vylíčil, jak Fond již od května 2017 bez ustání a usilovně hledal vhodného uchazeče na místo třetího člena představenstva, ale shodou různých okolností, které Fond nemohl nijak ovlivnit (vysoké požadavky žalované, nabídka uchazečů, platové podmínky nabízené Fondem a jeho pověst, pandemie onemocnění COVID-19, jednostranné odmítnutí některých uchazečů apod.), nebylo objektivně možné takového kandidáta najít. V srpnu 2020 druhý člen představenstva a jeho předseda, Mgr. P. J., odstoupil z funkce předsedy představenstva a nadále odmítal vykonávat rovněž funkci jeho člena s tvrzením, že odstoupil rovněž z této funkce. Jeho skutečným úmyslem však bylo činnost Fondu ochromit a ponechat si otevřená vrátka k tvrzení, že členem představenstva nadále je. V důsledku toho Fondu začala hrozit újma spočívající v tom, že by nemohl včas podniknout některé kroky nezbytné k ochraně svého majetku, k nimž bylo třeba společné jednání dvou členů představenstva: 1) Uhradit závazky věřitelům, včetně státu, aby Fondu nevznikly dluhy a související penále. 2) Zamezit konání dobrovolné dražby nařízené na 17. 12. 2020, při níž by mohl být ohrožen majetek Fondu, konkrétně 60% podíl na základním kapitálu společnosti LPM Development, s.r.o. 3) Učinit zápis Fondu jako jediného akcionáře WINNER GROUP, a.s., do obchodního rejstříku Slovenské republiky, včetně rozhodnutí o změně statutárního orgánu, aby nebyl majetek této společnosti vyveden ke třetí osobě a aby nebyl znehodnocen zajišťovací převod práva k akciím této společnosti patřící Fondu. 4) Zastupovat Fond v soudních a správních řízeních, případně k tomu udělit plnou moc třetí osobě. 5) Podat přihlášky do insolvenčních řízení Arca Investments, a.s., a Arca Capital Slovakia, a.s. 5. Žalobce dále popsal, že za této situace a po předchozím projednání s žalovanou, k němuž došlo 29. 10. 2020, podal 30. 11. 2020 žádost o souhlas žalované s výkonem funkce člena představenstva a od 1. 12. 2020 začal tuto funkci vykonávat, ale výlučně za účelem odvrácení hrozící újmy shora popsaným způsobem a na dobu k tomu nezbytně nutnou. Jednal tak v krajní nouzi a šlo z jeho strany o přípustné riziko, což vyplývá z mnoha písemností, které má žalovaná k dispozici, ale které nezařadila do správního spisu. S žalobcovou obranou se žalovaná v prvostupňovém rozhodnutí ani řádně nevypořádala a její úvahy byly natolik nedostatečné, že nemohly být doplněny ani v rozkladovém řízení. K poukazu na přípustné riziko se v prvostupňovém rozhodnutí nevyjádřila dokonce vůbec. Žalobcův postup měl oporu také v závěrech Evropského orgánu pro bankovnictví (dále jen „EBA“), jež výslovně připouštějí posouzení vhodnosti členů vedoucího orgánu až po jejich jmenování, a to právě za účelem zajištění řádného fungování investičního fondu (investičního podniku) a odvrácení hrozící újmy. Tyto závěry by měly být analogicky vztaženy na posuzovanou věc. Žalobce upozornil též na několik procesních pochybění žalované. Ta i přes žalobcovy návrhy neopatřila všechny písemnosti dokládající namítané okolnosti vylučující protiprávnost žalobcova jednání, případně opatřila jen jejich části, a neprovedla výslechy navržených svědků, a nijak neodůvodnila nenařízení ústního jednání, ačkoli o to žalobce žádal. 6. Pokutu ve výši 100 000 Kč považuje žalobce za nepřiměřenou. Nižší pokuty ve výši 20, 50 a 70 000 Kč ukládá žalovaná za déle než roční porušování povinností a pokuta 150 000 Kč padla za úmyslnou manipulaci s trhem na burze s tak významnými tituly jako finanční nástroje akcií PHILIP MORRIS ČR a.s. a VIENNA INSURANCE GROUP AG, Wiener Versicherung Gruppe za účelem vlastního obohacení. Naproti tomu žalobce vykonával funkci člena představenstva pouze 49 dní a v zájmu odvrácení hrozící škody, tedy v souladu s obecnou prevenční povinností podle § 3007 a 3009 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce proto navrhl, aby soud v případě neztotožnění se s žalobními body rozhodl o upuštění od potrestání. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žaloba je značně nepřehledná, až zmatečná, a není zřejmé, zda všechna žalobcova tvrzení představují žalobní body, nebo jde jen o rekapitulaci dosavadního průběhu událostí. Faktické okolnosti věci označila žalovaná za nesporné s tím, že účastníci řízení se liší v zásadě jen v názoru na splnění podmínek krajní nouze a přípustného rizika. V tomto ohledu žalovaná setrvala na svém názoru a zopakovala stěžejní argumenty obsažené v jejím rozhodnutí. Žalobcovo vysvětlení, proč Fond nebyl s to po dobu tří a půl let obsadit své představenstvo, označila žalovaná za tristní a podotkla, že namísto hledání viníka všude jinde (epidemie COVID-19, jednání pana J.) by byla na místě elementární sebereflexe na straně žalobce, které však podle obsahu žaloby evidentně není schopen. Veškeré skutkové okolnosti, tj. výčet jednání údajně za účelem odvrácení hrozící újmy, pomíjí zásadní okolnost, že Fond měl dostatek času zabránit, aby k takové situaci vůbec kdy došlo. Žalovaná též poukázala na to, že žalobce se v žalobě ohání různými soudními spory, ale taktně už mlčí o jejich výsledcích. Žalovaná se ostře ohradila proti žalobcovu tvrzení, že jej údajně sama žádala o to, aby jako zmocněná osoba autorizoval veškeré platby Fondu. Jde o fabulaci a úmyslnou dezinterpretaci sdělení žalované, které s ohledem na to, že je žalobce v řízení zastoupen advokátem, představují porušení etického kodexu advokáta, konkrétně jeho čl. 17 odst. 2. Žalovaná přisvědčila žalobci pouze v tom, že výše uložené pokuty je nepřiměřená. Totiž nepřiměřeně nízká. V rozkladovém řízení už to však nešlo napravit, stejně jako to nebylo možné v případu manipulace s trhem, na který žalobce upozorňuje. 8. Žalobce v podání z 8. 3. 2023 zopakoval, že v době s